Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Budoucí redukce vojenských povinností vázána jest na podmínku, aby se utvořily dokonalé vycvičené reservní rámce; kdyby se zásada rovnosti vojenské povinnosti nějakým způsobem porušila, oddálil by se okamžik, kdy by se zmíněná redukce mohla bez nebezpečí uskutečniti.

Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že stát skutečně demokraticky - jakým jest a chce býti naše republika - musí vymýtiti úplně poskytování jakýchkoli výhod v plnění branné povinnosti.

Mimochodem se uvádí, že ve Francii byly zavedeny původně také výhody v plnění branné povinnosti, které však byly odstraněny branným zákonem z roku 1905; zákon tento zavedl dvouletou službu presenční a závazek všech občanů bez výjimky tuto presenční službu absolvovati. Zákon tento byl v celé zemi nadšeně přijat; předchozí zákony staly se nepopulárními právě svým systémem poskytování výhod.

Zavedením všeobecné dvouleté presenční služební doby umožnil francouzský zákon z roku 1905, že branci připravující se na reservní důstojníky, nabyli dokonalejšího výcviku, čímž dosáhla Francie nepopíratelné přednosti před Rakouskem a Německem, kde záložní důstojníci rekrutovali se z jednoročních dobrovolníků. Přednost tuto uvědomili si brzo Němci a ve všech komentářích francouzského branného zákona, jež se objevily v Německu po roce 1905, bylo s důrazem poukazováno na výhody, jež bude míti Francie ze zrušení systému výhodového a ze zavedení jednotné a stejné povinnosti služební.

Tyto výhody se také skutečně ve Francii za války ukázaly; záložní důstojníci, kteří byli vycvičeni po zrušení výhod, projevili nesporně lepší zdatnost nežli důstojníci vycvičení v době působnosti starého zákona výhody znajícího.

Naprostá rovnost ve výkonu vojenské povinnosti u všech občanů musí býti základní zásadou i našeho branného zákona.

Tím ovšem není vyloučeno, že budou branci - pokud to vojenské zájmy dovolí - přidělováni k druhům zbraní, respektive k vojenským službám, k nimž se podle svého občanského povolání a svých schopností a vědomostí co nejvíce hodí (na příklad lékaři ve vojenské službě zdravotní).

Pokud se týče branné povinnosti, zavádí osnova zákona zjednodušení proti dosavadnímu stavu potud, že vypouští povinnost domobraneckou a stanoví, že branná povinnost obsahuje povinnost odvodní a povinnost služební a to jednak v presenční službě, jednak v záloze. Hranice této branné povinnosti byly proti dosavadnímu stavu potud pošinuty, že počátek branné povinnosti položen byl do roku 20. věku oproti dosavadnímu počátku domobranecké (branné) povinnosti 19tým rokem věku; trvání branné povinnosti bylo stanoveno do konce roku 50. věku oproti dosavadnímu ohraničení domobranecké (branné) povinnosti koncem 42. roku, kteréžto ohraničení bylo za války císařským nařízením ze dne 1. května 1915, čís. 108 říšského zákona (jehož působnost byla po převratu zrušena), jakož i příslušným ustanovením uherským posunuto rovněž až do roku 50.

Stanovení věkových hranic branné povinnosti tak, jak připojená předloha činí, jeví se v zájmu vojenské pohotovosti a bezpečnosti státu nezbytným, jak ostatně též z všeobecného odůvodnění této osnovy vyplývá.

U vojenských osob z povolání, jakož i u vojenských osob ve výslužbě, které byly před tím vojenskými osobami z povolání, byla v zájmu služebním, aby byla dána možnost krýti v případě války stav důstojníků a poddůstojníků, rozšířena branná povinnost až do 60. roku věku, jak ostatně též v dosavadních domobraneckých zákonech o důstojnících ve výslužbě a mimo službu stanoveno bylo.

Rovněž bylo potřebí učiniti výjimku u osob, které podle předposledního odstavce § 12. zákona vstoupily za mobilisace a ve válce dobrovolně do československé branné moci na dobu války. Osoby takové musí býti podrobeny branné povinnosti po celou dobu války, třebas že dosáhly za jejího trvání věku, v němž již žádná branná povinnost tímto zákonem uložena není; podle toho by osoba 49letá dobrovolně do československé armády na dobu války vstupující zůstala zavázána brannou povinností i přes 31. prosince toho roku, v němž dosáhne 50. roku věku svého, pokud válka trvá a pokud není snad pro nezpůsobilost ke službě z branné moci propuštěna.

