Zákon ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z.
na r. 1907, o pensijním pojištění zřízenců
ve službách soukromých a některých
zřízenců ve službách veřejných
ve znění upraveném cís. nař.
ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z. má
v paragrafech a odstavcích dále uvedených
zníti takto:
(1) Pojištěním povinen a podle ustanovení
tohoto zákona jest pojištěn, kdo překročiv
16. rok věku svého je v československé
republice v poměru služebním, pokud není
činným jako dělník či učeň
nebo nevykonává převážnou měrou
prací podřízených, jako služeb
čeledínských, nádenických nebo
takových, jichž vykonavatelé se nepovažují
za obchodní pomocníky podle zákona ze dne
16. ledna 1910, č. 20 ř. z. (§ 1. odst. 2.).
(2) Jsou tudíž pojištěním povinni
zejména:
a) zaměstnanci, kteří vykonávají
převážně duševní práce,
nebo kteří j pracím jiných osob pravidelně
dozírají jako dílovedoucí, stavbyvedoucí,
políři, mistři, podmistři, stárci,
dozorci, důlní, lezci, šafáři,
poklasní, hajní atd.;
b) zaměstnanci v kancelářích, písárnách,
obchodech, skladech, dopravních a jiných podnicích,
ať výdělečných či nevýdělečných,
kteří vykonávají kupecké nebo
jiné vyšší služby ve smyslu zákona
ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. z. o obchodních
pomocnících, zejména také všichni
zaměstnanci kanceláří advokátních
a notářských.
Z pojistné povinnosti jsou vyňati:
1. zaměstnanci, kteří teprve po dokonaném
55. roku svého věku vstupují poprvé
do zaměstnání, zakládajícího
pojistnou povinnost;
2. osoby, jejichž činnost zakládající
pojistnou povinnost jest pouze vedlejším jejich zaměstnáním
vedle hlavní výdělkové činnosti
spojené s vyšším příjmem;
3. zaměstnanci státu a jiných nucených
svazkův pozemních neb zájmových, zaměstnanci
podnikův a ústavů provozovaných nebo
zaručených státem nebo nucenými svazky
zájmovými neb územními, zaměstnanci
zákonně uznaných náboženských
společností; všichni tito však jen tenkráte,
mají-li normální pensijní nároky,
které jsou spojeny s místem jimi zastávaným
nebo jsou jim zaručeny po uplynutí stanoveného
zkušebního času nebo stanoveného prozatímního
postavení;
4. kandidáti advokacie a notářství,
podřízení subexterní lékaři
léčebných ústavů:
5. všichni zaměstnanci kočovných divadel,
kočovných orchestrův a podobných kočovných
podniků, kočovní artisti, byť i vystupovali
na jevištích stálých;
6. zaměstnanci cizozemských podniků, které
nemají v tuzemsku pevného závodu (provozovny,
obchodní kanceláře, skladiště),
zaměstnanci, kteří se toliko dočasně
v tuzemsku zdržují, provázejíce svého
zaměstnavatele, jenž nemá v tuzemsku řádného
bydliště.
Pensijní pojištění zaměstnanců
drah sloužících veřejné dopravě
a jich pomocných ústavů upraví ministr
sociální péče v dohodě s ministrem
železnic nařízením.
(1) Osoby povinné pojištěním jsou roztříděny
podle svých ročních požitků do
šestnácti tříd služného
a to:
Osoby s ročními požitky
1. | 900 | I. | ||||||||
2. | 900 | 1200 | II. | |||||||
3. | 1200 | 1800 | III. | |||||||
4. | 1800 | 2400 | IV. | |||||||
5. | 2400 | 3000 | V. | |||||||
6. | 3000 | 3600 | VI. | |||||||
7. | 3600 | 4200 | VII. | |||||||
8. | 4200 | 4800 | VIII. | |||||||
9. | 4800 | 5400 | IX. | |||||||
10. | 5400 | 6000 | X. | |||||||
11. | 6000 | 6600 | XI. | |||||||
12. | 6600 | 7200 | XII. | |||||||
13. | 7200 | 7800 | XIII. | |||||||
14. | 7800 | 8400 | XIV. | |||||||
15. | 8400 | 9000 | XV. | |||||||
16. | 9000 | XVI. |
(2) Při zařaďování do těchto
tříd služného jest jako součást
služného započítati také příbytečné,
aktivní, funkční a jakékoli jinak
nazvané přídavky (válečné,
drahotní, vybavovací, nákupní), dále
smluvené proměnlivé požitky (tantiemy,
provise a jiné požitky, závislé od obchodního
nebo pracovního výsledku), pak smluvené nebo
pravidelně se opakující odměny (remunerace,
novoročné) jakož i všechny druhy naturálních
požitků.
