10. Zpráva právního výboru
o vládním návrhu zákona, kterým
se rozšiřuje platnost zákona ze dne 6. března
1906 o společnostech s ručením obmezeným
na Slovensko. Číslo tisku 2734.
Zpravodajem je opět pan kol. dr. Rolíček,
prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj poslanec dr. Rolíček: Slavné
Národní shromáždění!
Předložená osnova vládní vyhovuje
naléhavé potřebě, aby platnost zákona
o společnostech s ručením obmezeným
rozšířena byla také na Slovensko. Na
Slovensku nebyly dosud připuštěny společnosti
s ručením obmezeným jako podnikatelská
forma, ač byly trpěny a zdanění jejich
dělo se dle analogických ustanovení berních.
Novou osnovou zákona, kterou před ložilo ministerstvo
spravedlnosti, rozšiřuje se působnost tohoto
zákona též na Slovensko, čímž
se vyhovuje naléhavé potřebě. Ministerstvo
financí spojilo však s touto reformou zároveň
berně politickou reformu ustanovení, týkajících
se společností s ručením obmezeným
v tom směru, že mají býti odstraněny
zvláštní výhody, kterých společnosti
s ručením obmezeným požívají
a to společnosti do jednoho milionu korun a společnosti
s kapitálem přes 1 milion korun. Změna spočívá
v tom, že nemají společnosti ty podléhati,
jako dříve, všeobecné dani výdělkové,
respektive mírnější dani percentuální,
jako obdobné společnosti akciové, nýbrž
stejné dani, při čemž stanoví
se pojem ukládacího kapitálu. Ustanovení
poplatková zůstala v platnosti až na změnu,
která byla provedena zák. ze 7. ledna 1920 č.
31. sb. z. a n.
Důležité jest ustanovení, které
se týká působnosti tohoto zákona.
Norma justiční, jakož i norma poplatková
má vstoupiti v platnost 1. května 1920, norma berní
má vstoupiti v platnost 1. ledna 1920. Tyto změny
byly provedeny vesměs na základě dobrého
zdání rozpočtového výboru a
v souhlasu s ministerstvem financí. Není nejmenších
pochybností, že reforma ve směru berně
politickém jest oprávněna nejen finanční
zvýšenou potřebou státní, nýbrž
také úvahou, že společnosti s ručením
obmezeným nepotřebují umělé
propagace této formy podnikatelské a zvláštních
úlev berních, zvláště když
tyto byly často pouze pro středkem k unikání
berních povinností, ač by tyto společnosti
vzhledem ke své funkci a svému zakotvení
v hospodářském životě přiměřeného
ohledu plně byly zasluhovaly. Vzhledem k tomu navrhuji,
aby zpráva právního výboru byla schválena.
(Výborně!)
Místopředseda Udržal: Ke slovu není
nikdo přihlášen, debata odpadá. Pan
zpravodaj nepřeje si doslovu. Přikročíme
k hlasování. Navrhuji, aby se hlasovalo o
navržené osnově zákona, který
má 5 článků, o nadpisu a úvodní
formuli v celku. Není žádných námitek?
(Nebyly.)
Prosím pány, kteří souhlasí
se zákonem dle zprávy výborové, aby
povstali. (Děje se.) To jest většina,
zákon jest v prvém čtení přijat.
Není žádných textových změn?
Zpravodaj dr. Rolíček: Nikoliv.
Místopředseda Udržal: Prosím
pány, kteří souhlasí se zákonem
také ve druhém čtení, aby povstali.
(Děje se.) Zákon jest přijat i
ve druhém čtení. Tím jest vyřízen
6. odstavec denního pořádku, a přistoupíme
k odst. 7., jímž jest číslo tisku 2817:
11. Zpráva ústavního výboru
o návrhu zákona, usneseného ustavním
výborem podle §§ l4. a l7. jedn. řádu,
o daru presidenta republiky.
Zpravodajem jest p. kol. Malypetr: Prosím, aby se
ujal slova.
