Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Dávka z majetku a dávka z přírůstku na majetku, která se podle ustanovení tohoto zákona vybere, jest určena v prvé řadě k vyrovnání břemen, převzatých po Rakousko-uherské bance, jako předpoklad ku příští nápravě měny; přebytkův užije se k úhradě nejtísnivějších břemen, vzešlých ze založení a uhájení samostatnosti státu československého, avšak s vyloučením běžných schodků hospodářství státního.

Finanční správa jest povinna, platby na dávku odděleně účtovati a v patrnosti vésti.

Nejvyšší účetní kontrolní úřad bdí nad přesným dodržením ustanovení tohoto §u v rámci působnosti své podle zákona ze dne 20. března 1919, čís. 175. sb. z. a n.

Dávkou z majetku jsou povinny:

1. Osoby, které v tuzemsku mají bydliště, nebo se zde déle jednoho roku zdržují, veškerým dávce z majetku podrobeným jměním, ať leží kdekoliv.

Jmění v cizině ležící nepodléhá dávce z majetku jen tenkráte, jestliže strana dokáže, že podrobeno bylo v cizině současné dávce stejného druhu a jestliže cizí státy ohledně stejného jmění, v tuzemsku se nalézajícího, podle zásad vzájemnosti postupují.

V témže rozsahu povinni jsou dávkou z majetku státní zřízenci československé republiky, kteří v cizině mají své bydliště.

2. Ostatní osoby jměním, podléhajícím dávce z majetku, pokud se nalézá v tuzemsku.

3. Neodevzdané pozůstalosti (§ 263. a § 229. zák. o os. daních) v témže rozsahu, jako osoby, uvedené pod čís. 1. a 2.

Za tuzemsko pokládá se veškeré území patřící pod svrchovanost republiky československé.

Pro posouzení otázky, které předměty majetkové považovati jest za ležící v tuzemsku, jest u věcí hmotných rozhodna okolnost, kde skutečně jsou, u práv pak, kde předmět práva jest; jde-li o právo, nevázané na některé věci hmotné, rozhodno jest bydliště, pobyt či sídlo toho, kdo plněním jest povinen.

Privilegia a patenty, které v tuzemsku byly uděleny, a pohledávky, které na nemovitostech v tuzemsku jsou zajištěny, pokládají se za movité věci, nalézající se v tuzemsku.

U peněz kovových a papírových, obchodních mincí, bankovek, akcií, dílčích dlužních úpisů, zástavních listův a podobných cenných papírů, dále u kuksů, cenných papírů na doručitele (směnky, poukázky atd.) rozhodno je místo, kde jsou uloženy nebo, nelze-li o uložení mluviti, kde se nalézají.

Tytéž zásady platí obdobně i tenkráte, má-li se zjistiti, ve kterém cizozemském státě se nalézají majetnosti, uvedené v odstavci 3. a 4.

I. Od dávky z majetku jsou osvobozeni:

1. V československé republice pověření diplomatičtí zástupcové a konsulové z povolání cizích mocností, jsou-li cizozemci, dále úřednictvo a služebnictvo, jehož jest výhradně potřebí pro účely vyslanectví nebo konsulátu, nebo pro jejich rodiny, skládá-li se z cizozemců, a to s veškerým jměním tuzemským, pokud nezáleží v nemovitostech, ve jmění výdělečném, ve jmění vázaném podle platných ustanovení na oblast československého státu, nebo v hypotekárních pohledávkách.

Těmto jsou na roveň postaveni členové missí cizích států zde uznaných.

2. Osoby, kterým podle státních smluv přísluší nárok na osvobození od dávky z majetku v rozsahu, jak ze smlouvy vyplývá; jinak v témže rozsahu, jako osoby u č. 1. uvedené.

II. Od dávky z majetku jsou osvobozeny majetky, jsou-li trvale, výhradně a bezprostředně věnovány a skutečně užívány k účelům bohoslužebným, veřejným, dobročinným, vzdělávacím a kulturním.

