Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Paragraf 1. - Ode dne, kdy vstoupí v platnost tato smlouva, nabude stát francouzský plného a neomezeného vlastnictví k veškerým uhelným ložiskům rozkládajícím se v hranicích Sárské pánve, jak zevrubně vyznačeny jsou v článku 48. jmenované smlouvy.

Stát francouzský bude oprávněn těžiti nebo netěžiti v jmenovaných dolech nebo postoupiti právo v nich těžiti osobám třetím, aniž bude povinen domáhati se jakéhokoliv předchozího svolení, nebo splniti jakékoliv formality.

Stát francouzský bude vždy oprávněn dovolávati se horních zákonů a nařízení německých, dole uvedených, k zajištění vymezení svých práv.

Paragraf 2. - Vlastnické právo státu francouzského bude se vztahovati na ložiska volná a ne ještě propůjčená stejně jako na ložiska již propůjčená, ať kdokoliv jest nynějším jejich vlastníkem, bez rozdílu, zda náležejí státu pruskému, bavorskému, jiným státům nebo korporacím, společnostem nebo soukromníkům, ať se v nich těží či nikoliv, a ať právo těžby, odloučené od práva vlastníků povrchu, se uznávalo či nikoliv.

Paragraf 3. - Pokud jde o doly, ve kterých se těží, bude se převod vlastnictví na stát francouzský vztahovati na všechna příslušenství jmenovaných dolů, zejména na jejich zařízení a materiál těžní, jak na povrchu tak pod zemí, jejich fárací materiál, závody k přeměně uhlí v elektrickou energii, koks a vedlejší výrobky, dílny, cesty dopravní, elektrické vedení, zařízení pro čerpání a rozvádění vody, pozemky a budovy jako: kanceláře, domy ředitelské, úřednické a dělnické, školy, nemocnice a dispensáře, jejich sklady a zásoby jakéhokoliv druhu, archivy a plány a vůbec vše, co vlastníci dolů nebo těžaři drží právem vlastnictví neb užívají vzhledem k těžbě v dolech a jejich příslušenství.

Převod bude se vztahovati též na neuhrazené pohledávky za produkty dodané před tím, než se stát francouzský uvázal v držbu, a po podepsání této smlouvy i na kauce odběratelů, jejichž práva budou zaručena státem francouzským.

Paragraf 4. - Francouzský stát převezme majetek volný a prostý všech dluhů a břemen. Práva vsak vztahující se na požitky starobní a invalidní, kterých nabyli anebo na něž získali nárok zaměstnanci dolů a jejich pobočných závodů v den, kdy tato smlouva vstupuje v platnost, nebudou dotčena. Naproti tomu Německo musí vydati státu francouzskému matematické reservy rent, na něž jmenovaní zřízenci mají právo.

Paragraf 5. Hodnota majetku takto postoupeného státu francouzskému bude určena Komisí reparační, ustanovenou článkem 233., částí VIII. (náhrady) této smlouvy. Tato hodnota připíše se k dobru Německa na účtě náhrad. Německo bude povinno odškodniti majetníky nebo zájemníky, ať je jím kdokoliv.

Paragraf 6. - Na německých železnicích a průplavech nebude stanoven žádny tarif, který by mohl škoditi přímým nebo nepřímým rozlišováním dopravě personálu, produktů dolů a jejich vedlejších závodů, nebo materiálu potřebného k těžbě. Tyto transporty budou požívati veškerých práv a výhrad, které mezinárodní úmluvy o železnicích by zaručovaly podobným výrobkům původu francouzského.

Paragraf 7. - Materiál a personál potřebný k odklízení a přepravě produktů dolů a jich vedlejších závodů, jakož i k přepravě dělníků a zřízenců bude opatřen správou železnic pánve Sárské.

Paragraf 8. - Nesmí býti kladena žádná překážka pracím prováděným za účelem doplňovati železnice a vodní cesty, které stát francouzský uzná za potřebné k tomu, by zajištěno bylo odklízení a přeprava produktů dolů a jich vedlejších závodů, jako zdvojení kolejí, rozšiřování nádraží, zřizování skladišť a pomocných zařízení. Rozvržení nákladů bude v případě rozporu mínění přenecháno rozhodčím.

