Zpravodaj posl. Burian: Prosím, ke druhému
čtení. Zde nutno provésti opravu v §
7.: "ministru vnitra" místo "ministerstvu
vnitra".
Předseda: Ke druhému čtení
upozorňuje pan zpravodaj, že v §. 7. má
místo "ministerstvu vnitra" státi"ministru
vnitra".
Kdo s touto korekturou souhlasí se zákonem, přijatým
v prvém čtení, také ve čtení
druhém, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To jest většina. Zákon jest schválen
také ve druhém čtení a tím
tento odstavec denního pořádku jest vyřízen,
a přistoupíme k odstavci uvedenému pod čís.
29., ke
20. zprávě I. výboru kulturního
a II. výboru rozpočtového o petici
č. 2938 Národní rady československé
v Praze a spolku "Svatobor" v Praze za subvenci pro
"Pomocný základ a útulek československých
spisovatelů při Svatoboru v Praze" (tisk
č. 2789).
Zpravodajem jest pan kol. dr. Budínský a
dr. Srdínko.
Uděluji slovo nejprve panu kol. dru Budínskému.
Zpravodaj poslanec dr. Budínský: Slavná
sněmovno!
K petici Československé Národní rady
v Praze a spolku "Svatobor" usnesl se kulturní
výbor na tomto návrhu: "Petice č. 2938
doporučuje se ministerstvu školství a národní
osvěty, aby po dohodě s ministerstvem financí
učinilo v rozpočtu na rok 1921 eventuelně
na rok 1921-1923 příslušné opatření
na zajištění částky 1,000.000
Kč. ke zřízení Pomocného základu
a útulku československých spisovatelů
při "Svatoboru" v Praze."
Podotýkám, že při tisku byla poslední
věta tohoto návrhu poněkud zkomolena a prosím,
aby byla upravena, jak jsem právě přednesl.
Při rozhodnutí tomto bylo vodítkem kulturního
výboru, že o všechny možné stavy
náležitým způsobem jest postaráno
pro případ stáří, pro případ
chudoby a jenom o pracovníky, kteří psaným
slovem budí národ, pracují a ukazují
mu směrnice k dobru, kráse a humanitě, u
nás postaráno nebylo. Péči tuto obstarával
doposud u nás spolek "Svatobor", který
od roku 1862, kdy byl přičiněním Františka
Palackého založen, staral se, pokud prostředky
a slabé síly jeho stačily, v tomto směru
o zlepšení stavu spisovatelstva českého.
Letos, po dvanáctiletém výročí
úmrtí našeho velkého básníka
Svatopluka Čecha a po stoletém výročí
narozenin Boženy Němcové, dostavila se do Národní
československé rady v Praze Zdeňka Čechová,
sestra našeho velikého básníka a prohlásila,
že se rozhodla, aby její víla s několika
parcelami zahradními v Tróji u Prahy, zvaná
"Havránka", připadla jakožto základ
útulku pro české spisovatele. Dárkyně
vymínila si jedině právo doživotního
používání této vily pro sebe
a svou sestru spisovatelku slečnu Růženu Čechovou.
Národní rada československá v Praze
přijala tento velkodušný dar a postarala se,
pokud se týče uskutečnění tohoto
věnování po stránce věcné
i právní, a určila, aby dar tento připadl
"Svatoboru" k vytčenému účelu
a aby "Svatobor" ujal se tohoto dědictví,
jako instituce, která je pro uskutečnění
úmyslů zakladatelky nejpovolanější.
Taktéž "Svatobor" přijal toto věnování
s jedinou podmínkou, bude-li mu poskytnuta finanční
podpora, aby mohl z tohoto základu vybudovati skutečný
útulek pro československé spisovatele.
Mám za to, že prvý parlament osvobozeného
českého národa jest povinen českému
spisovatelstvu tímto malým darováním
a to tím spíše, že české
spisovatelstvo svým mužným projevem z května
1917 určilo směrnice pro naší vnitřní
politiku v dobách, kdy naše politické vedení
bylo na bludných cestách, a tím vlastně
dalo začátek k naší osvobozovací
vnitřní politice.
Prosím slavné Národní shromáždění,
aby na věčnou památku tohoto velkého
činu našeho spisovatelstva usneslo se podle návrhu
kulturního výboru. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hajn: Referent za výbor
rozpočtový p. dr. Srdínko vzdává
se slova.