Dávkou zásadně povinné jmění, pokud nepřesahuje 10.000 K, nepodléhá dávce z majetku, avšak přesahuje-li tuto hranici, podléhá dávce z majetku celé.

Výjimečně vyměří se dávka z majetku pouze z částky, přesahující 10.000 K, jde-li o osoby ženské, které vydržují nezaopatřené příslušníky rodiny, dále o nezaopatřené sirotky bez rodičů neb o osoby k výdělku nezpůsobilé nebo méně způsobilé, konečně o osoby, které převážně odkázány jsou na příjmy služební, odpočinkové, zaopatřovací, nebo důchody ze jmění kapitálového, pokud ve všech těchto případech nepřesahuje příjem 5000 K a jmění dávkou povinné 100.000 K.

Další výhody pro tuto skupinu osob ustanovuje § 55. posl. odst.

Příjmem, uvedeným v odst. 2., rozumí se příjem roku 1919, který pro tyto účely podle zákona o os. daních zvláště zjistiti třeba.

Na osoby, které podle ustanovení § 2. nepodléhají dávce z majetku z celého jmění, užíti možno odst. 1. a 2. jenom tenkráte prokáží-li že veškeré jejich jmění (nebo příjem) včetně jmění podle tohoto zákona (nebo příjmu podle zák. o os. daních), dávce z majetku (nebo dani z příjmu) nepodléhajícího, nepřesahuje hranici v odst. 2. uvedenou.

Pro osobní a věcnou povinnost k dávce, jakož i výši dávkou povinného jmění rozhodným je stav a hodnota dne 1. března 1919.

To platí též o srážkách odpočítatelných.

Při uložení dávky z majetku připočítá se:

1. ke jmění přednosty domácnosti jmění příslušníků domácnosti, jsou-li podmínky §u 157. zák. o os. daních dány, nebo byly-li by dány, kdyby jmění příjmu poskytovalo;

2. k jmění dočasného držitele léna nebo rodinného fideikomisu jmění lenní a fideikomisní.

Jmění, které se nalézá ve spoluvlastnictví, nebo náleží souhrnu společníků společnosti výdělečné, přičítá se podílníkům podle poměru jejich podílů, a nelze-li jich zjistiti, stejným dílem.

Pozůstalostní jmění pokládá se až do odevzdání pozůstalosti za celek.

Jinak dávce z majetku podléhá vlastník neb aspoň držitel (§ 309. obč. zák.).

Jsou-li 1. března 1919 práva nebo závazky sporny, a spor zahájen, rozhoduje skutečný stav v tento den, nebo opravení předpisu dávky z majetku jest po konečném pravoplatném rozhodnuti na průkaz vyhrazeno.

Předmětem dávky z majetku jest veškeré jmění bez rozdílu, zdali jest movité nebo nemovité, zdali poskytuje výtěžku čili nic, pokud zákon výslovně nic jiného nestanoví.

Jmění ve smyslu odst. 1. jest soubor předmětů a práv majetkových po srážce závazků, pokud záleží v penězích anebo mají hodnotu v penězích ocenitelnou.

Ke jmění dávkou povinnému náleží:

1. majetek pozemkový a lesní (§ 11.),

2. majetek domovní (§ 12.),

3. jmění výdělečné (§ 13.),

4. jinaké, zvláště kapitálové jmění (§ 14.).

K jmění dávkou povinnému nenáleží:

1. domácí nářadí, zařízení bytu, šatstvo a jinaké movité hmotné věci, které nejsou zahrnuty ve jmění, uvedeném v odst. 1. č. 1 - 4., a slouží pouze k osobní potřebě, nikoli k účelům výdělečným neb účelům jinakého rázu;

2. z hotovosti neb každou chvíli pohotově jsoucích pohledávek u peněžních ústavů částka, nepřesahující ¹/₆ příjmu roku minulého, pokud prostředků těchto jest potřebí k uhrazení běžných útrat dvou měsíců; výši příjmu, nebyl-li dosud zdaněn, musí strana věrohodně prokázati;