Stát francouzský bude též moci zřizovati nové prostředky komunikační, jako silnice, elektrické vedení a telefonní spojení, pokud je uzná za nutné pro potřeby těžby.

Bude též volně bez jakýchkoliv překážek používati prostředků komunikačních, jichž bude vlastníkem, zvláště těch, které spojují doly a jejich vedlejší závody s komunikačními prostředky, nalézajícími se na území francouzském.

Paragraf 9. - Stát francouzský bude vždy oprávněn dovolávati se německých horních zákonů a nařízení platných 11. listopadu 1918 (mimo předpisy vydané výhradně vzhledem na stav válečný), pokud jde o nabývání pozemků, které uzná za potřebné k těžbě z dolů a jejich vedlejších závodů

Náhrada za škody, způsobené na nemovitostech těžbou v uvedených dolech a jejich vedlejších závodech bude stanovena podle horních zákonů a nařízení německých, výše zmíněných.

Paragraf 10. - Každá osoba, již dosadí stát francouzský místo sebe ve všechna nebo část těchto práv na těžbu v dolech nebo jejich vedlejších závodech, bude požívati výsad, vymíněných v této příloze.

Paragraf 11. - Doly a ostatní nemovitosti, které se stanou vlastnictvím státu francouzského, ne budou moci nikdy býti prohlášeny za propadlé ani tvořiti předmět výkupu, vyvlastnění nebo rekvisice, ani jakéhokoliv jiného opatření, dotýkajícího se práva vlastnického. Personál a materiál, určený k těžbě v těchto dolech nebo jejich vedlejších závodech, jakož i produkty, dobývané z těchto dolů nebo vyrobené v jejich vedlejších závodech, nemohou býti nikdy úředně zabrány.

Paragraf 12. - Těžba v dolech a jejich vedlejších závodech, které se stanou vlastnictvím státu francouzského, bude nadále s výhradou ustanovení níže uvedeného paragrafu 23. podrobena řádu právnímu spočívajícímu na zákonech a nařízeních německých, platných dne 11. listopadu 1918 (mimo předpisy vydané výhradně vzhledem na stav válečný).

Práva dělníků, jak vyplývala ze zákonů a nařízení německých dne 11. listopadu 1918, zůstanou rovněž zachována, ovšem s výhradou ustanovení řečeného paragrafu 23.

Nesmějí býti kladeny žádné překážky, aby do dolů pánve Sárské neb jejich závodů vedlejších uváděni nebo tam zaměstnáváni byli dělníci cizí. Dělníci a úředníci národnosti francouzské mohou býti členy francouzských odborových sdružení.

Paragraf 13. - Daně z dolů a jejich vedlejších závodů, jak na místní rozpočet území pánve Sárské tak i na dávky obecní, budou vyměřovány se spravedlivým zřetelem k poměru mezi hodnotou dolů a celkovým zdanitelným majetkem pánve.

Paragraf 14. - Stát francouzský bude vždy moci zakládati a udržovati jako příslušenství dolů školy obecné nebo odborné pro personál a jeho dítky, a tam dáti vyučovati učiteli jím vyvolenými v jazyce francouzském podle vlastních učebních osnov.

Bude moci též zakládati a udržovati nemocnice, dispensáře, dělnické domy a zahrady a jiné podniky podpůrné a sociální.

Paragraf .15. - Stát francouzský bude míti naprostou volnost postupovati podle vlastního uvážení při rozdělování a rozesílání výrobků dolů a jejich vedlejších závodů jakož i při stanovení prodejních cen za tyto výrobky. Vláda francouzská se však zavazuje, že uspokojí požadavky spotřeby místní, průmyslové i domácí, vždy v poměru, jaký byl během těžby roku 1914 mezi spotřebou místní a celkovou produkcí pánve Sárské, a to bez ohledu na to, jak vysoký bude výtěžek z dolů.

