Národní shromáždění československé 1918 – 1920

předmětů, které jsou přepychovými pro povahu věci bez ohledu na kupní cenu:

1. Fotografické aparáty, objektivy a příslušenství.

2. Automobily pro dopravu osob, jich spodky (chassis), kočáry.

3. Skvosty zlaté nebo platinové.

4. Kulečníky a příslušenství.

5. Punčochy a prádlo z čistého nebo míchaného hedvábí.

6. Umělecké železné nebo zámečnické výrobky.

7. Koně, pony, osli, muli. (Pěstitelé daň neplatí).

8. Rarity, starožitnosti a všecky předměty sbírek.

9. Kořalky, likéry, aperitivy a likérové nápoje.

10. Lovecké pušky, lovecké potřeby a výzbroj.

11. Živá zvěř lovecká nebo na chov.

12. Postroje pro jízdecké koně.

13. Vzácné klenotnické zboží.

14. Knihkupectví: umělecká vydání na zvláštním papíru v omezeném počtu výtisků.

15. Livreje.

16. Hodinky zlaté nebo platinové.

17. Zlaté, stříbrné nebo platinové výrobky zlatníků.

18. Voňavkářské výrobky (líčidla, voňavky, essence, extrakty atd.) s vyloučením mýdel a prášků na zuby.

19. Malby, akvarely, pastely, kresby a sochy původní.

(Od daně jsou osvobozeny původní díla tohoto druhu, prodaná přímo autorem).

20. Vzácné perly.

21. Piana kromě pianin.

22. Drahokamy a přírodní drahokamy.

23. Staré a nové koberce, vlněné, hedvábné, tkané strojem nebo ručně, orientální koberce a koberce z dílen Savonnerie.

24. Lanýže, drůbež, zvěřina a paštiky.

25. Obleky lovecké a amazonské.

26. Čluny, loďky pro zábavu, poháněné strojem, jachty.

obsahující soupis přepychových předmětů podrobených dani přepychové potud, pokud cena prodejní přesahuje peníz v seznamu uvedený.

Placení děje se buď v kolcích anebo zanesením do knihy, při čemž se sumy vybrané měsíčně úřadu odvedou.

ad. 5.: Vydání týkající se pobytu nebo spotřeby v místnostech, kde se prodávají nápoje nebo potraviny, jsou podrobeny dani 10%ní, pokud se dějí v závodech, které byly buď vzhledem ke třídě konsumentů, způsobu provozování živnosti, výši cen anebo významu závodu prohlášeny za přepychové. Toto provádí zvláštní komise skládající se ze 3 obchodníků jmenovaných obchodní komorou, dvou členů jmenovaných organisacemi sdružených závodů, ze zástupců ministerstva obchodu a financí.

Komise rozhoduje většinou hlasů. Proti usnesení komise může podati rekurs jak strana tak i finanční úřad. O rekursu rozhoduje komise složená podobně za předsednictví zástupce ministerstva obchodu.

Formálně běží o daně z úplaty za tuzemské převody statků a z pracovních výkonů; hlavním formálním nositelem budou podnikatelé, kteří podle výslovného ustanovení zákona jsou oprávněni daň započísti do ceny. Podle intencí zákona nemá tudíž daň zmenšiti podnikatelský zisk, nemá býti formou daně výdělkové, nýbrž spotřební. Jest proto nepochopitelno, že se mluví ve vysvětlivkách o podílu na zisku, jehož se státu daní dostane. Daní nemají býti postiženi občané jako podnikatelé, nýbrž jako spotřebitelé. Výnos podniků by zůstal číselně neztenčen, avšak při obecném zdražení zmenšila by se jeho kupní síla.