3. práva, z nichž plynou pense a zaopatřovací požitky veškerého druhu podle § 167., č. 4. zák. o os. daních, jakož i renty veškeré všeho druhu, tvořící přímou úplatu za vykonané služby ve smyslu § 124., č. 5. zák. o os. daních;

4. dosud nesplatné nároky ze životních pojištění, znějících na kapitál menší než 1000 K, ze životních pojištění znějících na důchod menší než 300 K ročně, dále z veškerých pojištění, sjednaných na základě zákonné povinnosti, pak z pojištění, sjednaných s ústavy, zřízenými podle lit. E min. nař. ze dne 5. března 1896, čís. 31. ř. z., a konečně veškerých pojištění, sjednaných se zemským pojišťovacím fondem v Praze, zřízeným podle stanov, vyhlášených dne 28. srpna 1892, čís. 54. z. z.

Pro ocenění součástek jmění rozhodna jest obecná cena (§ 305. obč. zák.), pokud zákon nic jiného nestanoví.

Součástkami jmění jsou hospodářské jednotky, t. j. věci nebo práva, která z hospodářských ohledů buď sama pro sebe trvají nebo s jinými věcmi nebo právy k sobě náležejí.

Hospodářsky samostatné věci, nebo práva, oceňují se jednotlivě, hospodářsky jednotku tvořící věci, nebo práva, oceňují se jako celek.

Majetek pozemkový a lesní zahrnuje veškerou půdu s příslušenstvím (vyjímajíc plochy od daně pozemkové podle § 2., č. 3. a 4. zák. ze dne 24. května 1869, č. 88. ř. z. osvobozené), s pozemky spojená práva a oprávnění, kapitál základní a provozovací, který věnován jest provozování hospodářství zemědělského a lesního včetně vedlejších podniků ve smyslu § 2., č. 3. zák. o os. daních, dále t. zv. vlastnictví hor a nafty, včetně kapitálu základního a provozovacího.

Co do ocenění platí ustanovení §u 10., vyjímajíc případy, ve kterých majetku bylo v době po 1. srpnu 1914 ve volném obchodu nabyto; tu platí cena nabývací, je-li cena obecná (prodejní) nižší.

Cenou nabývací rozumí se cena kupní, zvýšená o ostatní útraty nabývací; k ní se připočte ještě hodnota skutečného zlepšení (investicemi a pod.), pokud ještě trvá, po srážce zhoršení mezi tím vzniklého.

Ministr financí se zmocňuje, aby určil u pozemků, věnovaných zemědělské výrobě, jako pomůcku ke zjištění prodejní ceny z doby předválečné násobky čistého katastrálního výnosu podle § 5. zák. ze dne 24. května 1869, čís. 88. ř. z. a jiné pomůcky, komisi odhadní je však vyhrazeno právo, odchýliti se při ocenění od těchto násobků, ospravedlňují-li okolnosti ocenění vyšší neb nižší.

Majetky, zabrané podle zák. ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 sb. z. a n., jakož i nemovitosti, spadající pod ustanovení zák. ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. o zajištění půdy drobným pachtýřům, ocení se jako součástka jmění původních držitelů, a to v případě prvém podle ceny přejímací, v případě druhém podle ceny ve smyslu § 8. cit. zák.; rozdíl v hodnotě vůči ceně, zjištěné podle platných ustanovení, započte se do jmění nabyvatelů.

Pro předpisy a odpisy, pokud se pohybují v rámci zásad, uvedených v odst. předchozím, není promlčení.

Majetek domovní zahrnuje stavební plochu, budovy na ní, včetně budov vedlejších, k budovám náležející dvory, s budovami spojená práva a oprávnění, jakož i příslušenství.

Cena obecná zjišťuje se podle týchž zásad, jako u jmění ve smyslu § 11., pouze s tím rozdílem, že u budov obytných, v místech dani činžovní zcela ve smyslu § 1. lit. a) zák. ze dne 9. února 1882, čís. 17. ř. z. podléhajících, jako obecná cena nesmí býti vzata nižší suma než ona, která se vypočte, znásobí-li se poslední zdanitelný čistý výnos podle § 6. cit. zák. po odečtení plné státní daně s vedlejšími závazky podle posledního vyměřovacího základu 33kráte, a připočte-li se k dosažené sumě hodnota berní výhody neb osvobození ještě běžícího podle platných ustanovení; ministr financí se zmocňuje, aby v místech, kde by násobek podle tohoto odstavce vyšetřený byl ve značném nepoměru k ceně prodejní, hranici zmíněnou v tomto odstavci ustanovil podle jiných pravidel.

