K §§ 21., 22., 23., 24., 25., 26. a 27. není
žádných pozměňovacích
návrhů a dávám tedy o všech těchto
paragrafech hlasovati najednou dle znění zprávy
výborové. Kdo souhlasí, prosím, aby
povstal. (Děje se.) To jest většina,
tyto §§ 21.-27. jsou přijaty ve znění
zprávy výborové.
K § 28. jest pozměňovací návrh
kolegů Šolleho a Čuříka.
Dávám tedy hlasovati nejdříve o tomto
pozměňovacím návrhu a prosím
pány, kteří souhlasí s tímto
návrhem, aby povstali. (Děje se.) To jest
menšina, návrh jest zamítnut. Dávám
o tomto paragrafu hlasovati dle znění zprávy
výborové a prosím pány, kteří
souhlasí s tímto paragrafem dle znění
zprávy výborové, aby povstali. (Děje
se.) To jest většina, návrh je přijat.
K § 29. navrhují kolegové Šolle
a Čuřík škrtnutí. Dávám
tedy hlasovati o § 29. podle znění zprávy
výborové a prosím pány, kteří
souhlasí s tímto zněním, aby povstali.
(Děje se.) To jest většina, § 29.
jest přijat dle znění zprávy
výborové.
K §§ 30., 31. a 32. není učiněno
žádných pozměňovacích
návrhů. Dávám o těchto paragrafech
hlasovati dle znění zprávy výborové
a prosím pány, kteří souhlasí
s tím zněním, aby povstali. (Děje
se.)
To je většina, tyto paragrafy jsou přijaty.
O sazbě daně z masa I.: "Daň dle váhy",
dám hlasovati dle návrhu kolegů Šolleho
a Čuříka. Návrh pozměňovací
byl čten, prosím tedy pány, kteří
souhlasí s návrhem kol. Čuříka
a Šolleho, aby povstali. (Děje se.)
To je menšina. Návrh, týkající
se daně dle váhy, je zamítnut.
Dávám hlasovati o sazbě daně z masa
I.: "Daň dle váhy" ve znění
výborové zprávy a prosím pány,
kteří souhlasí s tím zněním,
aby povstali. (Děje se.)
To je většina, sazba daně z masa l., daň
dle váhy, je přijata.
Dále dám hlasovati o sazbě daně z
masa II., daň z kusu. Zde máme pozměňovací
návrh k odst. 1. kol. Jílka a soudruhů.
Prosím pány, kteří s tímto
pozměňovacím návrhem souhlasí,
aby povstali se svých míst. (Děje se.)
To je menšina. Tím jest návrh zamítnut,
a dávám hlasovati o znění sazby dle
zprávy výborové. Prosím pány,
kteří souhlasí se zněním zprávy
výborové, aby povstali. (Děje se.)
To je většina. Sazba daně z masa, daň
z kusu II. je přijata.
K odst. 2., 3. a 4 o dani z masa není žádných
pozměňovacích návrhů, bude
tedy o nich hlasováno dle znění zprávy
výborové.
Prosím pány, kteří souhlasí
s tímto zněním, aby povstali. (Děje
se.)
To je většina. Odstavce 2., 3. a 4. o dani z masa
jsou přijaty.
Tím jsou přijaty všechny odstavce spadající
pod II. až na odst. 5., týkající se
dobytka vepřového. K tomuto odstavci navrhuje zmenu
kol. Jílek. Návrh byl přečten,
je tedy znám a prosím pány, kteří
souhlasí s tímto pozměňovacím
návrhem, učiněným kol. Jílkem
k odst. 5., aby povstali. (Děje se.)
To je menšina, návrh ten se zamítá,
a dávám hlasovati o odstavci tom dle znění
zprávy výborové. Prosím pány,
kteří souhlasí s tímto zněním,
aby povstali. (Děje se.)
To je většina, odst. 5., II. je přijat.
Nyní zbývá ještě hlasovati o
titulu a formuli úvodní. Prosím pány,
kteří souhlasí s titulem a formulí
úvodní, aby povstali. (Děje se.)
To je většina; titul a formule úvodní
jsou přijaty, a tím je zákon v prvém
čtení přijat.
Pan referent hlásí se o slovo, dávám
mu je.