(3) Pevné požitky je započítati částkou
vypočítanou pro celý lok. Proměnlivé
požitky jest započítati průměrem
částek vyplacených v předcházejících
3 letech, nebo trvá-li služební poměr
kratší dobu, v této kratší době;
pokud pak průměr nelze stanoviti, jest je započítati
jednou pětinou pevných požitků.
(4) Naturální byt, spojený po případě
s otopem a osvětlením, nebo i stravou, započítá
se částkou již po slyšení zástupců
zaměstnavatelův a zaměstnanců stanoví
politický úřad II. stolice počátkem
každého roku se závaznou platností pro
obvod své působnosti. Jiné naturální
požitky se započítají podle místních
průměrných cen.
Předmětem pojištění jest:
1. důchod invalidní (§§ 6.-10.),
2. důchod starobní (§ 11.),
3. příplatky vychovávací k důchodu
invalidnímu a starobnímu (§ 17 a);
4. důchod vdovský (§§ 12-14.), i5. příspěvky
vychovávací (§§ 15.-17.),
6. pohřebné (§ 19.), 7. odbytné pro
vdovu, děti, nebo potřebné rodiče
(§ 18.).
(1) Aby bylo dosaženo nároků na dávky
uvedené v § 4. čís. 1-6, je třeba,
aby vedle ostatních podmínek pro to stanovených
uplynula doba čekací 120 příspěvkových
měsíců (§ 8.).
(2) Nastal-li pojistný případ před
uplynutím 120, ale po uplynutí 60 příspěvkových
měsíců, příslušejí
tyto dávky ve výměře snížené
(§ 8 a).
(3) Nastane-li nezpůsobilost k výdělku nebo
smrt pojištěncova před uplynutím doby
čekací, avšak následkem podnikového
úrazu, (§ 5. zákona z 28./12. 1887, č.
1 ř. z. na rok 1888 ve znění nařízení
z 20./8. 1917, č. 363 ř. z.) považuje se čekací
doba 120 příspěvkových měsíců
za dokonanou (§ 8. odst. 4.).
(2) Za nezpůsobilého k výdělku považuje
se kromě toho pojištěnec, který dokonal
65. rok života, není-li ve služebním poměru
podrobeném pojistné povinnosti.
(1) Invalidní důchod si skládá z částky
základní a z částek zvyšovacích.
(2) Základní částka vyměřuje
se podle průměrné třídy služného.
Průměrnou třídou služného
je třída, která odpovídá ročnímu
průměru započítatelných požitků
(§ 73. odst. 7.), jež pojištěnec měl
za posledních 24 příspěvkových
měsíců v době čekací.
Nastal-li podnikový úraz před uplynutím
24 příspěvkových měsíců,
položí se za základ výpočtu průměrné
třídy roční průměr započítatelných
požitků v uplynulých měsících.
(3) Základní částka činí:
v | I. | 180 | ||||
v | II. | 270 | ||||
v | III. | 360 | ||||
v | IV. | 540 | ||||
v | V. | 720 | ||||
v | VI. | 900 |
Je-li průměrná třída vyšší
než-li VI., stanoví se základní částka
tím způsobem, že k základní částce
VI. třídy, připočítá
se za každý příspěvkový
měsíc v době čekací získaný
VII. | 1.50 | |||||
VIII. | 3.- | |||||
IX. | 4.50 | |||||
X. | 6.- | |||||
XI. | 7.50 | |||||
XII. | 9.- | |||||
XIII. | 10.50 | |||||
XIV. | 12.- | |||||
XV. | 13.50 | |||||
XVI. | 15.- |
(4) Příspěvkové měsíce,
chybící do 120 měsíců, započítávají
se jako příspěvkové měsíce
dokonané v průměrné třídě
služného.
