1. podle ústavy není vůbec u nás absolutismu.
Parlamentní iniciativě i kontrole podléhá
vláda, podléhá i zahraniční
politika, vojenské a veškeré finanční
věci republiky;
2. podle ústavy náš parlament zavedl volební
právo pro všechny ženy (spočívá
na úplné volební rovnoprávnosti žen
s muži), u nás volí i vojáci, branná
moc;
3. dále jmenovanou a dědičnou panskou sněmovnu
nahradil voleným senátem.
4. potom snížil věkovou hranici voličů
podstatně na 21 rok a 26 roků a
5. posléze nezná znásilňování
menšin jinonárodních, naopak menšiny faktické
mají menšinové zastoupení a volební
okresy jsou stejnoměrně rozděleny, takže
ono znásilňování rakouské,
kde jeden německý poslanec připadl na třetinu
hlasů, potřebných pro jednoho poslance rusinského,
u nás neexistuje.
Ale z tohoto stavu, z tohoto rázu nového parlamentu
našeho vznikají zcela nové úkoly pro
jednací řád. Bylo nutno sbor očekávaných
poslanců, volených vskutku veškerým
občanstvem republiky, nadati dostatkem konsolidujících
prvků, které by tento sbor, v němž sejde
se tolik parlamentních homines novi, uschopnilo k tvořivé,
plodné práci.
Na druhé straně sbor, v němž se střetne
tolik nejrůznorodějších živlů,
už samou koncepcí a methodou jednání
postaviti na co možno největší úroveň
politickou a neučiniti jej místem zmatků,
štvanic, demagogie pro demagogii.
V Rakousku parlament byl dekorací i zástěrou
absolutismu. Naše Národní shromáždění
je orgánem skutečné vlády a spoluvlády
občanstva.
V Rakousku mohl parlament nezasedat, v republice naší
je Národní shromáždění
srdcem i plícemi státu. Bez parlamentu není
republiky. Proto jednací řád musí
dbát toho, aby hlavní orgán, jímž
republika žije a dýchá, zdravě žil
a volně dýchal. - Parlament musí míti
také autoritu. Tuto autoritu musí chránit
jednací řád.
Desorganisaci parlamentů přežilých,
jako byl rakouský, náš jednací řád
musí nahradit účelnou, cílevědomou
organisací parlamentní práce.
Náš jednací řád není náhodným
jednacím řádem, platným sám
o sobě. Je ve svém duchu hluboce vklíněn
v ducha naší svobodné republikánské
ústavy. S ní v souvislosti musí se posuzovat;
principy ústavy jsou tu vtěleny v uspořádání
vlastní zákonodárné a kontrolní
praktické parlamentní činnosti.
Náš jednací řád zaručuje
svobodu slova velmi důsledně. Dává
výraz stanovisku, že rovnoprávnost všech
poslanců v společné poradě jest předpokladem
existence parlamentu jako lidového zastupitelstva.
Naproti tomu nesmí jednací řád pustiti
se zřetele, že nejvážnější
povinnosti všech poslanců, i poslanců náležejících
k menšině, jest, aby dodržovali platné
předpisy, zejména o řeči a debatě.
Pořádek v parlamentním jednání
je podstatnou částí individualné i
souborné kollektivní svobody občanské.
S toho vyššího hlediska demokracie sluší
posuzovati ustanovení jednacího řádu,
jež domněle omezují svobodu jednoho poslance
neb menšího celku poslanců.
Náš jednací řád neobmezuje nikde
ani jednotlivců, ani celků poslaneckých,
obmezuje však právem svévoli, a to svévoli
menšiny stejně jako svévoli většiny,
v zájmu republiky, jejímž jest parlament orgánem!
Národní shromáždění, byť
bylo ideálně demokraticky složené, bylo
by zcela bez moci a bez významu, kdyby právě
jeho jednací řád jako vnitřní
ústava Národního shromáždění
nezabezpečoval jeho výkonnost, zejména jeho
zákonodárnou a kontrolní funkci ve státě.
Náš jednací řád znemožňuje,
pokud to vůbec možno, obstrukci mechanickou, svévolnou,
slepou.
Ústava a žádný jiný vážný
zákon nesnese demagogie - a slepá, mechanická,
násilná obstrukce není nic jiného,
než opět demagogie parlamentní, která
musí býti nepřípustná v opravdovém
zákonodárném sboru.
Chtěl bych všeobecně upozornit ještě
na jednu okolnost, která jednacímu řádu
dodává zvláštního významu:
Opravdu demokratickým volebním řádem
zabezpečuje se u nás plná míra rovnoprávné
spoluvlády občanstva.
Protože všichni rovným právem a se zastoupením
menšin volí sněmovnu i senát, nemá
smyslu volat po diktatuře proletariátu - vyděděnců.
Ústava dává proletariátu sama a vědomě
plnou míru jeho podílu na moci - netřeba
ji vynucovat násilím.
