Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Aby osoby, vracející se ze služby vojenské, zvláště válečné, přerušením bydliště neztrácely volitelnosti, byl do předlohy pojat předpis, že doba, ztrávená v takové službě, čítá se do doby bydlení v oné obci, ve které volič bydlel před nastoupením služby vojenské, válečných úkonů nebo zajetím.

V původním návrhu expertů bylo obsaženo ustanovení, že počet členů obecního zastupitelstva pohlaví ženského nesmí býti vyšší než polovice všech členů a že právo, býti volenu za starostu obce, náměstka a za člena obecní rady, ženám nepřísluší.

Zpravodaj navrhl škrtnutí tohoto ustanovení. Když vyslovena byla v předloze rovnost obou pohlaví při právu voliti, je bezdůvodné, činí-li se rozdíl mezi nimi při volitelnosti. Žena nestojí ani intelektem, ani rozhledem za mužem, jistě pak je vyspělejší než oni muži, kterým před více než 50 lety svěřena byla správa obecní. Nejméně pak je odůvodněno, vylučovati ženu z obecní rady anebo úřadu starostenského, neboť by tím mnohá vynikající žena byla z vlastní správy obce vyloučena. Obecní zastupitelstvo je sborem usnášejícím a dozorčím, výkonným orgánem je obecní rada a v místech se zvláštním statutem je městská rada i sborem s určitou vyhraněnou pravomocí. Mohou-li ženy býti členy komisí a sboru usnášejícího, je nelogické, vylučovati je ze sborů výkonných.

Na obranu návrhu expertů bylo uvedeno, že nešlo o zkrácení politických práv žen, nýbrž že byl diktován spíše ohledem na ně, ježto žena nemívá dosti času, aniž možnosti, aby se mohla věnovati veřejným záležitostem, že péče o rodinu a domácnost absorbují její čas v plné míře. Tato námitka nebyla uznána za podstatnou, jelikož v dalších předpisech (§ 8.) předloha opravňuje ženy, aby odmítly volbu. Zástupce slovenský dr. Medvecký vyzvedl, že na Slovensku byly ženy v obcích průkopnicemi a velice se osvědčily; kdežto muži oddávali se alkoholismu a často neměli náležitých schopností, aby mohli spolupracovati ve správě veřejné, ženy projevovaly velikou způsobilost, chuť i obětavost. Dr. Hnídek pak poukázal na to, že v mnohých šumavských obcích, ze kterých muži odcházejí v létě na práci, ženy nejen obstarávají polnosti a domácnost, nýbrž také spravují obecní záležitosti.

Ústavní výbor jednohlasně se usnesl, aby ženám přiznána byla volitelnost za stejných podmínek jako mužům.

K č. 1.

V předloze expertů byli z volitelnosti vyloučeni zaměstnanci obce, nad nimiž přísluší obecnímu zastupitelstvu moc disciplinární. Organisace zaměstnanců obecních hl. m. Prahy obrátila se na výbor s pamětným spisem, v němž označila vyloučení obecních zaměstnanců z volitelnosti za křivdu. Ústavní výbor podrobil tuto otázku důkladné úvaze.

Hlavním důvodem, který byl uváděn pro vyloučení těchto zaměstnanců z volitelnosti, bylo nebezpečí, které plyne z toho, když zaměstnanec obce zasedá jako plnoprávný člen ve sboru, který má nad ním dozírat. Pod tím trpěti může služba a snadno by mohlo členství v obecním zastupitelstvu vésti k zneužívání jeho, zejména k dosazení rychlejšího postupu. Toto nebezpečí není ovšem tak značné v obcích větších, kde je větší počet zaměstnanců, kde zřizování nových podniků obecních odvádí velké řady zaměstnanců ze služeb soukromých do služeb obce. Požadavek demokracie mluví pro to, aby zaměstnanci byli zastoupeni i ve správě podniku, v němž jsou zaměstnáni, tedy nejen podniku průmyslového a zemědělského, nýbrž i sborů veřejnoprávních. Nebezpečí spojené s hromaděním těchto dvou funkcí dá se odstraniti tím, že zvláštním ustanovením zákonným zamezí se, aby zaměstnanec obce, který je členem obecního zastupitelstva, mimořádným způsobem mohl postupovat.

