ČLÁNEK 27. - Německé hranice budou
stanoveny takto:
1. S Belgií:
Od společného bodu tří hranic: belgické,
nizozemské a německé směrem jižním:
severozápadní hranice bývalého území
"neutrálního Moresnetska", pak vých.
hranice kraje Eupenského, pak hranice mezi Belgií
a krajem Montjoie, pak severovýchodní a východní
hranice kraje Malmédy až k jejímu styčnému
bodu s hranicí lucemburskou.
2. S Lucemburskem:
Hranice ze dne 3. srpna 1914 až k jejímu spojení
s hranicí Francie ze dne 18. července 1870.
3. S Francií:
Hranice ze dne 18. července 1870 od Lucemburska až
k Švýcarsku s výhradou ustanovení článku
48 Oddílu IV. (Sárská pánev) Části
III.
4. Se Švýcarskem:
Hranice nynější.
5. S Rakouskem:
Hranice ze dne 3. srpna 1914 od Švýcar až k Čechoslovensku,
níže vymezenému.
6. S Čechoslovenskem:
Hranice ze dne 3. srpna 1914 mezi Německem a Rakouskem
od svého styčného bodu s bývalou zemskou
hranicí, oddělující Čechy od
Horních Rakous, až k severnímu vrcholku výběžku
bývalého rakouského Slezska, ležícímu
asi 8 km východně od Prudníku (Neustadt).
7. S Polskem:
Od bodu právě jmenovaného až k bodu,
jejž jest vymeziti na místě samém asi
2 km východně od Lorzendorfu:
hranice, jaká bude stanovena podle čl. 88 této
smlouvy;
odtud severním směrem až k bodu, kde správní
hranice Poznaňska protíná řeku Barč:
Čára, jež bude stanovena na místě
samém ponechávajíce Polsku tyto osady: Skorýšov,
Reichthal, Trubačov, Kunčice, Slezov, Veké
Kozlí, Hněvošice, Rybín, Kníž.
Nivky, Pavlov, Čechy, Konrádov, Jánovo, Modzenovo,
Bohdej (Skorischau, Reichthal, Trembatschau, Kunzendorf, Schleise,
Gross- Kosel, Schreibersdorf, Rippin, Fürstlich-Niefken,
Pawelau, Tschechen, Konradau, Johannisdorf, Modzenowe, Bogdaj)
a Německu tyto osady: Lorzendorf, Koulovice, Gluch, Dalbersdorf,
Resevice, Stradom, Modzanovo, Krašen, Mezibor, Domaslovice,
Vedlovice, České Hamry (Lorzendorf, Kaulwitz, Glausche,
Dalbersdorf, Recsewitz, Stradam, Gross-Wartenberg, Kraschen, Neu-Mittelwalde,
Domaslowitz, Wedelsdorf, Tschechen Hammer).