(5) Základní částka nesmí však
býti menší, než-li 1/4 premií dospělých
až do uplynutí doby čekací, případně
až do dne, kdy pojištěnec utrpěl úraz
(§ 5. odst. 3.).
(6) Zvyšování důchodu invalidního
počíná po uplynutí doby čekací.
Zvyšovací částka činí
1/8 premií, které dospěly v příspěvkové
době po 120. příspěvkovém měsíci.
(1) Snížená výměra důchodu
invalidního (§ 5. odst. 2.) činí po
60 příspěvkových měsících
dvě třetiny základní částky
a stoupá každým dalším příspěvkovým
rokem o jednu patnáctinu základní částky.
Pro příspěvkovou dobu kratší
než-li jeden rok počítá se stoupání
poměrně dle počtu dokonaných měsíců.
(2) Snížený důchod invalidní
nesmí však býti nižší, než-li
jedna šestina premií dospělých do jeho
nápadu.
Důchod invalidní může býti zvýšen
až o 50%, pokud důchodce je tak bezmocný, že
potřebuje cizí péče a ošetřování.
O zvýšení tomto rozhoduje po návrhu
příslušné důchodové komise
(§ 60.) s konečnou platností představenstvo
Všeobecného pensijního ústavu.
(1) Požitek invalidního důchodu počíná
dnem ztráty výdělečné způsobilosti.
Nevyšetří-li se v řízení
o prohlášení invalidity (§ 74. odst. 2.)
doba, kdy nastala ztráta způsobilosti výdělečné,
pokládá se den ohlášení nároku
za den této ztráty.
(2) Má-li pojištěnec na základě
pojistné povinnosti u některé nemocenské
pokladny, zřízené podle zákona o nemocenském
pojištění, nebo zapsané pomocné
pokladny, nebo bratrské pokladny nárok na nemocenské,
nebo má-li nárok vůči zaměstnavateli
na další placení plného služného
(§ 9 c, bod 4. zákona o nemocenském pojištění),
počíná požitek invalidního důchodu
dnem, kdy končí nárok na nemocenské
nebo na další placení plného služného.
(4) Požitek starobního důchodu počíná
dnem jeho nápadu a zaniká smrtí osoby oprávněné
k požitku.
(1) Požitek vdovského důchodu počíná
dnem úmrtí manželova a zaniká opětným
provdáním nebo úmrtím vdoviným.
Nárok na vychovávací příspěvek
má každé dítě pod 18 let v případě
úmrtí pojištěného otce nebo pojištěné
matky, požíval-li zemřelý rodič
v této době invalidního nebo starobního
důchodu nebo měl-li čáku na takový
důchod. Nemanželské děti mají
však nárok na vychovávací příspěvky,
zakládající se na pojištění
jejich otce jen tehdy, bylo-li otcovství soudně
zjištěno nebo za živobytí otcova mimosoudně
uznáno.
(1) Požitek vychovávacích příspěvků
počíná dnem úmrtí pojištěného
rodiče a zaniká dokonaným 18. rokem věku,
provdáním, nebo úmrtím dítěte.
(2) V uvážení hodných případech
Všeobecný pensijní ústav může
povoliti vyplácení vychovávacích příspěvkův
i přes dokonaný 18. rok věku.
Invalidní nebo starobní důchod osoby, která
má dítě nebo děti, jež by pro
případ smrti měly nárok na příspěvek
vychovávací, zvyšuje se o příplatek
vychovávací, pokud důchodce o dítě
pečuje. Tento příplatek činí
za každé dítě 1/6 základní
částky důchodu, požívá-li
však důchodce jen sníženého důchodu,
1/6 snížené částky důchodové.
Úhrn všech těchto příplatků
nesmí však činiti více, než-li
50% základní, případně snížené
částky důchodové. Požitek tohoto
příplatku počíná současně
s důchodem invalidním nebo starobním a zaniká
dokonaným 18. rokem věku, provdáním,
nebo úmrtím dítěte.