K jednotlivým částem osnovy mohu se zmíniti
jen o dvou otázkách. O jednací řeči
a o sněmovní frekvenci. Ve Vídni otázku
jednací řeči řešili po rakouském
způsobu, neřešili totiž otázky
vůbec, otázka jazyková pro ně vůbec
neexistovala a v praxi potlačovali všechna jazyková
práva neněmeckých poslanců, pokud
to jen bylo možno. Známý jest dlouholetý
zápas za immunitu neněmeckých řečí
v parlamentě pronesených. V roce 1917 podařilo
se nepatrnou většinou neněmeckým poslancům
proti všem hlasům německým prosaditi
při projednávání reformy jednacího
řádu k návrhu posl. Franty ustanovení,
že všecky řeči mají se v sten.
protokolu uveřejňovati doslovně. Usnesení
toto stalo se, jak řečeno, proti všem německým
poslancům a hlasovali proti návrhu dra Franty i
němečtí poslanci sociálně demokratičtí,
jakkoli jejich mluvčí posl. Seitz principielně
jazykových práv neněmeckých poslanců
pro budoucnost nepopíral a formuloval svoje stanovisko
takto:
"Jsme daleci toho, abychom popírali rovnoprávnost
národů ..., abychom chtěli některou
národnost degradovat nebo snižovat. My tuto otázku
(návrh Frantův, aby se řeči doslovně
uveřejňovaly v stenografickém protokole)
posuzujeme jen s hlediska účelnosti a soudíme,
že dnes opravdu není možno, aby všecky řeči,
které se zde v neněmeckých jazycích
promlouvají, byly pojaty do stenografického protokolu
... Lze tedy učiniti jediný účelný
návrh, aby totiž nejprve stanovila se pro sněmovnu
dorozumívací řeč. Pak bylo by možno
neněmecké řeči zachytiti a tyto neněmecké
v řeči dorozumívací do protokolu zařaditi
a na jiném místě je v původním
textu připojiti. To by bylo praktické řešení."
Stanovisko Maďarů k národnostem jest známo.
Tam (nehledíme-li k výjimečnému postavení
Chorvatů) poslanci nemaďaršti vůbec nesměli
jinak mluviti, než maďarsky.
Výbor pro změnu jednacího řádu
a výbor ústavní nenásledoval ani vídeňského
ani pešťského vzoru; nejen že se nevyhýbal
řešení této palčivé otázky,
ale snažil se otázku tu bez veškeré zaujatosti
proti národům jiným rozřešiti
s hlediska účelnosti a dělnosti sněmovny.
Dle osnovy jest jednací řečí parlamentu
jazyk československý a také projevy poslanců
dějí se zpravidla v řeči československé.
Poslanci jiné národnosti přiznáváme
právo, aby svým jazykem nejen mluvil, skládal
slib a hlasoval, nýbrž aby též v řeči
svého národa podával návrhy a dotazy.
Na své dotazy obdrží odpověď československy,
avšak též v řeči své národnosti.
Řeči poslanců se tisknou i v jejich řeči.
Tam ovšem, kde jednání toho vyžaduje (při
návrzích formálních, pozměňovacích),
tedy při návrzích, jež se pravidelně
podávají ve schůzích, dokonce těsně
před hlasováním a kde zřejmě
není času na pořizování překladů,
žádá se, aby k takovému návrhu
připojil poslanec sám překlad do českoslovenčiny.
Jen při návrzích krátkých a
jednoduchých a nezdrží-li se tím jednání,
může předseda opatřiti ústní
překlad do českoslovenčiny přítomným
tlumočníkem. Podkladem jednání jest
arci vždy překlad do řeči československé.
Rovněž tento § 49. o jednací řeči
výbor přijal jednomyslně usnesením
všech stran a tím dokumentováno, že české
strany v parlamentě zaručují i národům
ostatním v parlamentě nejširší
možnou svobodu jazyka jejich.
Osnova obsahuje ustanovení o následcích,
které stihnou poslance, kteří neplní
svých poslaneckých povinností, zanedbávajíce
schůze. Výbor uvažoval původně
o tom, zda nemá sněmovně býti vyhraženo
právo, aby zbavila konečně nedbalého
poslance i mandátu; od úmyslu toho však výbor
upustil, když zákonem o volebním soudě
z 29. února 1920 č. 125 sb. zák. a nař.
vyhradilo se rozhodování o ztrátě
mandátu volebnímu soudu. Od dávných
dob snažily se parlamenty všech států
zvýšiti frekvenci různým způsobem
a jednací řády měly a mají
v tom směru různá ustanovení donucovací.
Ve sněmovně representantů v Spojených
státech severoamerických, na př. jakmile
se zjistí nedostatek quora při zahájení
schůze nebo při hlasování (polovina
zvolených a žijících poslanců
musí být přítomna), Serjant-at-Arms,
usnesla-li se tak většina přítomných
poslanců, ustanoví úředníky
a nařídí jim, aby poslance, kteří
se řádně neomluvili, kdekoli zatkli, předvedli
a ve sněmovně v zajišťovací vazbě
zadrželi.