Paragraf 16. - Váda v území pánve Sárské bude svěřena komisi, zastupující Svaz národů. Tato komise bude míti své sídlo v území pánve Sárské.

Paragraf 17. - Vládní komise, ustanovená v paragrafu 16., bude složena z pěti členů jmenovaných Radou Společnosti národů, a to z jednoho člena francouzského, jednoho člena nefrancouzského, pocházejícího z území pánve Sárské a tamtéž bydlícího, a ze tří členů, příslušníků tří jiných států, než Francie a Německa.

Členové vládní komise budou jmenováni na rok ; jejich mandát může býti obnoven. Budou moci býti odvoláni Radou Společnosti národů, která se postará, by byli nahrazeni.

Členové komise vládní budou míti právo na plat, jejž určí Rada Společnosti národů a jenž bude vyplácen z důchodů území.

Paragraf 18. - Předseda vládní komise bude jmenován Radou Společnosti národů ze členů komise na dobu jednoho roku ; bude moci býti jmenován znovu.

Předseda bude výkonným orgánem komise.

Paragraf 19. - Vládní komise bude míti v území Sárské pánve veškeru vládní moc, jež příslušela dříve říši německé, Prusku a Bavorsku, tedy též jmenovati a odvolávati úředníky a zřizovati takové správní orgány a zastupitelstva, jaké uzná za nutné.

Tato komise bude míti též právo spravovati železnice, průplavy a jiná veřejná zařízení a bráti z nich požitky. Komise rozhoduje většinou hlasů.

Paragraf 20. - Německo dá vládě Sárské pánve k disposici veškeré úřední listiny a archivy, jež jsou v držení Německa, některého státu německého nebo místního úřadu a vztahují se na území Sárské pánve nebo na práva jeho obyvatelstva.

Paragraf 21. - Vládní komisi přísluší, aby zajistila prostředky a za podmínek, jež uzná vhodnými, ochranu zájmů obyvatel území pánve Sárské v cizině.

Paragraf 22. - Vládní komise bude míti plné právo požívací k veškerému vlastnictví (vyjma doly), jež na území Sárské pánve náleží ať z důvodů práva veřejného nebo soukromého vládě císařství německého nebo vládě jiného státu německého.

Co se týče železnic, bude přiměřené rozdělení vozového materiálu provedeno smíšenou komisí, v níž budou zastoupeny vládní komise území Sárské pánve a německé železnice.

Osoby, zboží, lodi, vagony, vozidla a poštovní zásilky vycházející ze Sárské pánve anebo tam vstupující požívají veškerých práv a výhod, jež jsou specifikovány v předpisech části XII. (přístavy, vodní cesty, železnice) této smlouvy.

Paragraf 23. - Zákony a nařízení platící v území Sárské pánve dne 11. listopadu 1918 (vyjma nařízení vydaná vzhledem k válečnému stavu) zůstávají v platnosti.

Jestliže buď v obecném zájmu nebo z toho důvodu, aby se tyto zákony a nařízení uvedly v soulad se zněním této smlouvy, jest nutno provésti jich změny, rozhodne o tom a změny provede vládní komise po úradě se zástupci volenými obyvatelstvem takovým způsobem, jaký bude stanoven komisí.

Bez předchozího dobrého zdání francouzského státu nesmí býti provedena žádná změna zákonného práva těžiti z dolů stanoveného v paragr. 12., leč že by změna byla nastala následkem obecné úpravy poměrů pracovních, stanovené Společností národů.

Při stanovení podmínek pracovních a doby pracovní pro muže, ženy a děti musí vládní komise vzíti v úvahu přání místních organisací dělnických, jakož i zásady stanovené Společností národů.

Paragraf 24. - S výhradou ustanovení paragrafu 4. nejsou dotčena žádným ustanovením této smlouvy práva obyvatel Sárské pánve ve věcech pojištění a pensí, ať jsou v době, kdy tato smlouva vstoupí v platnost nabyta, nebo jest získán na ně nárok, a ať spočívají na kterémkoliv německém systemu pojišťovacím anebo na právech pensijních.