(1) Nárok na odbytné má vdova a není-li
jí nebo nemá-li nároků, stejnými
díly děti pojištěné osoby, zemře-li
tato osoba před uplynutím 60 příspěvkových
měsíců, ne však následkem úrazu
podle § 5. odst. 3, a jsou-li jinak splněny podmínky
pro požívání vdovského důchodu
nebo vychovávacího příspěvku
(§§ 13., 15. a 17.).
(2) Není-li tu ani vdovy, ani dětí k některému
nároku podle tohoto zákona oprávněných,
mají pozůstalí potřební rodiče,
k jejichž výživě pojištěnec
přispíval, nárok na odbytné, při
čemž však nárok matčin předchází
nároku otcovu.
(3) Jako odbytné náleží vdově,
po případě dětem dvojnásobná,
potřebným rodičům jednoduchá
základní částka invalidního
důchodu, která přísluší
po uplynutí 120 příspěvkových
měsíců podle pojištěncovy průměrné
třídy služného v době jeho úmrtí
(§ 8.).
(1) Nárok na pohřebné mají pozůstalí
po osobě, která požívala podle tohoto
zákona důchodu invalidního, starobního,
vdovského nebo příspěvku vychovávacího,
nebo která dokonala aspoň 60 příspěvkových
měsíců, jestliže jí vypravili
pohřeb.
(2) Pozůstalými podle předchozího
odstavce rozumějí se manžel, děti, rodiče,
nebo sourozenci zemřelého. Pohřebné
náleží tomu z nich, kdo pohřeb vypravil.
(3) Pohřebné činí 1/4 ročního
důchodu, jehož zemřelý požíval,
po případě 1/4 důchodu, na nějž
měl čáku.
(1) Všechny důchody a vychovávací příspěvky
vyplácejí se v měsíčních
lhůtách předem. Měsíční
částky důchodu zarovnávají
se na 10 h tím způsobem, že částky
až do 5 h zůstávají nepovšimnuty
a že vyšší částky čítají
se za 10 h. Skončí-li právo k důchodu
během měsíce, přijaté částky
se nevracejí.
(2) Oprávnění mají na požádání
před každou výplatou předložiti
potvrzení o životě neb o vdovství.
(3) Odbytné a pohřebné vyplatí se
po předložení průkazů osvědčujících
nárok.
(1) Výplata důchodu invalidního, vdovského
a příspěvků vychovávacích
se staví, pokud k požitku oprávněný
požívá důchodu podle ustanovení
zákona o úrazovém pojištění
a to: 1. napadly-li důchody zprvu jmenované před
uplynutím čekací doby 120 příspěvkových
měsíců, až do výše důchodu
podle zákona o úrazovém pojišťování,
2. napadly-li však po uplynutí doby čekací,
potud, pokud součet obou důchodů převyšuje
2/3 započítatelných požitků,
které pojištěnec měl za posledních
60 příspěvkových měsíců.
Toto ustanovení o stavení se výplaty důchodů
však neplatí při úplné bezmocnosti
důchodce (§ 8 b).
(1) Nositel pojištění jest oprávněn
zavésti léčebné řízení,
aby výdělková způsobilost příjemce
důchodu invalidního byla obnovena nebo nezpůsobilost
k výdělku hrozící pojištěnci
nemocí byla odvrácena.
(2) K tomuto účelu nositel pojištění
může zejména na vlastní útraty
dáti důchodce, po případě pojištěnce
do léčebného ústavu (nemocnice, léčebny)
nebo do jiného pro léčení vhodného
místa a to beze svolení pojištěncova
v těch případech, ve kterých podle
(§ 8. zákona ze dne 30. března 1888, č.
33 ř. z., pojištěnec může býti
dán do nemocničního ošetřování.
(3) Po dobu léčebného řízení
požitek invalidního důchodu může
býti zcela nebo z části zastaven. Má-li
však ten, kdo byl léčebnému řízení
podroben, členy rodiny, k jichž výživě
dosud podstatně přispíval, náleží
těmto členům rodiny podpora alespoň
polovinou důchodu, jehož pojištěnec požíval
nebo na nějž by měl nárok v případě
nezpůsobilosti k výdělku.