Ovšem není jisto, zda se vždy podaří přesun daně, i když jest zákonem připuštěn. Neboť jest podstatný rozdíl, zavádí-li se specielní daň spotřební, či obecná, jako jest tato. Speciální daní lze se vyhnouti přesunu konsumu, generální spotřební daň vede nutně k posunu a zmenšení konsumu podle míry zdražení nastalého zdražením. Počítám, že zdražení životní míry následkem této daně bude činiti 5 procent. Daň má sice činiti pouze asi procento z ceny, avšak při každém převodu statku, a statek putuje často od prvovýrobce až ke spotřebiteli šesti i více podniky, takže cena naroste při šesti podnicích o 6 procent. Uvážíme-li pak, že zdanění přepychové spotřeby, kamž se namnoze počítá i přepych obecný, činí celkem 10 procent, a že budou v drobném prodeji ceny zaokrouhlovány, lze bezpečně čekati, že bude zdražení nejméně 5procentní. To jest asi zdražení, které u jednotlivého statku, zvláště při nynější fluktuaci cenové, není nadobyčejné, ale při všech statcích úhrnem může vyvolati odpor a zápas cenový, jehož výsledek rozhodne teprve o vlastní povaze daně, bude-li formou daně postihující podnikatelský zisk, či skutečně generální daní spotřební, zvláště při soustavě maximálních cen.

Výnos daně se ve vysvětlivkách ani přibližně neodhaduje. Odhad by byl i v mírových dobách nesnadný, tím více dnes, kdy nemáme přehledu o výrobě, a ceny jsou ve stálé změně. Pro zcela hrubou orientaci může sloužiti tato úvaha: Cena národního produktu se v Rakousko - Uhersku odhadovala před válkou (Fellner) asi na 19 miliard. To byl odhad příliš vysoký, počítejme jen s 15 miliardami. Počítejme, že na náš stát připadá z toho třetina (tedy něco více, nežli činí podíl populační), asi 5 miliard. Cena životní míry jest dnes proti míru asi osmeronásobná. Kdybychom měli výrobu jako v míru, byla by u nás dnes cena národního ročního produktu 40 miliard. Pochody peněžní podle všech známek vzrostly asi čtveronásobně, kdežto ceny osmeronásobně. Uvážíme-li, že zemědělství má celý svůj konsum mírněji zdaněný, přihlížíme-li k daňovým osvobozením věcným i osobním, dále k tomu, že část důchodů se platí za služby, které dani nepodléhají, přihlížíme-li dále k defraudaci daňové, můžeme říci, že se bude platiti daň nejvýše ze ³/₄ miliardy, činila-li by čistá daň bez zaokrouhlení v drobném prodeji 5 proc. ceny.

Generální spotřební daň, postihující konsum všeho druhu, nemůže býti spravedlivá, neboť účinkuje jako daň proporcionální, postihuje všechny důchody stejným procentem, tedy důchody, které jsou existenčním minimem, týmž procentem jako důchody veliké. Ba generální stejnoměrná daň spotřební působí ještě hůř, poněvadž vůbec nepostihuje oné části důchodů velkých, která se vůbec nekonsumuje, nýbrž kapitalisuje. Daň taková dolehne tedy relativně tíže na důchody menší než na důchody veliké. Jest proto pochopitelno, že se hledá při zavádění generální spotřební daně korrektiv v ostřejším zdanění spotřeby přepychové. Korrektiv tento arci účinkuje pouze vůči oné části velkých důchodů, která se konsumuje. Avšak i tento korrektiv je příliš hrubý, poněvadž nelze z důvodů berní techniky specialisovati spotřebu za účelem odstupňování daně.

Prakticky ovšem nebude ani obecná daň spotřební stejnoměrná, nýbrž zvětší konečnou cenu podle toho, kolika podmínky projde statek od prvovýroby až k detailnímu obchodu a spotřebiteli, bude tedy odstupňována podle zcela jiného hlediska, než by bylo žádoucno vzhledem ke spotřebě. Daní budou opět nejvíce postiženy třídy s peněžním důchodem, které všechny své potřeby kupují, úředníci celým důchodem, průmysl a obchod daleko více nežli zemědělství, které největší část svých potravin bere z vlastní výroby.