Německo a vláda Sárské pánve budou tato práva zachovávati a chrániti.

Paragraf 25. - Civilní a trestní soudy působící na území Sárské pánve zůstávají v činnosti.

Vládní komise zřídí soudní dvůr civilní a trestní pro odvolání z rozsudků těchto soudů a rozhodování o věcech, pro něž tyto soudy nejsou příslušny.

Vládní komisi přísluší stanoviti organisaci a příslušnost tohoto soudního dvora.

Rozsudky vynášejí se jménem vládní komise.

Paragraf 26. - Vládní komise bude míti výhradní právo vybírati daně a poplatky v mezích území Sárské pánve.

Daní a poplatků užije se výlučně k úhradě potřeb tohoto území. Daňový systém ze dne 11. listopadu 1918 zůstává v platnosti, pokud okolnosti to dovolují, a žádná nová daň vyjma cla nesmí býti zavedena bez předchozího slyšení zástupců volených obyvatelstvem.

Paragraf 27. - Tato ustanovení nebudou míti vlivu na nynější státní příslušnost obyvatel území Sárské pánve.

Žádné překážky nebudou se klásti těm, kdož chtějí přijmouti jinou státní příslušnost, při čemž ovšem nabytím nové státní příslušností pozbývá se každé jiné.

Paragraf 28. - Obyvatelstvo Sárské pánve podrží pod dozorem vládní komise svá místní zastupitelstva, svobodu náboženství, své školy a svůj jazyk. Velební právo smí se vykonávati pouze do místních zastupitelstev a přísluší bez rozdílu pohlaví všem obyvatelům starším 20 let.

Paragraf 29. - Obyvatelé území Sárské pánve, kteří by chtěli opustiti toto území, budou míti úplnou volnost podržeti svůj majetek nemovitý aneb jej prodati za přiměřenou cenu a vyvésti své movité jmění bez veškerých poplatků.

Paragraf 30. - Na území Sárské pánve nebude vojenské služby ani povinné ani dobrovolné; zařizovati opevnění se zakazuje.

Pouze místní četnictvo bude zřízeno, aby udržovalo pořádek. Vládní komisi přísluší pečovati za všech okolností o ochranu osob a statků na území Sárské pánve.

Paragraf 31. - Území Sárské pánve, jak jest vymezeno článkem 48. této smlouvy, podléhá francouzské celní soustavě. Výnos cla uloženého na zboží, určené pro místní spotřebu, bude pojat do rozpočtu tohoto území po srážce veškerých nákladů vybírání.

Vývozní clo nebude ukládáno na výrobky hutní nebo uhlí vyvážené z tohoto území do Německa, ani na vývoz z Německa pro potřebu průmyslu území Sárské pánve.

Produkty surové a zpracované, pocházející ze Sárské pánve a přecházející na území německé, budou prosty všech dávek celních. Totéž platí pro výrobky německé při průvozu Sárskou pánví.

Po dobu pěti let od doby, kdy vstoupí tato smlouva v platnost, budou výrobky pocházející z pánve Sárské, neb odtud vyvážené osvobozeny od dovozního cla do Německa a po tutéž dobu německý dovoz předmětů určených pro místní spotřebu do území Sárské pánve bude též cla prost.

Na těchto pět let vyhrazuje si francouzská vláda pro všechny předměty pocházející ze Sárské pánve a jež jsou vyrobeny ze surovin nebo polotovarů dovezených z Německa bez poplatků, vymeziti množství, jež bude do Francie připuštěno, podle ročního průměru množství vyvezeného do Alsaska-Lotrinska a Francie během let 1911-1913, jak bude vyšetřeno na základě všech úředních výkazů a statistik.

Paragraf 32. - Oběh francouzských peněz nebude v území Sárské pánve ani zakázán, ani omezen.

Stát francouzský bude míti právo užívati francouzské měny při všech nákupech nebo platech a smlouvách o těžení z dolů a jejich vedlejších závodů.