(4) Nepodrobí-li se důchodce léčebnému
řízení nezávislému na jeho
souhlasu, může mu býti požitek invalidního
důchodu zcela nebo z části dočasně
zastaven; nepodrobí-li se léčebnému
řízení onemocnělý bez závažného
důvodu a byla-li by léčebním řízením
nezpůsobilost k výdělku pravděpodobně
odvrácena, může býti důchod invalidní
zcela nebo z části dočasně odepřen,
byl-li onemocnělý upozorněn na tyto následky.
(1) Zanikne-li pojištění povinné nebo
dobrovolné (§§ 28.-31.) z kteréhokoliv
důvodu, kromě důvodu uvedeného v §
24., bod 2., a zůstane-li pak vystouplý pojištěnec
aspoň po 6 měsíců bez zaměstnání
povinného pojištěním, má nárok,
aby mu bylo vráceno:
1. za dobu pojištění povinného část
skutečně zaplacených premií bez úroků,
a to ve třídě I.-IV. jedna třetina
premií, ve třídě V -XVI. jedna polovina
premií, pokud pak jde o pojištění před
platností tohoto zákona; a pokud započítatelné
požitky převyšovaly 7.200 K, celé premie,
nejvýše však premiová reserva.
2. za dobu dobrovolného pojištění (§
28.) nebo za dobu zákupem služebních let započítanou
(§ 31.) 75% té částky premiové
reservy, která vznikla dobrovolným pojištěním
nebo zákupem.
(2) Osobám ženského pohlaví, které
vejdou v manželství ve dvou letech po výstupu
z pojištění, nebo vystoupí z pojištění
ve dvou letech po uzavření sňatku, doplní
se částky premií, na jichž vrácení
mají podle předchozího ustanovení
nárok, na 80% premií za ně skutečně
zaplacených.
(3) Tyto nároky mohou býti uplatněny toliko
pojištěncem a přecházejí na jeho
dědice byly-li uplatněny.
(4) Zemře-li pojištěnec, jenž uplatnil
nárok na vrácení premií, před
jich výplatou, mají oprávnění
dědicové volbu, buď požadovati výplatu
těchto premií, nebo žádati zákonná
plnění pojistná v nezkrácené
výměře (§ 26.).
(5) Nároky na vrácení premií požívají
ochrany § 19 b.
(6) Nárok na vrácení premií nemá
pojištěnec, který přešel do služby
vyňaté podle § 2. bod 3. z pojistné
povinnosti.
(7) Nárok na vrácení premií zanikne,
nebyl-li u příslušného nositele pojištění
uplatněn do tří let po zániku pojištění
nebo do dřívějšího opětného
vstupu do pojistné povinnosti.
(1) Čáky získané aspoň 60ti
příspěvkovými měsíci
mohou se uchovati ve výši, ve které byly při
zániku pojištění, placením uznávacího
poplatku 4 K ročně, splatného ve dvou půlročních
splátkách předem s tím účinkem,
že nároky z pojištění zachovávají
se přes 18měsíční lhůtu,
ustanovenou v závěrečné větě
§ 24., po případě přes 6timěsíční
lhůtu, stanovenou v § 29. odst. 2., bez jakéhokoli
časového obmezení.
(2) Toto zachování čák zaniká
bez nároku na vrácení již zaplacených
uznávacích poplatků, zůstane-li pojištěnec
se splátkou déle než-li 6 měsíců
po jeí dospělosti v prodlení. První
splátka uznávacího poplatku, která
jest dospělá prvního dne 19. měsíce
po zániku pojistné povinnosti, po případě
prvního dne 7. měsíce po zániku dobrovolného
pojištění, musí býti zaplacena
ve čtrnácti dnech po své dospělosti,
jinak zanikne právo na zachování čák.
(1) Osoby, jichž pojistná povinnost zanikla z kteréhokoliv
důvodu, kromě důvodů uvedeného
v § 24. bodu 2. mají právo dobrovolně
pokračovati v pojištění.
