Národní shromáždění československé 1918 – 1920

(1) Presidenta Všeobecného pensijního ústavu jmenuje ministr sociální péče vždy na dobu 4 let. President, jímž může býti toliko státní občan Československé republiky, musí býti znalý práv a bydleti v Praze; nesmí býti členem ústavu.

(2) Členy představenstva volí valná hromada ze svéprávných členů Všeobecného pensijního ústavu. Členy představenstva mohou býti toliko státní občané československé republiky. Alespoň dvě pětiny členů zvolených zjednotlivých skupin musí bydliti v Čechách.

Z volitelnosti do představenstva jsou vyloučeny osoby, které jsou zbaveny volebního práva a volitelnosti podle § 5. zákona ze dne 31. ledna 1919, č. 75 sb. z. a n., o volebním řádu do obecních zastupitelstev. Členové představenstva volí se na dobu 4 let.

(1) Výkonným orgánem správy ústavu je ředitelství, které sestává aspoň ze dvou členů, z nichž jeden musí býti pojistným matematikem, ostatní pak znalí práva. Členové mohou býti jmenováni nebo propouštěni jen se souhlasem ministerstva sociální péče. Pojistný matematik, jenž je členem ředitelství, je zodpovědným matematikem.

(2) Placení úředníci a zřízenci buďtež vzati do slibu a podléhají disciplinární moci představenstva.

(4) Počet delegátů, jež výbor zemských úřadoven má voliti, řídí se počtem příslušných členů, takže na každých 1000 členů připadnou dva delegáti, pokud se týče náhradníci, při čemž zlomky až do 500 členů zůstanou nepovšimnuty, kdežto zlomky větší odůvodňují nárok na 2 delegáty. Každé zemské úřadovně příslušejí aspoň 2 delegáti.

(5) Delegáti volí se na 4 léta.

(1) Dosavadní zemské úřadovny ponechávají se nadále v činnosti.

(2) Ministr sociální péče se však zmocňuje, aby podle potřeby nařízením sloučil zemské úřadovny nebo změnil obvod jejich působnosti s sídlo.

(1) Předsedu zemské úřadovny jmenuje ministr sociální péče na dobu čtyř let.

(2) Předsedou může býti toliko státní občan Československé republiky, znalý práv. Předseda musí bydliti v sídle zemské úřadovny, nesmí býti členem Všeobecného pensijního ústavu.

(3) Členy výboru mohou býti toliko státní občane Československé republiky.

(4) Z volitelnosti do výboru jsou vyloučeny osoby, které jsou zbaveny volebního práva a volitelnosti podle § 5. zákona ze dne 31. ledna 1919, čís. 75 sb. z. a n., o volebním řádu do obecních zastupitelstev.

(1) Placení úředníci a zřízenci skládají slib, že budou plniti své povinnosti a jsou podrobeni disciplinární moci předsedově. § 62. poslední odstavec. Delegáti se volí na 4 léta.

(2) Jejich volba koná se osobně ze svéprávných členův ústavu podle zásady poměrnosti odděleně podle skupin (zaměstnavatelův a zaměstnanců). Volby jsou přímé a tajné.

Podrobnější ustanovení o provedení volby delegátů (volební řád) obsahuje jednací řád jednotlivých zemských úřadoven.

(1) Pojistnou povinnost (§ 1.) lze též splniti pojištěním u některého tuzemského náhradního ústavu (§ 65. a 65 a).

(2) Všichni zaměstnanci téhož závodu pojištěním povinní musí býti pojištěni u téhož nositele pojištění.

(3) Členství zaměstnavatelovo u některého náhradního ústavu má za následek, že tento ústav jest v mezích svého uznání za náhradní ústav výlučně příslušný pro pojištění všech zaměstnancův onoho závodu zaměstnavatelova pojištěním povinných, pro který přístup byl vykonán a že přejímá vůči těmto zaměstnancům ručení, vyplývající z povinného pojištění.

(4) Ministr sociální péče může v případech zřetele hodných povoliti výjimky z těchto pravidel.

(5) Všechny osoby povinné pojištěním, které nenabyly uvedeným způsobem příslušnosti k některému náhradnímu ústavu, jsou příslušny pojištěním u Všeobecného pensijního ústavu.

(6) Ustanovení stanov náhradních ústavů, která jsou v odporu s předcházející úpravou příslušnosti pojišťovací nebo s jinými závaznými ustanoveními zákona o pensijním pojištění, pozbývají platnosti a jsou až do přiměřené změny stanov nahrazena příslušnými zákonnými ustanovením.

