Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Jmění počátečné jest jmění, které se zjistí podle ustanovení odd. I. tohoto zákona, avšak podle stavu a hodnoty dne 1. ledna 1914 neb v čas pozdější (§ 25.), při čemž nerozhoduje, poskytovalo-li toto jmění příjem podléhající dani z příjmů čili nic.

Hodnota pojištění životních, znějících na kapitál a trvajících 1. ledna 1914 nebo v čas pozdější (§ 25.), na něž byly do 1. března 1919 zapravovány toliko pravidelné splátky premiové, ocení se ve jmění počátečném jednou šestinou níže, než ve jmění konečném, v ostatních případech, jakož i v pojištěních, uvedených v §u 17., odst. 2. jest pro počátečné jmění rozhodný způsob oceňovací uvedený v tomto §u.

Kapitálová hodnota požitkův a plnění podle §u 16., odst. 4., pokud obmezeny jsou na žití osob, jakož i kapitálová hodnota pojištění na život znějících na důchod, počítá se, pokud pojištění nebo právo na požitky nebo povinnost k plnění trvala 1. ledna 1914, nebo v čas pozdější (§ 25.), do jmění počátečného stejnou sumou jako do jmění konečného.

Je-li hodnota jmění počátečného menší než 5000 K, započítá se za účelem vyšetření přírůstku na majetku částkou 5000 K; ustanovení toto neplatí však pro osoby, uvedené v §u 2., č. 1. odst. 1. a č. 2., které nepodléhají dávce z majetku veškerým přírůstkem na svém jmění; pasivní jmění v těchto případech započte se nulou.

Sloužil-li vyměření daně z příjmů pro rok 1914 výpočet podle hospodářského (bilančního) roku, který s kalendářním rokem není totožný, rozhoduje stav a hodnota jmění koncem tohoto roku hospodářského (bilančního), předpokládajíc, že si toho poplatník přeje a že zjištění stavu a hodnoty jmění stalo se tehdy podle pravidel účetnických.

Vznikla-li osobní povinnost k dávce z majetku ve smyslu tohoto zákona po 1. lednu 1914 tím, že osoba onoho dne v cizině bydlivší se sem později přestěhovala, nebo zde majetku nabyla, rozhoduje pro srovnání se jměním konečným stav a hodnota v onen den pozdější, kdy nastaly okolnosti zakládající povinnost k dávce.

Táž zásada platí v případech, ve kterých sice 1. ledna 1914 tu byly poměry, zakládající osobní povinnost k dávce z majetku, ve kterých však rozsah této povinnosti po 1. lednu 1914 se zvětšil přistěhováním z ciziny, avšak jen u těch součástek majetkových, na které se rozšíření vztahuje.

Jmění konečné jest, hledíc k ustanovením §u 27. a 28. tohoto zákona, jmění podle ustanovení odd. I. tohoto zákona dne 1. března 1919 zjištěné.

Od konečného jmění poplatníkova (§ 157. zákona o os. daních) se odpočte:

I. podle hodnoty v čas nabytí po 1. lednu 1914

1. majetek nabytý:

a) nápadem dědictví, odkazů, včetně nápadu na základě povinného dílu,

b) darováním na případ smrti,

c) na základě smluv svatebních, pokud převod jmění podle svatebních smluv nastává teprve po smrti manžela (společenství statků na případ smrti, obvěnění, plat vdovský atd.),

d) nápadem léna a rodinného fideikomisu, i když nestane se tak následkem úmrtí dočasného držitele.

Věnování, která byla nabyvateli uložena ve prospěch třetích osob na případ smrti, nebo která nabyvatel třetím osobám na poslední přání zůstavitelovo učinil, pokládají se za odkazy a tyto osoby za odkazovníky.

Dávce z přírůstku podléhá však ve všech těchto případech jako přírůstek na majetku ona částka, o kterou hodnota tohoto majetku přesahuje hodnotu jeho dne 1. ledna 1914 nebo v den pozdější (§ 25.). Hodnotou u č. 1. rozumí se čistá hodnota.