(3) Osoby zaměstnané v cizozemském pobočném
závodě domácího podniku mohou též
kromě případu prvního odstavce býti
připuštěny k dobrovolnému pojištění
u Všeobecného pensijního ústavu podle
výše svých požitků, jsou-li u Všeobecného
pensijního ústavu pojištěni též
zaměstnanci domácího podniku.
(4) Dobrovolné pokračování v pojištění
osob, které při zániku pojistné povinnosti
byly již invalidní (§ 7.), jest neplatné.
(3) Zdržuje se trvale v cizině, nejsa v některé
službě podle § 28. 3. odst. Za trvalý
pobyt v cizině se považuje, má-li pojištěnec
déle 3 let řádné bydliště
mimo území československé republiky.
(2) Z ustanovení posledního bodu mohou býti
vzhledem k jednotlivým státům ustanoveny
výjimky nařízením ministra sociální
péče.
(1) Každý pojištěnec může
si zvýšiti nároky zakoupením služební
doby nepojištěné tím, že doplní
svoji premiovou reservu na částku, která
odpovídá jeho věku a jeho započítatelné
příspěvkové době po provedeném
zákupu.
(2) Započítání služební
doby jest však přípustno pouze po průkazu
skutečné služby, podle třídy
služného v době zákupu a pouze potud,
pokud vstupní stáří pojištěncovo
zakoupením let neklesne pod 16. rok jeho věku.
(3) Dobu ztrávenou po dobu války ve službě
vojenské nebo civilní lze při zákupu
let i dvojnásobně počítati. Tato doba
může býti zakoupena nejdéle však
do pěti let po provedené všeobecné demobilisaci.
(4) Ze zákupu služebních let vzchází
pojištěnci nárok teprve uplynutím dvou
let po zákupu. Nastane-li případ pojistný
před uplynutím dvou let, vrátí se
zaplacená zákupní premie se 4%ním
úrokem.
(5) v případě přeměny provisního
pojišťování u bratrské pokladny
v pojištění pensijní (§ 92 b) není
započítání služebních
let omezeno, ani pokud se týče času jeho
uplatnění ani pokud se týče jeho účinku.
§ 33.
(1) Na pevných premiích platí se za každý
měsíc služného (příspěvkový
měsíc):
I. | 6 | ||||
II. | 9 | ||||
III. | 12 | ||||
IV. | 18 | ||||
V. | 24 | ||||
VI. | 30 | ||||
VII. | 36 | ||||
VIII. | 42 | ||||
IX. | 48 | ||||
X. | 54 | ||||
XI. | 60 | ||||
XII. | 66 | ||||
XIII. | 72 | ||||
XIV. | 78 | ||||
XV. | 84 | ||||
XVI. | 90 |
(2) Z těchto premií nese v prvních čtyřech
třídách služného zaměstnavatel
dvě třetiny, pojištěnec jednu třetinu,
ve vyšších třídách každý
polovici. Nedosahuje-li však celkový započítatelný
roční plat ani 600 K, nebo sestává-li
toliko z požitků naturálních, nese zaměstnavatel
celou premii ze svého.
(3) Zaměstnavatelem jest, kdo uzavře služební
smlouvu se zaměstnancem a zavázal se v ní
platiti služné. Není-li tato osoba současně
majitelem podniku, v němž pojištěnec jest
zaměstnán, ručí s ní podnikatel
za premie podle tohoto zákona rukou společnou a
nerozdílnou.
(4) Nápadem invalidního nebo starobního důchodu
přestává povinnost platiti premie.
(1) Zadrželé premie buďtež zúrokovány
5 procenty.
(1) Všeobecný pensijní ústav může
svým jménem nabývati práv a přejímati
závazky, před soudem žalovati a žalován
býti.
(2) Ústav sídlí v Praze.
(3) Jeho řádným soudem jest věcně
příslušný soud v Praze.
(1) Členy Všeobecného pensijního ústavu jsou
a) zaměstnanci, pro které jest jmenovaný ústav podle § 64. odst. 5. k pojištění příslušný,
b) jejich zaměstnavatelé a