Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zkušenosti poslední války ukázaly, že platnými zákony stanovené předpisy o plnění branné povinnosti nepostačovaly, takže bylo potřebí sáhnouti k různým opatřením, která namnoze nebyla ani příslušnými zákony přesně kryta.

Není vyloučeno, že československá republika může se octnouti v situaci, kdy bude potřebí využíti vojensky všech sil ve státě a sáhnouti po různých prostředcích k doplnění československé branné moci, aby byly napětím všech sil zabezpečeny trvání, celistvost a svoboda republiky československé; proto se navrhují mimořádná opatření v osnově uvedená, kterých bude přirozeně použito pouze v případech krajní nutnosti, při čemž bude vždy vzat zřetel u jednotlivých opatření na věk opatřeními těmi postižených osob, jakož i na ohledy hospodářské.

Při tom možno jest naříditi i předčasný odvod 18. a 19letých, jichž zajisté lze podle jejich schopností s úspěchem ve válce použíti; jejich fysická zdatnost postupem doby se ještě podstatně zvýší, až provedeny budou zásady předchozí tělesné výchovy před brannou povinností. Zkušenosti ukázaly, že mladíků i 18. a 19letých lze s úspěchem použíti, o čemž svědčí jich značný počet v československých legiích.

Není potřebí vysvětlivek.

Podle dosud platných zákonných předpisů (§ 32. občanského zákona a vystěhovacího patentu ze dne 24. března 1832 z. z. s. č. 2557) pozbývá se státního občanství kromě provdáním také vystěhováním. Článkem 4. státního základního zákona ze dne 21. prosince 1867 čís. 142 ř. z. byla jako pravidlo stanovena volnost stěhování s jedinou výjimkou, že totiž jest tato volnost omezena brannou povinností. Dosud obsahoval takové obmezení § 62. branného zákona. Na jeho místo má nastoupiti v osnově navrhovaný § 32.

Podle něho potřebují příslušníci československého státu mužského pohlaví od 17. roku až do 40. roku, chtějí-li se vystěhovati, zvláštního povolení k vystěhování, jež jim vydá ministerstvo národní obrany. Při tom nečiní se rozdílu, zda-li zmínění příslušníci jsou přímo příslušníky branné moci československé v užším slova smyslu, jelikož v případě války jest zapotřebí, aby všichni občané k obraně vlasti přispívali podle svých schopností a způsobilosti (srovnej mimořádná opatření).

Z týchž důvodů doporučuje se rozšířiti toto omezení za mobilisace a ve válce tak, jak v druhém odstavci tohoto paragrafu obsaženo.

S brannou povinností úzce souvisí povinnost osob, které jsou k jakýmkoli službám podle tohoto zákona zavázány, aneb které jsou povinny dostaviti se k odvodu, vyhověti všem předpisům v příčině hlášení vydaným. Přesným dodržováním této povinnosti jest podmíněno, též správné plnění branné povinnosti.

Jednotlivé případy, v nichž povinnost k hlášení jest uložena, musily býti v zákoně samém jmenovitě uvedeny, aby byl dán podklad pro trestní sankci v oddílu VIII. tohoto zákona obsaženou. Bližší ustanovení o místu a způsobu hlášení obsahovati budou předpisy prováděcí.

Tento paragraf stanoví, že osoby vojenské v činné službě jsoucí podléhají v trestních záležitostech vojenské trestní, soudní a disciplinární pravomoci, pokud zvláštní zákony neobsahují výjimek; podle nynějšího stavu zákonodárství nepodléhají osoby vojenské v činné službě vojenské trestní soudní a disciplinární pravomoci, pro důchodkové přestupky a pro trestné činy uvedené v zákoně o lidových soudech pro trestání válečné lichvy.

Odstavcem druhým tohoto paragrafu přikazují se administrativní opatření, která sice tvoří součást trestního řízení, přirozeně však nemohou býti provedena vojenskými veliteli, do kompetence příslušných úřadů správních.

V občanských záležitostech podléhají osoby vojenské v činné službě občanským zákonům a úřadům, pokud ovšem není dotčena vojenská trestní soudní a disciplinární pravomoc, jako při sňatcích osob v presenční službě jsoucích a vojenských osob z povolání anebo při cestování branných povinníků do ciziny.