Ústavní výbor rozhodl se proto, že přizná zásadně zaměstnancům obce volitelnost, vyloučiv toliko obecní zaměstnance v obcích s méně než 5000 obyvatelů. Ve větších obcích nemohou zaměstnanci ti býti voleni za starostu, náměstka nebo člena obecní rady.

Ustanovení § 5. čís. 2 je rozšířením předpisů, obsažených v platných volebních řádech. Ústavní výbor měl na zřeteli, že úředníci, kteří jsou členy správního úřadu, jemuž přísluší nad obcí bezprostřední moc dohledací, dostati se mohou do rozporu, když mají rozhodovati o určité záležitosti jako členové zastupitelstva a mimo to spolupůsobit v druhé stolici při dozoru anebo rozhodování o činnosti a usneseních zastupitelstva, jehož jsou členy. Tímto předpisem budou na příště vyloučeni z volitelnosti též úředníci bezprostředně nadřízených samosprávných úřadů, kteří posud volitelni byli. To bylo nutné již vzhledem k tomu, ze dojíti má k unifikaci správy a že tedy odpadne rozlišování mezi správními orgány státními a samosprávnými.

Vylučovací důvod týká se však toliko úředníků u úřadů, jež jsou povolány bezprostředně dohlédat nad obcí.

Pod čís. 3 byla jako důvod vylučující z volitelnosti uznána okolnost, která jako vylučující důvod z práva voliti nebyla do zákona pojata (viz výklad o tom u § 3). To jest nezaplacení veřejné dávky obecní déle než rok splatné. Pro ústavní výbor bylo vodítkem, že často členové obecního zastupitelstva zneužili svého postavení, aby se vyhnuli placení obecních dávek. Aby vyvarováno bylo šikanám, zejména u dávek, jichž splatnost nastává bez individuelního platebního rozkazu, na př. vyhláškou o rozvrhu přirážek a p. (viz o tom bližší ve spise dr. Alfreda Meissnera "Jak se volí do obcí v Čechách", str. 59 a n.) učinil výbor ztrátu volitelnosti odvislou od další podmínky, t. j., že občan byl o zaplacení splatné již dávky řádně upomenut, že tedy v upomínce je uvedena číslice dlužné dávky, že upomínka byla dlužníku doručena a že v ní byla určena lhůta aspoň pětidenní, avšak že občan přes to své povinnosti nesplnil. Ze tu musí jít o obecní dávku rázu veřejnoprávního a nikoliv o dluh soukromoprávní, je, doufáme, v předloze jasně vyjádřeno.

Ku konci výkladu tohoto paragrafu budiž ještě uvedeno, že ústavní výbor nemínil činiti rozdílu při následcích trestního odsouzení mezi právem voliti a volitelností, jako je tomu u platných volebních řádů vzhledem k ustanovení trestní novely z roku 1867, která mluví při "politických" trestných činech jen o ztrátě volitelnosti.

Ústavní výbor nepojav o tom žádného ustanovení do § 5., jednajícího o okolnostech vylučujících z volitelnosti, chtěl tím vyjádřiti, že odsouzení pro trestný čin vylučuje z volitelnosti jen tehdy a po tak dlouho, pokud vylučuje z práva voliti.

Ustanovení toto převzato bylo v podstatě z platného práva. Volena byla však jiná forma, totiž ta, že příbuzenství a švagrovství je vyznačeno přesným vyjmenováním osob, jež zároveň nemohou býti členy rady obecní nebo téže komise. Ústavní výbor úmyslně nesáhl k formě, posud v zákoně užité, dle níž jmenovány jsou stupně příbuzenství a švagrovství. Stupně ty jsou pro osoby zákona neznalé nesrozumitelny a působily při výkladu zákona obtíže.

Vynechány byly vědomě některé vztahy příbuzenské a švagrovské druhého stupně, na př. děd či bába s vnukem či vnučkou, nebo těchže osob s manželem takového příbuzného, ježto jde o případy málo praktické.