(1) Stran zřízenců, pro něž jest ve smyslu § 64. některý náhradní ústav k pojištění příslušný, jest tento ve stejném rozsahu jako Všeobecný pensijní ústav oprávněn vydávati výměry, vyjma výměry takové, jimiž se popírá pojistná povinnost.

(2) O této otázce, pak o tom, který nositel pojištění v určitém čase pro některého zaměstnance jest příslušným, rozhoduje přímo politický úřad 11. stolice služebního místa zaměstnancova (§ 75.).

Za náhradní ústavy mohou býti na příště uznány pensijní ústavy, pokladny, fondy atd., jichž stanovy byly podkladem náhradních smluv, uzavřených podle zákona ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907, nebo podle cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z., vyhovoval-li obsah náhradní smlouvy nejposléze dne 31. prosince 1918 požadavkům § 65. bod 1-4, cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z., a bude-li příslušný nositel tohoto pojištění do 1. prosince 1920 žádati o tuto přeměnu náhradní vlastnosti. Jinak se zřizování nových náhradních ústavů nepřipouští.

(1) Ústavy uznané podle zákona ze dne. 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907, za náhradní ústavy jsou povinny, upraviti platným způsobem své stanovy tak, aby odpovídaly následujícím podmínkám:

1. Hodnota nároků, které ústav přislibuje členům pojištěním povinným a jejich pozůstalým, vypočtená podle zásad pojistné matematiky, musí převyšovati hodnotu nároků v §§ 5. až 19. a 23. až 25. uvedených alespoň o jednu pětinu.

2. Příspěvky členů pojištěním povinných nesmějí přesahovati výměry, která podle rozdělovacího klíče stanoveného v § 33., odst. 2. vyplývá za přislíbené dávky podle početních základů Všeobecného pensijního ústavu.

3. Rozhodování sporů o statutárních nárocích podle stanov a o jejich výši musí býti vyhrazeno rozhodčímu soudu Všeobecného pensijního ústavu místně příslušnému (§ 76.).

4. V každém druhém roce, po prvé za rok 1919 musí býti provedeno technické prozkoumání fondů (pojistně-matematická bilance) a musí býti stanoven závazek, že shledá-li se schodek v úhradě potřebné dle pojistné matematiky ke krytí předepsaných dávek, budou učiněna opatření nutná k sanaci.

5. Nemá-li ústav aspoň 100 členů, musí tu býti dostatečné zajišťovací reservy, vyšetřené v každém případě zvláště podle pojistně-matematických odhadů, nebo jinaké záruky.

6. Ve správě náhradních ústavů (valné hromadě, výboru, představenstvu atd.) musí býti pojištěnci zastoupeni takovým počtem osob, jako zaměstnavatelé. Volby jich jsou přímé a tajné a konají se podle zásady poměrnosti, pokud možno osobně.

(2) Náhradní ústavy, které nepředloží nejdéle do 1. prosince 1920 ministru sociální péče žádost o schválení stanov, vyhovujících hořejším předpisům, ztrácejí tímto dnem uznání jako náhradní zařízení.

(3) Náhradní ústavy, pozbyvší uznání jako náhradní zařízení, jsou povinny, převésti veškeré jmění na Všeobecný pensijní ústav, který zajistí jejich členům nároky, odpovídající převedeným kapitálům. Jmění ústavu přesahující částky, potřebné k zajištění nároků získaných podle stanov, smí se použíti pouze ve prospěch členstva tohoto ústavu.

(1) Náhradní smlouvy, zřízené podle zákona ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907, po případě cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z., pozbývají dnem 1. prosince 1920 uznání jako náhradní zařízení, nebude-li zažádáno do této doby o jich přeměnu v ústav náhradní podle § 65.

(2) Nositelé tohoto pojištění jsou povinni učiniti opatření podle § 70. odst. 2. za účelem převodu premiových reserv na Všeobecný pensijní ústav.

(1) O uznání za náhradní ústav jest zakročiti u ministra sociální péče. U ústavů, které jsou zřízeny nebo dotovány podnikem, jenž podléhá státnímu dozoru jiného ústředního úřadu, jest se dohodnouti se zúčastněným ministrem.

(2) Uznání může býti uděleno pod podmínkou, že bude složena přiměřená kistota (kauce); v tomto případě jest stanoviti její výši a účel, způsob jejího složení, jakož i podmínky pro její vrácení.