Zpravodaj posl. Ferdinand Jirásek: Velevážení
pánové! Kolega Čuřík
se na mne obrátil, že jsem se dotkl jeho cti v tom
směru, že jsem prohlásil, že nechodí
do rozpočtového výboru a následkem
toho že se nám předkládají v
poslední chvíli pozměňovací
návrhy před plenem, kdy je není ani možno
přečísti a zaujmouti k nim stanovisko. Konstatuji,
že se to netýkalo p. kol. Čuříka,
nýbrž pánů z lidové strany, kteří
do rozpočtového výboru nechodili. V důsledku
toho pak nám přicházejí s takovými
návrhy. (Výborně!) Prosím,
aby to slavné Národní shromáždění
vzalo na vědomí.
Místopředseda Udržal: Nyní budeme
hlasovati o zákoně, právě v prvém
čtení přijatém, ve čtení
druhém. Prosím pány, kteří
souhlasí s tímto zákonem, aby povstali. (Děje
se.) Tím jest přijat zákon tento i
ve druhém čtení.
Resoluce žádné nejsou a jest tudíž
tento odstavec denního pořadu vyčerpán,
a přikročíme k následujícímu
odstavci denního pořadu; tím jest (tisk 2811):
Zpráva I. ústavního výboru,
II. rozpočtového výboru o vládním
návrhu zákona (tisk č. 2773), kterým
se vláda zmocňuje ke slučování
a rozlučování obcí, k změně
hranic obcí, okresů, žup a zemí, jakož
i k potřebným administrativním opatřením
s tím souvisejícím (tisk 2810).
Referentem jest kol. dr. Bartošek, prosím,
aby se ujal slova. (Hlasy: Není přítomen!)
Jest přítomen člen Národního
shromáždění kol. J. Ulrich? (Hlasy:
Ne.)
Není-li námitek se strany Národního
shromáždění, odložím
tento odstavec, a, nežli snad se dostaví pánové,
přikročím k odstavci následujícímu,
17., jímž jest tisk č. 2809,
10. Zpráva I. právního výboru
a II. rozpočtového výboru o vládním
návrhu zákona (tisk číslo 2746) o
zrušení kobliny a rokoviny a jiných
povinností v Podkarpatské Rusi a na Slovensku (tisk
č. 2809).
Zpravodajem jest za výbor právní dr. Brežný
a za rozpočtový výbor Rud. Pilát.
Za dra Brežného jest ustanoven dr. Matoušek,
prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Vážené
Národní shromáždění!
V zastoupení právního a rozpočtového
výboru dovoluji si doporučiti Národnímu
shromáždění ku přijetí
vládní návrh zákona, jenž jedná
o zrušení kobliny a rokoviny a jiných povinností
v Podkarpatské Rusi a na Slovensku. Jest to, vážení
pánové a dámy, zvláštní,
že revoluční Národní shromáždění
ku konci svého zasedání přistupuje
k tomu, aby jakési zbytky starých robot zrušilo.
V Podkarpatské Rusi totiž a na Slovensku odvádějí
se určité dávky plodinové farářům,
učitelům, kantorům, určité
práce musí vykonávati přifařenci,
gruntovníci a mimo to dovážejí ještě
některým farářům dříví.
Původ těchto dávek jest zastaralý.
Někteří praví, že dokonce král
Štěpán je zavedl. Postupem času vytvořeny
byly tyto zvyky asi takto:
Každý gazda (hospodář), jenž má
více než 1/8 oreku (nad 4 jitra)
vlastní orné půdy, odváděl
z roční sklizně:
faráři (plebánovi) 2 korce a témuž
obdělával potahem 1 den nebo ruční
prací 2 dny,
kantoru pak odváděl 1 korec osypů.
Chalupník, jenž má pod 1/8
oreku, odváděl:
faráři 1 korec, kantoru 1/2
korce a prací ruční obdělával
faráři 1 den.
Domkář pak obdělával pouze faráři
den.
Tato plnění tvořila od vzniku svého
jistou část příjmů farářových,
kantorů i učitelů.
Vedle těchto povinností, což bude Národní
shromáždění velice zajímati,
nutno uvésti ještě tak zvaný plat z
lože, důchod, který jest povinen odváděti
faráři každý manželský pár
anebo vdovec nebo vdova jistým množstvím obilí
(někde také vína) anebo v hotových
penězích. (Veselost.) Toto ložné
jsou povinni platiti také ženatí, na dovolené
jsoucí vojíni, jsou-li puštěni na delší
dovolenou domů, ale dokud jsou v činné vojenské
službě, platí jejich manželky jen polovinu
jejich společného poplatku. (Veselost.)
