Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Nebylo bezvýznamné, aby zákon byl projednán již teď, a sice proto, poněvadž již jednou se přišlo s vládním návrhem rámcovým tohoto zákona, tuším asi jen o 4 paragrafech, a tehdy finanční výbor i rozpočtový výbor se postavily na stanovisko, že jest potřebí zákona úplného. Kdybychom teď ten zákon nepřijali, bylo by to budilo v cizině dojem, že ta myšlenka padla, že není dosti síly ji provésti, a bylo by to působilo jisté rozladění a jistou také nedůvěru. Z těch důvodů, že se nechtělo prejudikovati, nebyla stanovena na př. ani relace stříbra ku zlatu, a tu dovoluji si upozorniti na chybu, která tiskem se octla při § 28. Jest to sice tisková chyba, ale má jaksi ráz chyby věcné. Jest to při § 28. v odstavci c), kde jest stanoveno, že stříbro bude oceněno v relaci stanovené měnovým zákonem. Poněvadž bylo navrhováno změn více a v sazárně si patrně nevšimli, že byly všechny škrtnuty, zůstal dodatek "ke zlatu jako 18:1". Ale výbor rozhodl, ponechati to měnovému zákonu, tedy neprejudikovati, kdežto tím "18:1" by bylo již prejudikováno a nemá to také -jak i při běžném čtení je patrno, - žádného smyslu. Poněvadž tedy jest potřebí, aby zákon byl schválen, poněvadž jest potřebí, aby se mohly konati již přípravy v tom určitém právě směru, který se zde stanoví, aniž by se prejudikovalo věcem, které mají býti vyřízeny definitivně, doporučuji tento návrh ke schválení s vynecháním slov v § 28., jak jsem již uvedl, "ke zlatu jako 18:1". (Výborně).

Místopředseda Udržal (zvoní): Jsou předloženy 3 pozměňovací návrhy a sice (čte):

člena N. S. Šrámka, Kadlčáka a soudr. ohledně návrhu zákona o akciové bance cedulové (tisk č. 2810).

V § 11. budiž doba trvání bankovního privilegia snížena na 10 let.

V § 12. budiž litera b) nahražena slovy: Byla-li banka zbavena své výsady podle § 15.

V § 15. odst. 2. budiž mezi slovo "moc" a slovo "pozbývá" vložen ještě doplněk: "může se Národní shromáždění k návrhu vlády usnésti, že banka ..."

V § 17. buďtež slova "nikoli ..." až do konce vypuštěna a nahrazena slovy "a budiž při nich dbáno všemožně také stránky umělecké".

Návrh jest dostatečně podporován, bude předmětem jednání.

Místo nynějšího § 18. navrhuje se toto znění: Nařízením ministerstva financí se stanoví, má-li pro tu kterou hodnotu býti užito textu v podřečí českém nebo slovenském. Při zavedení nových typů téže hodnoty budiž k tomu přihlíženo, aby vždy text slovenský vystřídal český a naopak.

Text bankovky obsahujž prohlášení, že Národní banka československá zaplatí za předloženou bankovku částku, na kterou zní, v zákonných mincích kovových.

Vedle toho buďtež opatřeny bankovky datem vydání, které musí býti pro zvolený typ stejné, dokud pro tuto hodnotu tento typ se nezmění, a dále buďtež opatřeny plným podpisem banky, pořízeným tiskem. Na bankovce budiž vytištěna trestní klausule. Dále budiž označení hodnoty na bankovkách uvedeno v těchto jazycích: ruském, německém, polském a maďarském.

V § 20. budiž slovo "oprávněna" nahrazeno slovem "povinna" a připojen tento další odstavec:

"Vyšetří-li se, že bankovky nebo mince domněle padělané byly pravé, přísluší straně nárok na náhradní úroky ve výši zákonných úroků z prodlení."

Návrh jest dostatečně podporován a bude předmětem jednání.

§§ 33., 34. a 36. buďtež vypuštěny."

Návrh jest dostatečně podporován a bude předmětem jednání.

Ke slovu byl přihlášen kolega dr. Nosek. Prosím, aby se ujal slova.

Není jistě námitek, aby řečnická lhůta byla stanovena na 10 minut. (Souhlas.)