Podotýká se, že osoby vojenské, to jest osoby do branné moci zařaděné, nalézají se v činné službě, pokud jsou k této zavázány a že se tento závazek nepřerušuje na příklad onemocněním nebo dočasnou dovolenou.

Osoby, řádné odvodní povinnosti dosud nesplnivší, odvedení, presenční služby dosud nenastoupivší a osoby vojenské mimo činnou službu podléhají v občanských, jakož i trestních a policejních záležitostech zpravidla občanským zákonům a úřadům.

Z tohoto pravidla stanoví osnova zákona tyto výjimky:

1. odvedení, presenční služby dosud nenastoupivší, potřebují k sňatku povolení vojenského úřadu;

2. omezení cestování branných povinníků do ciziny;

3. podrobení vojenské trestní disciplinární pravomoci v případech uvedených v § 34;

4. podrobení vojenské trestní soudní pravomoci pro neuposlechnutí povolávacího rozkazu anebo pro nedostavení se k činné službě bez zvláštního zavolání a pro trestné činy v případech uvedených v posledních odstavci § 34.

Za mobilisace a ve válce jsou osoby v § 3. uvedené povinny, podle svých schopností a sil přispívati k obraně vlasti. Jsou-li přiděleny k službě v oblasti operujících vojsk, jest nutno podrobiti je pro všechny trestné činy v době tohoto přidělení spáchané vojenské trestní soudní a disciplinární pravomoci. Používá-li se jich však k zvláštním úkonům mimo oblast operujících vojsk, podrobují se vojenské trestní soudní a disciplinární pravomoci jen tehdy, jsou-li vojenskému vedení podřízeny a jen pro trestné činy, spáchané porušením svých povinností při plnění zvláštních úkonů.

Návrh přejímá tu v podstatě ustanovení, která podle dosavadních zákonů až dosud platí a která bylo dlužno z vojenských důvodů podržeti. Na ustanovení tomto nemůže měniti ničeho snížení věku nezletilosti na 21. rok věku.

K cestování do ciziny jest potřebí u osob vojenských cestovních průkazů stejných jako u osob civilních, jež vydávají úřady politické pokud průkazy tyto mohou býti osobám branné povinnosti podléhajícím vydávány v míru, jen se souhlasem příslušných vojenských úřadů, stanoveno bude v předpisech prováděcích. Věcí ministerstva národní obrany bude za války a mobilisace - v případě potřeby - vydávání povolení k cestám do ciziny osobám branné povinnosti podléhajícím omeziti, resp. vůbec zastaviti.

Není potřebí poznámek.

Živitelé rodin požívali podle dosud platných branných zákonů výhody zařadění do náhradní zálohy, jsouce v ní podrobeni pouze 10nedělnímu vojenskému výcviku a příslušným cvičením v záloze. Byli-li povoláni ke zmíněnému výcviku, poskytoval jejich příslušníkům zákon ze dne 21. července 1908, čís. III. říšského zákona příspěvek vyživovací.

Osnova nového branného zákona odstranivši všechny výhody musila vypustiti i výhodu živitelů rodin; za to však dlužno pomýšleti na to, aby po celou dobu presenční služby takovým rodinám, jichž výživa úplně závisela na osobě, vykonávající činnou službu, byl jejich příslušníkům poskytován vyživovací příspěvek.

Mimo to by se měl přiznati vyživovací příspěvek takovým potřebným rodinám všech ku cvičení v záloze, jakož i k výjimečné činné službě podle § 27. branného zákona povolaných vojínů.

Úpravu tohoto vyživovacího příspěvku ponechává osnova zákonu zvláštnímu.

O státním vyživovacím příspěvku za války platí zákon ze dne 23. září 1919 čís. 530 sbírky zákonů a nařízení.

Navržený branný zákon stanoví povinnosti jichž plnění nutno zabezpečiti trestní sankcí.