K ocenění ostatních budov obytných má se za to, že místa, ve kterých leží, podléhají zcela dani činžovní ve smyslu § 1. lit. a) cit. zák.; pro zjištění užitkové (nájemné) hodnoty v těchto případech platí ustanovení § 164. zák. o os. daních.

Ministr financí se zmocňuje, aby ustanovení odstavce předcházejícího rozšířil na ostatní druhy budov (na př. sloužících výrobě zemědělské, průmyslové a pod.), neb stanovil pro ně podle možnosti a potřeby jiná pravidla oceňovací.

Náleží-li budova jinému, než vlastníku místa, na němž stojí, připočte se každému přiměřená část úhrnné hodnoty budov a pozemků.

Jmění výdělečné zahrnuje veškeré majetkové předměty a práva, která sloužiti mají provozování podniku výdělečného nebo zaměstnání k zisku směřujícího, vyjímajíc krátkodobé pohledávky, plynoucí z obchodního spojení.

Za obecnou hodnotu pokládá se ona cena prodejní, které lze za předpokladu dalšího provozování podniku ve volném obchodu za celý podnik dosíci; nehledíc k výhradě této platí při oceňování částí jmění výdělečného, spadajících pod ustanovení §§ 11., 12., 14. - 17., ustanovení těchto §§ů, při oceňování částí jmění výdělečného jiného druhu cena prodejní.

Cena tržní nebo bursovní pokládá se za cenu prodejní.

Výjimky jsou jen v těchto případech dovoleny:

I. Podle ceny nabývací oceňuje se:

a) v roce 1919 nakoupené zboží, pokud tato cena jest vyšší než cena prodejní;

b) suroviny, pomocné a spotřební hmoty pokud se ve vlastní výrobě zpracují.

II. Podle ceny výrobní započítají se polotovary v počátečním období zpracování; do této ceny patří přímé náklady výrobní s patřičným podílem na všeobecných nákladech výrobních včetně amortisace ze zařízení k výrobě trvale věnovaného.

Jmění jinaké zahrnuje veškeré předměty majetkové a veškerá práva majetková, která nenáležejí ke jmění ve smyslu § 11. až 13., tedy zejména veškeré majetkové předměty a veškerá majetková práva, z nichž plyne příjem zmíněný v § 124., nebo § 169. zák. o os. daních, jakož i dosud nesplatné nároky z pojištění na život neb úraz osoby, znějící na kapitál neb důchod s výjimkou uvedenou v § 9. č. 4.

Za pojištění kapitálové pokládá se ve smyslu předchozího odstavce, každé pojištění, při němž dojde k výplatě určité částky peněžní podle znění pojišťovací smlouvy.

Cizozemské druhy peněz, tuzemské mince obchodní, devisy, šeky, poukázky a kupony na cizí měnu, dále nemincované a nezpracované drahé kovy ocení se podle odhadních hodnot v příl. A. nařízení ze dne 23. dubna 1919, čís. 217. sb. z. a n., na burse znamenané a neznamenané cenné papíry pak dle odhadních hodnoty příl. B. téhož nařízení; cenné papíry, které v příl. B. nejsou uvedeny, ocení se kursem přiměřeným odhadnímu kursu podobných hodnot.

Tuzemské peníze kovové, bankovky, státovky a pokladniční poukázky počítají se podle ceny nominální.

Pro ocenění kuksův a podílů na společnostech s r. o., na společenstvech a pod. rozhodna je prodejní hodnota kuksu, nebo podílu, nebo zjistí se hodnota podílu podle celkového jmění společnosti, společenstva a pod.

