Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ustanovení tohoto paragrafu, že odpadá odevzdání hlasovacích lístků, je-li přihlášena jen jedna kandidátní listina, anebo bylo-li navrženo jen tolik kandidátů, kolik členů zastupitelstva má býti voleno, je pouhým důsledkem předpisu, že mohou býti voleny jen osoby, jichž kandidatury včas byly u obecního úřadu ohlášeny.

Předpis tohoto § snadno by mohl svésti k výtce, že předloha stlačuje volbu na pouhou formalitu, že omezuje právo voličů a že z nich činí hlasovací, nesvobodný dav. Výtka ta, jíž si ústavní výbor dobře byl vědom, není odůvodněna. Jak již při výkladu o kandidátních listinách bylo vysvětleno (§§ 20 a n.), jsou zařízení tato technickou pomůckou, nezbytnou pro provedení voleb dle poměrného zastoupení. Omezení práv voličů jest jen zdánlivé. Vždyť má poměrně nepatrný počet voličů právo ohlásit do 14. dne přede dnem volby kandidátní listinu (§ 20), může tedy i malé sdružení voličů, stojící mimo strany politické nebo místní, vykonávati vliv na výsledek volby. Neprohlásí-li se pro kandidátní listinu ani tento nepatrný počet voličů, pak nelze tvrditi, že jsou voličové omezeni v právu, rozhodnouti se při volbě pro libovolné kandidáty, neboť pak pravděpodobně ani při volbě nevyslovil by se pro tuto kandidátku takový počet voličů, aby mohla počítati na úspěch. Rozdíl proti dřívějšímu stavu spočívá v tom, že dříve měl volič právo, rozhodnouti se až v den volby, nyní musí toto právo vykonati do 14. dne přede dnem volby a že dříve šlo o právo jediného voliče, kdežto nyní je vazáno na souhlas určitého počtu voličů. Ve skutečnosti ani dříve jediný volič novou kandidátkou nemohl, aniž by získal podpory více voličů, dosíci zvolení osob v poslední chvíli kandidovaných.

Při průkazu voličů činí se rozdíl mezi obcemi do 1000 obyvatelů a obcemi s více než 1000 obyvatelů.

V obcích prvějších stačí jako průkaz jakákoliv listina, která osvědčuje totožnost voličovu, a nemá-li volič dokladů po ruce, stačí svědectví dvou voličů.

V obcích ostatních bude průkazem voličovým legitimační lístek, který obecní úřad dodá nejdéle třetí den přede dnem volby každému voliči do bytu. Ústavní výbor rozhodl se, zavésti pro obecní volby tento průkaz, ač četné machinace, které prováděny byly s legitimačními lístky, mluví spíše proti jich zavedení. Hleděl však jinými ustanoveními těmto machinacím zabrániti. Učiněno jest opatření, aby osoby, které neobdržely v čas legitimačního lístku, měly právo si ho vyzvednouti před volbou u obecního úřadu a v den volby u volební komise. Neodvede-li kdo proti předpisu volební komisi nedoručených legitimačních lístků, dopouští se trestného činu dle § 68. II. c. 5. Posléze přísluší místní komisi dle § 12. dozor i nad tím, aby legitimačními lístky nebylo nesprávně manipulováno.

Volební komisi tvořiti budou zástupcové volebních skupin, jež navrhnou do ní po jednom členu, a jsou-li toliko dvě nebo tři skupiny, po dvou členech. Je to sbor čistě autonomní, který volí si svého předsedu a místopředsedu, z nichž každý musí náležeti jiné skupině volební. Proto nebyl přiznán obecnímu úředníku, komisi přidělenému, hlas rozhodující, nýbrž pouze poradní.

Zásada, že kandidáti nemohou býti členy volební komise, měla by platiti pro všechny obce, avšak v menších obcích by působilo obtíže obsaditi schopnými silami volební komisi, když jistě nejčilejší a nejschopnější osoby budou kandidáty. Ježto pak při poměrné volbě úřad člena volební komise je dosti obtížný a zodpovědný a ježto jest vliv jedné osoby vyvážen přítomností zástupců druhých skupin, byla zásada ta provedena jen v obcích přes 10.000 obyvatelů.

Předpis, že volič vloží hlasovací lístek do obálky, kterou obdrží od volební komise, slouží zabezpečení tajnosti volby. Volič tak učiní ve volební místnosti; volební celu, zavedenou některými novými volebními řády, ústavní výbor nemá za účelnou.

Kdyby volič vložil do obálky několik kandidátních listin, bude jimi naloženo dle § 44. č. 3.