Ústavní výbor osmi proti čtyřem hlasům usnesl se zavésti povinnost volební, která posud platila v oblasti československého státu jen při volbách do poslanecké sněmovny na Moravě. Proti volební povinnosti bylo namítáno, že na volební právo nutno hledět jako na právo voličovo, nikoliv jako na povinnost, že jsou voličové, kteří buď si nemohou, anebo nechtějí volby se zúčastniti, ať již z důvodů politických nebo hospodářských, že nemá proto stát práva nutit je, aby k volbě se dostavili. Ve prospěch volební povinnosti bylo uvedeno, ze stát má zájem na tom, aby všichni voličové zúčastnili se voleb, že výkon volební není pouhým právem, nýbrž skutečnou povinností občanskou, že účastenství na volbě všech k volbě oprávněných spíše zaručí, že pravá vůle občanstva dojde výrazu, než když věc přenechá se větší či menší agitaci politických stran. Tím bude také lid nucen všímati se veřejných záležitostí, politický život nebude jen doménou několika osob.

S volební povinností musí být ovšem spojena i všeobecná výchova lidu, zaučování ho do organisace a působnosti samosprávy. Přednášky o samosprávě musí býti pojaty do osnovy vyučovací, a zvláště kursy pro dospělé měly by býti povinné.

Dle platného práva bezdůvodné odmítnutí volby bylo spojeno se ztrátou volebního práva na určitou dobu. Výbor ústavní byl názoru, že toto ustanovení nemá být pojato do nového volebního řádu, nýbrž že stačí, když bezdůvodné odmítnutí volbu přijmouti nebo úřad podržeti jest trestáno.

Počet členů obecního zastupitelstva se oproti nynějšímu stavu v některých obcích zvětšuje. Řídí se počtem obyvatelstva dle posledního všeobecného sčítání lidu, nikoliv počtem voličů. Počet je vždy takový, aby byl dělitelný třemi vzhledem ku předpisu, že počet členů obecní rady činí jednu třetinu obecního zastupitelstva.

Volební období, které posud činilo tři roky, bylo prodlouženo na čtyry, jak je tomu na příklad ve Francii. Stalo se tak z úvahy, že v městech s většími podniky průmyslovými trvá to delší dobu, než referent se může do agendy podniku zapracovati, takže příliš krátké období a spojená tím brzká změna referentů je na škodu vedení podniku. Mimo to při poměrném zastoupení nelze očekávati radikálních změn při volbách.

Ústavní výbor mohl se odhodlati prodloužiti volební období tím spíše, ježto posud byly velmi řídké případy, aby bylo obecní zastupitelstvo po uplynutí tříletého období odevzdalo úřad novému zastupitelstvu. Bylo totiž nechvalným zvykem, že volby do obecního zastupitelstva byly vypisovány teprve tehdy, když období, na které staré zastupitelstvo bylo zvoleno, již bylo uplynulo. Poněvadž pak staré zastupitelstvo úřadovalo až do ustavení nově zvoleného zastupitelstva, nebyly vzácny případy, že starý výbor oddaloval volby a že období tříleté protáhlo se na pět i více let. Tomuto zlořádu má být čeleno předpisem § 11., že volby vypíše dohledací úřad, nikoliv obecní starosta, a to tak, aby byly provedeny před uplynutím období starého výboru. Vzhledem k tomu, že, úřad starosty, náměstků, obecní rady a komisí končí uplynutím období, na které zastupitelstvo bylo zvoleno a že by mohlo nastati bezvládí, když se nové zastupitelstvo neustaví dříve, než uplynulo období dřívějšího zastupitelstva, jmenuje dohledací úřad pro mezidobí správní komisi.

Toliko pro prvé volby byla při určení volebního období učiněna výjimka, a volební období zkráceno bylo na tři roky. Stalo se tak s ohledem na neurovnané a neustálené poměry v četných obcích.

Obsah vyhlášky v úředním listě uveřejněné a vyhlášky místní jest rozdílný.