Tresty osnovou stanovené lze podle porušených povinností rozčleniti na 3 skupiny:

1. Tresty pro opomenutí předepsaného hlášení, nedovolené sňatky, zmeškání odvodu nebo přezkoušení, překažení odvodu nebo přezkoušení nedostavením se, uprchnutí před odvodem a před vojenskou službou, obcházení branné povinnosti, sebepoškození a poškození jiného;

2. tresty pro neuposlechnutí povolávacího rozkazu se pro nedostavení se k činné službě bez zvláštního zavolání;

3. trest pro neuposlechnutí výzvy, aby se osoby uvedené v § 3. dostavily k zvláštním úkonům.

Potrestání děje se podle stupně trestnosti:

a) cestou disciplinární (v případech uvedených v §§ 48, 49 a 50);

b) trestem na penězích (§§ 40, 41 a 42);

c) trestem na svobodě nebo trestem na penězích (§ 47);

d) trestem na svobodě a fakultativně kumulativním trestem na penězích (§§ 43, 44, 45, 46, 48, 49, 50, 51 a 52).

Jakožto vedlejší trest se stanoví v §§ 45 a 46 propadnutí toho, co bylo za účelem v těchto paragrafech uvedeným poskytnuto. Ustanoveními §§ů 47 až 51, 55, odst. 2 a 57 se zrušuje zákon ze dne 28. června 1890, č. 137 ř. z. a zákonný článek XXI z roku 1890, o potrestání neuposlechnutí vojenského povolávacího rozkazu a svádění k tomu.

V ustanoveních trestních bylo přiměřeným způsobem pamatováno na odchylná ustanovení uherského práva.

K jednotlivým paragrafům oddílu VIII. není třeba poznámek.

Zákonná úprava branné povinnosti podle dosud platných ustanovení jest velice složitá. Upravují ji tyto zákony:

1. branné zákony rakouský a uherský z roku 1912, které upravují odvodní povinnost, povinnost k službě presenční, povinnost ke službě v záloze, k náhradní záloze, evidenci náhradní zálohy, u námořnictva pak ještě námořní obrana (Seewehr),

2. zeměbranecký zákon rakouský a uherský (honvédský) z roku 1912, které upravují částečně zvláště ještě brannou povinnost v zeměbraně (u honvédů),

3. domobranecké zákony pro Rakousko a Uhry, normující povinnost domobraneckou,

4. císařské nařízení a příslušné uherské ustanovení z roku 1915 o rozšíření domobranecké povinnosti na ročníky 18, pak 43 až 50-letých, které bylo po převratu, pokud se Čech, Moravy a Slezska týče, zrušeno nařízením veškerého ministerstva z 28. prosince 1918, čís. 99 sbírky zákonů a nařízení,

5. rakouský zákon z roku 1888 a uherský zákonný článek z téhož roku o povinnosti ke konání mimořádné služby v míru nejmladšího ročníku zálohy a nejmladších tří ročníků náhradní zálohy,

6. rakouský a uherský zákon o válečných úkonech z roku 1912, které sice neupravovaly žádné branné povinnosti v pravém slova smyslu, ale přece stanovovaly povinnost k osobním válečným službám, tedy obsahově také jakousi brannou povinnost,

7. dodatky rakouský a uherský k zákonům o válečných úkonech, jimiž se závazek k osobním úkonům válečným rozšířil na ročníky 51- až 55-letých.

Ježto po převratu zůstaly všechny zákony a nařízení podle zákona ze dne 28. října 1918 čís. 11, sbírky zákonů a nařízení v platnosti, musila československá republika převzíti všechny povinníky, v poměru jim podle svrchu uvedených zákonných ustanovení připadajícím, k čemuž přistoupila ještě zvláštní kategorie branců, to jest příslušníci československých vojsk zahraničních.

Předložená osnova upravuje brannou povinnost pro všechny občany pokud možná jednotně a jednoduše a jest též potřebí, aby do příslušného poměru novým branným zákonem zaváděného byly povinníci s přiměřeným přihlédnutím ke stáří a případně již vykonané vojenské povinnosti převedeni. Při tom dlužno vzíti i náležitý zřetel na převod všech příslušníků československých zahraničních vojsk.

Převod tento upravuje právě oddíl IX. této osnovy; podrobná ustanovení budou vydána cestou nařizovací.