Zpravodaj posl. Malypetr: Vážené Národní
shromáždění! Poslední schůzí
Národního shromáždění
ukončuje se první období našeho samostatného
státního života. V tomto důležitém
okamžiku vzpomínáme událostí,
které předcházely a připravily den
28. října r. 1918, a vzpomínajíce
přicházíme znovu a znovu k přesvědčení,
že původ všeho, co vedlo k vzniku naší
republiky, tkví v činnosti velikého našeho
presidenta. Je proto cit vděčnosti vůči
němu všeobecným ve všech vrstvách
lidu československého a Národní shromáždění
dá tomuto citu viditelný výraz, přijme-li
svorně navržený zákon. Doufáme
všichni, že pan president přijme tento projev
vděku za své neocenitelné zásluhy
o národ československý, ale jsme zároveň
přesvědčeni, že nejlepší
důkaz vděčností podá národ
tehdy, když si osvojí a v život uváděti
bude veliké myšlenky svého prvního presidenta.
K tomu pracovati a lid vésti jest povinností jeho
zástupců a myslím, že v tomto památném
okamžiku jest třeba, abychom si tuto povinnost připomenuli.
Doporučuji předlohu k schválení s
přáním, aby president náš ještě
dlouhá léta zachován byl v čele naší
drahé republiky. (Výborně! Hlučný
potlesk.)
K osnově zákona samé připomínám,
že v úvodní formuli omylem jest vytištěna
věta v závorce uvedená: "a provádějíc
ustanovení 2. odst. § 63. ústavní listiny"
a že tato věta do úvodní formule nepatří.
Místopředseda Udržal: Není nikdo
k slovu přihlášen. Debata odpadá. Přeje
si pan zpravodaj doslov?
Zpravodaj posl. Malypetr: Ne.
Místopředseda Udržal: Přikročíme
k hlasování. Dám hlasovati o navržené
osnově zákona, který má pouze 2 paragrafy,
o nadpisu a úvodní formuli na jednou. Prosím
pány, kteří souhlasí se zněním
zákona dle zprávy výborové, se změnou,
kterou pan zpravodaj zde přednesl, aby povstali. (Děje
se.)
To jest většina, zákon jest přijat
v prvním čtení.
Textových změn není. Prosím pány,
kteří souhlasí s navrženým zákonem
také ve druhém čtení, aby povstali.
(Děje se.) To jest většina. Zákon
jest přijat ve druhém čtení a
tím jest vyřízen odstavec 7. denního
pořádku a přikročíme k odstavci
následujícímu 8., jímž jest:
12. Zpráva ústavního výboru
o návrhu zákona usneseném ustavním
výborem podle §§ 14. a l7. jedn. řádu,
o letním sídle presidenta republiky. (Tisk čís.
2818.)
Referentem je opět p. kol. Malypetr. Prosím,
aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. Malypetr: Ústavní listina
v § 63. ustanovuje, že hlavním sídlem
presidenta republiky je Praha. Z toho vyplývá, že
mohou být ustanovena i vedlejší sídla
pro presidenta republiky. Aby se takovéto sídlo,
zejména pro dobu letní, mohlo zříditi,
navrhuje ústavní výbor tento zákon,
kterým se vláda zmocňuje zaříditi
vše, čeho k tomu je potřeba.
Ústavní výbor usnesl se na této osnově
zákona ve smyslu §§ 14. a 17. jedn. řádu
a doporučuje zákon ke schválení v
před loženém znění.
Místopředseda Udržal: K slovu není nikdo
přihlášen. Debata odpadá. Pan zpravodaj
se vzdává doslovu. Přikročíme
k hlasování. Navrhuji hlasovati o navržené
osnově, která má pouze dva paragrafy, o nadpisu
a úvodní formuli na jednou. Námitek není?
(Nebyly.)
Prosím pány, kteří souhlasí
se zněním zákona dle zprávy výborové,
aby povstali. (Děje se.) To jest většina.
Zákon jest v prvním čtení přijat.
Textových změn není. Prosím pány,
kteří souhlasí se zákonem také
ve druhém čtení, aby povstali. (Děje
se,)
To jest většina. Tím jest zákon přijat
v druhém čtení a vyřízen
tím také odst. 8. denního pořadu.
Přikročíme k odst. 9., jímž jest
12. zpráva výboru právního a technického
výboru o vládním návrhu zákona.
(Tisk č. 4735.) o vlajce a rejstříku lodí
námořních. (Tisk č. 2819).
Referentem jest kol. dr. Rolíček. Prosím,
aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. dr. Rolíček: Slavné
Národní shromáždění! Mohu
děkovati shodě okolností, že tato osnova
zákona jest projednávána poslední
den v revolučním Národním shromáždění.