Paragraf 33. - Vládní komise má právo rozhodnouti všechny otázky, k nimž by mohl zavdati podnět výklad předešlých ustanovení.

Francie a Německo uznávají, ze veškeré spory zakládající se na různosti mínění při výkladu předešlých ustanovení patří též do kompetence vládní komise, jejíž rozhodnutí, usnesené většinou hlasů, jest pro obě země závazné.

Paragraf 34. - Po uplynutí pěti let od doby, kdy tato smlouva vstoupí v platnost, bude obyvatelstvo Sárské pánve povoláno, aby projevilo svoji vůli takto:

Hlasování bude provedeno po obcích neb okresích a o těchto třech možnostech:

a) zachování právního řádu zavedeného touto smlouvou a přílohou.

b) spojení s Francií,

c) spojení s Německem.

Právo hlasovati mají všechny osoby bez rozdílu pohlaví, jež v době hlasování jsou starší 20 let a bydlí v době podpisu této smlouvy v území Sárské pánve. Ostatní pravidla, bližší podmínky a datum hlasování ustanoví Rada společnosti národů tak, aby byla zajištěna svoboda, tajnost a čistota hlasování.

Paragraf 35. - Společnost národů rozhodne o tom, jaké svrchovanosti bude území podrobeno, hledíc k přání vyjádřenému hlasováním lidu:

a) v případě, ze Společnost národů rozhodne o celém území nebo části jeho, že má býti zachován právní řád zavedený touto smlouvou a přílohou, Německo se tímto zavazuje vzdáti se ve prospěch Společnosti národů své svrchovanosti, pokud Společnost národů bude to pokládati za nutné. Společnosti národů bude příslušeti, aby učinila nutná opatření k úpravě definitivního právního řádu, přizpůsobeného trvalým zájmům území a obecným zájmům;

b) v případě, že Společnost národů rozhodne o celém území nebo jeho části, ze má býti připojeno k Francii, Německo se tímto zavazuje postoupiti Francii v souhlasu s rozhodnutím Společnosti národů veškerá práva a nároky na území, které bude blíže označeno Společností národů;

c) v případě, ze Společnost národů rozhodne o celém území nebo části jeho, ze má býti připojeno k Německu, bude povinností Společnosti národů postarati se, aby Německo bylo opět uvedeno ve vládu nad územím, jež bude blíže označeno Společností národů.

Paragraf 36. - Rozhodne-li Společnost národů, že část nebo celé území Sárské pánve má býti připojeno k Německu, bude vlastnické právo Francie k dolům v této části území Německem zpět koupeno v celku za cenu splatnou ve zlatě. Tato cena bude stanovena třemi znalci rozhodujícími většinou hlasů, z nichž jeden bude jmenován Francií, jeden Německem a jeden, jenž nesmí býti ani Němcem ani Francouzem, Společností národů.

Závazek se strany Německa provésti toto zaplacení bude vzat v úvahu komisí reparační a k tomu účelu bude Německo moci jakýmkoliv způsobem určeným touto komisí zříditi první hypoteku na svém jmění a důchodech.

Jestliže Německo přes to do roku po tom, kdy mělo býti placení uskutečněno, nezaplatí, učiní komise reparační ve shodě s instrukcemi, které ji mohou býti dány Společností národů opatření, aby, pokud toho bude potřeba, příslušná část dolů byla likvidována.

Paragraf 37. - Jestliže zpětnou koupí ve smyslu paragrafu 36. přejde vlastnictví dolů neb je jich částí na Německo, stát a příslušníci Francie budou míti právo kupovati tolik uhlí z pánve Sárské, kolik jest v té době odůvodněno jich potřebou pro průmysl a domácnosti. Rada Společnosti národů ustanoví ve vhodnou dobu dohodou, vyhovující zásadám slušnosti, množství uhlí, dobu platnosti smlouvy, jakož a cenu.

Paragraf 38. - Rozumí se, že Francie a Německo mohou zvláštními úmluvami uzavřenými před uplynutím lhůty pro zaplacení ceny za zpětnou koupi dolů změniti ustanovení paragrafu 36. a 37.