Další řečníci nejsou, budeme
tedy hlasovati. Prosím, račte zaujati místa
svá. (Děje se.)
Kdo jest pro návrh výboru kulturního a rozpočtového,
tak, jak byl panem referentem přečten, prosím,
aby povstal. (Děje se.) Návrh jest přijat
většinou.
Půjdeme k dalšímu bodu. To jest
21. zpráva I. výboru státně-zřízeneckého,
II. výboru ústavního a III. výboru
kulturního o peticích č. 2898, 2203
a 2721 (tisk č. 2776.)
Zpravodajem za výbor státně-zřízenecký
jest pan dr. Stojan. Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj poslanec dr. Stojan: Slavné Národní
shromáždění!
Pensistům byla povolena 80 % přirážka.
Stalo se asi nedopatřením, že jí dosud
nedostal také Jan Zborka, respicient finanční
stráže ve výslužbě. Státně
zřízenecký výbor navrhuje, aby petice
ta byla ministerstvu financí k brzkému vyřízení
odporučena. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hajn: Za výbor ústavní
bude referovati pan dr. Zahradník. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj poslanec dr. Zahradník: Jménem
ústavního výboru navrhuji, aby petice spolku
"Gesundheitspflege" v Chrastavě, byla postoupena
ministerstvu zdravotnictví. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hajn: Za výbor kulturní
bude referovati pan Otm. Hrejsa. Dávám mu
slovo.
Zpravodaj poslanec Hrejsa: Slavné Národní
shromáždění!
Mám podati stručnou zprávu o petici Církevní
rady české obce starokatolické v Praze, která
žádá finanční podporu.
Starokatolická církev, uznaná 18. října
1877, má v republice Československé 22488
členů, kteří tvoří 12
církevních obcí. Duchovních jest 14,
z nichž jest 1 správce biskupství, 10 farářů
a 3 farní vikáři (kooperátoři).
Roční příjem duchovních správců
činí 1200-4000 Kč; většina jich
musí vedlejším zaměstnáním
vydělávati si živobytí.
Ve starém Rakousku obdržela starokatolická
církev podporu ze státních prostředků
na úpravu platů duchovních správců.
Kulturní výbor navrhuje:
Petice číslo 2721 postupuje se ministerstvu školství
a národní osvěty s doporučením,
aby synodální radě církve starokatolické
ve Warnsdorfě povolilo roční podporu 70.000
Kč. na úpravu platů duchovních správců,
této církve a to až potud, pokud i jiným
církvím bude se dostávati státního
příspěvku.
Místopředseda dr. Hajn: Další
řečníci nejsou, budeme hlasovati o těch
třech návrzích najednou. Račte zaujati
místa. (Děje se.)
Kdo jest pro návrhy výborů jmenovaných,
račiž povstati. (Děje se.) To jest většina,
návrhy jsou přijaty.
Začneme projednávati denní pořádek
ten, který byl posunut během jednání
a tu na prvém místě jest
22. zpráva výboru pro změnu jednacího
řádu o návrzích členů
Národního shromáždění
dra O. Krouského, Frant. Buřívala
a soudruhů (tisk č. 97) a člena Národního
shromáždění R. Bechyně
a soudruhů (tisk č. 2505) na změnu jednacího
řádu Národního shromáždění
a o vlastním návrhu usneseném výborem
pro změnu jednacího řádu podle §§
14. a 17. jednacího řádu na vydání
zákona o jednacím řádu poslanecké
sněmovny Národního shromáždění
(tisk č. 2750).
Udílím slovo panu dru Krouskému, jakožto
referentu. (Předseda Tomášek ujímá
se předsednictví.)
Zpravodaj posl. dr. Krouský: Vážené
Národní shromáždění, budujíc
ústavní základy Československé
republiky, má úkol zasaditi v stavbu parlamentního
systému vládního konečný kámen,
má určiti pravidla, jimiž spravovati se bude
příští zákonodárný
sbor našeho státu, jakmile vůlí lidu
bude povolán k práci politické. Úkol
ten není snadný a té okolnosti byl si výbor
pro změnu jednacího řádu plně
vědom, když brzo po ustavení dnešního
revolučního Národního shromáždění
byla mu přidělena tato práce, a proto věnoval
svému úkolu několikaměsíční
intensivní činnost. Předkládáme
dnes sněmovně osnovu a tu mohu jen s potěšením
konstatovati, že i v těch částech, kde
mínění se zprvu různila, došlo
téměř bezvýhradně o osnově
k dohodě. Soustava jednacího řádu
jest také čistě technickou otázkou
a jako taková má pro všechny sněmovní
strany stejný význam.