Tímto ustanovením zavádí se do volebního řádu nové zařízení. Zástupcové stran mají býti od prvého přípravného kroku přibráni k součinnosti, celé přípravné řízení i volba sama má se dít pod jejich kontrolou, aby tak zabráněno bylo zneužívání voleb ve prospěch jediné strany. Proto spolupůsobiti má při sestavení voličských seznamů komise 5 - 7 členná, ve které by vedle obecního starosty nebo jeho zástupce jím jmenovaného byli i zástupcové stran, a to tak, aby všechny strany byly rovnoměrně zastoupeny. Takto složená komise by nejen bděla nad správným sepsáním voličských seznamů a znemožnila by podpisem voličských seznamů, aby byly při volbě vzaty za základ jiné voličské seznamy, než které byly vyloženy, nýbrž ona by také dozírala nad tím, aby právo nahlížeti do seznamů voličských a činiti z nich výpisy nebylo zkracováno anebo nebylo ho zneužíváno (§ 14) a aby vůbec bylo dbáno předpisů pro přípravné řízení volební. Komise tato bude kromě toho prvou stolicí pro rozhodování o námitkách do voličských seznamů (§ 17), rozhodovati má při úpravě kandidátních listin (§ 23), prohlašuje výsledek, když volba odpadá (§ 27) a určuje místnosti volební (§ 28).

Zkušenosti ukázaly, že seznam voličský zřízený dle abecedy jest zejména ve větších obcích pro voliče nepřehledný a že stížena jest kontrola, zda do seznamu nebyli zapsáni voličové, kteří tam nepatří. Proto v obcích, které nemají více než 5000 obyvatelů, sestaví se seznam voličský dle popisných čísel domů počínajíc nejnižším číslem a v obcích s více než 5000 obyvatelů dle abecedního pořadu ulic a čísel domů.

Vedle toho mohou si obce jako pomůcku založiti abecední seznam voličů, nejlépe kartografický.

Aby se zabránilo různým machinacím se seznamy voličskými, aby se zejména nemohlo státi, že seznam nevyhovující přání obecního starosty se "ztratí" a řízení reklamační musí být opakováno, ustanovuje předloha, že jeden stejnopis voličského seznamu musí být současně, když vyloženy budou seznamy, zaslán dohlédacímu úřadu.

Lhůta k podání námitek spadá tu v jedno se lhůtou určenou k vyložení voličských seznamů, a jest 14 denní.

Právo nahlížeti do seznamů není omezeno jen na voliče v seznamech zapsané, jinak by nezapsaný volič neměl možnosti přesvědčiti se, zda v seznamech je zapsán. Aby právo toto nebylo ani zkráceno, ani nebylo ho zneužíváno, bdí nad správným dodržením předpisů členové komise místní.

Předpis o rozmnožení seznamů voličských tiskem se ve volbách do poslanecké sněmovny osvědčil. Usnadní se tím právo voličů, prozkoumati voličské seznamy, což zvláště padá na váhu při velkém počtu voličů, který vzhledem k široké základně volebního práva bude pravidlem. Obecní úřady musí se ovšem vyvarovati toho, aby nepožadovaly jménem výrobních nákladů obnosy nepoměrně vysoké, nebo vůbec vyšší, než náklady ty skutečně činí.

Nelze žádati, aby osoba, která podává námitky proti seznamům voličským, podala přesný důkaz o svých tvrzeních. Často to nebude v její moci, vždyť nebudou jí přístupny úřední doklady, jimiž by svoje tvrzení prokázala (na p. právoplatné odsouzení zapsaného voliče). Proto předloha spokojuje se předpisem, že reklamant má správnost tvrzených skutečností osvědčiti a to také jen potud, pokud je mu to možno.

To platí pro všechny druhy námitek, tedy jak pro vyreklamování voliče neprávem zapsaného, tak i domáhá-li se kdo zápisu do seznamů voličských. Ústavní výbor měl tu na mysli, že mnoho skutečností zakládajících volební právo nebude lze reklamujícímu prokázati. Na př. státní občanství lze nejspíše prokázati domovským listem. Nemá-li ho reklamant po ruce, anebo nezašle-li mu ho obecní starosta včas, mohl by býti reklamant připraven o právo voličské, kdyby musel podati přesný důkaz za každých okolnosti.