odtud severozápadním směrem správní
hranice Poznaňska až k bodu, kde přetíná
dráhu Ravič- Herrenstadt;
odtud až k bodu, kde správní hranice Poznaňska
přetíná silnici Rydzyna-Černina (Reisen-Tschirnau):
čára, jež bude určena na místě
samém jdoucí západně od Třebuze
a Jablonné (Triebusch a Gabel) a východně
od Záborovic (Saborwitz),
odtud správní hranice Poznaňska až ke
styčnému bodu s východní správní
hranicí kraje (Kreis) Brylského (Fraustadtského);
odtud směrem severozápadním až k bodu,
který bude stanoven na silnici mezi osadami Kargová
a Kopanice (Unruhstadt a Kopnitz):
čára, jež bude určena na místě
samém, jdoucí západně od míst:
Debová leka, Brenno, Věleň, Kaščor,
Klebel (Geyersdorf, Brenno, Fehlen, Altkloster, Klebel) a východně
od míst: Olbrachtice, Bukoviny, Ilgen, Ujeva, Lupice, Svjeté
(Ulbersdorf, Buchwald, Ilgen, Weine, Lupitze, Schwenten),
odtud směrem severním až k nejsevernějšímu
bodu Chlopského jezera:
čára, jež bude určena na místě
samém, podél střední čáry
jezer; avšak město a stanice Zbašiň (Bentschen)
(čítaje v to spojku drah Svěbuz- Zbašiň
a Cilichóv-Zbašiň [Schwiebus-Bentschen a Züllichau-Bentschen])
zůstanou na území polském;
odtud směrem severovýchodním až ke styčnému
bodu krajů (Kreise) Skvěřinského,
Mezichodského a Meziříčského
(Schwerin, Birnbaum a Meseritz);
čára, určená na místě
samém, jdoucí východně od Pščeva
(Betsche);
odtud severním směrem hranice, dělící
kraje (Kreise) Skvěřinský a Mezichodský,
pak směrem východním severní hranice
Poznaňska až k bodu, kde tato hranice přetíná
řeku Noteč;
odtud proti proudu až k jejímu stoku s Kudovem (Küddow):
tok Noteče;
odtud proti proudu až k bodu, který buď stanoven
asi 6 km jihovýchodně od Pily (Schneidemühl):
tok Kudovu;
odtud směrem severovýchodním až k nejjižnějšímu
vrcholku prohybu, který tu tvoří severní
hranice Poznaňska asi 5 km západně od Stahren:
čára, jež bude určena na místě
samém, ponechávající v této
krajině železnici Pila-Chojnice (Schneidemühl-Konitz)
úplně na území německém;
odtud směrem severovýchodním hranice Poznaňska
až k vrcholu výběžku, který tvoří
asi 15 km východně od Zlatova (Flatow);
odtud směrem severovýchodním až k bodu,
kde se řeka Kamionka setkává s jižní
hranicí kraje (Kreis) Chojnického asi 3 km
severovýchodně od Gronova (Grunau):
čára, jež bude určena na místě
samém, ponechávající Polsku tato místa:
Jazdravy, Lutov, Lutóvka, Vítkov (Jasdrowo, Luttau,
Kl. Luttau, Wittkau) a Německu tato místa: Vel.
Buček, Šiškovo, Bátorovo, Buk, Gronovo,
(Gr. Butzig, Cziskowo, Battrow, Böck, Grunau);
odtud severním směrem hranice mezi kraji (Kreise)
Chojnickým a Čluchovským (Schlochau) až
k bodu, kde tato hranice přetíná řeku
Brdu (Brahe);
odtud až k bodu hranice Pomořanské, ležícímu
15 km východně od Mjastka (Rummelsburg):
čára, jež bude určena na místě
samém, ponechávající Polsku tato místa:
Konařiny, Kělpin, Břežno Šlachecké
(Konarzin Kelpin, Adl. Briesen) a Německu: Sepolno, Nová
ves, Steinfort, Petřikovy (Sampohl, Neuguth, Steinfort,
Gr. Peterkau);
odtud směrem východním hranice Pomořanska
až k jejímu styku s hranicí krajů (Kreise)
Chojnicského a Čluchovského;
odtud směrem severním hranice mezi Pomořanskem
a západním Pruskem až k bodu na řece
Redě (asi 3 km severozápadně od Góry),
kde tato řeka přijímá přítok,
tekoucí od severozápadu;
odtud až k bodu, který bude stanoven na ohbí
řeky Pjasnice asi 1.5 km severozápadně od
Vařhova (Warschkau);
čára, jež bude určena na místě
samém; odtud tok řeky Pjasnice po proudu, pak střední
čára Zarnovicského jezera a posléze
bývalá hranice západního Pruska až
k Baltickému moři.
8. S Dánskem:
Hranice, jaká bude stanovena podle ustanovení článků
109-111 Části III., Oddíl XII. (Šlesvik).
