Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí se zákonem o jednacím řádu poslanecké sněmovny Národního shromáždění, přijatým v prvním čtení, s korekturami, jež právě uvedl teď pan zpravodaj, také ve druhém čtení, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina, zákon ten je schválen také ve druhém čtení a tím odstavec tento denního pořádku je vyřízen.

Zbývá nám vyříditi druhé čtení zprávy výboru pro změnu jednacího řádu a ústavního výboru na změnu jednacího řádu senátu Národního shromáždění.

Uděluji slovo panu zpravodaji

Zpravodaj poslanec dr. Krouský: K tomuto zákonu dovoluji si navrhnouti tyto textové změny a opraviti tyto tiskové chyby:

1. Za řadová čísla buďtež připojeny všude tečky.

2. V § 5. odst. 5., 4. řádka: čárka za slovem "leč" odpadá.

1. V § 6 odst. 1., 6. řádka: za slovo "hlásí" připojí se čárka (,).

1. V § 9. odst. 1. lit b), druhá řádka: čárka za (§ 3.) odpadá.

1. V § 9. odst. 1. lit. m), druhá řádka: místo slova "a" slovo "nebo".

1. V § 10. odst. 2., první řádka: místo slov "kdyby porušen pořádek byl" slova "kdyby byl porušen pořádek".

1. V § 14. odst. 1., první řádek: místo předložky "Ke" předložka "K".

1. V § 18. odst. 1., čís. 5., první řádka: ve slově "stálého" místo malého "s" velké "S".

1. V § 22. odst. 3., druhá řádka: čárka za slovem "předsedy" odpadá.

1. V § 23. odst. 1., druhá řádka: čárka za slovem "předběžně" odpadá.

1. V § 25. odst. 2, první řádka: místo slova "Nodpoloviční" slovo "Nadpoloviční"

1. V § 25. odst. 5., druhá řádka: čárka za slovem "dále" odpadá.

1. V § 26. odst. 2., třetí řádka: místo slova "usnasti" slovo "usnésti".

1. V § 45. odst. 2., 7. řádka: vloží se před slovo "dále" slovo "a".

1. V § 49. odst. 4., 8. řádka: za slovo "jednání" místo čárky dá se puntík (.) a v slově "jsou-li" místo malého "j" velké "J.

1. V § 49. odst. 5., druhá řádka: místo slovo "interpylace" slovo "interpelace".

1. V § 49. odst. 6., první řádka: čárka za "(§ 6.)" odpadá.

1. V § 59. odst. 1-, lit. a), řádka 4.: místo slova "trvává-li" slovo "trvá-li"

1. V § 63. odst. 1., druhá řádka: za slovem "Výbory" čárka pryč.

1. V § 63. odst. 2., 18. řádka: za slova "Jsou-li na" vloží se slovo "takových".

1. V § 63. odst. 2., 19. řádka: místo slova "rozhoduje" slovo "rozhodují".

22. V § 63. odst. 2., 20. a 21. řádka: místo slov "většina hlasovacích lístků" slova "hlasovací lístky tvořící většinu".

1. V § 63. odst. 3., druhá řádka: místo slova "předsedu" slovo "předseda".

1. V § 67. odst. 2., třetí řádka: místo slova "tajnou" slovo "důvěrnou".

25. V § 67. odst. 2., 6. řádka: místo slova "tajné" slovo "důvěrné".

1. V § 68. předposl. řádka: za slovy "člen vlády" čárka odpadá.

1. V § 71., první řádka: místo slova "podat" slovo "podati".

1. V § 75. odst. 1., 3. řádka: místo slov "vyrozumí o tom předsedu" slova "oznámí to předsedovi".

29 V § 80. 1. odst., posl. řádka: "§ 33." vloží se do závorek "(§ 33.)"

1. V § 81., první odst., 2. řádka: místo slova "výše" - "výši".

Předseda (zvoní): Přistoupíme k hlasování ve druhém čtení o jednacím řádu senátu Národního shromáždění. Kdo souhlasí se zákonem, přijatým v prvém čtení, s korekturami, jež právě teď do poručil pan zpravodaj, také ve druhém čtení, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina; jednací řád senátu Národního shromáždění je také ve druhém čtení schválen a tím odstavec tento denního pořadu jest vyřízen.

Přistoupíme k druhému čtení zprávy ústavního výboru o návrhu zákona o jednacím řádu stálého výboru podle § 54, ústavní listiny.