Na některých místech jsou věřící
povinni vykonávati pro faráře jisté
služebnosti, které - poněvadž se nezakládají
ani na desátkovém právu ani na urbárních
povinnostech - jsou až do dnes v platnosti.
Někteří faráři užívají
též práva výseku dříví.
Oprávněnými byli tedy a jsou dosud: kněží-faráři,
pak pěvci-kantoři a učitelé církve
řecko- i římsko-katolické, kalvínské
i helvetské, ba i kláštery správu duchovní
obstarávající a povinnými jsou i byli
přifařenci gruntovníci.
Tyto osoby zjišťovaly se při občasných
kanonických visitacích.
Přesné takovéto vyšetření
svrchu uvedenných povinností osadníků
stalo se již v letech 1802-1806.
Poslední soupis na základě kanonických
visitací pochází z roku 1896.
Vzhledem k opětovně projeveným přáním
obyvatelstva zahájil administrátor Podkarpatské
Rusi šetření za účelem zrušení
zmíněných povinností a na základě
usnesení vlády vydal pak dne 4. března 1920
pod číslem 3892 vyhlášku tohoto znění:
K uctění jubilea 70tiletých narozenin p.
presidenta dra T. G. Masaryka prohlašuje vláda Československé
republiky slavnostním způsobem, že v nejbližší
době zruší kobliny a rokoviny i povinné
dny výkupem a upraví poměr mezi lidem a duchovními
resp. učiteli po vyslechnutí přání
lidu.
Ve dnech 9. a 10. března 1920 konala se pak na podnět
ministrů vnitra a zemědělství zvláštní
podrobná anketa o této věci v Užhorodě.
Zásadní odpor proti zrušení kobliny
a rokoviny i denníků byl jen potud, že věcně
projevena byla obava, bude-li lze na příště
po zrušení dotčených povinností
řádně obdělávati role farářů
a kantorů, po stránce formální pak
hájena byla církevní samospráva, které
- podle náhledů projevených - jedině
by příslušelo věc tu upraviti, poněvadž
až dosud touto cestou bývala upravována.
Rozprava vyzněla celkem souhlasně v ten smysl, že
jest nutno jednati o zrušení břemen, jimiž
jednotliví osadníci jsou zatíženi, současně
bylo však lze postřehnouti, že dosud není
všem účastníkům zcela ujasněna
cesta, kterou se má postupovati, to lze snadno vysvětliti
u oprávněných obavou, dostane-li se jim přiměřené
náhrady, aby neutrpěli úbytku na řádných
příjmech, a u povinných hlavně tím,
že nenalezlo u nich ohlasu navržené opatření,
aby jistina výkupní k zajištění
oprávněného vybavena byla právem zástavním.
Přihlížejíc k výsledkům
ankety právě zmíněné, předložila
vláda osnovu zákona o zrušení kobliny
a rokoviny a ostatních povinností podobných,
připomínajíc, že jde o zákon
rámcový na způsob zákona o zabrání
velkého majetku pozemkového ze dne 16. dubna 1919,
č. 215 sb. z. a n.
Zásada, podle které zmíněné
povinnosti za přispění státu se zrušují,
vyslovena jest v § 1. a to prozatím pouze pro příslušníky
církve řecko-katolické; úprava otázky
této pro ostatní církve ponechává
se po vyšetření poměrů době
pozdější.
Podrobnější provedení zásady
v § 1. vyslovené vyhrazeno jest podle § 2. další
úpravě a to pro území Podkarpatské
Rusi sněmu tohoto území ve smyslu §
3. odst. 4. ústavní listiny ze dne 29. února
1920, č. 121 sb z. a n., a pro Slovensko, kdež těchto
případů bude patrně méně,
vládnímu nařízení, které
samozřejmě bude se shodovati v podstatě s
úpravou na Podkarptské Rusi.
§ 3. stanoví zatímní opatření
pro přechodnou dobu, aby nenastalo vacuum.
Ježto jde zatím o pouhý zákon rámcový,
není zapotřebí již nyní obírati
se podrobnostmi, zejména stanovením výše
státního příspěvku a vládě
vyhražuje se v té věci podati podrobné
návrhy sněmu Podkarpatské Rusi.
Doporučuji jménem výboru, aby Národní
shromáždění osnovu tuto, která
byla v obou výborech, právním i rozpočtovém,
přijata, ústavně schválila. (Výborně!)
Místopředseda Udržal: Není nikdo
ke slovu přihlášen.
Přistoupíme k hlasování. Prosím,
abyste zaujali svá místa. (Děje se.)