2. kapitál neb kapitálová hodnota renty, pokud tvoří náhradu za poškození na těle, nebo nemoc, jíž přivoděna byla u osoby, povinné dávkou z majetku, úplná neb částečná nezpůsobilost k výdělku;

3. vyplacený kapitál u všech druhů pojištění životního, pokud nepřevyšuje úhrnnou částku 10.000 K; co nad to vybývá, náleží do jmění konečného.

4. kapitálová hodnota rent (§ 16.) všeho druhu z pojištění životního, pokud požitek důchodový nepřevyšuje úhrnnou roční částkou 3000 K; jinak platí ustanovení č. 3;

5. majetek, získaný darováním nebo jinakým věnováním, ať bezúplatným, ať bez úplaty přiměřené, ať jednáním zastírajícím tento způsob nabytí, pokud hodnota jednotlivě přesahuje 1000 K;

II. majetek, jenž nenáležel v rozhodné době ke jmění počátečnému podrobenému dávce, jenž však v době po 1. lednu 1914 stal se jměním povinným dávkou, a to podle čisté hodnoty, jakou tento majetek měl v čas změn uvedených níže pod č. 1. - 4.

Změny tyto záležejí:

1. v prodeji,

2. ve změně určení nebo ve výplatě při pojištění věcném, v tomto případě však jen potud, pokud vyplacená částka nahrazuje skutečnou hodnotu věci pojištěné,

3. v přistěhování se do zdejšího území; způsob odpočtení ustanovuje § 25., odst. 2.,

4. v tom, že majetku uvedeného v odst. 1. neb výtěžku jeho užito bylo ke zlepšení nebo rozmnožení majetku povinného dávkou; částka však, která se má odpočítati, sníží se o to, oč na druhé straně ubylo jmění, dávkou povinného, přeměnou ve jmění dávkou nepovinné.

Ve všech případech č. I. a II. jest věcí strany, aby dokázala okolnosti odůvodňující odčítání jmenovitě též, že hodnoty, jejichž odčítání se domáhá, tvoří součást jejího jmění konečného podle § 26. a 28.

Ustanovení č. II. č. 4. platí jen, jde-li o majetek, nepodrobený dávce z majetku podle §u 2., č. 1. odst. 1. a č. 2.

Ke jmění konečnému, podrobenému dávce z majetku (§ 26.), se připočtou:

1. peníze neb jiné dávce z majetku zásadně podrobené jmění podle hodnoty své v čas převodu po 1. srpnu 1914, jehož užito bylo k darování nebo jinakému věnování, ať bezúplatnému, ať bez přiměřené úplaty, ať jednáním zastírajícím tento způsob nabytí, pokud hodnota jednotlivě přesahuje 1000 K; částky pod 1000 K se připočtou jen tehdy, dá-li se z okolností souditi na úmysl uniknouti dávce z majetku.

Ten, komu se dostalo majetku připočítatelného podle č. 1., ručí za část dávky z přírůstku ve smyslu § 61., č. 3.

Ministr financí je zmocněn, aby vyloučil dary k účelům dobročinným a všeužitečným v sumách přes 1000 K z připočtení, byly-li učiněny nejdéle do konce jednoho roku po 1. březnu 1919.

2. peníz, který byl v době po 1. srpnu 1914 vydán k opatření si drahých kovů, drahokamů, perel, skvostů, vzácných kobercův a tkanin, hudebních nástrojů, uměleckých, ozdobných i jiných předmětů přepychových, jakož i sbírek (včetně jednotlivých předmětů z nich), pokud předměty tyto dne 1. března 1919 poplatníkovi (§ 157. zák. o os. daních) náležely. Nemá-li již předmětů těchto, nýbrž užil-li jich způsobem, jmenovaným v č. 1., připočítá se tento peníz za podmínek č. 1.