Žádám pana zpravodaje dra Bartoška, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. dr, Bartošek: Dovoluji si navrhnouti některé opravy tiskové. Zase jsou to jen maličkosti. V 3. odstavci § 2. za slovy "Předseda jest povinen" má býti čárka. V druhé řádce § 3. stojí "roví" místo "noví", je tedy tisková chyba v písmenech "r" místo "n". Ve čtvrté řádce téhož paragrafu za slovy "o výborech" patří čárka. Změny, které jsem měl k § 5., navrhl jsem již v prvém čtení.

Předseda: Budeme tedy hlasovati ve druhém čtení o jednacím řádu stálého výboru podle § 54. ústavní listiny. Kdo souhlasí se zákonem, přijatým v prvém čtení, s korekturami právě uvedenými panem zpravodajem také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina, zákon je schválen také ve druhém čtení. Tím jest tento odstavec denního pořádku vyřízen.

Zbývá nám ještě druhé čtení zprávy ústavního výboru dle §§ 14. a 17. jednacího řádu, kterým se mění § 95. zákona ze dne 9. listopadu 1918 č. 36. sb. zákona a nař. článek I. zákona ze dne 17. prosince 1919 čís. 7. sb. z. a n. z roku 1920 (tisk č. 2799.). Uděluji slovo zpravodaji panu dru Bartoškovi.

Zpravodaj posl. dr. Bartošek: Navrhuji tiskovou změnu pouze v nadpise zákona. Nadpis má zníti správně takto: "Zákon ze dne .... 1920" o "náhradě" místo "platů" a pak ovšem další slova přijdou do dativu.

Jiné změny nenavrhuji.

Předseda: Kdo souhlasí tedy se zákonem, přijatým v prvém čtení, s korekturami, doporučenými právě panem zpravodajem, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zákon jest schválen také ve druhém čtení.

Tím jest poslední odstavec denního pořádku vyřízen.

Před ukončením schůze vyžádal si slovo pan ministerský předseda. Uděluji mu je. Prosím o klid (zvoní).

Ministerský předseda Tusar: Vážení pánové a dámy! Slavné Národní shromáždění!

Národní shromáždění se dnes rozchází po jednom a půl roce plodné a pro stát nejvýš užitečné činnosti. Zakončujeme periodu, která bude v politických dějinách československého národa zaznamenána nejčestnějším písmem. My, kteří zde v této chvíli stojíme uprostřed politických bojů, těsně před novými volbami, nejsme schopni, abychom sami mohli dost kriticky oceniti všechno to, co bylo v tom půldruhém roce pro náš Československý stát a jeho vybudování vykonáno. To přenecháváme těm, kteří přijdou po nás a doufáme, že soud historie bude o nás ten nejlepší a že toto Národní shromáždění revoluční, které bylo osvobozeným národem postaveno v čelo mladého zrodivšího se státu, že toto Národní shromáždění bude vždycky uváděno za vzor po každé stránce. Ta spousta materie, která zde byla zpracována, a ohromné sumy duševní a politické práce, která zde byla vykonána, nemají prostě v dějinách všech nových států sobě rovných. A to, že u nás v dobách, kdy celá Evropa se otřásala bouřemi, kdy všude kolem nás zuřila ve státech občanská válka, tekla krev občanů na ulicích, že u nás byl zachován klid a pořádek a že jsme si dovedli svoji vlastní domácnost klidným způsobem zřizovati a zařizovati do budoucnosti, to samo o sobě stačí, aby Národnímu shromáždění zajistilo v dějinách našich čestné místo.

Já mám jednu velkou povinnost, pánové, a sice abych vám jménem vlády republiky co nejsrdečněji poděkoval, vám všem, pánové ze všech stran, ať jste náleželi ke stranám t. zv. koaličním neb stranám oposičním. Jest mou velkou povinností, abych vám poděkoval za součinnost, se kterou jsme v tomto sboru pracovali na naší společné a drahé věci.

Pánové, s rozcházejícím se Národním shromážděním odchází i tato vláda. My jsme se představili Národnímu shromáždění s programem, provésti ústavu, vypsati volby a odevzdati další řízení státu vládě, která bude odpovídati již parlamentu zvolenému lidem. Odcházíte-li vy, odcházíme i my současně s vámi.