Pohledávky na cizí měnu ocení se podle hodnot odhadních podle příl. A nařízení ze dne 23. dubna 1919, čís. 217. sb. z. a n., ostatní pohledávky kapitálové podle částek, na které znějí, s připočítáním běžných úroků do 1. března 1919, leda že by zvláštní okolnosti odůvodňovaly ocenění podle vyšší či nižší hodnoty, nežli je nominální, nebo že pohledávka zní na jiný předmět než peníze; v tomto posledním případě ocení se hodnota pohledávky podle hodnoty předmětu.

Nezúročitelné, avšak doložkou času obmezené pohledávky započítají se podle obnosu, který uložen byv až do dne splatnosti na 4%, rovná se kapitálu splatnému. Pochybné pohledávky ocení se podle pravděpodobně hodnoty. K pohledávkám očividně nedobytným nebude se vůbec přihlížeti.

Ke zjištění kapitálové hodnoty požitku nebo plnění ve smyslu § 124., odst. 2., čís. 5. a 6., zák. o os. daních, pokud dávce z majetku podléhají (§ 14.), dále požitků podle čl. III. novely k zák. o os. dan. ze dne 23. ledna 1914, čís. 13. ř. z. dávce z tantiem podléhajících, je třeba nejdříve zjistit obecnou hodnotu požitků nebo plnění jednoho roku a sice předchozího, a pokud požitky nebo plnění ještě netrvaly 1 rok, podle přibližné sumy běžného roku. V pochybnostech o době trvání požitků nebo plnění dlužno míti za to, že trvají na dobu neurčitou. Požitky jmění kapitálového činí 4%, pokud není nic jiného zjištěno.

U požitků nebo plnění, obmezených na určitou dobu, zjistí se kapitálová hodnota podle stavu v den rozhodný podle připojené tabulky (příloha), je-li však trvání požitků nebo plnění ještě mimo to podmíněno žitím jedné neb více osob, pak nesmí kapitálová hodnota podle odst. 4. a 5. vypočítaná býti překročena.

Při požitcích nebo plněních na věčné časy béře se za kapitálovou hodnotu 25násobná, u plnění nebo požitků na neurčitou dobu, pokud není třeba použít ustanovení odstavce 4. a 5., 12¹/₂násobná jednoroční částka.

Hodnota požitků nebo plnění, obmezených na dobu života osob, určuje se podle stáří osoby, jejíž úmrtím právo zaniká, i béře se při stáří jejím:

ročním požitkem anebo plněním.

Závisí-li doba požitků nebo plnění na životě více než jedné osoby tím způsobem, že při úmrtí osoby, která nejdříve zemře, požitky nebo plnění zanikají, rozhoduje pro výpočet hodnoty kapitálové podle odst. 4. věk osoby nejstarší; trvají-li požitky nebo plnění až do smrti osoby, která naposled zemře, rozhodný je pro výpočet věk osoby nejmladší.

Hodnotou dosud nesplatných nároků z pojištění jest hodnota, zjištěná při soupisu pojistek, provedeném na základě zák. ze dne 25. února 1919, čís. 84., sb. z. a n., a nař. vlády ze dne 10. dubna 1919, čís. 184. sb. z. a n.

Hodnota pojištění úrazových, sjednaných na podkladě vrácení premií, jest dána součtem čistých premií, zapravených před rozhodným dnem.

Pojišťovatelé jsou povinni pojištěncům nebo berním správám částky uvedené v odst. 1. a 2. správně vypočísti a sděliti.

Ke zjištění jmění dávkou povinného srazí se od hrubého jmění dluhy a břemena; čisté jmění tvoří pak základ vyměřovací.

Pro ocenění dluhů a břemen platí táž zásada jako pro oceňování věcí a práv.

Ke dluhům odpočitatelným patří i přímé daně (vojenská taxa) s příslušenstvím, včetně lhůt splatných před 1. březnem 1919, dále ¹/₆ válečné daně na vyšší zisky (příjmy) roku 1919 podle zák. ze dne ................; dodatečný předpis takových daní, neb oprava předpisů jejich, má za následek přiměřenou opravu předepsané dávky.