3. hodnota majetku, jenž uložen byl v cizině v době po 1. srpnu 1914 v jinakých, hodnotách dávce zásadně podrobených, pokud dne 1. března 1919 poplatníkovi (§ 157. zák. o os. daních) náležel; poslední věta předcházejícího č. 2. platí zde obdobně.

Ustanovení §u tohoto neplatí u poplatníka, jehož jmění podle ustanovení §u 2., č. 1. odst. 2. a č. 2. dávce z majetku jen částečně jest podrobeno, dokáže-li, že majetek, o jehož připočtení jde, náležel v době jeho upotřebení ke jmění podle cit. právě ustanovení dávce nepodrobenému.

Východiskem pro vyšetření jmění počátečného (§ 23.) a jeho hodnoty je přiznání poplatníkovo k dani z příjmu (rentové), tedy prameny příjmu (důchodu), jak byly vzaty za základ při vyměření daně z příjmu (rentové) na r. 1914, nebo rok pozdější (§ 227. a 145. zák. o os. daních), pokud v tomto případě nenastala povinnost k dávce z majetku již dříve (§ 25.).

Každékoli jiné jmění podle tohoto zákona dávce z majetku zásadně podrobené, jakož i vyšší hodnoty jmění uvedeného v odstavci 1. započítají se do počátečného jmění jen tenkráte, prokáže-li poplatník hodnověrně jeho existenci nebo vyšší hodnotu včas rozhodný.

Bylo-li jmění i hodnota hodnověrně prokázána, jest odhadní komise povinna k údajům strany přihlížeti, jestliže se strana výslovně vzdá odporu proti přiměřenému opravení předpisu dotyčné daně přímé z důvodů promlčení neb amnestie (čl. II. novely k zák. o os. daních).

Není-li však průkaz v tom či onom směru dostatečný, jest odhadní komise - hledíc k ustanovení § 23. posl. odst. - oprávněna s patřičným zřetelem k dosavadním výsledkům šetření a vlastní znalosti podle volného uvážení provésti vyšetření jmění počátečného.

Jsou-li ve jmění zahrnuty akcie nebo jinaké podíly na podnicích společností a jiných osob právnických, podrobených dávce z majetku podle oddílu II. tohoto zákona, zkrátí se k žádosti dávka z majetku vyměřená podle §u 30., sloupec 1. a 2., o kvotu, vypadající poměrně na tuto část jmění.

Byla-li osoba právnická jen částí svého čistého jmění podrobena dávce z majetku podle tohoto zákona, zmenší se kvota vypočtená podle 1. odst., podle poměru této části k celému jmění osoby právnické.

Dávce z majetku podle II. oddílu tohoto zákona jest na roveň klásti zatížení právnické osoby v cizině ve smyslu §u 42., č. 1. a 2. posl. odst.

Zatížení právnické osoby ve smyslu předcházejících odstavců prokázati jest straně ve lhůtě jí ustanovené. Právnická osoba jest povinna všecky potřebné doklady jí poskytnouti. Nedodrží-li strana lhůty jí stanovené, předepíše se dávka z majetku bez ohledu na výhody tohoto §u.

Ustanovení tohoto §u neplatí o podílech na podnicích výdělkových a hospodářských společenstev a záložen, dále o podílech právnických osob cizozemských, jež v tuzemsku nemají žádné provozovny, pokud takové osoby nebyly ve vlastním státě dávce z majetku ve smyslu §u 42., č. 1. a 2. posl. odst. podrobeny, jakož vůbec ve všech případech, ve kterých souhrn podílů u osoby fysické nečiní více než ¹/₂₀ jmění podrobeného dávce.

Pokud u podílů společností cizozemských podkladem výpočtu podle odst. 2. může býti kapitál podrobený v tuzemsku poplatku podle §u 5. zákona ze dne 18. září 1892, čís. 171. ř. z. a § 120. zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58. ř. z., určí finanční správa.