Poslanec dr. Nosek: Slavné Národní shromáždění! Po několika poznámkách, které jsem tady pronesl k dani masné, bylo konstatováno, že příslušníci československé strany lidové, kteří patřili do výboru rozpočtového, neplnili náležitě svých povinností a absentovali dotyčný výbor. Dovolím si upozorniti a konstatovati zde, že oba dva, jak dr. Dolanský, tak také já, dr. Nosek, měli jsme téměř denně současně v tutéž dobu na 9 hodinu výbor ústavní a že tudíž ono absentování nemůže nám býti přičítáno za vinu, což nejlépe dosvědčí to, že to bylo náležitě oznámeno a místo nás dvou byli jiní dva do dotyčného výboru vysláni. (Poslanec Svozil: Jmenujte je, pane kolego, oni totiž nepřišli, kteří to byli?) Byli zvoleni náležitým způsobem.

Ve věci samotné dovoluji si k podanému návrhu několik slov.

Pokud se týče § 11., navrhuje osnova zákona, aby bylo bankovní privilegium stanoveno na dobu 20tiletou a po případě znovu zase na tuto dobu obnovováno. V tom směru dovoluji si doporučiti, aby bankovní privilegium bylo stanoveno pouze na dobu 10tiletou, poněvadž poměry, zejména jak nyní po válce se vytvářejí, doznají brzy různých neočekávaných změn, takže může býti dotyčné ustanovení posuzováno s různých hledisek, že zejména jest potřebí, aby celý tento zákon i vůbec struktura banky podle hospodářských poměrů měnících se v periodách kratších než jest perioda dvacetiletá, která na vývoj hospodářský jest příliš dlouze vyměřena, se mohly měniti, a tedy se doporučuje, aby ta doba na dobu 10ti let byla snížena.

Pokud se týče dalšího pozměňovacího návrhu, jde tu o otázku valné důležitosti. Jest to otázka placení hotovými. Zajisté, má-li banka býti tím, čím si ji představuje státní správa a celé národní hospodářství, musí rychle na požádání honorovati předložené bankovky. Ale jest tu ustanovení, které stanoví, že kdyby banka nehonorovala hotovými, nemohla se při tom odvolati na vyšší moc a nevysvětlila to během 24 hodin, ipso facto má pozbýti svého bankovního privilegia. Jest to věc velikého dosahu, ale když jde o takovou okolnost, která by mohla míti za následek značný otřes v životě hospodářském, zejména ve smýšlení a nazírání ostatním, doporučovalo by se, aby se náležitě věc vyšetřila a nenastala na pouhé toto faktum, nýbrž aby na doporučení vlády Národní shromáždění - byvši náležitě poučeno resp. obdrževši všechna potřebná vysvětlení - mohlo uvažovati o této důležité otázce a jako bankovní privilegium zákonem dalo, také nejen ipso facto, třeba to bylo vázáno na podmínky zákonné, zvláštním svým usnesením privilegia toho ji zbavilo.

Pokud se týká návrhu technické úpravy, že má býti při bankovkách také dbáno jejich umělecké stránky, tu si dovolím upozorniti na jednu věc: že by se to mohlo snad státi závadou co do bezpečnosti technického provedení bankovek, když by na příklad požadavek umělecké úpravy byl v rozporu s požadavkem technickým. Proto tedy neměla by se klásti v prvé řadě tak velká váha na to - obzvláště když víme, jak relativně jest věc umělecká posuzována - aby tento požadavek byl primérní, nýbrž aby vždycky jen v druhé řadě k němu mohlo se přihlížeti, poněvadž u bankovek nutno vždy v prvé řadě dbáti jejich úkolů jakožto platidel a v tom směru musí tedy především býti dáno zajištění, pokud vůbec možno, proti zločinným zásahům padělání a že tedy technickému jejich vypravení nutno dáti v prvé řadě přednost.

Další věc, která se zde navrhuje, týká se jazyka použitého při samém textu bankovek. Důsledně používá se všude v našem zákoně označení jazyka československého jako jazyka jednotného. Je v tom myšlenka jistě veliká, myšlenka podporovati tu unifikaci mezi nově přivtěleným Slovenskem a staršími korunními zeměmi. Já se domnívám, že by bylo dobře i na tomto poli myšlence té dáti plný výraz úplným na rovno postavením jak podřečí slovenského, tak českého, aby tedy nebyl stanoven jen český text pro bankovky, nýbrž aby dokumentovala se tím, že na jednom typu bankovky se použije podle uvážení ministerstva financí jazyka českého a na druhém slovenského, jednotnost obou jazyků. A mění-li se pak takový typ, když určitý typ se nahražuje novým, třeba by to byla bankovka stejné hodnoty, aby ona bankovka, která původně nesla český text, byvši nyní jinak upravena, třeba zůstala téže hodnoty, nyní měla text slovenský, aby na tomto poli úplná vzájemnost a úplné na roveň postavení podřečí slovenského a podřečí českého jednotného jazyka československého byly jasně dokumentovány.