Povinnost ke zvláštním úkonům podle § 3. jest sice uložena branným zákonem, nespadá však pojmově pod brannou povinnost a proto bylo potřebí na příslušných místech zákona o povinnosti této učiniti ustanovení zvláštní.

S plněním branné povinnosti a výcvikem vojska úzce souvisí tělesná výchova mládeže před brannou povinností, jejíž úprava musí se státi zvláště.

Ustanovení toto vyplývá z požadavku, aby za války všichni občané přispívali podle svých schopností a sil k obraně vlasti; povoláním k službám podle § 3. ušetří se na vojínech k vojenské službě úplně způsobilých, kteří by jinak musili služby v § 3. naznačené konati. Ustanovením tímto rozšiřuje se závazek k osobním úkonům dosud zákonem o válečných úkonech uložený; osnova přijímá tu věkové ohraničení (17 až 60 let).

Jest spravedlivo a všeobecným a stejnoměrným rozvržením vojenské povinnosti odůvodněno, aby zvláštním zákonem stanoveno bylo, pokud občané vojenské služby nekonající mají platiti vojenskou daň (dosud vojenská taxa); daň tuto bude dlužno upraviti novým zákonem, změněným poměrům a požadavkům dnešní doby odpovídajícím.

Státní a jiné veřejné služby, jakož i volitelné úřady měli by zastávati v československé republice pouze ti, kdož splnili branné povinnosti jim tímto zákonem uložené. Jinak zajisté nelze je pokládati za loyální, povinností vůči státu si vědomé občany, kteří by byli hodni zastávati zmíněná veřejná místa nebo volitelné funkce. Podotýká se, že podobné ustanovení má platný francouzský branný zákon článek 7. ("Nui nést admis dans une administration de ľ État, ou peut étre investi de fonctions publiques, méme electives, s´il ne justifie avoir satisfait aux obligations imposées par la présente loi.")

Tímto opatřením se též zamezí, respektive znesnadní případy, aby branné povinnosti podléhající osoby v mobilisaci a za války byly přijímány do veřejných služeb bez souhlasu a vědomí vojenských úřadů a tak se vymykaly pod rouškou své nepostradatelnosti branné povinnosti, jak se za války zhusta dělo.

Podle dosavadních zákonů nebylo výslovně vytčeno, že naši státní příslušníci nesmí bez souhlasu své vlády vstoupiti do cizích služeb vojenských; z branných předpisů se sice dal zákaz takový odvoditi, ovšem nebyl všeobecný, nýbrž vztahoval se jen na "neaktivní" vojíny. Zkušenosti za války ukázaly, že jest nutno výslovně omezení vstupu našich příslušníků do cizí armády zákonem stanoviti. Při tom nečiní rozdílu, zda běží o osobu branné povinnosti podléhající, čili nic. Chce-li tudíž příslušník našeho státu vstoupiti do vojenských služeb cizího státu, musí vyžádati si k tomu povolení, jež udílí president republiky československé na návrh ministra národní obrany.

Osnova zákona navrhuje jen dva možné způsoby doplňování československé branné moci, oproti dosavadním zákonům, které znaly ještě doplňování vojska absolventy vojenských škol. Tento způsob doplňování byl v osnově vynechán z toho důvodu, že otázka výchovy československého důstojnictva z povolání jest řešena odchylně od zásad dříve platných a chovanci důstojnické školy (hranické) musí býti před přijetím do této školy již bez toho do československé branné moci vřaděni buď na základě odvodu nebo dobrovolného vstupu.

Paragraf tento obsahuje všeobecné podmínky, jichž musí se jak při odvodu tak při dobrovolném vstupu vyhověti; zvláštní předpisy pro dobrovolný vstup obsahuje § 12.