Nemůže-li volič předložiti dokladů osvědčujících správnost tvrzených skutečností, je věcí úřadů, rozhodujících o námitkách, aby si potřebné doklady s největším urychlením opatřily. Úřady dožádané jsou dle § 73. povinny rovněž s největším urychlením žádosti vyhověti.

Ústavní výbor měl na mysli, že úřad, jemuž příslušeti bude dozor nad obcemi, budou župy, zřízené na podkladě všeobecného a rovného práva hlasovacího, že v župních zastupitelstvech budou zastoupeny na základě poměrného práva volebního všechny strany v župě jsoucí a že úřady župní budou míti též dosti odborných sil k ruce, že tedy rozhodování o námitkách proti voličským seznamům jednak budou zúčastněny všecky strany, čímž ztíženo bude rozhodování stranické, jednak že bude dána záruka pro správné rozhodování s hlediska odborného. Mínil proto rozhodování o námitkách přikázati těmto budoucím dohlédacím úřadům. Avšak pro dobu přechodnou bylo nutno sáhnouti k opatření, které je sice poněkud složité, ježto jde o instance dvě a prodlouží se jím přípravné řízení, avšak vzhledem k nelidovému, čistě byrokratickému složení politických úřadů nutné. Lze počítati s tím, že v prvých volbách by byly politické úřady prvé stolice tak zatíženy reklamacemi, že by nebyly s to, když volby se budou konati v celém obvodu téměř v tutéž dobu, aby všechnu práci s největší rychlostí a přesností provedly. Proto pověřil rozhodováním o reklamacích v prvé instanci místní komisi, která dle § 12. seznamy sestavila, domnívaje se, že půjde z velké části o námitky osob, jež přehlédnutím do voličských seznamů nebyly zapsány, tedy o jakýsi rozklad od nesprávně informovaného úřadu k úřadu lépe informovanému. Jako druhá stolice rozhodovati má komise, která se zřídí u politického úřadu a bude složena z přednosty tohoto úřadu anebo úředníka jím určeného a 4 - 6 přísedících jmenovaných politickým úřadem druhé stolice dle návrhu stran v době voleb v obvodu politického úřadu prvé stolice organisovaných.

Ústavní výbor byl si vědom toho, že toto řešení není ideální, že tu scházeti bude výrok správního nebo volebního soudu a že jedině správné by bylo, provésti nejprve řízení o obsahu seznamů voličských až do konečného výroku soudního a pak teprve provésti vlastní úkon volební. Proč předloha tak neučinila, vysvětlili jsme v části všeobecné.

Ustanovením, že seznamy voličské nutno znovu vyložiti po osm dnů až do dne volby, mají býti odstraněny pochybnosti, které se vyskytovaly v praxi při výkladu posud platných volebních řádů.

Ústavnímu výboru bylo nejprve rozhodnouti, zda má býti zásada poměrného volení zavedena ve všech obcích povinně, či v některých toliko možně (fakultativně). Experti navrhovali, aby povinná volba dle zásady poměrného zastoupení byla toliko v obcích, jež mají více než 1000 obyvatelů; v obcích s méně než 1000 obyvatelů voliti se mělo dle této zásady jen, když by o to zažádala aspoň čtvrtina zapsaných voličů.

Sluší uvésti, že možné (fakultativní) volení dle zásad poměrného zastoupení je zavedeno v jiných zemích toliko výjimečně; pravidlem je povinné užití zásady poměrného zastoupení. Jako příklad možného volení buďtež uvedeny: V kantonu Zugu závislo je poměrné volení od žádosti desítiny voličů. Zajímavo jest, že v r. 1894 o to bylo žádáno jen ve 3 obcích. V kantonu Freiburském musí býti žádost podepsána v místech:

V roce 1895 ze 273 obcí žádalo jen 29.

V Německu je možná volba poměrná zavedena jen při volbách do živnostenských soudů, v Norsku při volbách do obcí, pravidelně když o to žádá nejméně pětina voličů. Jsou ovšem země, ve kterých poměrná volba je zavedena jen v obcích větších, na př. ve Virtembersku v obcích majících více než 10.000 obyvatelů, v Bavorsku v obcích přes 4.000 obyvatelů.