Jsou-li v zaopatření přednosty domácnosti, nehledíc k manželce, příslušníci rodiny, kteří nemají vlastního jmění dávce podrobeného vyššího než 2000 K (§ 173. zák. o os. daních), sníží se dávka podle § 30. vypadající:

1. o 4% za každého takového člena rodiny, vyjímajíc jednoho, jestliže jmění dávkou povinné nepřesahuje 50.000 K.

2. o 2% za každého takového člena mimo dva, jestliže dávkou povinné jmění nepřesahuje 100.000 K.

V případech, kde jmění dávkou povinné nepřesahuje 200.000 K, jest odhadní komise podle volného uvážení oprávněna přihlížeti ke zvláštním poměrům, které berní způsobilost poplatníkovu ve smyslu § 174. odst. 2. zák. o os. daních vážně ohrožují, pokud již na ně nebyl vzat zřetel podle odst. 1., v ten způsob, že vypadající sazba snížena býti může až o 10%; usnesení takové vyžaduje však přítomnosti ²/₃ členů komise.

Důvody, které komisi k takovému rozhodnutí přiměly, třeba v rozhodnutí podrobně uvésti.

Dávka se vyměří a předepíše tam, kde by bylo na berní rok 1919 podle § 176. zák o os. daních předepsati a vyměřiti daň z příjmu.

Provést ukládací řízení o dávce přísluší týmž orgánům správy finanční, které zřízeny jsou pro ukládací řízení u daně z příjmu, tudíž vedle berních správ trvajícím komisím odhadním a odvolacím podle platných ustanovení §§ 177. až včetně 193. odst. 1., 194. až včetně 198. zák. o daních os. s tou úchylkou, že ministr financí jest zmocněn, aniž by si vyžádal dobrého zdání dotyčného zemského výboru (zemské správní komise či výboru), komise odhadní v jednom politickém okresu případně trvající (místní a okresní) k uložení dávky spojiti v jednu.

Nedosáhne-li se při hlasování o výši určité číslice absolutní většiny hlasů, platí, jestliže při opětném hlasování nedojde k žádnému výsledku, průměr z odhadu jednotlivých členů komise, jakožto číslice od komise usnesená.

Ustanovení týkající se ukládání daně z příjmu platí obdobně i pro ukládání dávky, pokud se v tomto zákonu nic jiného nestanoví.

Každý přednosta domácnosti (§ 7., č. 1.) jest povinen za sebe a členy své domácnosti ve lhůtě, která od zemského fin. úřadu veřejně bude vyhlášena a činiti musí nejméně jeden měsíc, bez dalšího zvláštního vyzvání podat u příslušné berní správy buď písemně nebo protokolárně přiznání na ustanoveném formuláři:

1. měl-li dne 1. března 1919 jmění, jaké a v jaké výši a

2. měl-li v den 1. ledna 1914, neb v jinaký pro počátečné jmění rozhodný den (§ 23. - 25.) jmění, jaké a v jaké výši.

Osoby, které neměly v den rozhodný jmění přesahující 10.000 K (§ 5.), jsou povinny podati přiznání jen na výzvu příslušné berní správy; proti vyzvání není opravného prostředku.

Za nesvéprávné osoby podá přiznání zástupce zákonný neb úředně zřízený, za neodevzdané pozůstalosti osoby, které k zastupování její jsou povolány.

Přiznání budiž dotvrzeno ubezpečením, že sepsáno je podle nejlepšího vědomí a svědomí, a že správnost a úplnost jeho od podavatele dotvrzena býti může soudní přísahou.

V přiznání dlužno uvésti veškeré jmění podléhající dávce, odděleně podle jednotlivých druhových součástek s udáním veškerých, pro ocenění rozhodných poměrů, okolností a skutečností, jakož i s udáním hodnoty.

Rovněž v přiznání uplatniti dlužno nárok na výhody podle tohoto zákona vyhrazené s uvedením všech rozhodných okolností; žádosti pozdější nejsou dovoleny.

Bližší ustanovení, jak dlužno přiznání sestaviti, budou vydána cestou nařizovací.