Bezprostřední následek daně bude zvýšení cen, celkem o 3 - 5 procent. Pro jednotlivého spotřebitele znamená toto zvýšení, nevzrostl-li jeho peněžní důchod stejnou měrou, zmenšení jeho reální spotřeby. Onu část statků, o kterou se zmenší soukromá spotřeba, vykoupí stát za dotyčnou daň pro své účely, výživu úředníků, zřízenců atd.

Vedle zmenšení musí mít daň a zdražení cen v zápětí posuny spotřeby. Představme si, že by se všechny ceny zdvojnásobily. Zmenšila by proto konsument při nezměněném důchodu spotřebu všech statků na polovici? Dojista nikoli. Potřeby nejsou v té příčině stejně pružné, některé se těžce zkracují, jiné snáze. Obecný a stejnoměrný vzrůst cen má zcela obdobný účinek jako pokles důchodu. Podle šetření v Německu r. 1907 vydávaly úřednické rodiny

Klesá-li důchod, roste procento výdajů na potraviny a klesá procento výdajů na ostatní (zvláště kulturní) potřeby. To vidíme nyní při obecném vzrůstu cen, jak vzrostla kvota výdajů na stravu. Jest tedy pravděpodobno, že obecný vzestup cen následkem daně nebude míti v zápětí stejnoměrný pokles konsumu, nýbrž značnější pokles spotřeby statků zbytečnějších, aby se nemusel ztenčovati konsum statků nezbytných.

Bylo-li řečeno, že zvýšení cen následkem daně musí míti při nezmenšeném důchodu v zápětí zmenšení spotřeby, neznamená to proto ještě, že musí i výroba poklesnouti, poněvadž onu část statků, o kterou se zmenší spotřeba, vykoupí stát za daň přímo nebo nepřímo pro své účely.

Arci nemusí vykoupiti stát tytéž statky, které následkem zmenšení soukromého konsumu vybudou; možná, že bude jeho poptávka jinosměrná. Chceme pouze říci, že zmenšením konsumu, jak uvedeno, nebudou uvolněny výrobní síly, nýbrž budou upoutány státem, po případě arci v jiném směru nežli dosud. Následkem daně nebude proto uvolnění, nýbrž posuny výroby a výrobních sil, kteréžto posuny se arci neobejdou bez příznaků krisí. Dále i ony posuny ve spotřebě soukromé nemohou býti bez následku pro rozdělení výrobních sil a musí zmíněné posuny ve výrobě sesilovati. Utrpí zejména výroba statků zbytečných a těch, jichž cena nejintensivněji stoupne, ať už následkem sazby přepychové daně, anebo následkem té okolnosti, že cesta od prvovýroby k spotřebiteli vede dlouhou řadou podniků.

Nepříznivým účinkem na národní produktivitu bude dojista ono plus práce, které vznikne všem podnikům s vedením daňových knih a kontrolních pomůcek. Vyvolává se tím způsobem mnoho neproduktivní práce a upoutává se přemnoho sil k neproduktivní činnosti ať už v podnicích samotných nebo ve státní službě ve složité kontrolní činnosti. Tato oběť jest částečně vyvážena pořádkem, který bude následkem řádného vedení knih a z pořádku plynoucí vyšší ekonomie v podniku, o níž se i vysvětlivky zmiňují. Avšak vládní vysvětlivky očekávají tuto spořivost jako následek toho, že stát v této formě bude bráti podíl na zisku podniků, a čekají dále, že spořivost může zmenšiti výrobní náklad a umožniti, že přes daň nemusí ani zvýšení cen nastati. Bylo už podotčeno, že pojímati daň jako podíl na zisku jest v rozporu s výslovným připuštěním přesunu daně v osnově zákona. Avšak mimo to byl by tento podíl vyměřován ne z čistého, nýbrž z hrubého výnosu a v této formě není nijak způsobilý, aby vedl k ekonomii a snížení cen. Tuto funkci může obstarati jen soutěž, která však dani o sobě není nově podnícena, ježto zatížení jest obecné.