Ustanovení tohoto paragrafu, v němž je vyjádřena zásada přísně vázaných listin, bude vysvětleno při výkladu § 50.

Při poměrném zastoupení je několik soustav, podle nichž přikazují se mandáty volebním skupinám. Nejrozšířenější jsou soustava: D'Hondtova (belgická) a Hagenbach - Bischoffova (basilejská). Experti i ústavní výbor rozhodovali mezi oběma těmito soustavami. Stůjtež tu důvody vypracované Dr. Bobkem, jež vedly experty při jich návrzích:

"Nejstarším systemem poměrného zastoupení jest princip volby jednotné, jejž navrhl Tomáš Hare (Hér), který celou říší považoval za jediný okres, volič vyplní hlasovací lístek více kandidáty a zvolen jest ten, kdo obdržel větší počet hlasů, než číslo volební. Volební číslo zjistí se dělením počtu odevzdaných hlasů počtem mandátů (t. zv. jednoduchý kvotient). Je-li při skrutiniu kandidát jíž zvolen, škrtne se jméno jeho na všech zbývajících lístcích a hlasy přičtou se kandidátu nejbližšímu, a to tak, že nejprve mají býti sčítány lístky, na nichž kandidát jest samojediný, pak lístky, v nichž napsán jest s jedním, pak se dvěma, třemi atd. spolukandidáty. V případu, že se tímto způsobem neobsadí všechny mandáty, rozhodovati má o neobsazených mandátech relativní většina. Jak patrno, jest tento prvotní system velice složitý a nahražen byl proto záhy předpisem o součtu všech odevzdaných hlasů, děleném počtem mandátů.

Nedostatek této formule prokázal v roce 1871 Angličan H. R. Droop, který navrhl, aby při dělení součtu hlasů počtem mandátů byl počet mandátů zvětšen o jednu (pravý kvotient) a tím aby se umožnilo obsazení všech mandátů, jež u jednoduchého kvotientu Hare-ova nebylo vždy možné. Tento pravý kvotient, t. j. počet mandátů o jednu zvětšený, převzat pak byl v roce 1868 do švýcarské soustavy Hagenbachovy.

Soustavy Hare-ovy se až na nepatrné výjimky již nikde neužívá, a praktický závažny jsou proto pouze soustavy dvě:

1. belgická soustava D'Hondtova,

2. švýcarská soustava Hagenbachova.

U obou soustav nehlasuje voličstvo pro kandidáta jednoho, nýbrž pro celou kandidátní listina, a mluví se proto zde o t. zv. skrutinin listiny.

Dle soustavy D'Hondtovy (1882) děje se skrutinin tím způsobem, že počet hlasů odevzdaných pro každou stranu dělí se nejprve jednou, pak dvěma, třemi, čtyřmi atd. s volebním číslem jest ono, jež při dělení odpovídá počtu poslanců, jenž má býti zvolen.

Příkladem budiž uveden výsledek voleb do velké rady republiky a kantonu Neuchatelského, provedených 26. a 27. dubna 1913, kde ve volebním okresu prvém bylo odevzdáno platných hlasů 133.969. z čehož připadlo hlasů na stranu:

Dle systému D'Hondtova provádí se skrutinium tím způsobem, že se hlasy jednotlivých stran dle velikosti vedle sebe seřadí a dělí jednou, dvěma, třemi atd. tak dlouho, až veškeré mandáty jsou obsazeny: mandát přikazuje se pak postupně té straně, která při dělení vykazuje číslo větší, než je výsledek dělení nejblíže následujícího, tedy:

Nejvyšším číslem při dělení dvěma jest 30.488, a více než toto číslo obdržely již při dělení jednou strana radikální (60.976) a strana liberální (48.148) a přikáže se proto těmto stranám po jednom mandátu.

Více než 20.325 obdržela strana radikální při dělení druhém, socialistická při dělení prvém a liberální při dělení druhém, a přikáže se proto všem stranám po jednom mandátu, a to na číslice: 30.488, 24.845 a 24.074.

Tímto způsobem postupuje se dále, takže celé skrutinium dle soustavy D'Hondtovy jevilo by se takto:

Bylo by tudíž při soustavě D'Hondtově třeba děliti až 13. a volebním číslem bylo by číslo 4613. Dle toho obdrželo by mandátů:

Systému D'Hondtovu nutno vytknouti přílišnou složitost skrutinia tam, kde jde o obsazení velikého počtu mandátů. Že námitka tato jest správná, vysvítá z příkladu právě uvedeného, kde šlo o mandátů 27; nebudiž však přehlíženo, že dle osnovy našeho řádu volení v obcích bude se obsazovati mandátů ještě daleko více a že tam i skrutinium bylo by delší. Mimo to bude dokázáno - a to jest námitka nejdůležitější - že systém D'Hondtův přeje stranám velkým, jimž přikazuje někdy mandáty na úkor stran malých.