Pokud hodnoty majetkové nelze přesně vypočísti, nýbrž jen odhadnouti, stačí, jestliže podavatel přiznání na místě číselných udání do přiznání pojme všechny výkazy, jichž k odhadu hodnoty je třeba.

V přiznání budiž též uvedeno jmění nepodléhající dávce z majetku, je-li třeba s uvedením důvodů.

Poplatník jest dále povinen se vyjádřiti, zdali dávku zaplatiti hodlá v penězích anebo jinou částí svého majetku (§ 55. odst. 6.), v tomto případě pak podrobně označiti, popsat a oceniti ony hodnoty, které na účet dávky hodlá odvésti.

Ustanovení §§ 205., 206., odst. 1. a 2., 207. až včetně 216 zák o os. daních platí obdobně i při ukládání dávky s těmito odchylkami a doplňky:

1. Nepodá-li se povinné přiznání ve stanovené lhůtě (§ 36.) zvýší se dávka o 5% vypočtené sumy dávkové; nestane-li se tak ani po předchozí výzvě ku podání přiznání, zvýší se dávka o dalších 5%; vyzvání toto obsahovati musí výslovně upozornění na tyto právní následky.

Promeškání (§ 205., odst. 4. zák. o os. daních) lze jen tehdy omluviti, dokáže-li strana, že jí živelní příhodou nebo jinakou nepředvídatelnou nebo neodvratnou událostí zachráněno bylo včas přiznání podati.

2. Sdělení pochybností ve smyslu § 210. zák. o os. daních týká se pouze údajů skutkového rázu, pokud nebyly již v ukládacím řízení u daně z příjmu zjištěny.

3. Za ostatních podmínek § 212., odst. 2., věta 2. zák. o os. daních je dovolen sumární odhad dávkou povinného jmění několika poplatníků, pokud majetek u každého jednotlivce nepřevyšuje 30.000 K.

4. Berní správa neb odhadní komise nebo předseda její jest oprávněn podavatele přiznání vyzvati, aby určitá udání skutkového rázu před okresním soudem svého bydliště stvrdil přísahou, složenou za následků trestního zákona o křivé přísaze svědecké: odepře-li nebo nesloží-li přísahu, jest odhadní komise oprávněna uložiti dávku bez dalšího spolupůsobení strany podle pomůcek, jí po ruce jsoucích.

5. Právní následky jednání a opomenutí ve smyslu § 205. a 213. zák. o os. daních zůstávají v účinnosti, i když se strana dodatečně jednání z účastní.

6. Komise odhadní ustanoví pro každého poplatníka výši dávkou povinného, počátečného i konečného jmění a to buď na základě číselného výpočtu nebo, není-li to možno, odhadem podle volného uvážení se zřetelem ke všem zjištěným neb jinak známým okolnostem.

Komise jest oprávněna poplatníku uložiti útraty šetření, jsou-li tu podmínky § 213. zák. o os. daních, aneb ukázala-li se jeho udání v podstatných směrech nesprávnými, v obou případech jestliže hodnota šetřením zjištěná přesahuje hodnotu poplatníkem tvrzenou o více nežli ¹/₃.

Peníz, kterým odhadní komise útraty šetření podle volného uvážení upraví, nesmí přesahovati ¹/₂% zjištěného rozdílu hodnoty, leda že by skutečné výlohy byly vyšší.

O rekursu rozhodne komise odvolací.

Výši dávky oznámí straně berní správa platebním rozkazem, jehož vzorec se ustanoví cestou nařizovací.

O zřízení výtahů z platebních rozkazů, jakož i možnosti nahlížeti do nich, platí obdobně ustanovení § 217., odst. 3. zák. o os. daních.

Finanční správa se zmocňuje, aby uložila dávku podle potřeby na ten způsob, že se dávka vyměří berní správou podle výše a hodnoty majetku, jak byl v přiznání (§ 36.) uveden, prozatímním platebním příkazem a s tou výhradou, že předpis bude v řádném ukládacím řízení podle platných ustanovení přezkoušen; prozatímní předpis dávky nemá pro další postup jiných právních následků, než že se částka prozatímně vyměřená započte do částky vyměřené konečným platebním příkazem.