Ústavní výbor přihlížel k tomu, že v menších obcích nebude často potřeby, aby voleno bylo dle zásady poměrného zastoupení, že skrutinium v takových obcích vzhledem k nedostatku odborných sil mohlo by působiti obtíže a že se proto doporučuje přenechati podnětu voličů, zda-li volba dle zásady poměrného zastoupení má býti konána. Proto zavádí předloha volbu povinnou toliko v obcích s více než 700 obyvatelů a na Slovensku s více než 1500 obyvatelů. V obcích menších volení dle zásady poměrného zastoupení závisí od žádosti aspoň desítiny voličů zapsaných v seznamech voličských. Žádost musí býti podána do osmi dnů ode dne vyložení seznamů voličských.

Dle statistiky sestavené zemskou statistickou kanceláří v Čechách je obcí do 700 obyvatelů v Čechách 5662 (72.8%), na Moravě 1935 (66.6%) a ve Slezsku 218 (43.9%). Na Slovensku řídil se ústavní výbor přáním vysloveným zástupcem Slovenského klubu. Povinné volení poměrné nebude se tam týkati ani jedné pětiny všech obcí.

Ústavní výbor uchýlil se od návrhu expertů při určení počtu podpisů potřebných pro žádost o poměrné volení, uznávaje, že má míti právo na poměrnou volbu přibližně takový počet voličů, který by při zásadě poměrného zastoupení měl nárok na jeden mandát. V obcích do 700 obyvatelů pohybuje se počet mandátů mezi 9 - 15 a zvoleno bylo číslo průměrné.

Nezažádá-li potřebný počet voličů, by se volba provedla dle zásady poměrného zastoupení, provedou se sice přípravy k volbě stejně jako v obcích, kde volí se dle zásady poměrného zastoupení, což platí zejména o povinnosti předložiti kandidátní listiny (§ 20-25), o způsobu hlasování (§ 38), o obsahu hlasovacích lístků (§ 40), avšak o výsledku volby rozhoduje relativní většina (§ 49), t. j. zvoleni jsou kandidáti oné volební skupiny, která obdržela největší počet hlasů a při volbě starosty, náměstků, obecní rady a komisí nadpoloviční většina (§§ 61 a 63).

Kde menšina se obává, že by při volbě dle zásady relativní většiny byla umlčena, anebo kde jí půjde o to, aby při volbě starosty, náměstků a obecní rady bylo jí zaručeno zastoupení, zažádá včas, aby volba do obecního zastupitelstva byla provedena dle zásady poměrného zastoupení.

Ustanovení o kandidátních listinách, o předložení, řízení, úpravě, vyhlášce a rozmnožení jich jsou technickou pomůckou pro volbu dle zásady poměrného zastoupení. Bez nich by poměrná volby nebyla proveditelná. Nebylo jich však potřebí pro volby, při nichž rozhoduje relativní většina. Přes to ustanovení o kandidátních listinách platiti má pro volby obojího druhu. Ústavní výbor jest si vědom toho, že zařízení kandidátních listin i způsob volby s tím spojeny je pro malé obce značně nevýhodný. Ježto zmeškání lhůty určené pro předložení kandidátní listiny vylučuje volební skupinu z volby, může dojíti k nahodilým výsledkům volebním. Skupina, mající za sebou třebas většinu voličstva, nebude moci prosaditi své kandidáty, jedině proto, že z neznalosti zákona nebo pro nahodilé překážky neohlásila včas kandidátní listiny, ba nejsou vyloučeny případy, že v obcích neuvědomělých volba bude bezvýsledná, poněvadž všechny volební skupiny zmeškají lhůtu. Bylo by důslednější, aby v obcích, ve kterých volba dle zásady poměrného zastoupení není povinná, také nebyla zaváděna zařízení, jež jsou důsledkem tohoto způsobu volby. Když ústavní výbor přes tyto zřejmé nevýhody a nedůslednosti rozhodl se, aby ve všech obcích zavedeny byly kandidátní listiny, byl veden těmito úvahami:

O tom, zda v určité obci s méně než 700 obyvatelů (na Slovensku 1500) voliti se bude dle zásady poměrného zastoupení, rozhodnuto bude teprve po vyložení seznamů voličských, neboť teprve pak má právo desítina voličů o to žádati (§ 19.). V době, kdy volba je vypsána, nemůže dohlédací úřad věděti, dle které zásady v obcích menších se bude voliti. Musí proto býti vyhlášky o vypsaných volbách dle § 11. ve všech obcích stejné. Vyhlášky ty mimo jiné obsahovati budou lhůtu ku předložení kandidátních listin s udáním kalendářního dne. Nová vyhláška by mohla voliče jenom zmásti. To byl důvod pouhé účelnosti.

Závažnější jest další důvod. Před ožením kandidátní listiny, opatřené určitým počtem podpisů, se utvoří a k volbě přihlásí určitá skupina voličů, která tím nabývá pod svým označením určitých práv, jež vykonává zmocněncem. Zmocněnec volební skopiny (§ 21. č. 3.) je oprávněn zúčastniti se řízení při úpravě kandidátních listin, smí ostraniti formelní vady (§ 23.), má právo v určitých případech provésti změny v kandidátní listině (§ 24.), navrhuje členy volební komise (§ 32.) a důvěrníky (§ 36.) a musí býti pozván k řízení prováděnému o námitkách proti volbě podaných (§ 55.), kde mu vyhražen jest značný vliv. Tím dostávají volební skupiny ráz jisté právnické osobnosti, úřady vědí, kdo volební skupina je a kdo ji zastupuje, řízení přípravné, volba sama i řízení povolební se zjednoduší a usnadní.

Posléze šlo ústavnímu výboru o to, aby i v menších obcích zvykalo si občanstvo na techniku poměrné volby a aby tak urovnány byly cesty k všeobecnému, povinnému volení dle zásad poměrného zastoupení. Proto bylo zařízení kandidátních listin zavedeno všeobecně.

Nebezpečí praekluse, nepředloží-li se v čas kandidátní listina, může býti přivoděno nejen nedbalostí volební skupiny nebo neznalosti zákona, nýbrž i zlomyslností úředních osob, povolaných přijmouti kandidátní listiny. Aby toto nebezpečí bylo zmírněno, zejména aby nemohlo býti libovolným postupem obecního starosty neb úředníka zabráněno skupině, předložiti kandidátní listinu, jest obecní úřad povinen potvrditi podateli čas podání a také ověřiti opis kandidátní listiny, který podatel si podrží. Porušení předpisu tohoto je dle § 68. stiháno jako přečin.

Aby byla kandidátní listina platná, musí být opatřena určitým počtem osob, zapsaných v seznamech voličských. Podpis osoby, která není zapsána v seznamu voličském, je neplatný, byť i osobě té dodatečně vyhověním námitkám bylo přiznáno právo volební, jako opáčně dodatečný výmaz voliče ze seznamu voličského nebo dodatečná ztráta práva volebního ničeho nemění na platnosti kandidátní listiny.

Z předpisu, že kandidátní listina musí býti podepsána určitým počtem voličů plyne, že jest nepřípustno, aby týž volič podepsal několik kandidátních listin.

Označení skupiny volební (k. p. strana agrární, československá strana sociálně-demokratická, česká strana socialistická, kandidátka "Občanského klubu" a pod.) požívá ochrany proti zneužití, jež dle § 68. II. č. 4 je trestno.

Ustanovení o počtu kandidátů, jež smí kandidátní listina obsahovati, vysvětluje se tím, že nebudou voleni odděleně členové zastupitelstva a náhradníci, nýbrž že dle § 50. náhradníky budou kandidáti, na něž nepřipadl mandát člena obecního zastupitelstva. Počet náhradníků bude ovšem různý dle toho, jak veliký počet kandidátů určité volební skupiny byl zvolen, a bude míti menšina, která kandidovala stejný počet osob jako většina, mnohem více náhradníků, než-li většina. Aby však nebylo dáno do naprosté libovůle skupin, kolik osob chtějí kandidovati, ustanovuje § 21. č. 2, že smí býti kandidován nejvýš počet osob o polovici vyšší, než počet osob, jež mají býti voleny do obecního zastupitelstva. Není-li poslednější počet dělitelný dvěma, urovná se zlomek na nejblíže vyšší celé číslo. Má-li se na př. voliti 9 členů zastupitelstva, může strana kandidovati nejvýše 14 osob (9 + 5).