Srážeti se nesmí:

1. běžné dluhy domácnosti vyšší částkou, než která byla při posledním vyměření daně z příjmu jako příjem zjištěna;

2. dluhy a břemena, která jsou se jměním dle § 2., čl. 1. odst. 2. dávce z majetku nepodléhajícím hospodářsky v souvislosti.

Jde-li pouze o jmění v § 2., č. 2. uvedené, sraziti lze jen ony dluhy a břemena, která s tímto jměním jsou hospodářsky v souvislosti.

O tom, trvá-li hospodářská souvislost mezi závazky a jměním, nerozhoduje samo o sobě, byl-li závazek do veřejných knih vložen; naopak je taková souvislost zejména tenkráte dána, jestliže závazek byl založen anebo převzat k nabytí nebo zlepšení nebo využitkování majetku nebo k účelu výdělečnému.

Dluhy a břemena, jejichž hospodářská souvislost s tou neb onou částí jmění není prokazatelna, odpočísti možno pouze v poměru hodnoty celkového jmění ke jmění povinnému dávkou, takže sraziti možno jen onu částku, kteráž poměrně vypadá na jmění poslednější.

Práva a závazky, kteréž jsou vázány na podmínku odkládací, zůstávají při oceňování jmění mimo počet, tedy se ani nepřipočítávají ani neodpočítávají.

Práva a závazky, jejichž další trvání je vázáno na podmínku rozvazovací, pokládají se za bezpodmínečné, při čemž se podle okolností poukazuje na ustanovení, týkající se počítání kapitálové hodnoty na dobu neurčitou (§ 16.).

Práva a závazky, které jsou ve smyslu § 705. obč. zák. vázány doložkou času, podléhají týmž ustanovením podle toho, jde-li o doložení času počínací nebo končící.

Z přírůstku na majetku vybéře se vedle dávky z majetku dávka z přírůstku.

Přírůstek na majetku záleží v rozdílu mezi jměním počátečným (§ 23.) a jměním konečným (§ 26.). Pokud se v zákoně tomto nic jiného nestanoví, platí pro přírůstek na majetku obdobně táž ustanovení jako pro majetek.

Přírůstek na majetku, jenž nepřesahuje 5000 K, nepodléhá dávce z přírůstku vůbec, přesahuje-li je, podléhá dávce jen tenkráte, jestliže jmění dávkou povinné (§ 6. a násl.) s přičtením částek uvedených v §u 28. jest vyšší než 10.000 K.

Na osoby, které podle §u 2., č. 1. a 2. nepodléhají dávce z majetku z celého jmění, lze užíti ustanovení předchozího odstavce jen tenkráte, dokáží-li, že veškerý přírůstek na jejich jmění, včetně přírůstku podle tohoto zákona dávce z přírůstku nepodléhajícího, nepřevyšuje částku 5000 K.

Při srovnávání (§ 20.) dlužno vždy srovnati celé jmění konečné s celým jměním počátečným.

Podléhá-li však přírůstek na majetku jen částečně dávce (§ 2., č. 1., odst. 2. a č. 2), lze srovnávati jmění počátečné jen potud, pokud se skládá ze součástek jmění konečnému odpovídajících.

Jsou-li v případě § 7., odst. 1., č. 1. tohoto zákona poměry domácnosti dne 1. března 1919 jiné, než 1. ledna 1914, nebo v čas pozdější (§ 25.), sloučí a rozloučí se jmění jednotlivých osob, které podle stavu 1. ledna 1914 nebo v čas pozdější (§ 25.) v úvahu přicházejí, tak, aby jmění počátečné skládalo se ze jmění týchž osob, jako jmění konečné.

Ke zjištění přírůstku na majetku neodpočítají se ani u dávajícího, ani se nepřipočítají u přijímajícího, výživné příspěvky mezi rodiči a dětmi nebo mezi manželi (§ 157., odst. 5. zákona o os. daních), pokud příspěvky tyto vůbec jako majetkové právo přicházejí v úvahu.