Formálně zachycuje daň cenu statků při jejich převodu, postihuje tudíž právě oběh statku. Každým převodem statku z ruky do ruky se pojmově následkem daně cena statku zvyšuje a oběh se tudíž znesnadňuje, oběžnost statků klesá. Je-li však v zájmu hospodářském co největší usnadnění oběhu, aby se posunovaly statky směrem nejlepšího upotřebení, účinkuje daň směrem opačným, jako pokuta na oběh. Tento rozpor se ukazuje nejnápadněji u měnového kovu, zlata. Převod zlata jest podroben 10%ní dani. Cena zlata jest při zlaté měně fixována ražebným číslem. Cena zlata v míru byla u nás 3280 K za kg, poněvadž měl každý možnost dáti si za nepatrný poplatek ražebného (6 K z kg) raziti z vlastního zlata ve státní mincovně 3280 K v kusech po 10 a 20 K, anebo tavením 328 desítikorun získati kg zlata. Kdo by při směnitelnosti bankovek a volné ražbě peněz kupoval zlato s 10%ní daní za těchto poměrů? V normálních dobách zlaté měny byla by takováto daň ze zlata neproveditelnou. Zdražení oběhu musí vyvolati snahu oběh co možná zmenšiti. V nevýhodě by byla specialisace práce provedena mezi různými podniky a podnikateli oproti výrobě soustředěné v témže podniku. Tendence by vznikla ke koncentraci podniků a specialisaci práce v koncentrovaných podnicích. Tomu se arci snaží čeliti osnova zvláštním ustanovením o fingovaném převodu statků mezi různými závody téhož podniku.

Podobně ovšem dolehne daň na cestu mezi výrobcem a spotřebitelem, na meziobchod, úměrně podle jeho článků na této cestě umístěných a musí pochopitelně i zde podporovati koncentrační snahy. Účinek ten nemusí býti produktivně škodlivý, poněvadž jest obchod jen potud produktivní, pokud jest nutným článkem mezi výrobcem a spotřebitelem a nesedí na této cestě dva, kde stačí jeden.

Povážlivými se však mohou projeviti účinky daně pro zahraniční obchod. I když nejsou všeobecně přímé dodávky do ciziny a z ciziny dani z obratu podrobeny, tedy exportní podniky nesou zdražení daní za dodávky jiných podniků pro ně, což znamená zdražení výrobního nákladu a ohrození konkurenční schopnosti. Sevšeobecnění této daně i v jiných státech by arci tuto námitku odstranilo. Námitka ta by mimo to měla zcela jinou váhu pro normální doby nežli dnes při vysokých a proměnlivých cenách, jakož i při neobyčejně vysokém dopravním nákladu po vodě i po souši, což působí jako ochranné clo pro domácí průmysl.

Bylo vyloženo, že generální spotřební daň působí jako proporcionální snížení všech důchodů, pokud jsou konsumovány. Méně tedy tíží důchody veliké, zvláště pokud se ani nekonsumují, a velmi tíživě dolehne daň na důchody nejnižší, nepřesahující existenční minimum. Válka přivodila v rozdělování důchodů podstatné posuny. Pokud se tvoří peněžní důchody volnou úmluvou, vyvíjely se celkem stejným tempem, tak zvláště mzdy, podnikatelské zisky ap. Hluboko za tímto vývojem zůstaly důchody z pevných peněžních kapitálův a důchody, jichž výše se stanoví normou, tak zvláště platy veřejných zřízenců. U malých rentierů, úředníků a pensistů budou tedy účinky daně nejtísnivějšími.