Vážení pánové! V neděli budou provedeny volby. Národní shromáždění zůstane dle ústavy pohromadě až do konstituování nového Národního shromáždění. Doufám, že nepřihodí se nic tak mimořádného a že nebude třeba, aby se již Národní shromáždění snad k vůli mimořádné velké věci scházelo a že v době nejkratší, mám za to, sejdou se zvolení zástupci národa, aby zasedli na naše místa a pokračovali v tom díle, které my jsme započali. Jsem přesvědčen, že dílo, které Národní shromáždění vykonalo spolu s námi, jest dobré a že ponese v budoucnosti našeho národa zdárné ovoce. A této budoucnosti našeho národa volám zdar, volám zdar naší milé Československé republice, našemu národu a vzpomínám při té příležitosti i budovatele naší republiky, našeho milého presidenta Tomáše G. Masaryka. (Sláva! Všestranný potlesk.)

Předseda: A teď, vážené Národní shromáždění, dovolte svému zvolenému předsedovi, aby také před ukončením schůze pronesl několik slov. Máme za sebou, jak za to mám a jak chci doufati, poslední schůzi Národního shromáždění. Jak z mých slov vyciťujete, prohlašuji to jen hodně podmíněně a s jistou výhradou. Národní naše shromáždění ve smyslu ústavy trvá až do řádného ustavení se zákonodárného sboru, k jehož volbám republika přistupuje v nejbližších dnech. Ježto však z důvodů ústavních mezi započetím zákonodárné práce sboru nového a mezi zakončením zákonodárné práce sboru odstupujícího nesmí býti žádného vakua, jest samozřejmo, že Národní shromáždění nynější pro každý případ musí tu státi připraveno. Funkce jeho trvá a já prohlašuji, že, kdyby snad v tomto mezidobí mimořádné okolnosti k tomu nutily, že bych je také k mimořádné schůzi svolal, ovšem po dohodě s ostatními členy presidia, jak to předpisuje náš jednací řád, a po případné poradě s pány předsedy klubovními.

Jinak sděluji, že v mezidobí do ustavení se nového sboru zákonodárného bude se pravidelně scházeti konference předsedů klubovních. Jen s těmito předpoklady a výhradami mohu prohlásiti podmíněně dnešní schůzi za poslední a za závěr našeho revolučního parlamentu.

Smím snad také věnovati několik retrospektivních slov. Měl bych nejprve podati přehled jeho činnosti od 14. listopadu 1918 až po dnešní den. Nečiním tak však, neobávejte se, poněvadž mám za to, že ve výroční den 28. října v ročence, kterou každý z vás má, činnost prvého roku byla zachycena, a činnost půlroku posledního, myslím, je zase v příliš čerstvé paměti, než abych ji potřeboval snad zevrubně vypisovati. Ostatně výsledky její jsou tak rozsáhlé a současně i tak obsažné, tak pronikavé a tak závažné, a znamenají pro naši republiku tak obrovskou práci, že by vystižení a ocenění její nutilo mne samo o sobě k dlouhým a dlouhým vývodům, na něž v této poněkud pokročilé době není zrovna chvíle nejvhodnější. Ostatně úkol ten připadne ústům, případně péru povolanějšímu v dobách příštích, až náležitý odstup časový umožní teprve správnější zhodnocení vykonané práce. Myslím však, že mám povinnost i při této příležitosti znovu vyzdvihnouti nejdůležitější plod naší práce, naši ústavu, která nepředpojatým příslušníkem i strany oposiční musila býti označena jako ústava krásná. My všichni máme na sobě, abych tak řekl, příliš mnoho prachu z těch ideových a programatických zápasů, v nichž zastávána byla hlediska jednotlivých stran a skupin, než abychom se dovedli povznésti k posuzování díla svého sub specie aeternitatis. Snad v leckoms z nás zbylo ještě trochu hořkosti, že nedosáhl v ústavě i v ostatních zákonech všeho, co by si byl přál. Ale konstatuji, že takoví nespokojenci jsou na všech stranách. To znamená, že všichni musili činiti ústupky, aby všichni získali. Ústava a zákony jsou resultantou sil v tomto Národním shromáždění a ve hrubých obrysech i resultantou mocenského složení i ideových tužeb celého národa. A není-li snad dnes každý z nás plně spokojen, jsem přece přesvědčen: až snad později jednou ve vzpomínkách svých bude se vraceti ke svojí spolupráci v tomto Národním shromáždění, že bude při vzpomínkách těch šťasten a že bude i pyšným na to (Souhlas.), že se na tom společném díle súčastnil. (Výborně!) K tomu dílu pracovali jsme ve skutečnosti všichni a bude každý z nás, řeknu to, i právem pyšným. Srovnejte jen činnost našeho revolučního parlamentu s činností zákonodárných sborů ve státech kolem nás a srovnejte celkový stav a vývoj v těchto státech s tím, jak to vypadá u nás. Nechtěl bych upadnouti v samolibost, jež vidí všecko krásné jen doma a za hranicemi zase jen špatné. Nikoliv, ale stačí srovnati výsledky zákonodárné činnosti naší s tím, co vychází z parlamentů sousedních států, abychom si uvědomili značný ten rozdíl a abychom si řekli: Nemusíme se hanbiti za svoje dílo přede všemi ostatními. Ba ještě více. Byl-li vnitřní vývoj v republice naší klidný v tom půldruhém roce, kdy se celý střed i východ Evropy otřásal výbuchy revolučními, byl-li vývoj u nás klidný, tvořila-li v této věcí republika naše přímo ostrov v Evropě, jevila-li v samých svých začátcích, uprostřed mnohých nebezpečí, klid, určitou stabilitu, pak jistě vedle vlastní - řekl bych - zdravé, solidní podstaty našeho národa značný kus zásluhy na tom přísluší jistě i sboru našemu, který jako nejvyšší areopág národa vedl jej na cesty klidného a demokratického vývoje. A toto vědomí si nesmíme dáti zkaliti ani stínem anebo řeknu: stíny, které přelétly přes naše jednání právě v posledních dnech.