Poslední řádné odvody byly vykonávány v Rakousku a Uhersku roku 1914 a to pro odvodní ročníky 1891 (ve 3., tedy poslední odvodní třídě), 1892 (ve 2. odvodní třídě) a 1893 (v 1. odvodní třídě). Od té doby se žádné odvody nekonaly; jsou tedy povinni zákonné odvodní povinnosti podle dosud platných zákonů v roce 1920 vyhověti tyto ročníky; 1892 (za 3. odvodní třídu), 1893 (za 2. a 3. odvodní třídu), 1894 až 1897 (za všechny odvodní třídy), 1898 (za první a druhou odvodní třídu), 1899 (za první odvodní třídu).

Posunutím odvodní povinností osnovou na ročník 20letých odporučuje se, aby v roce 1920 vyhověl ročník 1898 odvodní povinnosti za všechny odvodní třídy a ročník 1899 za první a druhou odvodní třídu; ročník 1900 podrobí se odvodům v první třídě odvodní.

Dlužno tedy v roce 1920 provésti odvody těchto ročníků:

Ročníky tyto, jak již uvedeno, nebyly odvodům podrobeny nýbrž místo odvodů použila bývalá vojenská správa za účelem doplňování armády prostředku jiného totiž tak zvaných domobraneckých třídění, nařízených na základě domobraneckých zákonů.

Proto jest potřebí, aby ročníky tyto byly podrobeny odvodu. Způsob provedení tohoto odvodu upraví zvláštní předpisy, které přihlédnou též k případům, kdy snad výjimečně osobního dostavení se k odvodní komisi zapotřebí nebude, což platí obzvláště o osobách v době provádění odvodu činnou službu konajících.

O zpětné účinnosti odvodů podle tohoto paragrafu provedených vydány budou podrobné předpisy, jimiž se také upraví otázka, od kdy se má za to, že odvodnímu řízení podle tohoto paragrafu podrobený své odvodní povinnosti vyhověl.

Podotýká se, že formelní provedení odvodů u ročníků dosud odvodní povinnosti nevyhověvších, jest nezbytné z toho důvodu, že zákony připínají na splnění odvodní povinnosti různé výhody, respektive ukládají při nesplnění jejím různá omezení a závazky; provedení odvodů jest též potřebné ku provádění zákona o vojenské taxe a jest též z vojenských ohledů nezbytnou nutností, ježto jsou jediným prostředkem, jímž mohou býti příslušníci zmíněných ročníků zákonným způsobem ku plnění branné povinnosti jim připadající zavázáni a jsou zároveň zaručenou kontrolou evidence těchto osob, která převratem silně utrpěla.

Z osob, podle předchozího paragrafu odvedených přidrží se ke krytí mírového stavu v přechodné době především dobrovolníci a osoby dobrovolně v činné službě pokračující, jakož i příslušníci ročníku 1900.

U příslušníků ročníků 1899 až 1892 vezme se přiměřený zřetel na dobu již vykonané činné služby, nebude-li ke krytí mírového stavu potřeby celých ročníků. Při tom budou přidrženi k činné službě především osoby sproštěné uvedených ročníků, které za války nekonaly buď vůbec žádnou činnou službu, anebo jen službu poměrně krátkou nedosahující délky tímto zákonem stanovené presenční služby. Opatření toto jest tím odůvodněnější, ježto by v míru rovněž musily osoby takové své povinnosti k presenční službě zadost učiniti, jinak by neměly vůbec žádného výcviku anebo jen krátký nepostačující výcvik, třebas že byly uznány k vojenské službě úplně způsobilými.

Zavedením prvé a druhé zálohy i pro osoby, které dosud byly jen domobraneckou povinností vázány, nastala nutnost i tyto do branného poměru podle nového branného zákona způsobem v paragrafu tomto naznačeným převésti.

Převod v paragrafu tomto uvedený provedou vojenské úřady ministerstvem národní obrany tím pověřené na základ písemného materiálu podle zvláštního nařízení.