ČLÁNEK 28. - Hranice východního Pruska
budou ustanoveny takto s výhradou ustanovení od
dílu IX. (Východní Prusko), části
III.:
od bodu, ležícího na pobřeží
Baltického moře asi 1.5 km severně od kostela
vesnice Pröbbernau v přibližném směru
159° (čítáno od severu k východu):
čára asi 2 km., jež bude určena na místě
samém;
odtud v přímé čáře k
majáku, stojícímu v ohbí Elblagského
(Elbing) kanálu přibližně v bodě:
54° 19' 1/2 sev. šířky
a 19° 26' vých. délky od Greenwiche;
odtud až k nejvýchodnějšímu ústí
Nogaty v přibližném směru 209°
(čítáno od severu k východu);
odtud proti proudu tok Nogaty až k bodu, kde tato řeka
opouští Vislu;
odtud hlavní plavební kanál Visly proti proudu,
pak jižní hranice kraje Kvidzinského (Marienwerder),
pak hranice kraje Rosenbergského k východu až
ke styčnému bodu s bývalou hranicí
Východního Pruska;
odtud bývalá hranice mezi Západním
a Východním Pruskem, pak hranice mezi kraji Ostrodským
a Nibórkským (Neidenburg), pak po proudu tok řeky
Škotovy (Skottau), pak proti proudu tok Nýdy az k
bodu, ležícímu asi 5 km západně
od Bjalut (Bialutten), který je nejblíže u
bývalé hranice ruské;
odtud východním směrem a až k bodu,
ležícímu přímo na jih od průseku
silnice Nědzboř (Neidenburg)-Mlava a bývalé
hranice ruské:
čára, jež bude určena na místě
samém, jdoucí severně od Bjalut;
odtud bývalá hranice ruská až východně
od Schmalleningken, pak po proudu hlavní platební
kanál Němenu (Memel), pak deltové rameno
Skierwieth až ke kuronské zátoce (Kurisches
Haff);
odtud přímá čára až ke
styčnému bodu východního břehu
Kuronské Měřeje (Kurische Nehrung) se správní
hranicí asi 4 km jihozápadně od Nidy (Nidden);
odtud tato správní hranice až k západnímu
břehu Kuronské Měřeje.
ČLÁNEK 29. - Hranice, jak právě byly
popsány, jsou vyznačeny červenou barvou na
mapě v měřítku 1: 1,000.000, která
jest připojena k této Smlouvě pod č.
1.
V případě rozporu mezi tekstem smlouvy a
touto nebo jakoukoliv jinou mapou rozhoduje tekst.
ČLÁNEK 30. - Pokud se týče hranic,
vyjádřených tokem vody, slova: "tok"
nebo "kanál" užitá v popisech této
smlouvy znamenají: s jedné strany pro řeky
nesplavné střední čáru vodního
toku nebo jeho hlavního ramene, s druhé strany pro
řeky splavné střední čáru
hlavního plavebního kanálu. Bude však
věcí rozhraničovacích komisí,
zřízených touto smlouvou, aby vymezily, zdali
pohraniční čára v případě
přemístění bude sledovati tok nebo
kanál takto definovaný, nebo bude-li vymezena s
konečnou platností polohou toku nebo kanálu
v době, kdy tato smlouva vstoupí v platnost.
ČLÁNEK 31. - Uznávajíc, že smlouvy
ze dne 19. dubna 1839, jež stanovily před válkou
právní stav Belgie, neodpovídají již
nynějšímu stavu věcí, svoluje
Německo ke zrušení těchto smluv a zavazuje
se od nynějška, ze uzná a bude zachovávati
veškeré úmluvy, ať jsou jakékoli,
jež by uzavřely čelné spojené
a přidružené mocnosti nebo některé
z nich s vládou belgickou nebo nizozemskou, aby jimi nahradily
řečené smlouvy z roku 1839. Vyžaduje-li
se k těmto úmluvám nebo k některým
jejich ustanovením jeho výslovného souhlasu,
Německo se od nynějška zavazuje, že jej
udělí.