Dle systému Hagenbachova rozděluje se počet mandátů takto:

Součet všech platných hlasů dělí se počtem mandátů zvětšeným o jednu, a volebním číslem, quotientem, jest celé číslo nejblíže vyšší výsledku dělení. Tedy na příkladu výše uvedeném:

133.969: (: 27 + 1:) = 4784.6 = 4785 jest číslem volebním.

Volebním číslem dělí se počet hlasů odevzdaných každé straně a výsledek dělení udává počet mandátů straně přikázaných. - Tedy:

Výsledky skrutinia jsou u obou soustav stejné, u soustavy Hagenbachovy jest však skrutinium jednodušší a bude stejně jednoduché, ať jde o sebe větší počet mandátů.

Proti soustavě D'Hondtově bylo výše namítnuto, že na úkor stran malých přikazuje nespravedlivě mandáty stranám velkým. Na důkaz toho buď citován příklad uvedený v časopisu "Kölnische Zeitung" ze dne 4. prosince 1918:

Jde o volbu třinácti poslanců a obdrží:

Dle soustavy D'Hondtovy obdrží:

Volebním číslem jest 42.100 a obdrží dle D'Hondta mandátů:

Strana A - 5, B - 4, C - 2, D - 1, E - 1 a strany F a G vyjdou na prázdno.

Dle methody švýcarské byl by však výsledek tento:

Počet všech odevzdaných hlasů 780 tisíc, počet mandátů 13

780: 14 = 56

Obsazeno prvým skrutiniem pouze 11 mandátů, a zbývající dva mandáty přikáží se stranám, které vykázaly největší zbytek dělení, to jest strana F se 45.000 a strana D se zbytkem 31.000. Obdrží celkem tedy mandátů strany: A - 4, B - 3, C - 2, D - 2, E - 1 a F - 1 a vyjde toliko na prázdno strana G a to právem, neboť nedosáhla ani polovice průměru hlasů na jeden mandát.

Vzhledem k důležitosti věci budiž dovoleno uvésti ještě příklad o tom, že systém D'Hondtův nadržuje stranám velkým:

Ve volebním okresu Velká Praha bude při všeobecných volbách do Národního shromáždění odevzdáno asi 253.000 hlasů. Bude-li mandátů 11, bude volební kvotient:

253: 12 = 22.

Z celého počtu hlasů by obdržely strany:

Obdrží mandátů:

Strana C získá tedy 2, B 4 a A 5 mandátů.

Výsledek dle systému D'Hondtova by byl tento:

Obdržela by tedy dle systému D'Hondtova strana C pouze 1, B 4 a A 6 mandátů.

Již z těchto dvou příkladů vysvítá, že syst. Hagenbachův jest spravedlivější, neboť přikazuje mandáty správně i stranám, které soustředily na své kandidáty poměrně menší počet hlasů. Důkaz o tom lze však provésti i způsobem tímto:

Převedeme-li počet odevzdaných hlasů a přikázaných mandátů na percenta, tedy obdržely percent:

Jest tudíž součet chyb v procentech u systému Hagenbachova 12, u systému D'Hondtova však plných 26! Srovnejme však také průměr hlasů na jeden mandát u obou systémů: Při počtu hlasů 780.000 a počtu mandátů 13 jest průměr 60.000.

Při systému Hagenbachově jest průměr u stran:

a jest tudíž maximální hlasová diference mezi stranou E a F a tato činí 25.000 hlasů.

Při systému D'Hondtově jest průměr stran:

a jest tudíž u systemu D'Hondtova maximální hlasová diference 40.750 proti pouhým 25.000 u systemu Hagenbachova. Rovněž tak jest tomu v případu druhém, kde obdržely strany v procentech:

Jest tudíž součet chyb v procentech u systemů Hagenbachova 8, u systemu D'Hondtova 14!

Porovnáme-li zase průměr hlasů celkem a u jednotlivých stran, bude průměr celkový 253: 11 = 23.000 hlasů na jeden mandát.

Průměr u jednotlivých stran byl by tento:

Maximální hlasová diference jest mezi stranou A, u níž na jeden mandát připadá 24.200 hlasů, a stranou C s průměrem 19.500, tedy 4.700.

Při systému D'Hondtově bude průměr u strany:

a jest zde tedy maximální hlasová diference plných 18.834 proti pouhým 4700 u systému Hagenbachova.