Paragraf 39. - Rada Společnosti národů učiní opatření potřebná k organisaci právního řádu, jenž má býti uveden v život po tom, kdy rozhodnutí Svazu národů zmíněné v paragrafu 35. vstoupí v platnost. Tato opatření mají obsahovati spravedlivé rozdělení všech závazků vlády Sárské pánve z půjček uzavřených vládní komisí nebo vzniklých z jiných opatření.

Jakmile vstoupí v život nový právní řád, uhasne pravomoc vládní komise, vyjma případ zmíněný v paragrafu 35. a).

Paragraf 40. - Ve věcech, na něž se vztahuje tato příloha, rozhoduje Společnost národů většinou hlasů.

Vysoké smluvní strany, uznavše mravní závazek napraviti křivdu, které se dopustilo Německo v roce 1871 jak na právu Francie tak i na vůli obyvatelstva alsaského a lotrinského, odloučeného od své vlasti přes slavnostní protest svých zástupců ve sněmu bordeauxském, shodly se na těchto článcích:

ČLÁNEK 51. - Území postoupená Německu mírovým preliminářem podepsaným ve Versailles dne 26. února 1871 a frankfurtskou smlouvou ze dne 10. května 1871 spadají opět pod svrchovanost francouzskou ode dne příměří ze dne 11. listopadu 1918. Platnost smluvních ustanovení obsahujících určení hranice před rokem 1871 se obnovuje.

ČLÁNEK 52. - Vláda německá odevzdá neprodleně vládě francouzské archivy, knihy, plány, listiny a doklady všeho druhu týkající se civilní, vojenské, finanční, soudní nebo jiné správy území opět spadajícího pod svrchovanost francouzskou. Jestliže některé z těchto dokladů, archivů, knih, listin nebo plánů byly přeneseny na jiné místo, budou německou vládou vráceny na požádání vlády francouzské.

ČLÁNEK 53. - Zvláštními úmluvami mezi Francií a Německem bude postaráno o úpravu zájmů obyvatelstva území, o němž mluví článek 51., zejména pokud jde o jejich práva občanská, jejich obchod a vykonávání jejich povolání, při čemž se předpokládá, ze Německo se zavazuje od nynějška uznati a schváliti pravidla určená v příloze připojené a týkající se státního občanství obyvatelů řečených území neb osob z nich pocházejících, nereklamovati nikdy a nikde jakožto německé příslušníky ty, kdo budou prohlášeni za Francouze na základě jakéhokoli právního důvodu, přijati ostatní na svém území a, pokud jde o majetek německých státních občanů na územích, o nichž mluví článek 51., přizpůsobiti se ustanovením článku 297. a přílohy oddílu IV., části X. (klausule hospodářské) této smlouvy.

Němečtí státní občané, kteří nenabyvše státního občanství francouzského, obdrží od francouzské vlády povolení, aby měli bydliště na řečeném území, nebudou podrobeni ustanovením uvedeného článku.

ČLÁNEK 54. - Pokud jde o provádění předpisů tohoto oddílu, budou uznávány za Alsasany-Lotrinčany osoby, jež znovu nabyly státního občanství francouzského na základě §u 1. přílohy.

Osoby zmíněné v §u 2. řečené přílohy budou ode dne, kdy budou se dovolávati občanství francouzského, pokládány za Alsasany-Lotrinčany se zpětným účinkem ode dne 11. listopadu 1918. U těch, jichž žádost bude zamítnuta, končí tato výhoda dnem odmítnutí.

Rovněž budou pokládány za alsasko-lotrinské ty právní osoby, jimž bude tato vlastnost přiznána buď správními úřady francouzskými nebo soudním rozhodnutím.

ČLÁNEK 55. - Území, o němž mluví článek 51., vrátí se ku Francii sproštěno a osvobozeno všech veřejných dluhů za podmínek stanovených článkem 255., části IX. (klausule finanční) této smlouvy.