(3) Dozorčí úřad může naříditi kdykoliv zvýšení složené jistoty.

(4) Ministr sociální péče jest oprávněn, odvolati uznání za náhradní ústav, nejsou-li tu již předpoklady pro toto uznání.

(1) Při změnách pojistné příslušnosti jest dřívější nositel pojištění povinen, odevzdati novému nositeli pojištění premiovou reservu, potřebnou ke krytí získaných nároků přestupujícího pojištěnce, vypočtenou na základě ryzí premie podle početních základův upuštěného nositele pojištění, po případné srážce splátek, které pojištěnec ústavu dluhoval v době výstupní. V každém případě musí však býti převedena aspoň částka odpovídající premiové reservě, která by tu byla, kdyby zaměstnanec byl býval pojištěn u Všeobecného pensijního ústavu po celou příspěvkovou dobu započítatelnou podle § 73. odst. 7. pro pojištění, včítajíc v to i služební léta případně zakoupená.

(2) Přestoupí-li zaměstnanec pojištěný u Všeobecného pensijního ústavu nebo náhradního ústavu do služby vyňaté podle § 2 bod 3. z pojistné povinnosti, jest nositel pojištění povinen, příslušnému zaměstnavateli jmenovanému v § 2. bod 3. vydati premiovou reservu podle předchozích ustanovení Vystoupí-li zaměstnanec ze služby vyňaté z pojistné povinnosti podle § 2. bod 3. aniž byl dán na odpočinek a vstoupí-li do pojistné povinnosti podle tohoto zákona, jest dřívější jeho zaměstnavatel jmenovaný v § 2. bod 3. povinen, vydati nositeli pojištění, u něhož bývalý jeho zaměstnanec jest pojištěn, premiovou reservu, odpovídající jeho získaným normálním nárokům, aspoň však částku, odpovídající premiové reservě, kteráž by byla u Všeobecného pensijního ústavu nashromážděna, kdyby zaměstnanec byl býval pojištěn u tohoto ústavu.

Převyšuje-li odevzdaný obnos výši premiové reservy, která novým nositelem pojištění na základě dosavadní započitatelné příspěvkové doby, čítajíc v to služební dobu podle § 31. zákona pensijního započtenou, má býti utvořena, jest tento rozdíl podle volby pojištěncovy použíti k dobrovolnému pojištění na vyšší dávky nebo, pojištěnci připsati k dobru, při opětném přestoupení novému nositeli pojištění odevzdati a nastane-li pojistný případ nebo nastanou-li podmínky § 25. se 4% úroky vydati.

(7) Stala-li se ohláška alespoň jednou stranou v čas, počítá se příspěvková doba od onoho měsíce, ve kterém pojištěnec vstoupil do zaměstnání podrobeného pojištění, nehledíc k tomu, byly-li příslušné příspěvky zaplaceny čili nic. Jinak počítá se příspěvková doba, nestala-li se ohláška v čas nebo nebyla-li vůbec vykonána, od měsíce, ve kterém ohláška dodatečně byla provedena nebo pojistná povinnost výměrem nebo rozhodnutím z úřední moci byla zjištěna, nehledíc k tomu, byly-li příslušné příspěvky vskutku zaplaceny čili nic. Ostatní služební doba započte se jako příspěvková doba toliko podle skutečně zaplacených premií, pokud se dodatečné placení stane v šesti letech po splatnosti. Ustanovení tohoto odstavce platí obdobně pro ohlášky, které vykonati se mají podle odstavce 2. Po vzniku pojistné události jsou veškeré ohlášky podle odst. 1. a 2. pokud není zachována lhůta pro ně zákonem stanovená, již nepřípustny a okolnosti do té doby nehlášené pro nárok pojistný nerozhodny.

(1) Zaměstnavatelé jakož i zaměstnanci jsou též povinni, kdykoli podati zprávu politickým úřadům jakož i zemským úřadovnám o všech okolnostech, které jsou rozhodny pro pojišťovací poměr. Zaměstnavatelé jsou mimo to povinni, dovoliti legitimovaným k tomu orgánům Všeobecného pensijního ústavu a politických úřadů, aby na mís tě samém nahlédli do mzdových záznamů, vedených podle zákona ze dne 8 února 1909, čís. 29 ř. z., i do jiných zápisků, kterých je třeba k vyšetření pojistného poměru, jakož i aby na místě pracovním konali šetření potřebná ke zjištění pojistné povinnosti. Legitimovaní orgánové Všeobecného pensijního ústavu jsou při výkonu své služby pod ochranou § 68. všeob. trest. zákona.