Aby se umožnilo presenční službu, pokud to ovšem ohledy na tělesnou způsobilost dovolují, co možná záhy vykonati, přeložena byla z důvodů národohospodářských odvodní povinnost z 21. let na 20. rok; tím se poskytuje odvedencům možnost dříve - nežli tomu bylo dosud - povinnosti k presenční službě zadost učiniti a občanskému povolání pak trvale se věnovati. Podotýká se, že i branný zákon francouzský stejným způsobem hranice odvodní povinnosti upravuje.

Tři odvodní třídy, již dosavadními zákony zavedené, podržují se z toho důvodu, aby bylo umožněno krýti potřebný mírový stav, ježto mnohé osoby, v prvé odvodní třídě jakožto tělesně méně vyvinuté, pro dočasnou neschopnost odročené, mohou v následujících dvou letech dosíci požadované tělesné schopnosti k vojenské službě.

U osob v třetím odstavci tohoto paragrafu uvedených trvá odvodní povinnost až do 50. roku.

Zkušenosti nabyté ukázaly, že doba dvou měsíců k provedení hlavních odvodů namnoze nepostačila, a proto se navrhuje prodloužení této lhůty na 3 měsíce.

Návrh osnovy zákonné neobsahuje bližších ustanovení o složení komise odvodní, ani o způsobu, jakým se odvody provádějí a jak se náklady s odvodem spojené kryjí, ponechávaje úpravu těchto bodů cestě nařizovací. Složení komisí jest zamýšleno podobné jako podle dosud platných předpisů, přizpůsobí se ovšem změněným poměrům.

Osnova nového branného zákona poskytuje v § 17. možnost odkladu presenční služby v případech tam uvedených; o povolení tohoto odkladu dlužno zásadně žádati ihned u odvodní komise. V případech, že by okolnosti, nárok na odklad služby presenční odůvodňující povstaly teprve po odvodu, lze o tento odklad žádati též později, v kterémžto případě přísluší rozhodování o takovýchto žádostech úřadům vojenským.

Podá-li se žádost za povolení odkladu přímo u odvodní komise, má odvodní komise podle možnosti ihned rozhodnouti.

Ježto jest možno, že odvodní komise nemohla při tomto rozhodování náležitě všechny okolnosti vzíti v úvahu, dlužno připustiti proti rozhodnutí o nepovolení odkladu stížnost, o níž rozhoduje příslušný vojenský úřad druhé stolice v souhlase s příslušným politickým úřadem druhé stolice a to zpravidla s konečnou platností. Jen v tom případě, když se nedocílí souhlasu, rozhoduje o stížnosti ministerstvo národní obrany. S ohledem na spolupůsobení politických úřadů v nižších instancích, stane se rozhodnutí ministerstva národní obrany po slyšení ministerstva vnitra.

Není-li možno, aby komise sama žádost za povolení odkladu vyřídila, rozhodne se o žádostech takových podle § 16.

Osnova podržuje tu instituci přezkoušení tak, jak upravena jest v dosavadních zákonech, ježto se osvědčila jakožto instance výsledky odvodů v jistých případech revidující. Ovšem, že z případů podle dosavadních zákonů před přezkoušecí komisi spadajících mohly býti podrženy pouze dva, kdežto ostatní, s ohledem na znění této osnovy nepraktické, byly vynechány.

Bližší podrobnosti zůstávají podobně jako při odvodech vyhraženy úpravě cestou nařizovací.

Dobrovolný vstup do československé branné moci za míru neobsahuje v sobě závazek k delší presenční službě nežli jest pravidelná presenční služba. Osnova tu nemá odlišných ustanovení od normální délky presenční služby, a to z toho důvodu, že chce poskytnouti zásadně možnost, aby ten, kdo chce svojí povinnosti branné učiniti zadost dříve, nežli přijde do věku odvodem povinného, mohl dobrovolně do československé branné moci vstoupiti a presenční službu si vykonati, a potom se cele občanskému povolání věnovati. Možnost tato jest výhodnou nejen pro absolventy středních škol, kteří si přejí odsloužiti si presenční službu před tím, než vstoupí na školu vysokou, nýbrž i pro jiné branné povinníky, kteří chtějí míti vojenskou službu dříve odbytu, aby se mohli věnovati dříve nerušeně občanskému svému povolání, po případě i za hranice odjeti. Nebylo by zajisté spravedlivo v případech takových stanovovati prodloužení presenční služby. Kdo ovšem chce po vykonání presenční služby dále sloužiti, má možnost učiniti tak podle § 19.