Nyní ještě malá věc, pokud se týče bankovního data. Právě my jsme smutnými toho svědky, jaké obtíže působí při oběhu bankovek, když není plné jistoty, že bankovka je pravá a když ona nevykazuje všechny náležitosti, které již při prvním pohledu jaksi dávají jistotu, že můžeme míti důvěru v její pravost. Zejména jednoduchý člověk velice se nad tím pozastavuje, když typ bankovek, jinak stejný, měl by najednou bez vnitřní příčiny nésti jiné datum, a mohlo by z toho vzniknouti snad mínění, že se jedná o nějaký padělek, a my víme, jakou nejistotu v celém životě obchodním a v celém národním hospodářství právě to způsobuje, jestliže o jistém typu bankovek se rozšíří mínění, že četné výtisky mezi nimi jsou padělány.

Pak jedna věc, která také vyšla jaksi z toho dnešního nazírání na celé poměry. My vidíme, jak v dnešních poměrech i samým znalcům bylo mnohdy obtížným stanoviti pravost nebo nepravost kolků na předložených bankovkách a mnohdy se stávalo, že bankovka poměrně vyšší nominální hodnoty, na př. tisícikorunová, byla opatřena kolkem, o němž obyčejné oko laika nikdy a vycvičené a vytříbené oko znalce jen stěží mohlo dáti posudek, je-li kolek na bankovce pravý nebo falešný. Když bankovka taková byla zadržena a uznána konečně správnou, a jednalo se přece jen o částku poměrně vyšší, třeba 1000 K, která na měsíc nebo 2 až 3 měsíce byla zadržena příslušným úřadem, může to znamenati v konkretních okolnostech, když se jedná o menšího člověka, značnou újmu úrokovou. V tom směru bylo by dobré, pro zvýšení jistoty uzákoniti ručení dotyčných ústavů, aby ručily za své úředníky, za případné jejich přehmaty, které by snad v tomto případě se mohly státi.

Ještě pokud se týče myšlenky samé. Pan zpravodaj právem vyzvedl důležitý moment, že banka jest myšlena u nás jako banka akciová. Má-li tu býti získána úplná důvěra, jest jistě nutno, by banka byla bankou akciovou, na státu pokud možno nezávislou, a proto myslím, že by nebylo správné, jaksi kompromisním způsobem vnášeti sem moment státního zasahování, které se projevuje v návrhu osnovy v tom smyslu, že jedna třetina bankovních radů má býti jmenována mocí státní, kdežto ostatních šest by mělo býti voleno z akcionářů na valné hromadě. V tom směru jsme si tedy dovolili modifikovati návrh, aby, jako veškeré kapitály byly upsány jen soukromými akcionáři, aby také všichni bankovní radové nebyli ani z části jmenování, nýbrž všichni volení. (Výborně!)

Místopředseda Udržal: Ke slovu není nikdo přihlášen, debata jest skončena.

Během debaty byly podány ještě následující pozměňovací návrhy:

V § 44. budiž prvý odstavec vypuštěn celý a v odstavci druhém budiž text upraven takto:

Hlasovací právo za akcie, které se dostaly v majetek státní ...

V § 59. budiž odstavec druhý vypuštěn.

V § 73. navrhuje se toto znění: Bankovní rada skládá se mimo to z 10 bankovních radů, volených valnou hromadou akcionářů (§ 115.) na dobu 9 let. Každoročně končí funkce jednoho z nich. V prvních osmí letech rozhodne se vždy losem, který z bankovních radů, v ustavující valné hromadě zvolený, má vystoupiti. Vystouplí mohou vždy býti znovu voleni.

V § 74. v první větě buďtež škrtnuta slova: "ze 6 volených" a na konci téhož paragrafu slova " z volených".

V § 79. buďtež škrtnuta slova "jmenováni nebo zvoleni".

V § 123., první odstavec, navrhuje se toto znění: "Banka jest oprávněna poskytovati zápůjčky na ruční zástavy (lombard) na dobu nejdéle 3 měsíců a to na ...

§ 127. budiž vypuštěn.

V § 135., odstavec první, buďtež slova "Polovina" až "Československé" vypuštěna a podobně v odstavci třetím téhož paragrafu slova "a to ona" až "papírech".

Návrh jest dostatečně podporován.

Závěrečné slovo má pan referent.

Zpravodaj posl. Svozil: Vážené Národní shromáždění!