(1) Nemocenské pokladny zřízené podle zákona o nemocenském pojištění, zapsané pokladny pomocné a bratrské pokladny jsou povinny dáti legitimovaným k tomu orgánům Všeobecného pensijního ústavu nahlédnouti do svých záznamů za účelem zjištění pojistného poměru.

(2) Ustanovení odst. 2., § 73 a platí též o okolnostech takto zjištěných.

(1) Nároky osob u Všeobecného pensijního ústavu pojištěných nebo jejich rodinných příslušníků proti tomuto ústavu, zakládající se na zákoně o pensijním pojištění, jest vznésti u příslušné zemské úřadovny Všeobecného pensijního ústavu s připojením potřebných průkazů.

Ustanovení §§ 73., 73 a. 73 b a 74. mají obdobnou platnost, je-li nositelem pojištění ústav náhradní, pokud stanovy ústavu v jednotlivých případech nic odchylného nestanoví.

Takovým výměrům může se odpírati toliko žalobou u příslušného rozhodčího soudu (§ 76.) v neprodloužitelné lhůtě šesti měsíců po doručení výměru.

(4) Z rozhodnutí politických zemských úřadů připouští se odvolání k ministerstvu sociální péče, které dlužno podati do čtyř neděl u politického zemského úřadu, jenž vydal rozhodnutí.

Předsedu a jeho náměstka jmenuje ministr spravedlnosti ve shodě s ministrem

sociální péče ze soudcovských státních úředníků.

Výdaje spojené se zařízením a jednáním rozhodčích soudů nese pensijní ústav. Způsob, jakým přispívají na úhradu nákladu rozhodčího soudu náhradní ústavy, stanoví ministr sociální péče nařízením.

(1) Spory nositelů pojištění mezi sebou, které se opírají o zákon o pensijním pojištění, rozhoduje, vjímajíc spory o převody premiových reserv (§ 68.), s vyloučením práva výměrového přímo politický úřad 11. stolice, v jehož obvodě obě strany mají své sídlo. Je-li podle toho příslusno několik politických úřadů 11. stolice, rozhodnou v dohodě. Nedosáhne-li se dohody, přejde rozhodnutí na ministerstvo sociální péče.

(2) Spory nositelů pojištění mezi sebou, dále spory mezi nositelem pojištění a některým zaměstnavatelem jmenovaným v § 2. bodu 3., jež týkají se převodu premiových reserv (§ 68.), rozhoduje s vyloučením práva výměrového přímo ministerstvo sociální péče.

(3) Pojištěnce nebo jejich pozůstalé jest k spornému řízení přibrati, může-li rozhodnutí o takových nárocích nositelů pojištění a zaměstnavatelů jmenovaných v § 2. bodu 3. míti vliv na jejich práva.

(1) Všeobecný pensijní ústav a jeho zemské úřadovny, jakož i náhradní ústavy označené v § 65. a 65 a, podléhají dozoru státní správy; tento dozor vykonává ministr sociální péče.

(2) Ministr sociální péče uděluje též státní schválení v tomto zákoně předepsané.

(3) K bezprostřednímu vykonávání státního dozoru, mohou býti zřízeny zvláštní orgány.

(4) Ministr sociální péče jest oprávněn, podrobiti hospodaření Všeobecného pensijního ústavu a jeho zemských úřadoven jakož i náhradních ústavů úřednímu prozkoumání podle předpisů §§ 38. a 39. min. nař. ze dne 5. března 1896, č. 31 ř. z., po případě podle předpisů, které v budoucnosti na jejich místo nastoupí, může též rozpustiti představenstvo Všeobecného pensijního ústavu a výbory jeho úřadoven a přenésti správu a zastupování ústavu prozatímně na správce nebo na představenstvo, po případě výbor jím jmenovaný. Jmenovaný správce nebo představenstvo (výbor) vede správu a zastupuje ústav až do řádného ustavení představenstva, pokud se týče výboru vzešlého z nových voleb. Ministr sociální péče má učiniti nutná opatření k provedení nových voleb ve třech měsících po rozpuštění.

Finanční ministr může ve shodě s ministrem sociální péče nařízením opatřiti čeho jest třeba, aby státní poklad byl zabezpečen se zřetelem k právním jednáním, naznačeným v předešlém odstavci.