Pro dobrovolný vstup požaduje se vedle všeobecných podmínek určitá minimální mez věková, která stanovena byla osnovou v základě nabytých zkušeností na dokonaný 17. rok.

O přijímání dobrovolníků rozhodují vojenské úřady; předpisy stanoví podrobněji, jak úřady tyto mají při tom postupovati.

Přijímání cizích státních příslušníků musí zůstati vyhraženo presidentu republiky československé, který o tom rozhodne na návrh ministra národní obrany.

Při tom ovšem dlužno přihlédnouti pokud a za jakých okolností jest takové přijímání podle mezinárodního práva, respektive mezistátních úmluv přípustno. Nesluší tu při tom se zřetele pustiti, že podle článku 158. mírové smlouvy Saint-Germainské a článku 179. mírové smlouvy Versailleské zavázala se československá republika, že nebude "od doby, kdy tato smlouva nabude platnosti, zařaďovati rakouských (německých) příslušníků do své armády, loďstva a vzduchoplavectva, a že jich rovněž nebude používati k výpomoci pro výcvik vojenský nebo vůbec jakkoli jako instruktorů vojenských, námořních a vzduchoplaveckých". Totéž ustanovení bude pojato též do mírové smlouvy maďarské.

Pokud se dobrovolného vstupu na dobu války týče, srovn. poznámky k § 2. o trvání branné povinnosti osob takto dobrovolně do československé branné moci vstoupivších.

Výchova důstojníků z povolání díti se bude na dvouleté vojenské škole (v Hranicích), do níž se přijímati budou na základě přijímací zkoušky již odvedení kandidáti střední školu absolvovavší a zkoušku zralosti složivší, jakož i za určitých předpokladů poddůstojníci, kteří mají zvláštní schopnosti a způsobilost k důstojnickému povolání.

O způsobu doplňování důstojníků sboru zdravotního, justičního, technického atd. vydány budou zvláštní předpisy.

Pro výchovu poddůstojníků z povolání zřídí se školy poddůstojnické.

Stav poddůstojníků z povolání bude se doplňovati z osob v presenční službě podle § 19. dobrovolně pokračujících.

Vojenská správa se postará o hmotné zaopatření svých poddůstojníků z povolání tak, aby stav tento byl vyhledáván žadately, požadavkům dnešní doby v každém směru vyhovujícími.

K výchově na důstojníky v záloze zřídí se školy důstojníků záložních.

Příslušná bližší ustanovení o výchově důstojnictva nejsou ještě do všech podrobností propracována, podléhají změnám požadavkům doby odpovídajícím, a proto se neodporučuje pojmouti je do zákona samého. V osnově zákona vyhražuje se úprava cestě nařizovací.

Den 1. října zvolil se za den pravidelného zařadění, jímž také zpravidla se nastupuje presenční služba z toho důvodu, že jest podle zkušeností nejvhodnějším termínem pro početí výcviku a také v hospodářském ohledu nejlépe vyhovuje. Proto bylo stanoveno, že všichni branní povinníci, kteří byli odvedeni v době od 1. ledna do 1. října zařadí se 1. říjnem svého odvodního roku do československé branné moci.

U těch, kdož byli odvedeni po 1. říjnu až do 31. prosince, bylo dlužno stanoviti den odvodu za den zařadění.

Dobrovolně do československé branné moci v míru vstupující dlužno zařaditi - pokud tomu nejsou vojenské zájmy na závadu - zpravidla dnem přijetí.

Aby nebyl výcvik rušen, jest zapotřebí, aby na žádost vojenského úřadu byl odročen nebo přerušen trest na svobodě dobu tří měsíců nepřevyšující.

Ustanovení posledního odstavce jest odůvodněno tím, že každý odvedenec musí bezpodmínečně předepsanou službu presenční absolvovati, nastoupí-li presenční službu opozděně, musí přirozeně zmeškanou službu nahraditi.