ČLÁNEK 32. - Německo uznává
úplnou suverenitu Belgie nad celým sporným
územím moresnetským (zvaným neutrální
Moresnetsko).
ČLÁNEK 33. - Německo vzdává
se ve prospěch Belgie všech práv a právních
nároků na pruské Moresnetsko ležící
na západ od silnice z Lutychu do Cách; část
cesty vroubící toto území bude náležeti
Belgii.
ČLÁNEK 34. - Německo vzdává
se dále ve prospěch Belgie všech práv
a právních nároků na území,
obsahující souhrn krajů (Kreise) eupeuského
a malmédyského.
Po dobu šesti měsíců po tom, kdy vejde
tato smlouva v platnost, belgický úřad v
Eupen a v Malmédy povede veřejně přístupné
záznamy a obyvatelům řečených
území bude volno písemně v nich vysloviti
své přání, aby toto celé území
nebo jeho část zůstala pod svrchovaností
německou.
Věcí belgické vlády bude, aby výsledek
tohoto hlasování lidu uvedla ve známost Společnosti
národů, jejímuž rozhodnutí se
zavazuje se podříditi.
ČLÁNEK 35. - Komise, skládající
se ze sedmi členů, z nichž bude jmenováno
pět čelnými mocnostmi spojenými a
přidruženými, jeden Německem a jeden
Belgií, bude čtrnáct dní po tom, co
nabude tato smlouva platnosti, utvořena, aby určila
na místě samém novou hraniční
čáru mezi Belgií a Německem, přihlížejíc
k hospodářským poměrům a dopravním
cestám.
Usnesení této komise budou se díti většinou
hlasů a budou závazná pro interesované
strany.
ČLÁNEK 36. - Od chvíle, kdy změna
svrchovanosti na zmíněným územím
se stane definitivní, nabudou němečtí
příslušníci usazení na tomto
území ipso facto státního občanství
belgického a pozbudou občanství německého.
Avšak příslušníci němečtí,
kteří se snad usadili na tomto území
po 1. srpnu 1914, mohou nabýti státního občanství
belgického jen se svolením vlády belgické.
ČLÁNEK 37. - Po dobu dvou let od konečné
změny svrchovanosti nad územím přiřčeným
touto smlouvou Belgii, němečtí příslušníci
starší 18 let a usazení na tomto území
budou míti volnost optovati pro státní občanství
německé.
Opce manželova zahrnuje v sobě opci manželčinu
a opce rodičů opci jejich dětí mladších
osmnácti let. Osoby, jež použily práva
svrchu jim vyhrazeného, budou povinny do dvanácti
měsíců přenésti své
bydliště do Německa.
Bude jim volno podržeti nemovité statky, jež
mají na území Belgií nabytém.
Budou směti odnésti svůj majetek movitý
jakéhokoliv druhu a nebude na ně uvalen z tohoto
důvodu žádný poplatek ani z dovozu,
ani z vývozu.
ČLÁNEK 38. - Německá vláda
vydá neprodleně vládě belgické
archivy, knihy, plány, listiny a do klady všeho druhu
týkající se správy občanské,
vojenské, finanční, soudní neb jiné
na území přeneseném pod svrchovanost
Belgie. Vláda německá vrátí
rovněž vládě belgické archivy
a doklady jakéhokoliv druhu odvlečené za
války německými úřady z veřejných
správních úřadů belgických
a zejména z ministerstva věcí zahraničních
v Bruselu.
ČLÁNEK 39. - Podíl a druh finančních
břemen Německa a Pruska, jež bude Belgii převzíti
podle území jí postoupeného, bude
určen podle článků 254. a 256. části
IX. (klausule finanční) této smlouvy.
ČLÁNEK 40. - Německo se vzdává,
pokud jde o velkovévodství lucemburské, výhod
všech ustanovení pojatých v jeho prospěch
do smluv z 8. února 1842, 2. dubna 1847, 20.-25. října
1865, 28. srpna 1866, 21. února a 11. května 1867,
10. května 1871, 11. června 1872, 11. listopadu
1902 i do kterékoli jiné úmluvy po těchto
smlouvách.