(2) Z hotovostí Všeobecného pensijního ústavu a náhradních ústavů, které mohou býti trvale uloženy, musí býti uloženo aspoň 20% v československých státních papírech a 15% v obligacích zemských půjček nebo v zástavních listech, dlužních úpisech zemí, zemských bank nebo zemských hypotekárních ústavů.

(3) Ministr sociální péče povolí podle potřeby přiměřenou lhůtu, aby toto nařízení mohlo býti provedeno.

Všeobecný pensijní ústav a náhradní ústavy jsou povinny, podávati ministru sociální péče za každý kalendářní rok zprávu a statistické výkazy o svém hospodářství, o stavu fondů a způsobu jich uložení. Ministr sociální péče může naříditi, v jaké formě tyto zprávy a statistické výkazy mají býti podávány a jaký mají míti obsah.

Ministr sociální péče může ve shodě s ministrem veřejných prací k souhlasné žádosti zaměstnavatele a pojištěnce upraviti převod provisního pojištění do pensijního pojištění jinak, než-li nařizují §§ 91. a 92.

(1) Ustanovení tohoto zákona mají obdobnou platnost pro pensijní pojištění, provedené náhradní smlouvou, uzavřenou podle § 66. zákona ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z roku 1907, po případě cís. nař. ze dne 25. července 1914, č. 138 ř. z.

(2) Zaniklo-li pojištění náhradní smlouvou provedené podle § 66. lit. b cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z., následkem vystoupení pojištěnce ze služby,. jest zaměstnavatel povinen, odevzdati po uplynutí 18 měsíců Všeobecnému pensijnímu ústavu premiovou reservu, vypočtenou podle ustanovení § 68.

Zanikla-li pojistná povinnost nebo dobrovolné pojištění před tím, než-li tento zákon vstoupil v platnost, řídí se nároky pojistné, byť i událost pojistná nastala teprve za platnosti tohoto zákona podle ustanovení zákona ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z roku 1907, po případě podle ustanovení cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z.

Nové stanovy Všeobecného pensijního ústavu a jednací řád Zemských úřadoven přizpůsobené tomuto zákonu vydá ministr sociální péče nařízením.

Ministr sociální péče se zmocňuje, aby způsob ohlášek a jich vyřizování (§§ 73 až 75.) nově upravil nařízením.

(1) Nositelé pensijního pojištění uvedení v § 64. jsou povinni, sdružiti se ve Svaz pensijních ústavů v republice Československé. K tomuto Svazu může přistoupiti také Všeobecný pensijní ústav v Praze.

(2) Účelem Svazu má býti zejména:

1. společný postup ve věcech týkajících se společných zájmů pojištěnců všech ústavů ke Svazu náležejících,

2. organisovaná léčebná péče o pojištěnce a za tím účelem zařizování a vedení společných léčebných ústavů, případně opatření společných zařízení v lázních a léčebných místech a ústavech, uzavírání společných smluv s nemocnicemi, sanatorii, lékaři atd.,

3. společný boj proti sociálním chorobám (tuberkulose, nervose, alkoholismu, pohlavním nemocem atd.), po případě spolu s nositeli nemocenského pojištění.

4. revise správy, účtování a jmění pensijních ústavů náležejících ke Svazu, dále kontrola provádění pojištění u jednotlivých členů, případně též k žádosti jejich kontrola příjemců důchodů,

5. společné ukládání jmění.

6. sbírání statistiky o úmrtnosti, invalidnosti, rodinných a platových poměrech atd. pojištěnců a její zpracování k účelům zákonodárným a vědeckým.

(3) Svaz podléhá státnímu dozoru, jejž vykonává ministr sociální péče ve smyslu § 78. Pro ukládání svazového jmění a hospodaření s fondy vůbec platí obdobně ustanovení § 88. o zprávách a statistických výkazech § 89.

(4) Ministr sociální péče může při vykonávání dozoru nad jednotlivými pensijními ústavy, zejména při provádění revise jich užíti spolučinnosti Svazu, který je povinen vyhověti tomuto požadavku.

(5) Zřízení Svazu, obzvláště obor jeho působnosti, správa, vedení jeho záležitostí a způsob zastoupení, dále ustanovení o příspěvcích pro účely Svazu o jmění svazovém jakož i o urovnání sporů vznikajících ze svazového poměru upravují stanovy, které stejně jako pozdější jejich změny podléhají schválení ministra sociální péče.