Doba, která jest vyměřena projednání
osnovy v plenu, zabraňuje mi, abych přednesl podrobnější
referát o práci výborové. Mohu jen
stručně dotknouti se hlavních zásad,
jimiž se výbor při svých pracích
řídil, a pokud jde o podrobnější
odůvodnění, mohu jen odkázati k zprávě
tiskem rozdané.
Úprava jednacího řádu jest součástkou
těžkého problému, jak suverenitu národa
uvésti k platnosti pro běžné práce
státu, pro tvůrčí státní
činnost.
Ovšem, že tam, kde by byl sám parlamentarism
chorobný, nemohl by sám o sobě jednací
řád vyléčit tyto choroby, které
mají tolik příčin mimo parlament ležících.
Jistě, že nejsou to juristická pravidla, nýbrž
psychičtí činitelové, na nichž
spočívá nerušená práce
tak složitého zařízení, jakým
jest parlament. Přece však není bez významu,
má-li parlament jednací řád dobrý
či špatný.
Výbor při svých pracích měl
na zřeteli ony základní principy parlamentního
řízení, jež mají původ
v parlamentarismu anglickém.
Již koncem 18. století stanovil Bentham, anglický
filosof a politik, ve své theorii parlamentního
jednání tyto principy:
Prvým takovým základem a nepostradatelným
předpokladem funkce parlamentu jest veřejnost.
Ona jest základním pravidlem, směřujícím
k zajištění důvěry veřejnosti.
Bentham odůvodňuje toto své stanovisko takto:
"Publicita jednání vede poslance k plnění
závazků; tím teprve získá se
důvěra lidu, jeho souhlas k zákonům
a opatřením parlamentu. Konečně jen
tak poznati může vláda smýšlení,
potřeby těch, jimž vládne. Publicita
jest nutná ke kontrole poslanců voliči a
jen tak mohou poslanci získati informace od lidu, je-li
seznámen s debatami o sporných otázkách."
A dále pokračuje:
"Co znamená ve volném a svobodném státě
důvěra a bezpečnost! Nejen pro lid, ale právě
i pro vládu! Znemožněte, aby se něco
uskutečnilo, co se národu zamlčí,
dokažte, že není vaším úmyslem
lid klamati a něčím překvapovati,
a vzali jste tím všechny zbraně těm,
kdož se státem nejsou spokojeni. Obyvatelstvo s úroky
vrátí důvěru, kterou mu svěříme.
Moc utrhačství se oslabí, neboť ono
jen v přítmí loví a denní světlo
nejlépe je odzbrojí. Připouštím,
že tajná politika ušetří leckdy
vládu nepříjemností, ale soudím,
že celkem tato politika více obtíží
způsobí, než by jim zabránila. Jsem
přesvědčen, že ze dvou vlád,
z nichž jedna tajnou, druhá veřejnou politiku
provozuje, tato nabude síly, věhlasu a zdatnosti,
jimiž odpůrce snadno zdolá."
I náš jednací řád vyhovuje požadavkům,
aby pokud možno nejvíce vyhověno bylo základnímu
principu veřejnosti a publicity sněmovního
jednání. Zmiňuji se jen o tom, že lhůta
mezi rozdáním tištěné zprávy
výboru a mezi jednáním sněmovny o
ní určena na 24 hodin, rovněž tak lhůta
mezi prvním a druhým čtením. Pro schůze
sněmovny vyslovuje se tu v §u 37 zásada veřejnosti
a jen ve výjimečných případech,
nikdy ne při jednání o rozpočtu a
daních, může se sněmovna usnésti,
aby schůze byla důvěrná.
