A vedle toho dovolte, abych aspoň slovem připoměl
i neúmornou práci našich výborů.
I tam, kde se vlastně dělaly, pilovaly, upravovaly
zákony, se pracovalo s mimořádnou pílí.
Vzpomínám zvláště ovšem
velikého díla výboru ústavního,
který, jak to žádá sám význam
jeho úřadu, v čele výborů všech
a ještě vlastně průběhem dnešní
noci, v předvečer samého závěru
díla našeho, musit ještě s rozpočtovým
výborem zasedati až do pozdních, vlastně
až do časných hodin, aby zdolal pensum jemu
svěřené.
Poděkoval jsem Vám, pánové a dámy,
ale mám ještě za povinnost, poděkovati
i ostatním svým spolupracovníkům,
zejména však všemu úřednictvu (Výborně!
Potlesk.) a zřízencům (Výborně!
Potlesk.) zaměstnaným ve službách
sněmu, jakož i pánům stenografům
(Výborně! Potlesk.) za jich namáhavou
práci. Nebyla to malá práce průběhem
tohoto 11/2 roku, kdy každý z nás musil býti
takřka v permanenci. Tato léta pro každého
z nás - jen si přiznejme a přemnohý
to ostatně pocítil na svém zdraví
- byla léty tak intensivně prožitými,
že snad váží za dobu dvakráte,
a snad i třikráte delší. Pokládám
však při této příležitosti
za svou zvláštní povinnost, vzpomenouti s díkem
činnosti dvou pánů, odcházejících
se závěrem naší práce do výslužby.
Vzpomínám pana sekretáře Národního
shromáždění, odborného přednosty
dra Haasze (Výborně! Potlesk), i nepřítomného
pana vrchního ředitele pomocných úřadů
Kačera (Výborně! Potlesk), na jichž
bedrách spočívala z největší
části tíha a zodpovědnost za namáhavou
agendu úřední. Buď jim za jich práci
nás všech společný dík. (Výborně,
potlesk.).
A dík náš náleží i jiným
našim pomocníkům tam nahoře (Výborně!
Potlesk.) v žurnalistické loži, novinářským
zpravodajům. (Výborně! Potlesk.) Publicita
práce zákonodárné jest obstarávána
denním tiskem a jest vlastně základním
předpokladem správné a zdravé práce
zákonodárné v moderním demokratickém
státě. Bez spolupráce žurnalistiky nedovedl
bych si ani opravdu úspěšnou činnost
zákonodárnou představiti. Proto pochopíte,
že používám této závěrečné
příležitosti k tomu, abych našemu parlamentnímu
novinářstvu vzdal upřímné a
srdečné díky. (Výborně!Potlesk.)
Snad měl bych teď, po milých a vřelých
slovech pana chefa vlády, vzpomenouti také harmonické
a úzké součinnosti, jaká se projevovala
mezi vládou na jedné straně a naším
zákonodárným sborem na straně druhé.
Ale řeknu vám, to se mi rozumí takřka
samo sebou. Byla krví z naší krve, masem z
našeho masa, vyšla ze středu našeho, byla
prostě exponentem parlamentní soustavy tak, jak
to vyžaduje již sám sebou pojem moderní
demokracie.
Ale jaksi příkaz srdce mi káže, abych
vykonal ještě poslední povinnost, abych při
tom našem závěru vzpomněl zvláštním
pozdravem toho, k němuž vždycky znova a znova
vrací se naše myšlení (Shromáždění,
jakož i obecenstvo na galeriích povstává),
k velkému onomu muži, jejž dobrotivá
sudba dějin postavila v čelo revolučního
zápasu národa v hodině rozhodné a
který se samozřejmou nutností stal se pak
nositelem suverenity osvobozeného národa i státu.
Na samém prahu svojí činnosti vykonati jsme
tehdy s nadšením tu volbu. Po celou dobu svojí
zákonodárné činnosti snažili
jsme se pracovati v souhlase s jeho vůdčími
ideami. Což přirozenějšího, než
že teď na sklonku svojí práce myšlenky
své zase obracíme k němu. Jsem jist, že
jednomyslně dáte mně a předsednictvu
zmocnění, abych v tomto okamžiku se srdečným
pozdravem dal současně výraz hluboké
úctě a z hlubin srdce jdoucí prosté
naší lásce, jež nás všecky
k němu váže a s námi i národ
celý.
Nuže tedy dnes, zatím s výhradami, - znova
to připomínám - jež jsem učinil
již v předu, uzavíráme svoji činnost,
skládajíce si každý pro sebe, a snad
všichni v celku, z činnosti této bilanci. Jsem
přesvědčen, že s činností
tou můžeme býti spokojeni. Vykonali jsme, co
jsme dovedli, udělali jsme, co bylo v našich silách,
splnili jsme. úkol, jejž nám národ uložil.
Heslo naše bylo "méně řečí
a více práce". A teď odevzdáváme
hřivnu, jež nám byla svěřena,
těm, kdož přijdou po nás. Starý
parlament, dosazený revolucí národa, odchází,
nový, dosazený volbou, jest na cestě. A vystřídá
nás a přejme pokračování práce,
již jsme zahájili.
Jedno přání bychom měli k němu,
k tomu parlamentu zvolenému, v němž konečně
budou soustředěni i zástupci ostatních
národností republiku naši obývajících:
aby totiž na té dráze neúmorné
práce pro republiku a pro všecko její obyvatelstvo
se stejnou horlivostí pokračoval, aby v činnosti
své byl proniknut podobným revolučním
zanícením a horoucí láskou k osvobozené
vlasti, demokracii a k svobodě, jako to o sobě s
hrdostí jistě oprávněnou říci
může naše Národní shromáždění.
Tomuto přání, ale také té pevné
naději dávám v tomto okamžiku rozchodu
našeho výraz a očekávám pevně,
že na základech, jež jsme postavili, bude horlivě
pracováno i dále.
Čekám, že národ náš a celá
republika půjde nezastavitelně vpřed u vědomí,
že musíme jíti s duchem doby, nemá-li
doba jíti nemilosrdně a neúprosně
přes nás, přes naše hlavy. A v tom
smyslu šťastné budoucnosti naší republiky,
jejímu rozkvětu na dráze demokracie a socialisace,
nejmocnějšímu rozvinutí duševní
i materielní síly národa i republiky volám
Na zdar!
(Národní shromáždění
propuká v bouřlivé volání "Na
zdar!" Dlouhotrvající bouřlivý
potlesk.)
(Předseda zvoní). Tím prohlašuji
dnešní schůzi za skončenou.
(Národní shromáždění
zapělo národní hymny "Kde domov můj"
a "Nad Tatrú sa blýská". Socialistický
blok zapěl "Rudý prapor".)