Opatřením tímto má býti odvedeným umožněno dokončiti svoji přípravu pro občanské povolání a jeví se nezbytným, uváží-li se, že jinak byly všechny výhody podle dosavadních zákonů platné odstraněny. U studujících vysokých škol bylo přihlédnuto k pravděpodobnosti, kdy vysokoškolská studia zpravidla ukončena býti mohou.

O příslušnosti k vyřizování takových žádostí za povolení odkladu srovnej poznámky k § 10.

Pokud se týče délky pravidelné presenční služby, poukazuje se na všeobecné odůvodnění.

Jest zapotřebí, aby osoby, jimž československá správa vojenská poskytla bezplatnou výchovu na vojenské škole, respektive finančně umožnila odborná studia, uložila za to zvláštní činnou službu, tak jich po dokončení vojenské výchovy, respektive studií použila k vykonávání služby v jich oboru ve vojště přes normovanou pravidelnou presenční službu; bližší ustanovení o tom obsažena budou v předpisech.

Ustanovení toto odůvodněno jest předpisem, že osoba presenční službou povinná musí tuto službu bezpodmínečně vykonati, je-li této službě následkem trestu ať disciplinárního ať soudního nebo vazby v případech v zákoně uvedených po více než 30 dní odňata, musí zameškanou presenční služební dobu nahraditi. Zmeškanou služební dobu jest i tehdy dosluhovati, když při opětovném odsouzení činí doba trestů a vazeb úhrnem více 30 dní.

Dobrovolnému převzetí závazku v činné službě po skončení presenční služby pokračovati, musí vojenská správa věnovati zvláštní pozornost. Z osob takovýmto způsobem přesluhujících rekrutují se poddůstojníci a hlavně poddůstojníci z povolání. Krom toho osoby tyto napomáhají krýti mírový stav a jsou vojenské správě pro svoji vojenskou přípravu a výcvik obzvláště vítány. Jest přirozeno, že jest potřebí, aby se osobám takovýmto způsobem dobrovolně přesluhujícím poskytly různé výhody jednak v plnění branné povinnosti (sproštění od cvičení), jednak výhody hmotné tak, aby byl počet přihlášek osob, které by chtěly dobrovolně v činné službě pokračovati, dostatečný.

Ustanovení toto odůvodňuje se požadavkem, aby každý československý státní příslušník, i ten, který se jím teprve stal, jsa původně cizím státním příslušníkem, dostál všem povinnostem občanským a tudíž i povinnosti branné, která mu podle jeho věku připadá.

Kdežto podle dosavadních zákonů nastávalo přeložení do zálohy 31. prosincem toho roku, kdy povinník svoji povinnosti k presenční službě vyhověl, a tím byl také až do tohoto termínu povinností k presenční službě vázán, ač ji již vlastně splnil, zavádí osnova zjednodušení potud, že překládání do zálohy děje se ihned po skončení předepsané, nebo dobrovolně převzaté presenční (činné) služby.

Z důvodů organisačních, jakož i s ohledem na zamýšlené použití záložníků v případě války, byla záloha rozdělena na zálohu první, pojímající včetně ročníky čtyřicetiletých a zálohu druhou, pojímající ročníky starší; zálohy druhé zamýšlí se použíti teprve v druhé řadě jakožto náhrady pro povstalé ztráty.

Při stanovení počtu a délky cvičení v záloze a to jak cvičení ve zbrani, tak i cvičení služebních (u vojenských útvarů beze zbraně) musil býti vzat zřetel na délku doby služební; u důstojníků v záloze pak musila se s ohledem na jejich postavení a potřebu důkladnějšího výcviku povinnost ku cvičením v záloze upraviti zvláště. Rovněž musilo býti pamatováno na možnost výcviku záložníků v případě zavedení nové výzbroje. Osobám, které v činné službě podle § 19. dobrovolně pokračovaly, bylo dlužno poskytnouti v otázce cvičení záložníků výhody v zákoně uvedené.

Cestou nařizovací stanoví se výhody neb přednosti, jež budou v otázce záložních cvičení poskytnuty osobám, jež předepsaným způsobem (úředně) prokáží určitý stupeň tělesného výcviku, získaného v tělocvičných jednotách.

Rovněž stanoví se cestou nařizovací, pokud příslušníku určitých druhů povolání třeba za míru na cvičení v záloze povolávati zásadně jen v určitý čas (na př. učitele a profesory o prázdninách a pod.).