Německo uznává, že velkovévodství
lucemburské přestalo býti částí
německého celního spolku dnem 1. ledna 1919,
vzdává se veškerých práv na provozování
železnic, souhlasí se zrušením stavu neutralisace
velkovévodství a předem souhlasí se
všemi mezinárodními dohodami uzavřenými
mocnostmi spojenými a přidruženými o
velkovévodství tomto.
ČLÁNEK 41. - Německo se zavazuje, požádají-li
ho o to čelné mocnosti spojené a sdružené,
že povolí velkovévodství lucemburskému
výhody a práva vymíněná touto
smlouvou ve prospěch řečených mocností
nebo jejich příslušníků ve věcech
hospodářských, dopravních a vzduchoplavebních.
ČLÁNEK 42. - Německu jest zakázáno
udržovati nebo budovati opevnění ať na
levém břehu Rýna, ať na pravém
břehu západně od čáry tažené
na padesát kilometrů od této řeky.
ČLÁNEK 43. - Rovněž je zakázáno
v pásmu určeném článkem 42.
udržovati nebo shromažďovati branné síly,
ať trvale, ať dočasně, rovněž
tak jako konati vojenské manévry jakéhokoliv
druhu a udržovati věcné pomůcky k mobilisaci.
ČLÁNEK 44. - V případě, že
by se Německo jakýmkoliv způsobem prohřešilo
proti ustanovením článku 42. a 43., mělo
by se za to, že se dopouští činu nepřátelského
proti mocnostem, jež jsou signatáry této smlouvy,
a že se snaží porušiti světový
mír.
ČLÁNEK 45. - V náhradu za zničení
uhelných dolů v severní Francií a
k dobru celkových náhrad škod válečných,
jež Německo jest dlužno, postupuje Německo
Francii bez jakýchkoliv břemen neb závazků
úplné a neomezené vlastnictví uhelných
dolů ležících v pánvi sárské
ohraničené, jak stanoví článek
48., a to s výlučným právem těžby.
ČLÁNEK 46. - Aby byla zajištěna práva
a blahobyt obyvatelstva a aby byla zaručena Francii úplná
volnost těžby v dolech, Německo souhlasí
s ustanoveními hlavy I. a II. přílohy připojené.
ČLÁNEK 47. - Aby byl v příhodné
době stanoven konečný právní
stav pánve sárské se zřetelem na přání
obyvatelstva, Francie a Německo souhlasí s ustanoveními
hlavy III. připojené přílohy.
ČLÁNEK 48. - Hranice území pánve
sárské, jež je předmětem těchto
ustanovení, budou určeny takto:
Na jihu a jihozápadě: hranicí Francie,
jak jest určena touto smlouvou.
Na severozápadě a na severu: čárou
sledující severní správní hranice
kraje merzigského od bodu, kde se uchyluje od francouzské
hranice, až k bodu, kde protíná správní
hranici mezi obcí Saarhölzbachem a obcí Britten;
sledující tuto hranici obecní k jihu a dosahující
správní hranice kantonu merzigského tak,
ze zahrnuje do území pánve sárské
kanton mettlašský mimo obec Britten; sledující
severní správní hranice kantonů merzigského
a hanstadtského zahrnutých do řečeného
území sárské pánve, pak postupně
správní hranice oddělující
kraj sarrelouiský, ottoweilerský a saintwendelský,
od krajů merzigského, trevírského
a knížectví birkenfeldského až
k bodu ležícímu asi 500 m severně ode
vsi Furschweileru (vrcholu Metzelbergu).