Ani nejpřísnější opatření
neměla však v praxi pro zvýšení
frekvence znatelnějšího účinku;
frekvenci může zabezpečiti jen zvýšené
vědomí zodpovědnosti u poslanců, řádná
organisace poslaneckých klubů a kontrola občanstvem
při zachování principu veřejnosti
celého politického života. Proto výbor
setrval při prostředcích u nás obvyklých
(ztrátě mandátu výborového,
ztrátě diet a jiných nároků)
a ponechal v platnosti povinnost poslanců, zapsati se do
presenční listiny a pro případ nemoci
žádati o dovolenou.
V souvislosti s otázkou zvýšení frekvence
poslanců ve sněmovně chtěl bych vysloviti
jedno přání, aby naše občanstvo
poopravilo chybný namnoze názor na úkoly
poslance. Jest starou bolestí, že mnoho poslanců
vyčerpává svoji činnost takřka
úplně intervencemi v různých, často
osobních věcech, takže jim na zákonodárnou
činnost nezbude času. Proto naše ústava
zakazuje v § 22. ústavní listiny poslancům,
že nesmějí se obraceti k veřejným
úřadům ku podpoře osobních
zájmů stran. Často také, a platí
to zejména o poslancích z venkova, vyžaduje
voličstvo a pod jeho nátlakem i politické
strany, aby poslanec konal doma organisační a agitační
práce, takže pak poslanci jsou jen řídkými
hosty ve sněmovně, kluby je nemohou vysílati
do výborů a činnost parlamentu obmezuje se
proto za normálních dob na tři dny v polovici
týdne. Jistě, že to není na prospěch
práci sněmovny, která má pracovati
intensivně denně, ať již ve výborech
nebo v plenu. Poslanec dle mého mínění
má se plně věnovati své poslanecké
činnosti, pobývati pravidlem v sídle sněmovny
a jen ve volných chvílích zajížděti
do okresu, nikoli naopak. S tím arci souvisí otázka
výše poslaneckých diet, které mají
býti stanoveny tak, aby poslanec nebyl odkázán
na vedlejší výdělek neb na vlastní
majetek. Taková úprava diet jest známým
požadavkem demokracie, který občanstvo zajisté
správně pochopí.
Přicházím k závěru svého
referátu. Výbor jest si vědom, že při
veškeré péči, kterou věci věnoval,
osnova nemůže býti absolutně dokonalá;
teprve praxe ukáže její přednosti a
případné vady. To zjistiti bude úkolem
příštího Národního shromáždění!
V něm se zasadíme všemi silami o to, aby republika
naše zůstala ostrovem demokracie pravé, demokracie
uvědomělé a v duchu tom pečovati budeme
také o to, aby i parlamentní život v republice
neustrnul, ale zůstal živou, zdravou součástkou
národního, sociálního a republikánského
života vůbec.
Doporučuji jménem výboru Národnímu
shromáždění, aby osnovu schválilo.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen, debata odpadá. Předem
ještě sděluji, že mne došel pozměňovací
návrh člena Národního shromáždění
prof. Bohum. Fišera a soudr. na změnu §
60. osnovy jednacího řádu (čte):
§ 60. nechť zní takto:
"Jak volí sněmovna 16 členů a
16 náhradníků stálého výboru
Nár. shrom., ustanovuje § 54. ústavní
listiny; volí-li se podle zásady poměrného
zastoupení, provede se volba podle § 63. odst. 2.
s tím, že sdružování stran je přípustné.
Rozhodnuti o způsobu volby děje se bez rozpravy."
Návrh tento nese dostatečný počet
podpisů, jest předmětem jednání.
Slovo si vyžádal p. zpravodaj.
Zpravodaj poslanec dr. Krouský: Konformuji se s
tímto návrhem.
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k hlasování. Prosím o zaujetí
míst. (Děje se.)
Míním dáti hlasovati tímto způsobem:
Nejprve o článku I., o článku II.,
části I., II., III., IV. (§§ 1.-17. Poslanci,
Kdy sněmovna zasedá a jak se ustavuje, Orgány
sněmovní, Kluby.)
Pak bych dal hlasovati o části V., VI., VII., VIII.
(§§ 18.-59. - Předměty jednání,
Výbory, Plná schůze, Usnášení).
Na to o části IX., § 60. podle návrhu
B. Fischera. Bude-li zamítnut, tedy podle zprávy
výborové.
Na to o části IX. § 61. 63., pak o části
X., XI., XII., XIII., XIV. (§§ 64.-75. - Způsob
volby, Prohlášení vlády a vyslovení
nedůvěry. - Dotazy a interpelace, Žádosti,
Zápisy, Svoboda sněmovního jednání).
Konečně dám hlasovati o části
XV. až XVI. §§ 76.-82. - Styk sněmovny poslanecké
se senátem, Stálý výbor Národního
shromáždění, Náhrady jakož
i o nadpisu zákona, o nadpisech jednotlivých částí
a jednotlivých paragrafů, jakož i o úvodní
formuli.
Jsou snad proti tomuto způsobu hlasování
nějaké námitky? (Nebyly.)
Není jich, dám tedy hlasovat způsobem, jak
jsem právě uvedl. Nejprve budeme hlasovati o článku
I., o článku II., části I., II., III.,
IV., o §§ 1. - -17. incl.