Poněvadž nutno počítati s tím, že kandidátní listiny při neznalosti všech předpisů zákonných nebudou formelně bezvadné, je předepsáno zvláštní řízení upravovací, které musí býti ovšem provedeno velice urychleně, aby kandidátní listiny v čas mohly býti opraveny, rozmnoženy a rozdány.

Dle některých volebních řádů zjišťuje se v tomto řízení též volitelnost kandidátů a nevolitelní kandidáti se škrtají. Ústavní výbor takového ustanovení do předlohy nepojal, ježto je choulostivé, přenechati rozhodnutí o obtížné otázce, zda kandidát je volitelný, místní komisi.

Volební skupina je v podstatě na svou kandidátní listinu vázána. Jen v případech v § 24. vyjmenovaných může svým zmocněncem nejdéle desátý den před volbou provésti v kandidátní listině změny.

Kandidátní listiny budou obecním úřadem vyhlášeny, rozmnoženy a voličům rozdány (§ 31).

Vyhlášku není třeba vyvěsiti stejným způsobem jako vyhlášku o vypsání voleb (§ 11), o vyložení seznamů voličských (§ 14) nebo o volbě (§ 30), nýbrž pouze se vyvěsí v místnostech, ve kterých jsou seznamy voličské vyloženy k nahlédnutí.

Vzhledem k obtížím panujícím nyní v knihtiskařství a vzhledem ku vzdálenosti menších obcí od města, v nichž je tiskárna, a zejména vzhledem ku poměrům na Slovensku možno považovati za "rozmnožení tiskem" i rozmnožení na psacím stroji na rozdíl od listin psaných, předpokládajíc, že bude přesně zachován předpis, že kandidátní listiny všech volebních skupin budou tištěny na papíru téže barvy, jakosti a velikosti a že nebudou míti odlišných značek nebo znamení.

Jak plyne z posavadních vývodů i z dalších ustanovení předlohy, je kandidátní listina základem volby. Její obsah a zvláště pořadí jest směrodatné pro to, kdo jest zvolen (§§ 43 a 50). Proto bylo potřebí zvláštních opatření, aby obecní úřad nemohl s kandidátními listinami provésti na úkor stran machinace, ať již svémocnou změnou v listině zmocněncem předložené, nebo při rozmnožení kandidátních listin, nebo při jich vyhlášení. Starosta obce bude povinen předložiti jeden stejnopis kandidátní listiny dohlédacímu úřadu. Mimo to prohlášena je za jedině směrodatnou kandidátní listina předložená volební skupinou (§ 50), která si může - jak bylo u § 20 řečeno - dáti obecním úřadem opis kandidátní listiny potvrditi.

Sdružování kandidátních listin je zařízení novějšího data a je teprve zavedeno v málo volebních řádech (Hamburku, Virtembersku, Finsku, Bavorsku a v pruských vzorných stanovách pro živnostenské soudy), avšak výhody jeho jsou všeobecně uznavány.

Sdružiti kandidátní listiny bude možno toliko při volbě dle zásady poměrného zastoupení. Sdružením se zabrání, aby přebytky hlasů sdružených skupin přišly nazmar. Sdruží-li se několik listin, počítají se hlasy oběma skupinám připadlé při rozvrhu mandátů jako jediný celek (§ 45 a 46), takže i strana, která by vzhledem k malému počtu hlasů sama o sobě nároku na mandát neměla, může přispět k tomu buď že strana s ní sdružena dostane o mandát více, anebo že sama obdrží mandát.

Obdobně mohou se volební skupiny sdružiti při volbě starosty, náměstků, obecní rady a komisí (§ 62 a 64).