Bylo zde přineseno tolik pozměňovacích návrhů v poslední chvíli, kdy již vlastně debata jest skončena, že kdybychom je chtěli probírati, musili bychom pomalu zase schůzí odročiti. Věcného účelu, konstatuji, nemá dohromady vlastně ani jediný (Hlasy: Oho! Slyšte!), poněvadž, pokud by se mohlo o nich uvažovati, patří do zákona měnového a měnový zákon, jak se v této osnově výslovně odkazuje, bude teprve dělán.

Pokud jde o meritum, přejdu na věci, které zde byly nadhozeny. Říkalo se, že doba 20tileté privileje takové banky je dlouhá a žádá se snížení na 10 let. Mně - řeknu otevřeně - jako socialistovi bylo by nejmilejší, aby tato privilej byla co možná nejkratší, ale rozhodl-li se někdo již pro akciovou banku, musí té bance dáti takové prostředky, aby se mohla utvořiti. Kolik roků bude to trvati, než přijdeme do trochu normálních poměrů, a když dáme té bance na 10 let privilej, bude to stačiti, a může nám to stačiti? Myslím, že po střízlivém posouzení musíte přiznati, že by to nikterak nestačilo a že není možno s takovou krátkou lhůtou, jmenovitě v prvním období, vůbec počítati. Proto myslím, že je nutno trvati na původním návrhu.

Bylo-li zde řečeno, že při umělecké stránce bankovek má býti ta umělecká stránka až na druhém místě, pak nevím, ale pokud jsem se naučil čísti, tedy tak jsem tomu právě rozuměl, poněvadž se tam povídá, že mají býti nenapodobitelné se zřetelem na umělecký ráz. To je mně přece jasno, že nenapodobitelnost jest zde první a že má býti pokud možno srovnána s uměleckým provedením bankovek. Je-li tato umělecká stránka již v zákoně na druhém místě, pokud se týče textu bankovek, pak myslím, že takové poslední chvíle - a páni sami říkali, že mluvíme mezi dveřmi - jsou nejméně vhodny, aby zde dělali jazykovou demagogii, a jmenovitě aby ji dělali při bankovkách. (Výborně!)

Bankovky, pokud já tomu rozumím, aspoň myslím, že je při nich nejvíce důležito, aby byly co možná stejné a pořád stejné. Budeme-li je prohazovati třeba jen textem jednou tak, jednou onak, myslím, že se otevírá po stránce technické cesta dokořán i falsifikaci a pod. věcem. Zde rozhodují zájmy věcné. Podstatně pan řečník navrhl tu změnu textovou - já nejsem jazykozpytec, já nejsem znalec - ale pokud se z gymnasia pamatuji, říkalo se nám: Nejprve je řeč, pak nářečí a pak teprve podřečí. Já myslím, že čeština a slovenština jsou přece jen trochu více než podřečí. Když člověk i pojmy si takto plete, myslím, že by si měl rozvážiti, než přijde, a chce z takové věci, která jest ryze technická, vytloukati nějaký politický kapitál.

Pokud se týče návrhů ostatních, týkaly by se namnoze, ba ponejvíce, pokud vůbec zasluhují úvahy, až zákona měnového. A tu, vážené Národní shromáždění, měnový zákon (Výkřiky dr. Hrubana) - promiňte, když se mně dají v poslední chvíli, musím je posuzovati tak, jak byly čteny. Naučte se návrhy dávati včas. Vaši pánové - poukazuji na to znovu - nebyli ani jedenkráte při projednávání bankovního zákona ve výboru. Já tam chodil a vím, že tam nebyli. Když nejste ve výboru přítomni, mohli byste pak se svými návrhy přijíti také pozítří, až bude po Národním shromáždění. Budou stejně platny. Já jdu k věci. Když jsem vyprovokován, navrhuji, aby se s těmi Vašimi návrhy naložilo, jako by byly podány pozítří, poněvadž jsem zvyklý, že jak se jde, tak mám právo také se ozvati. (Posl. dr. Hruban: Ale referent má zůstati vždy klidný!) Račte prominouti! Já zůstal v mezích, dokud jsem nebyl provokován. Že by si referent musil všechno dáti líbiti, třeba od pana dra Hrubana, nevím. (Posl. dr. Hruban: Já jsem řekl, abyste zůstal v mezích věcnosti a nebyl osobní!) Řekl jsem výslovně, že to patří až do zákona měnového. Kdy budeme měnový zákon dělati, to ještě nevím. Avšak, než budou možny naše obchodní styky s Východem, myslím, že žádný rozumný člověk nemůže raditi, abychom ho dělali. Tehdy na to budeme míti čas a také na to, abychom provedli eventuelní změny toho, co by se v tomto návrhu zákona ukázalo méně vhodným aneb zastaralým.