Podotýká se, že převod tento týče se jak domobranců teprve za války tříděných, tak i domobranců, kteří po uplynutí předepsané služební povinnosti byli ze svazku bývalého vojska (zeměbrany) propuštěni s výhradou plnění povinnosti domobranecké (t. zv. slouživší domobranci).

Dosavadními brannými zákony poskytnuté výhody byly tyto:

1. výhoda jednoroční služby pro absolventy středních škol a škol odborných, středním na roveň postavených,

2. výhoda dvouleté služby u námořnictva ve službě technické pro absolventy techniky a vyšších průmyslových škol,

3. výhoda dvouleté služby pro absolventy nižších odborných škol, jakož i pro absolventy šesti tříd středních škol,

4. výhoda zařadění do náhradní zálohy pro majitele zděděných statků, pro živitele rodin a pro kandidáty duchovního stavu,

5. výhoda zařadění do evidence náhradní zálohy pro duchovní,

6. za války krom toho ještě výhoda nošení odznaků jednoročních dobrovolníků.

Demokratický ráz armády nepřipouští, aby jednotlivým kategoriím povinníků byly poskytovány v plnění branné povinnosti výhody a proto jest potřebí, aby i ty výhody, jež snad již jednotlivcům přiřknuty byly anebo na něž nároku nabyly, byly zrušeny a proveden byl převod do branného poměru novým branným zákonem zdůvodněného.

Jedinou výjimku odporučuje se tu učiniti z politických důvodů u duchovních a kandidátů duchovního stavu všech státem uznaných vyznání, kteří v den působnosti nového branného zákona výhod podle § 29. dosavadních branných zákonů již nabyly. Pro ty platí ustanovení druhého odstavce tohoto paragrafu. Samozřejmě podrží duchovním, jimž byla propůjčena již hodnost vojenských duchovních tuto hodnost.

V budoucnosti nebude příprava k duchovnímu stavu nebo duchovní stav sám příčinou žádných úlev v plnění branné povinnosti, jako jest tomu též ve Francii. Případná potřeba vojenských duchovních bude kryta z řady duchovních, v duchovní správě ustanovených; pokud se snad duchovních použije jen k určitým druhům vojenské služby (službě sanitní), stanoví se prováděcími předpisy.

Připomíná se ještě, že zrušením výhody jednoroční služby nebude mnoho osob na tuto výhodu již nárok nabyvších postiženo, ježto již většinou svoji jednoroční službu absolvovaly. Pokud se týče úlev, jež jim byly při konání presenční služby poskytovány, bylo dlužno je - jako demokratickému duchu a rovnosti branných povinníků neodpovídající - odstraniti.

Stran živitelů rodin bylo pamatováno na to, aby se jich příslušníkům poskytl v případě nastoupení činné služby příspěvek vyživovací, tak že lze lehce výhody živitelům rodin dosavadním branným zákonem poskytované postrádati.

Ostatně bylo odkladem nástupu presenční služby umožněno odstraniti nevýhody a škody, jež by činná služba v určité době přivoditi mohla.

Ustanovení toto týče se trestních činů spáchaných před působností tohoto zákona po vzniku našeho státu, nikoli těch, které byly spáchány proti branné povinnosti za bývalé monarchie.

Spolupůsobení toto vztahuje se hlavně na součinnost při provádění odvodů, pak na záležitosti evidence se týkající, jakož i na sprostředkování styku mezi vojenskými úřady a osobami v neaktivním poměru jsoucími, konečně pak na všechny záležitosti branců související s plněním branné povinnosti v míru i ve válce a vůbec na vše, co ku provedení branného zákona zvláštními předpisy obcím nebo správám matrik přikázáno bude.

V zájmu branných povinníků bylo ustanoveno, že podání včetně rekursů a protokoly odnášející se ku provedení branného zákona požívají osvobození od kolků.

Ustanovení druhého odstavce odůvodňuje se tím, že korespondence tam dotčená děje se v zájmu branné moci československé, pročež jest dlužno jí přiznati výhody úřední korespondence.

Není potřebí poznámek.

V ohledu formálním se navrhuje, aby osnova přikázána byla výboru brannému s tím, aby o ní podal zprávu ve lhůtě 10 dnů.

Příloha A.

Příloha B.