ČLÁNEK 56. - Ve shodě s ustanoveními článku 256., části IX. (klausule finanční) této smlouvy Francie vstoupí v držbu všeho majetku a statků říše nebo států německých pokud tento majetek nebo statky jsou na území, o nichž mluví článek 51., a nebude z toho důvodu zavázána žádnému postupujícímu státu cokoliv platiti nebo k dobru připsati.

Toto ustanovení týče se všech statků movitých i nemovitých, ať náležejí k majetku veřejnému či soukromému, vůbec veškerých práv jakéhokoli druhu, jež patřila říši nebo německým spolkovým státům aneb jejich správním okrskům.

Statky korunní jakož i soukromé statky bývalého císaře a bývalých panovníků německých budou postaveny na roveň statkům majetku veřejného.

ČLÁNEK 57. - Německo neučiní nijakého kroku směřujícího k tomu, aby okolkováním nebo jakýmkoli jiným opatřením zákonným nebo správním, jež by se nevztahovalo na jeho ostatní území, poškodilo zákonnou hodnotu nebo platební schopnost německých platidel nebo peněz majících zákonný kurs v den podpisu této smlouvy a jsoucích téhož dne v držení vlády francouzské.

ČLÁNEK 58. - Zvláštní úmluva určí podmínky, podle nichž budou zaplaceny v markách výjimečné válečné výlohy, jež poskytly během války zálohou buď Alsasko-Lotrinsko nebo veřejné korporace alsasko-lotrinské na účet říše ve smyslu německého zákonodárství, jako: příspěvky rodinám mobilisovaných, rekvisice, ubytování vojska, podpory evakuovaným.

Při stanovení výše těchto částek bude vůči Německu obrácen zřetel na podíl, jímž by bylo přispělo Alsasko-Lotrinsko říši na výlohy plynoucí z těchto plateb. Tento příspěvek bude čítán podle podílu, jímž k příjmům říše přispívalo Alsasko- Lotrinsko roku 1913.

ČLÁNEK 59. - Stát francouzský bude vybírati na vlastní účet říšské daně, dávky a poplatky všeho druhu splatné na území, o němž mluví článek 51., a nezaplacené v den příměří, 11. listopadu 1918.

ČLÁNEK 60. - Vláda německá neprodleně opět uvede Alsasany-Lotrinčany (osoby fysické i právnické i veřejná zřízení) v držení veškerých statků, práv i zájmů, jež jim náležely dne 11. listopadu 1918, pokud leží na německém území.

ČLÁNEK 61. - Vláda německá se zavazuje, že bez průtahu bude prováděti dále až do konce finanční klausule týkající se Alsaska-Lotrinska, o nichž je řeč v různých úmluvách o příměřích.

ČLÁNEK 62. - Německá vláda se zavazuje nésti náklad na veškeré pense civilní i vojenské, nabyté v Alsas-Lotrinsku do dne 11. listopadu 1918, a jež hrazeny byly z rozpočtu říše německé.

Německá vláda opatří každoročně peníz, nutný k tomu, by byly vypláceny ve francích za průměrný roční kurs ony částky, na něž by bývaly měly právo v markách osoby obývající v Alsasku-Lotrinsku, kdyby toto bylo zůstalo pod německou pravomocí.

ČLÁNEK 63. - Pokud jde o závazek, převzatý Německem v části VIII. (náhrady) této smlouvy, poskytnouti náhradu za škody, způsobené ve formě peněžitých pokut, uložených civilnímu obyvatelstvu zemí spojených a přidružených, budou obyvatelé území, zmíněného v článku 51., postaveni na roveň tomuto obyvatelstvu.

ČLÁNEK 64. - Ustanovení, týkající se správního řádu řek Rýna a Mosely, jsou dána v části XII. (přístavy, vodní cesty a železnice) této smlouvy.

ČLÁNEK 65. - Ve lhůtě tří neděl po dni, kdy nabude platnosti tato smlouva, ustaví se přístavy štrasburský a kehlský na dobu sedmi let v jednotný organism, pokud jde o provoz.