Ze základního principu veřejnosti plyne řada
dalších požadavků. Předem požadavek,
aby zajištěna byla kdykoli a pokud možno nejvíce
publicita všeho toho, co se ve sněmovně děje
a díti bude. Bentham jde až do podivných důsledků
v praxi, žádá-li aby projednávané
návrhy a příslušná ustanovení
jednacího řádu čitelně byly
napsány na tabulích, jež se před očima
poslanců vyvěsí. Z něho odvozuje též
své návrhy na zabezpečení frekvence.
Druhým uznaným základním principem
parlamentního jednání jest nestrannost předsedova.
Dvojí je ráz funkce předsednické.
On jednak representuje celou sněmovnu, jednak řídí
jednání sněmovní nejen tím,
že předsedá schůzím, ale i tím,
že pověřen disciplinární mocí
chrání parlament před rušivými
živly, a bdí i nad zachováním práv
poslanců, jež jednacím řádem
jsou zaručena. Předseda skutečně jest
soudcem parlamentního práva, jehož autoritu
jest bezpodmínečně chrániti. Práva
udělená předsedovi odpovídají
parlamentní tradici. Práva tato nečelí
proti sněmovně, proti výkonu poslaneckého
mandátu, nýbrž směřují
k ochraně parlamentarismu. Autorita předsedova podmíněna
jest naprostou nestrannosti předsedovou, která jest
základním rysem a životním pravidlem
pro nositele tohoto úřadu.
Předseda, který by nadužíval svých
práv proti sněmovně, octl by se v brzku v
takovém konfliktu se stranami, veřejným míněním
a parlamentem samým, že by postavení jeho bylo
znemožněno.
Naše sněmovna, naše N. S. nebude míti
dlouhých vlastních tradic, jedině praxe dnešního
N. S. může býti základem dalšího
vývoje našeho parlamentarismu.
A tu mohu s radostí a jistě za souhlasu celého
shromáždění konstatovati, že dosavadní
milovaný náš předseda kolega Tomášek
jako první budovatel naší vlastní parlamentní
tradice předsednické bude nástupcům
vždy krásným vzorem (Potlesk.), který
dovedl pevnou rukou, avšak naprosto objektivně zastávati
funkci soudce parlamentního práva, rozdělovati
spravedlivě v duchu parlamentních pravidel světlo
a stín mezi sněmovnu a jednotlivé její
členy a mezi politické strany této sněmovny.
Za to platí mu i naše vděčné
uznání a plná důvěra. (Hlučný
potlesk.)
Třetím předpokladem parlamentního
jednání jest, aby se přesně rozlišovalo
mezi jednotlivými oddíly parlamentního jednání,
t. j. mezi návrhem, debatou a hlasováním;
z toho vyplývá požadavek, aby se návrhy
přesně formulovaly a písemně podávaly.
Čtvrtým a pátým principem správného
postupu parlamentních prací stanovil Bentham svobodu
slova a princip majoritní.
Tyto základní principy parlamentního jednání
platí ještě dnes a nejen v Anglii, nýbrž
v celém světě. Neboť vývoj parlamentarismu
a jeho forem závisí na obou stranách atlantického
oceánu ve všem podstatném na anglickém
vzoru, i když vývoj bral se různým směrem
a vliv anglického vzoru nebyl všude stejně
silný. Theorie arci nesmí strnouti, nýbrž
musí ohledně těch zjevů, jež
podléhají historickému vývoji, také
sama se vyvíjeti a pokračovati s dobou. V tom směru
třeba bylo přihlížeti k novodobým
požadavkům parlamentního života, aby upraveno
bylo postavení vlády jako nositele výkonné
moci k parlamentu a aby přihlíželo se k dalšímu
rozhodujícímu činiteli, který v starší
nauce o jednacích řádech byl opomíjen,
t. j. k politickým stranám; s tím souvisí,
aby nejen vláda majority byla zaručena, ale aby
došla i minorita přiměřené ochrany.
Jednací řád nechce parlament násilně
poutat a vázat, nesmí však také v něm
svou nedokonalostí podporovat a umožňovat anarchii.
Úkolem parlamentarismu jest, dát pravdivý
výraz pravé vůli lidu, občanstva,
zastoupeného poslanci a členy senátu. To
jest: uplatnit vůli většiny.
Osnujíce předlohu jednacího řádu,
stáli jsme před neobyčejně vážným
úkolem. Naše N. S. je podstatně jiný
parlament, než bývaly na př. poslanecká
a panská sněmovna rakouská. Neboť