(6) Zanikne-li Svaz nesmí se jeho jmění použíti k jiným účelům než k účelům, jemuž nositelé pensijního pojištění podle zákona slouží.

(7) Ukáže-li se toho potřeba, může ministr sociální péče představenstvo Svazu rozpustiti a správu přenésti na správce, představenstvo nebo výbor jím jmenovaný, kteří vedou správu a zastupují Svaz až do řádného ustanovení představenstva vzešlého z nových voleb. Opatření k provedení nových voleb jest učiniti do 3 měsíců po rozpuštění představenstva.

(1) Vláda je zmocněna, aby sjednala s vládami států, v nichž jsou zařízení obdobná pensijnímu pojištění, smlouvy k úpravě vzájemných poměrů v tomto oboru. Při tom zejména v případě vzájemnosti:

1. může býti vyloučena pojistná povinnost zaměstnanců v zdejších závodech, které jsou součástí podniků zahraničních a může býti rozšířena na zaměstnanec v závodech za hraničních, které jsou součástí podniku zdejšího,

2. ustanovení druhého bodu § 21. může býti změněno nebo zrušeno,

3. může býti stanovena v mezích § 58. povinnost československých nositelů pojištění k převodu premiových reserv na cizozemské nositele pojištění,

4. může býti zrušen nárok vystouplých pojištěnců na vrácení premií podle § 25. jestliže stanou se povinni pensijním pojištěním v cizím státě, s nímž byla uzavřena smlouva o vzájemném převodu premiových reserv.

(1) Všeobecný pensijní ústav může pojistiti:

1. osoby u něho pojištěné na dávky, které převyšují zákonné nároky,

2. osoby výdělečně činné, avšak nepodléhající pensijnímu pojištění na dávky zákonné nebo na dávky zvýšené.

(2) Aby se provedlo pojištění těchto dávek, zřídí se zvláštní oddělení s odděleným hospodářstvím a účtováním.

(3) Stanovy tohoto oddělení, obsahující též přiměřené sazby premií, podléhají schválení ministra sociální péče.

(4) Ohledně pojišťovacích obchodů v tomto oddělení podléhá Všeobecný pensijní ústav výdělkové dani podle 11. hlavy zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z., ve znění upraveném zákonem ze dne 23. ledna 1914, č. 13 ř. z.

§ 1 a, § 3. odst. 5., §§ 37., 66. a 68. odst. 8. jakož i článek II.-VI. cís. nařízení z 25. června 1914, čís. 138 ř. z. a § 4 zákona z 20. prosince 1918, č. 92 sb. z. a n. se zrušují.

Tento zákon vstoupí v platnost dne 1. ledna 1920. Tímto dnem pozbudou platnosti dosud platná ustanovení zákona ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907, a cís. nařízení ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z. pokud jsou s ním v odporu.

Ministru sociální péče se ukládá, aby zákon tento provedl v dohodě se súčastněnými ministry.

Zákon o pensijním pojištění ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907, byl výsledkem dlouholetého, od let osmdesátých XIX. století trvajícího úsilí soukromých úředníků a zřízenců, dosíci pro případ invalidity a stáří obdobného zaopatření, jakého požívá úřednictvo státní a veřejné vůbec. Naděje v něj kladené však jím splněny nebyly.

Nároky, jež pojištěncům poskytoval, byly malé, v poměru k pensijním požitkům úřednictva veřejného nepatrné. Zaopatřovací důchody pojištěnců, zásadně teprve po uplynutí čekací doby 10 let poskytované, mohly v nejpříznivějším případě (po uplynutí 40 let pojištění v nejvyšší třídě služného) dosáhnouti částky 2250 K ročně, klesaly však při stejné době pojištění v nižších třídách služného až na 450 K ročně a při kratší době pojištění až na 180 K ročně. Důchod vdovský činil polovici odpovídajícího důchodu pojištěncova, tedy po uplynutí 40 let pojištění nejvýše 1125 K, v nejnižší třídě jen 225 K ročně, klesal pak při kratší době pojištění až na 90 K ročně v nejnižší třídě služného. Je pochopitelno, že důchody tak malé nemohly vyhovovati zejména úřednictvu vyššímu. Veškeří pojištěnci a zejména starší z nich cítili se dále neobyčejně poškozeni ustanoveními o důchodu starobním, jenž byl bez výjimky přípustný teprve po 40letém pojištění, takže jeho dosažení bylo zvláště pro pojištěnce starší předem vyloučeno.