Pozorujeme-li celou výstavbu republiky, tu prozatímní,
jak provedena byla Národním shromážděním,
musíme uznati, že tato osnova zákona klade
poslední kámen na celou prozatímní
stavbu tím, že v širých lánech
Tichomořského a Atlantického oceánu
vztyčuje na úzkém pruhu territoria Československé
republiky československou vlajku. Tato osnova zákona
má umožniti, že lodi republiky Československé
pod československou vlajkou budou brázditi moře
a jako takové lodi nesoucí československou
vlajku požívati budou v mezinárodním
styku veškerého respektu a se strany republiky Československé
veškeré ochrany, jež z propůjčení
vlajky vyplývá.
Právo, upraviti námořní právo
a právo vlajkové a rejstříkové,
právo suverenní, přiznáno bylo výslovně
republice Československé smlouvou St. Germainskou
a předložená osnova zákona vyvozuje
pouze nezbytný důsledek, jestliže upravuje
podmínky pro nesení vlajky československé,
pro zapsání lodí republiky Československé
národnosti do rejstříku lodního, pro
udělení lodního certifikátu, jestliže
stanoví dále bližší podmínky
práva přístavního, lodního
certikátu, zápisu do rejstříku a formuluje
posléze práva a povinnosti loďaře, lodního
personálu s kapitánem poprvé československým
v čele.
Slavné Národní shromáždění!
Osnova zákona přidržuje se celkem dosavadního
vzoru práva bývalé monarchie rakousko uherské,
které korespondovalo s hlavním ustanovením
mezinárodního práva námořního
Avšak osnova tato ve svém § 3., obsahuje i apel,
který řízen jest zdánlivě na
loďaře, na velitele lodi, ale který ve skutečnosti
měli bychom všichni na rozchodu Národního
shromáždění napsati na své standarty
bez rozdílu politického přesvědčení
a zůstati tomuto heslu svatému vznešenými,
věrnými, když praví v § 3 navržená
osnova vládní, že vlajkové právo
ukládá povinnost, nésti vlajku poctivě
a ve cti přiznávati ji všude. Vlajku republiky
československé přiznávati jest zajisté
povinností nejen kapitána a loďaře,
ale každého občana republiky Československé.
Celkem upravuje osnova tohoto zákona otázku plavební
v užším slova smyslu po stránce veřejnoprávní,
vedle toho ale celou řadu otázek civilně
právních, které se týkají zástavního
práva k lodi nabytého, jehož podmínkou
jest instituce rejstříku, kde lodi o prostoře
nejméně 15ti britských rejstříkových
tun musí býti zapsány, - pokud slouží
k účelům výdělečným
- a jehož stav pro posouzení tohoto poměru
jest rozhodující.
Není pochybnosti, že tato ustanovení jsou prozatímního
rázu, že bude třeba podle zkušeností
přistoupiti k vybudování celého práva
námořního a vlajkového. Já
z usnesení právního výboru dovoluji
si navrhnouti, aby přijata byla osnova vládní
dle znění právním výborem navrženého,
s jedinou změnou, korekturou tiskové chyby, totiž
v odstavci 3., § 3., v řádce 6. za slovo "obmezeně",
mají býti vsunuta slova "a to".
Prosím slavné Národní shromáždění,
aby předloženou osnovu schválilo.
Místopředseda Udržal: Za technický výbor
podá zprávu kol. dr. Heidler.
Zpravodaj posl. dr. Heidler: Pokud jde o zprávu
technického výboru, prosím, aby slavné
Národní shromáždění vzalo
na vědomí, že zpráva jeho, totiž
technického výboru, stala se novým zákonem
o zřízení plavebního úřadu
bezpředmětnou.
Místopředseda Udržal: Ke slovu není
nikdo přihlášen, debata odpadá. Přejí
si páni zpravodajové slova? Není tomu tak.
Přikročíme k hlasování.
Hlasovati dám o celém zákonu, o formuli úvodní,
jakož i jednotlivých odstavcích najednou, se
změnou, kterou pan zpravodaj právě navrhoval.
Prosím pány, kteří souhlasí
se zněním zákona dle zprávy výborové,
aby povstali (Děje se.)
To jest většina. Zákon jest přijat
v prvém čtení. Pánové nemají
textových změn?
Zpravodaj dr. Rolíček: V druhem čtení
velmi sice nepatrné, podřadnější
změny interpunkční. Dovoluji si v §
37. navrhnouti škrtnutí přebytečných
slov ve čtvrtém odstavci na konci věty "přiznané,
o níž jde", takže tato věta končila
by pak již slovy "oblasti lodi".