Proti prozatímnímu vyměření jest rekurs dovolen jen co do výpočtu a předpisu dávky; o rekursu rozhodne zemský fin. úřad.

Ustanovení §§ 218. až včetně 225. zák. o daních os. platí obdobně i při ukládání dávky s tou změnou, že

1. hranice v § 221., větě 1. zák. o daních os. stanoví se částkou 50.000 K jmění dávkou povinného, a že

2. stížnost zmíněnou v § 225. zák. o daních os. podati dlužno u nejvyššího správního soudu (zákon ze dne 2. listopadu 1918, čís. 3. sb. z. a n.); stížnost k nejvyššímu správnímu soudu jest však vyloučena ve všech případech, ve kterých a pokud se při rozhodování na základě tohoto zákona podle volného uvážení postupuje.

Ustanovení § 38., č. 5. tohoto zákona platí také pro řízení odvolací.

Ustanovení § 238. zák. o daních os. platí obdobně též u dávky.

Dávkou z majetku jsou povinny:

1. Všechny podniky podrobené veřejnému účtování, tuzemské i cizozemské, podléhající zásadně dani výdělkové podle II. hlavy zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220. ř. z. a to i když jsou osvobozeny od této daně nebo požívají berních výhod;

2. tuzemské i cizozemské společnosti s ručením obmezeným podle zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58. ř. z., bez ohledu na výši kapitálu zakládacího.

K čís. 1. a 2.: Tuzemské subjekty podléhají dávce co do veškerého majetku, cizozemské pak co do majetku v tuzemsku, mimo krátkodobé pohledávky vyplývající z obchodního spojení. Jmění tuzemských právních subjektů v cizině ležící nepodléhá dávce z majetku jen tenkráte, jestliže strana dokáže, že podrobeno bylo v cizině současné dávce stejného druhu a jestliže cizí státy postupují ohledně stejného, v tuzemsku ležícího majetku subjektů cizozemských podle zásad vzájemnosti.

3. ostatní právnické osoby, tu- i cizozemské, na př. korporace soukromého i veřejného práva, spolky, veřejné fondy, nadace, církve, řády, kongregace, beneficia, náboženské obce, právovárečná měšťanstva, které v tuzemsku sídlo aneb aspoň jakékoliv jmění mají, v témže rozsahu, jako v čís. 1. a 2. stanoveno.

Veřejné obchodní a komanditní společnosti, jakož i neodevzdané pozůstalosti nečítají se v tomto případu za osobu právnickou (§ 2., č. 3.).

Od dávky z majetku jsou osvobozeny: stát stran veškerého jmění, ostatní osoby právnické co do majetkův a zařízení označených v § 4., II. tohoto zákona.

Předmětem dávky z majetku jest čisté jmění společností a ostatních osob právnických zjištěné podle zásad obsažených ve vládním, se zmocněním zákona vydaném nařízení ze dne 23. dubna 1919, číslo 217 sb. z. a n., vyjímajíc však ustanovení čl. 5. lit. h, kteréž se tímto zrušuje.

Čisté jmění tvoří:

1. základní kapitál,

2. pravé fondy včetně převodu ziskového,

3. likvidační rozdíl zjištěný podle čl. 5. a 6. vládního nařízení ze dne 23. dubna 1919, čís. 217 sb. z. a n., případně upraveny podle čl. 7., odst. 2. téhož vládního nařízení.

U hospodářských a výdělkových společenstev a u záložen se základní kapitál do čistého jmění nevčítá.

Jsou-li v aktivech zahrnuty akcie nebo podíly jiné společností, vyloučí se jejich cena vyjímajíc podíly výdělkových a hospodářských společenstev a záložen z čistého jmění (§ 44.) tehdy, byla-li společnost, jež akcie nebo podíly vydala, dávce z majetku podle tohoto zákona podrobena.