Nařízení mobilisace jak částečné tak i všeobecné bylo v zájmu rychlého provedení a neprodleného zařízení všech opatření, kterými má býti čeleno ohrození vlasti nepřítelem, vyhraženo presidentu republiky československé, který podle ústavy platné jest nejvyšším velitelem branné moci československé, před nařízením má president slyšeti vládu. Z důvodů uvedených nelze navrhnouti, aby rozhodnutí o mobilisaci bylo vyhraženo usnešení zákonodárného sboru, ježto - má-li opatření takové účinně zasáhnouti - jest potřebí, aby se stalo bez otálení, poněvadž opozděně nařízená mobilisace mohla by míti v zápětí následky nedozírného dosahu. Tím ovšem nemění se ničeho na ústavní zásadě, že válku vyhlašuje president na základě usnesení Národního shromáždění, ježto v případě shora uvedeném jedná se pouze o mobilisaci, t. j. přípravy k válce.

I nařízení demobilisace, ať již všeobecné neb částečné, bylo vyhraženo presidentu republiky československé; v tomto případě však postačí návrh ministra národní obrany, aniž by musili býti slyšeni všichni členové vlády.

Kdežto sproštění od činné služby v míru jest vyloučeno, nelze na této zásadě setrvávati za mobilisace a ve válce, kdy dlužno v zájmu veřejném v určitých případech sproštění podle zvláštních nařízení připustiti, ovšem s tou výjimkou, že sproštění od řádné presenční služby jest v každém případě vyloučeno.

Sproštění na celou dobu války povoliti se podle nabytých zkušeností nedoporučuje, nýbrž navrhuje se pouze sproštění buď na určitou dobu, aneb v případě delšího trvání důvodů ku sproštění na dobu neurčitou. Sproštění taková mohou se povolovati již v míru pro případ mobilisace nebo války, anebo teprve ve válce.

Podrobné předpisy o sproštění o tom, které úřady vojenské jsou k povolování příslušny, jakož i o ingerenci jiných úřadů v tom směru, vydány budou cestou nařizovací.

Poměr důstojníků z povolání lze zásadně rozvázati výpovědí, to jest prohlášením, že důstojník z povolání nehodlá nadále ve svém povolání setrvati. Učiní-li tak až do konce roku, v němž dovrší 50. rok věku svého, nezbavuje se tím povinnosti branné, nýbrž přeloží se ve své hodnosti do zálohy a podléhá v tomto svém poměru vojenské povinnosti branné až do 50. roku věku, jako každý jiný záložní důstojník; dá-li se však do výslužby, podléhá branné povinnosti až do konce roku, v němž dovrší 60. rok věku.

Prohlásí-li důstojník z povolání teprve po 31. prosinci toho roku, v němž dosáhl 50. roku věku, že nehodlá v povolání důstojnickém setrvati, propustí se; osobám takovým nepřísluší nárok na pensi.

Uvedeným způsobem nelze však služební poměr důstojníků z povolání rozvázati za mobilisace a ve válce.

Podotýká se, že důstojníci ve výslužbě podléhají podle § 2. branné povinnosti až do konce roku, v němž dovrší 60. rok věku svého; vzdají-li se nároku na pensi, přestanou býti důstojníky ve výslužbě a odpadá tím pro ně i branná povinnost do 60. roku.

Instituce dobrovolného složení důstojnické hodnosti převzata nebyla.

Není potřebí vysvětlivek.

Mohou nastati v míru poměry, že jeví se potřebným zvýšiti pravidelný mírový stav, aniž by se sáhlo k prostředku částečnou mobilisací stav doplniti. Za tím účelem se navrhuje, aby mohly býti v případech takových povolány 3 nejmladší ročníky první zálohy k výjimečné činné službě na dobu nezbytné potřeby. Podobné opatření měl rakouský zákon ze dne 31. května 1888, čís. 77 říšského zákona a uherský zákonný článek XVIII z roku 1888 a dosavadní branné zákony §§ 43. a 44.

I v tomto případě musí rozhodnutí o takovémto opatření ponechati se presidentu československé republiky po slyšení vlády, podobně jak to bylo navrženo o nařízení mobilisace.