Místopředseda Udržal: Dám hlasovati
o znění zákona dle zprávy výborové
se změnou textovou, kterou pan zpravodaj právě
navrhl. Prosím pány, kteří souhlasí
s návrhem zákona, přijatým právě
ve čtení prvém, také v druhém
čtení, aby povstali. (Děje se.)
To jest většina. Zákon jest přijat
i ve druhém čtení a tím jest vyřízen
9. odst. denního pořádku a přistoupíme
nyní k odstavci 10., jímž jest
14. zpráva výboru sociálně-politického,
ústavního a rozpočtového
o vládním návrhu zákona, jímž
stát přejímá výkony zdravotně-policejní.
(Tisk 2820.) Zpravodajem jest p. kol. Johanis, uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. Johanis: Navrhovaný zákon
má za úkol, zdárně vyřešiti
výkony zdravotně policejní agendy.
Zákonná tato úprava umožní státní
zdravotní správě, aby získala potřebný
základ pro organisaci veřejné zdravotní
péče a zdravotní správy vůbec.
Bez tohoto základu nelze veřejné správě
zdravotní dosáhnouti cílů diktovaných
jí poměry zdravotními vůbec a sociálními
zvlášť.
Jak motivní zpráva sama praví, nutno považovati
za směrodatnou tu otázku, která žádá
zdárné rozřešení v tom směru,
jak nutno pohlížeti na povinnosti orgánů,
jimž přiznati se má samosprávné
řízení jich věcí, a na stát.
Jisto jest, že stát v moderním nazírání
jeví se v podstatě něčím jiným,
nežli podle starých dřívějších
theorií. Úkolem státu jest řešiti
všechny důležité otázky, jež
mají zajistiti stabilitu uspořádaného
státního celku. A k těmto otázkám
jistě patří, ba možno považovati
je za prvořadé, otázky zdravotnické,
jež dbají jak jednotlivce, tak i celku. A právě
z tohoto důvodu lze chápati, že stát
přejímá i to, co dosud považováno
za podstatnou součást samosprávného
organismu, poněvadž jest si vědom přesvědčení,
že jedná se o věc, jež řízena
a upravena býti musí s hlediska jednotného,
s hlediska nejvyššího, to jest státu.
Veřejná péče zdravotní přichází
tím na pole radikální úpravy. Kdežto
dosud státní správa nedovedla si vytknouti
přesný a do detailu odbornými poznatky podepřený
cíl, což jasně lze poznati z tak zv. říšského
zákona zdravotního ze dne 30. dubna 1870, č.
68 ř. z., vidno nyní, že ministerstvo veř.
zdravotnictví a těl. výchovy republiky Československé
si takový cíl vytklo a že k němu přirostlo.
Aby však tak učiniti mohlo, přichází
s touto osnovou zákona, jíž právní
základ rozdělení zdravotní péče
veřejné mezi státem a jejími činiteli,
kteří touto otázkou dosud se obírali,
má býti objasněn, v zájmu věci
pozměněn.
Nelze tedy podceňovati tuto snahu, jež spěje
k tomu, aby obsáhnuto bylo vše, co k veřejné
péči zdravotní patří, s hlediska
jednotného řízení dle potřeb
celku a nejnovějších poznatků vědecko
odborných. To jsou tedy důvody, jež po stránce
věcné mluví pro novou úpravu, dle
níž veledůležité úkoly zdravotní,
jež dosud vykonávány byly činiteli mimo
státními, mají býti vykonávány
funkcionáři státními.
Agendy ty, jak vychází z příslušných
paragrafů osnovy, jsou tak důležitými
pro zdárný vývoj společnosti, že
nutno je za každých okolností vykonávati
přesně programově a rychle.
Zasahují takřka do nejzazších záhybů
zdárného rozvoje lidského a budou-li řádně
obstarávány, přispějí měrou
nemalou k utužení a ozdravení náležitého
společenského uspořádání.
Jest přirozeno, že osnova vedle věcného
svého základu přihlíží
k otázkám osobním, a že řeší
uspořádání právních
poměrů příslušných orgánů.
Zdárné rozluštění této
osobní otázky právě umožní
využití odborných sil těch i na poli,
které dosud bylo valně zanedbáváno.
Je tendence zákona rozšířiti zdravotní
péči co nejvíce v oboru sociálním,
jakž vychází z § 5, a zejména též
6.
Jak z textace zákona lze poznati, pohybuje se osnova úplně
v souhlasu se župním zřízením.