Na severovýchodě a na východě:
od posledního bodu svrchu určeného až
k bodu ležícímu asi 3 km 500 m na východoseverovýchod
od Saint-Wendelu:
čárou, jež bude určena na místě
samém, jdoucí východně od Furschweileru
na západ od Roschbergu, východně od kot 418,
329 (jih Roschbergu), na západ od Leitersweileru, severovýchodně
od koty 461, pak sledující k jihu čáru
horského hřebene až k jeho styčnému
bodu se správní hranící kraje kusselského;
odtud na jih hranice kraje kusselského, pak hranice kraje
homburského k jihovýchodu až k bodu ležícímu
asi 1000 metrů západně od Dunzweileru;
odtud a až k bodu položeném asi 1 km jižně
od Hornbachu:
čárou, jež stanovena bude na místě
samém, procházející kotou 424 (asi
1000 metrů jihovýchodně od Dunzweileru) kotou
363 (Fuchsbergem) 322 (jahozápadně od Waldmohru),
pak na východ od Jägersburgu a Erbachu, pak zahrnující
Homburk, jdoucí přes koty 361 (asi 2 km 500 m na
východoseverovýchod od města) 342 (asi 2
km jihovýchodně od města) 357 (Schreinersberg)
356, 350 (asi 1 km 500 m jihovýchodně od Schwarzenbachu)
a jdoucí pak východně od Einödu, jihovýchodně
od kot 322 a 333 asi 2 km východně od Webenheimu,
2 km východně od Mimbachu, obcházející
na východě vyvýšeninu, po níž
vede silnice z Mimbachu do Brockweileru tak, že bude tato
silnice zahrnuta v území sárské, jdoucí
bezprostředně na sever od rozvětvení
silnic z Bockweileru a z Altheimu ležícího
asi 2 km na sever od Altheimu, pak Ringweilerhofem, jenž
nepatří k pánvi a kotou 322, jež patří
k ní a spojující se opět s francouzskou
hranicí na ohbí, které tvoří
asi 1 km jižně od Hornbachu (viz mapu v rozměrech
1/100.000 přiloženou k této smlouvě
pod čís. 2.).
Komise skládající se z pěti členů,
z nichž jeden bude jmenován Francií, jeden
Německem a tři Radou Společnosti národů,
jež zvolí příslušníky jiných
mocností, bude zřízena do čtrnácti
dnů po tom, co vejde tato smlouva v platnost, aby určila
na místě samém hraniční čáru
tuto popsanou.
V oněch částech naznačené čáry,
v nichž se nekryje se správními hranicemi,
bude se komise snažiti přiblížiti se naznačené
čáře přihlížejíc
v mezích možností k místním hospodářským
zájmům a platným hranicím obecním.
Usnesení této komise budou se díti většinou
hlasů a budou závaznými pro interesované
strany.
ČLÁNEK 49. - Německo se vzdává
ve prospěch Společnosti národů, jež
bude pokládána v tomto směru za fideikomisáře,
vlády nad územím svrchu označeným.
Po uplynutí lhůty patnácti let od doby, kdy
vstoupí tato smlouva v platnost, obyvatelstvo tohoto území
bude povoláno, aby projevilo, pod kterou svrchovanost chce
býti postaveno.
ČLÁNEK 50. - Klausule, podle nichž bude provedeno
postoupení dolů pánve sárské,
jakož i opatření určená k zabezpečení
jak zřetele na právo a blaho obyvatelstva tak vlády
nad tímto územím, rovněž i podmínky,
za kterých dojde k svrchu zmíněnému
dotazu k lidu, jsou určeny v připojené příloze,
jež bude považována za integrující
část této smlouvy, a již Německo
výslovně schvaluje.
V souhlasu s ustanoveními článků 45.-50.
této smlouvy byly podmínky, podle nichž bude
uskutečněno postoupení dolů pánve
Sárské Německem Francii, jakož i opatření,
určená k zajištění práv
a blahobytu obyvatelstva a spolu i správy území,
i konečně podmínky, za kterých toto
obyvatelstvo bude povoláno, aby projevilo, pod kterou svrchovanost
přeje si býti postaveno, stanoveny takto: