Obsluha hnacích strojů, jakož i všech
motory poháněných pracovních strojů,
transmisí a zdviží.
Obsluha strojů ručně poháněných,
vyjímajíc obyčejná ruční
snovadla, soukačky, navijadla a opřádací
stroje na výrobu umělých květin a
ovoce z vaty.
Zaměstnání při žentourech a podobných
nebezpečných hnacích strojích a zařízeních.
Zaměstnání u řezaček slámy
a píce.
Zaměstnání při pracích stavebních
a zemních.
Obsluha přístrojů, v nichž jsou tekutiny,
páry nebo plyny pod tlakem.
Práce při pecích a ohni.
Práce, při nichž se vyvíjí prach
a plyn.
Sbírání nebo třídění
hadrů.
Míchání nebo tření barev.
Práce ve sklepích vinných, pivních
a pod.
Tlučení kamení.
Zdvihání, nošení těžkých
břemen a pohybování jimi.
Kácení a štípání dřeva.
Mlácení.
Kosení.
Pomocné služby při honech na zvěř.
Zatahování sítí při lovu ryb.
Dítě dneška jest národem zítřka.
V zájmu budoucnosti národa chceme zdravý
a silný dorost, a to zdravý a silný nejen
duševně, nýbrž i tělesně.
Chceme vychovati mládež, která nebude věšeti
hlav před vážností svého úkolu,
mládež uchovávající si onu mladistvou
radost ze života, která je vzpruhou všeho dobrého
snažení. Je jistě pozoruhodno, že právě
v dnešní době, kdy se vědění
tak nesmírně rozmnožilo, proniká všude
přesvědčení, že mládež
vědou udusiti nesmíme. Dnešní soustavy
výchovné snaží se o vyrovnání
mezi vědou a tělesným výcvikem, mezi
vzděláním ducha a charakteru a mění
tím celkový obraz výchovy úplně.
Výchova stává se harmoničtější,
volnější a zdravější.
K výchově náleží dojista také
práce tělesná, pedagogové všech
dob a směrů doporučují práci
k výcviku orgánů dětského těla
za účelem harmonického vývoje celkového.
Toho účelu dosáhnouti možno ovšem
jen správným využitím dětských
sil. To se vždy nedálo a neděje a doporučovaná
mírná práce dětí zvrhla se
často v nadužívání, ba i vykořisťování
síly dětské.
První vážný protest proti takové
práci dětí vyšel z řad učitelských
u nás i v nejbližší cizině.
Nikoli proti každé práci. Věda
vychovatelská žádala vždy všestranného
zaměstnávání sil dětských;
jednostranné přetěžování
však vždy odsuzovala. Všechny orgány těla
dětského touží po činnosti, chtějí
pracovati, protože jinak se opozďují ve vývoji,
trpí škodu, nebo dokonce zakrňují. Když
se při zaměstnání dítěti
jednoho nebo více ústrojí užívá
tak, že se přemáhají, a jiných
se neužívá, porušuje se tím rovnováha
ve vývoji dětského organismu. Takto jsou
zaměstnávány děti často, aby
bylo dosaženo hospodářského prospěchu;
to škodilo vždy zejména školní výchově
dětí. Proti takovéto práci dětí
stojí proto moderní výchova a moderní
škola v příkré protivě a usiluje
o plnou ochranu mládeže tímto směrem.
Nikoli bez úspěchu. Mravní, tělesná,
hospodářská a vědecká zdatnost
národa vyžaduje dnes zcela jiného vzdělání
mládeže a zcela jiné péče o mládež,
než v dobách dřívějších.
Této zdatnosti národa nastává dnes
v různých směrech těžká
zkouška a závisí na výchově našeho
dorostu, jak v této zkoušce obstojíme. Proto
také není jen náhodou, že se u nás
péče o mládež v posledních letech
ocitla tak elementární silou v popředí
zájmu národa. Dřívější
vlády a parlamenty byly zaujaty trvale jinými věcmi,
ale společnost připomínala vytrvale svými
četnými organisacemi pro péči o mládež
naší zodpovědnost; i tyto postavily se bez
váhání za požadavek ochrany dětí
před škodlivou prací.
Nutnost ochrany dítěte pracujícího
nastala, když vznikly továrny a omezovala se dlouhou
dobu pouze na děti tovární. V Rakousku počato
bylo se zákonodárstvím na ochranu dětí
nejdříve. Na ochranu zdravých dětí
vydána byla rozhodnutím ze dne 20. listopadu 1786
ustanovení o místnostech ke spaní a o čistění
dětí v továrnách nocujících.
Čtvrt roku nato nařizoval dvorní dekret ze
dne 18. února 1787, že dětí před
dokonaným 8. rokem nemá býti bez nutnosti
užíváno k tovární práci.
Uvážíme-li, že určitá hranice
stáří pro užívání
dětí k živnostenským pracím stanovena
byla v Anglii teprve roku 1819, v Prusku roku 1839, a ve Francii
dokonce teprve roku 1841, jest uvedený dvorní dekret
přes chudobu svého obsahu přece jen pozoruhodným
sociálně politickým činem.
Značným pokrokem byl pak dekret dvorní kanceláře
ze dne 11. června 1842, zakazující práci
dětí v továrnách před dokonaným
12. rokem s tím omezením, že místní
úřad připustiti může k tovární
práci také děti, které dokončily
9. rok a po tři léta chodily do školy. Práce
mohla trvati pro děti od 9 do 12 let nejvýše
10 hodin, pro 12ti - 16tileté nejvýše 12 hodin
denně a musila býti přerušena aspoň
hodinovou přestávkou. Práce noční,
t. j. práce od 9. hodiny večerní do 5. ranní,
byla pro osoby mladistvé pod 16 let zakázána.
Vlastníci továren musili předkládati
seznamy mladších, než šestnáctiletých,
dělníkův, u nich zaměstnaných.
Další etapou v zákonodárství
na ochranu dětí byl živnostenský řád
z roku 1859. Ustanovení tohoto řádu, týkající
se práce dětí, platila pro podniky větší,
to je takové, které zaměstnávají
pravidelně více než 20 dělníkův.
Podle těchto ustanovení nesmělo býti
užíváno dětí do 10 let vůbec,
děti od 10 do 12 let jen k takovým pracím,
které nejsou na újmu ani zdraví ani tělesnému
vývoji, když tím nad to netrpí docházka
školní. Nejvyšší doba pracovní
stanovena pro děti do 14 let na 10 hodin, pro mladistvé
od 14 do 16 let na 12 hodin. Tato doba pracovní mohla však
býti v mimořádných případech
prodloužena nejdéle pro čtyři neděle
o 2 hodiny týdně. Mezi prací měly
býti vyměřeny mladistvým pracovníkům
dostatečné přestávky. Zákon
tento zakazoval též práci osob mladistvých
do 14. roku v noci, totiž od 9. hodiny večerní
do 5. hodiny ranní, a pro noční práci
14- až 16tiletých nařizoval zvláštní
úřední povolení. Tato ustanovení
zůstala v platnosti až do vydání živnostenské
novely ze dne 8. března 1885 čís. 22 ř.
z., která zavedla též ochranu dětí
v živnostech netovárních.
O práci dětí v hornictví mluví
teprve zákon ze dne 21. června 1884. Podle něho
nesmělo být užíváno dětí
do 14 let při hornictví, ale hornímu úřadu
vyhraženo povolovati na žádost rodičů
výjimkou užití dětí mezi dokonaným
12tým a 14tým rokem za dne k pracím lehkým.
Přípustnost této výjimky zrušil
zákon ze dne 26. prosince 1911 čís. 237 ř.
z.
Zákon náš o 8hodinné době pracovní
ze dne 19. prosince 1918 čís. 91. sb. z. zakázal
konečně vůbec námezdně zaměstnávati
děti v podnicích, živnostenskému řádu
podrobených, nebo po živnostensku provozovaných,
hornických, zemědělských a lesních,
dokud děti nevychodily školy a nedosáhly věku
14 let.
V dějinném vývoji zákonodárství
o práci dětí lze zjistiti jistou typickou
podobnost ve všech státech. První, byť
i soukromá opatření učiněna
koncem 18. a počátkem 19. století, kdy vznikly
první továrny a bezmezné vykořisťování
dětské pracovní síly vyvolalo neprodlené
zakročení zákonodárství alespoň
proti nejhorším nepřístojnostem. Druhé
období začíná se v třicátých
letech 19. století. Tovární průmysl
a s ním i práce dětí nabyl netušeného
rozvoje a zákonodárství musilo přikročiti
k obsáhlejšímu řešení otázky
práce dětí. Roku 1833 vydán anglický
zákon o práci dětí v továrnách
textilních, roku 1839 pruský regulativ o
živnostenské práci dětí, roku
1841 francouzský zákon o práci dětí,
1842 rakouský dekret dvorní kanceláře
o užívání dětí v továrnách.
Nové podněty dal zákonodárství
I. mezinárodní kongres o ochraně dělnictva
roku 1890. Pod dojmem jeho výsledků pojalo Německo
do svého živnostenského řádu
ustanovení na ochranu dětí. Francie vydala
r. 1892 zákon o práci žen a dětí
v podnicích živnostenských a za 10 roků
vydán podobný zákon v Italii. Významný
pro toto ochranné zákonodárství jest
rok 1903, kdy vydány všeobecné zákony
o práci dětské v Německu a Anglii,
brzy potom počíná se v ostatních zemích
rozprava o všeobecné úpravě práce
dětí. V Rakousku podal již v r. 1903 dr. Ofner
v poslanecké sněmovně návrh zákona
o práci dětské, který usiloval mnohými
směry o dalekosáhlejší reformu, než
jaká provedena zákonem německým. Návrh
ten dr. Ofner několikrát opakoval; dostalo se mu
mimořádné podpory druhým rakouským
sjezdem pro ochranu dětí, konaným v Solnohradě
r. 1913, a hlavně uveřejněním výsledků
šetření statistického úřadu
Rakouského ministerstva obchodu o práci dětí
v nejrůznějších oborech z r. 1908.
Výsledky tyto jsou poučné a v mnohém
směru vzbuzují úžas. Šetření
vztahovalo se na všechny druhy práce dětí,
domácí práce, stejně jako práce
v hospodářství polním a lesním,
v průmyslu, v práci domácké, v živnosti
hostinské a výčepnické atd., vztahovalo
se jak na výdělečnou práci dětí
u cizích zaměstnavatelů, tak i na jejich
činnost v podniku nebo domácnosti vlastních
rodičů. Rakouské šetření
nevztahovalo se však na všechny děti rakouské,
nýbrž pouze na 15·7 procent škol, a 17·9
procent školních dětí, to jest na 3502
školy a 751.830 školních dětí,
tabelární zpracování materiálu
pak omezilo se okrouhle na 418.391 dětí, z toho
145.471 pracujících. Šetření
samo bylo omezeno na jednotlivé obvody všech zemí
rakouských; z Čech, Moravy a Slezska pojato bylo
do zpracování 168.004 dětí, z toho
59.005 pracujících.
Ve všech obvodech pracuje v různých oborech
průměrně 34·8%, tudíž něco
přes třetinu školních dětí;
hoši o něco častěji (35·9%), než
děvčata (33·6%). Číslo pracujících
dětí kolísá se v jednotlivých
zemích (v Čechách 30·4%, na Moravě
40·9%, ve Slezsku 52·1%); v některých
soudních okresích a četných školních
obvodech stoupá až na 90, někde i na 100%.
V městech pracuje 22·3%, v městysech 38·3%,
na venkově 44·1% dětí, je tedy práce
dětí ve venkovských obcích průměrně
2krát tak rozšířena, jako ve městech.
Co do věku pracuje ze 100 dětí:
6 - | 8 | ||||
9 - | 10 | ||||
11 - | 12 | ||||
13 - | 4 |
Pokud se týče zvláště Čech,
Moravy a Slezska, pracuje ze 100 dětí:
Osiřelých dětí bývá
ku práci užíváno podstatně častěji
než dětí, jejichž rodiče žijí;
to platí již o polosirotcích a větší
ještě měrou o sirotcích úplných,
a neméně o dětech nemanželských.
Ze 100 dětí manželských nebo legitimovaných
pracuje 34·6 dětí a to:
těch, které mají oba rodiče | 33·8 |
polosirotků | 39·8 |
úplných sirotků | 41·4 |
Ze 100 dětí nemanželských pracuje | 37·3 |
ze 100 dětí nemanž. bez matky | 48·8 |
Značně nepříznivě působí
na počet pracujících dětí školní
úlevy a také polodenní vyučování.
Valná část dětí musí
pracovati již ve věku dosud školou nepovinném.
Okrouhle tři čtvrtiny pracujících
dětí začaly pracovati již před
svým 9. rokem, z nichž dvě pětiny od
5. a 6. roku nebo ještě dříve. Téměř
pětiny dětí užíváno jest
ku práci od 9. nebo 10. roku a jen malá část
(6·7%) dětí počíná pracovati
teprve v 11. a 14. roce. Skoro všechny pracující
děti (přes 95%) nepracují pouze o prázdninách,
nýbrž také ve školním roce.
Pro posouzení práce dětí jest zajisté
podstatného významu, pracují-li děti
v domácnosti svých rodičů,
neb u cizích zaměstnavatelů. Téměř
čtyři pětiny (79·9%) dětí
pracují jen u svých rodičů, něco,
přes desetinu (11·7%) dětí jest zaměstnáno
u zaměstnavatelů cizích a téměř
celý zbytek (7·5%) pracuje střídavě
u rodičů a u cizích, mimo to jest malá
část (0·9%) dětí, které
pracují "samostatně", na př. obchodují
po domech na svůj vrub a pod.
Práce u cizích bývá všeobecně
spojena s odměnou, práce doma naopak nebývá
placena. Odměna za práci dětí jest
ostatně - zvláště při práci
domácké - často velmi skrovná. Rodiče
dětí, pracujících pro cizí,
mají, jak se zdá, často na mysli, aby prací
svých dětí získali příplatek
k nákladům domácnosti, nedbajíce toho,
je-li výdělek dětí jejich práci
přiměřený.
Rovněž roční doba značně
působí na častější práci
dětí. V létě jsou zaměstnány
skoro všechny pracující děti, v zimě
jen čtyři pětiny. Téměř
tři čtvrtiny pracujících dětí
zaměstnány jsou po všech 52 týdnů
roku, čtyři pětiny pracují přes
30 týdnů, pouze pětina nejvýše
30 týdnů, a to ponejvíce 10 až 30 týdnů.
Děti pracují v týdnech, v nichž jich
vůbec ku práci užíváno, zpravidla
denně, t. j. nejméně po šest
dní, pouze 13·1% dětí nepracuje po celý
týden, nýbrž 4 nebo 5 dní, z části
jen 2 nebo 3 dny, ojediněle též jen 1 den týdně.
Přes dvě pětiny všech pracujících
dětí zaměstnáno jest v neděli,
a o svátcích. V tomto počtu jde poměrně
zřídka o děti, které pracují
pouze v neděli, u většiny dětí
přistupuje nedělní práce ku práci
ve všechny nebo skoro všechny všední dny.
Na denní dobu pracovní působí
zejména poměry školní a roční
doby. Poměrně nejkratší je pracovní
doba oněch dětí, které mají
normální vyučování.
V pololetí zimním pracuje z těchto dětí
ve všední dny 38·1% přes tři hodiny
denně, 22·0 a 6·5% přes 4, pokud se týče
přes 6 hodin; v pololetí letním pracuje veliká
většina (59·2%) přes tři hodiny,
mezi nimi 43·2% přes 4 hodiny, 17·8% přes
6 hodin. Při zkráceném vyučování
je doba pracovní celkem mnohem delší, než
při vyučování normálním,
a to z části proto, že škola v této
době děti méně zaměstnává,
nebo jich vůbec nezaměstnává, z části
proto, že zkrácené vyučování
mají děti celkem starší, ponejvíce
13ti až 14tileté. Mimo to je zkrácené
vyučování rozšířeno hlavně
v těch krajinách, kde je práce dětí
pro hospodářské poměry, zejména
pro chudobu zvláště hojně rozšířena.
Z těchto dětí pracují - ve všední
dny - v pololetí zimním více než čtyři
pětiny (82·4%) přes 4 hodiny, více než
polovice (54·6%) přes 6 hodin, čtvrtina (27·2
%) přes 8 a desetina (10·3%) přes 10 hodin
denně. V pololetí letním - opět ve
všední dny - je práce dětí ještě
delší: přes tři čtvrtiny (77·2%)
pracuje jich více než 6, přes polovici (54·3%)
více než 8, a téměř čtvrtina
(24·6%) více než 10 hodin denně.
O hlavních prázdninách pracuje ve
všední dny 72·0% dětí přes
4 hodiny denně, 53·3% přes 6, 32·8% přes
8 a 13·4% přes 10 hodin.
Pracovní doba v neděli a ve svátek jest
celkem kratší než ve všední dny a
v letním pololetí delší než v zimním:
36·6% dětí v zimním a 60·4% v letním
pololetí pracuje více než 2, 14·6% a 33·7%
více než 4 hodiny.
Zvláště důležitým problémem
jest noční práce dětí.
Téměř čtvrtina pracujících
dětí (23·7%) koná práce v noci
(mezi 8. hodinou večerní a 6. hodinou ranní).
V pololetí letním jest práce noční
častější než v pololetí
zimním.