Jest přirozeno, že budou jednotlivé společenské třídy se snažiti odsunouti od sebe zmenšení životní míry následkem obecného zdražení životních potřeb úsilím o zvýšení peněžního důchodu. To se může státi buď na úkor jiné společenské třídy (na př. zvýšení mzdy na úkor podnikatelského zisku). anebo všeobecně tak, že sociální zápas o životní míru vede konec konců ke všeobecnému zvýšení peněžních důchodů, jak jsme toho byli za války svědky v míře nebývalé. Takový sociální zápas, provázený všeobecným zvýšením důchodů, mohl by býti provázen novým a větším zvýšením cen než vyplyne z daně, a dalším znehodnocením peněžní jednotky. V zájmu měny jest žádoucno, aby se novému všeobecnému zvýšení důchodů čelilo v zájmu upevnění peněžní jednotky. To jest možné pouze takovou reformou správy peněz při které se obmezí oběživo na nutnou potřebu a dostatečná část oběživa (aspoň čtvrtina) se zavěsí na diskont bankovního úřadu, což jest proveditelno jen u příležitosti daně z majetku.

Pro stát jest nejdůležitější výnos daně, který jsme velmi zhruba výše odhadli na nejvýše půl miliardy. Hrubý výnos se však zmenší drahou kontrolou a správou daňovou, která při všeobecnosti, roztříštěnosti a spletitosti daně bude velmi rozsáhlou. Přes to předčí výnos této daně každou dosavadní.

Důležito jest dále, že má-li vůbec daň tohoto druhu býti zavedena, pak jest přítomná doba k tomu zvláště vhodna. Jsme zvyklí na stálé cenové změny a to velmi značné, takže se zvýšení cen následkem daně z obratu snese spíše než kdy jindy a zvláště nežli by se relativně stejné zvýšení sneslo v mírových dobách, kdy se zápasilo o 2 haléře při půl litru piva velmi tvrdošíjně.

Mimo to stojíme ještě stále v době zmenšené výroby proti míru. Následkem toho stouply ceny rychleji, nežli vzrostl peněžní národní důchod, stouply asi dvakráte více nežli důchod peněžní. Rozmnožená výroba při nezměněných důchodech musí míti dříve či později v zápětí snižování cen. Podaří-li se reformou správy peněz ustáliti tvoření peněžních důchodů a bude-li se výroba rozšiřovati, může tendence ke zvyšování cen, jež vyplyne z daně, býti vyvážena opačnou tendencí plynoucí ze zvýšené výroby i beze zmenšení peněžního výnosu podniků. Ovšem účinek by pak byl ve zvolnění poklesu cen ze zvýšené výroby. Avšak se stanoviska daňové psychologie jest to moment velmi závažný, z tohoto hlediska jest vždy důležito, nejsou-li si poplatníci vědomí, že a kolik platí daně.

Velký finanční význam této daně bude nepřímý, poněvadž bude zjednána účinná kontrolní pomůcka pro daně přímé, zejména pro daň výdělkovou a daň z příjmů.

Hlavním argumentem pro zavedení této daně zůstává nouze státních financí. Avšak jako na jedné straně můžeme a musíme čekati návratem hospodářského života do normálních kolejí též postupné ozdravování státních financí a tudíž odpadnutí hlavního důvodu pro tuto daň, tak na druhé straně všechny důvody hospodářské, mluvící proti této dani, působí v nynějších poměrech menší váhou, než by tomu bylo v ustálených poměrech normálních. Z toho vyplývá, že daň z obratu jako přechodná jest přijatelná, ale pouze jako přechodná. Z toho však plyne dále, že při zákonné úpravě daně třeba na to pamatovati. Tu nestačí jen ustanovení o časovém obmezení platnosti zákona, nýbrž třeba případně i včasných opatření v zákoně, aby bylo možno svého času odstraniti daň a odčiniti její účinky. Jest přede známo, že právě po této stránce jsou mnohé daně v tom smyslu nepružné, že jich odstranění, když s cenami srostly, by nemělo v zápětí snížení cen o celou výši daně. Toho se jest právě obávati, že odstranění daně svého času nepovede ke snížení cen a mohla by se tudíž - počítáme-li s tímto faktem - nahraditi tato daň postihující oběh statku jinou vhodnou, na př. zvýšením daně výdělkové ap.