Dám hlasovati o navržené osnově zákona,
a to o všech 4 paragrafech, o nadpise a úvodní
formuli v jediném celku. Není proti tomu žádných
námitek? (Nebylo.) Není.
Dávám tudíž hlasovati v prvém
čtení o návrhu zákona v celkovém
znění a prosím pány, kteří
souhlasí s tímto návrhem dle zprávy
výborů, aby povstali. (Děje se.) Zákon
jest v prvém čtení přijat.
Jsou nějaké textové změny?
Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Ne.
Místopředseda Udržal: Nejsou. Kdo přijímá
zákon tento také ve druhém čtení,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina.
Zákon jest ve druhém čtení přijat.
Tím jest vyřízen odst. 17. denního
pořadu a přikročíme k odstavci následujícímu,
jímž jest
11. zpráva rozpočtového výboru
o vládním návrhu zákona (tisk č.
2582) o akciové bance cedulové (tisk 2810).
Zpravodajem jest pan kolega Svozil, prosím, aby
se ujal slova.
Zpravodaj posl. Svozil: Vážené Národní
shromáždění! Myslím, že
úkol referenta v takové poslední schůzi
sněmovní není nikterak záviděníhodný,
a sice prostě proto, poněvadž se vlastně
o věci nemůže mluviti tak, jak by toho vyžadovala,
rozebírati ji, nýbrž jest nutno odbýti
věc pokud možno stručně. Já se
o tom zmiňuji jen proto, poněvadž to vypadá
na venek tak, jakoby ty zákony byly dělány
ledabyle a jako by se to odbývalo. Při bance cedulové
jest možno říci s nejlepším vědomím,
že není tomu tak, poněvadž jest to zákon,
který byl připravován již hodně
dlouho, byl propracováván se všech možných
stanovisk a se všech možných stran.
Spornou byla nejdéle otázka, má-li to býti
banka akciová, čí má-li to býti
banka státní. Nehledě tedy k té věci
principielní, myslím, že rozhodlo z největší
míry stanovisko jaksi spíše taktické,
poněvadž stát a státní správy
jmenovitě ve střední Evropě byly zdiskreditovány,
takže dávati takovou věc do rukou státu
nebylo by vypadalo příliš lákavě
a vábně a nebylo by budilo valné důvěry,
dokud stát nemá možnost ukázati skutkem,
a tedy řeknu: určitou dobou zkušební,
že chce jíti cestou normálního vývoje.
Zákon také sám vyplynul právě
z té snahy, aby jednak bylo ukázáno, že
tou cestou normálního rozumného vývoje
stát se bráti chce a že nevylučuje ovšem
ani podnikatelství jiné, tak aby z toho nebyly snad
vyvozovány nějaké mylné závěry.
Když tedy bylo zásadně rozhodnuto, pak vlastně
nezbývalo dohromady nic jiného, než vlastně
jen věcí formální právní
a zbývalo snad také to, aby se vynechaly některé
věcí, které na př. při staré
cedulové bance rakousko-uherské byly na závadu.
To bylo jmenovitě při vydávání
pokladničních poukázek a při podobných
věcech, takže naše banka cedulová má
býti omezena čistě na bankocedulové
obchody, tedy na obchody, které takové bance přísluší
a které vylučují zneužití. Jest
pochopitelno, že v návrhu bylo postaráno o
to, aby stát mohl hájiti přiměřeně
zájmy veřejnosti, aby to nebyly jen zájmy
akcionářů, zájmy soukromopodnikatelské,
které by tu byly hájeny, nýbrž aby tu
byly hájeny také zájmy veřejné.
Myslím, že návrhem tímto podařilo
se jaksi oba zájmy spojiti, třeba že jest pochopitelno,
že ti, kteří principielně trvali na
bance státní proti bance akciové, najdou
určité závady a byli by si přáli
určitých změn. Ale jakmile se principielně
přijme banka akciová, jest pochopitelno, že
se musí na tom trvati také do důsledků,
že banka musí míti vlastnosti banky akciové
a že musí těm akcionářům
dávati určitá oprávnění,
aby na té bance měl někdo zájem. Zákon
sám nepředchází nikterak a neprejudikuje
zákonu měnovému a event. zákonům,
kterých bude potřebí, nestaví se v
cestu tomu, co by event. muselo býti změněno,
a proto také stanoví některé věci
snad méně určitě, nežli by si
někteří, kdo se jimi obírali podrobně,
přáli. Ale bylo nutno odkazovati na ten zákon.