Vážené shromáždění! Já mám za to, že v žádném jiném parlamentu na světě a v žádném revoluč. parlamentu na světě nebylo by možno tak, jako se to stalo u nás, abychom na tři až čtyry dny před volbami mohli zasedat, abychom klidně skončili a abychom plně vyřídili pensum nám uložené. (Výborně! Bouřlivý, neutuchající potlesk.) Prve jsem řekl: Pracovali jsme všichni na díle společném. To znamená, že všichni dohromady, jeden jako druhý, k němu přispívali jsme svým podílem. V prvním období všichni stejným směrem, ve druhém sice odděleně, ale i tu zase kritika, oposice, jistě uplatňovala se i positivními výsledky ve společném díle, takže dík můj musí náležeti všem stranám bez rozdílu v této sněmovně. (Výborně! Bouřlivý, neutuchající potlesk.)

A dovolte mi, abych při této příležitosti řekl i několik osobních slov. Bylo-li a je-li kusem mojí pýchy, že jsem byl postaven v čelo prvního, revolucí dosaženého parlamentu v naší Československé republice, na prahu naší samostatné státní činnosti, jest mně radostí, že mohu k závěru konstatovati, že mi byl významný můj úkol usnadňován opravdu kolegiální, harmonickou spoluprací všech členů tohoto Národního shromáždění.

Vyvinul se tu mezi námi takřka intimní poměr rodinný. Měl jsem vás všechny dohromady opravdu rád. A dnes mohu to snad prozraditi, že když některý z vás a třeba i z oposice, jsa poután nemocí k lůžku, scházel, nebyl přítomen ve schůzi, pak mi opravdu, doopravdy tady scházel. A jako já jsem k Vám přilnul, k době strávené v součinnosti s Vámi připínati se budou snad nejkrásnější vzpomínky na doby, kdy jsem s předsednického místa řídil práce tohoto sboru (Hlasy: Volal k pořádku! Veselost.), tak také myslím, že jsem prostě z Vás nezarmoutil nikoho. (Výborně! Potlesk.) Při tom však nemohu nevzpomenouti zvláště úzké součinosti, jíž se mi dostávalo od mých nejbližších spolupracovníků, od milých mých kolegů v předsednictvu, kteří mi byli mocnou podporou v plnění těžkého úkolu mně svěřeného. Stejně však mám za svou povinnost, při této příležitosti s vděčným uznáním vyzvednouti účinnou pomoc, jíž se mi do stalo také od pp. klubovních předsedů, v přečetných konferencích, počtem ještě dokonce četnějších, nežli byly schůze plena sněmovny. Tam vlastně spočívalo těžiště prací přípravných pro sněmovnu. A byla to věru práce nemalá. Mnohdy jsme pod tíhou její klesali. Pánové v plenu o ní nemívali namnoze ani potuchy. Ale dělali jsme ji rádi a já s vnitřní radostí užívám tohoto okamžiku, abych ji plně a po zásluze ocenil.