Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Místopředseda posl. Udržal: Debata jest skončena, pan referent se vzdává slova, přikročíme k hlasování.

Budeme hlasovati o navržené osnově zákona, o všech 9 paragrafech, o jeho nadpisu a úvodní formuli najednou.

Prosím, kdo souhlasí se zněním zákona, §§ 1. až 9., s nadpisem jeho a úvodní formulí dle zprávy výborové, aby se pozvedl s místa. (Děje se.)

To je většina, zákon je přijat v prvém čtení.

Textové změny nejsou žádné. Prosím, kdo souhlasí se zákonem dle zprávy výborové také ve druhém čtení, nechť povstane. (Děje se.)

To jest většina, zákon jest přijat i ve druhém čtení.

Dám hlasovati ještě o resoluci, navržené oběma výbory. Je vytisknuta, mají ji tedy členové Národního shromáždění v rukou.

Prosím, kdo souhlasí s touto resolucí, nechť povstane. (Děje se.)

To je většina, resoluce jest též přijata.

Tím jest vyřízen odst. 14. denního pořádku. Přikročíme k odst. 15., jímž jest

9. zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk č. 1963) o dani z masa (tisk č. 2803). Referentem je kolega Ferdinand Jirásek. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. Ferdinand Jirásek: Vážení pánové a dámy! Předložená zpráva rozpočtového výboru upravuje zdanění masa. Proti stavu dřívějšímu jedinou výhodou zákona je, že odpadá napříště několikeré zdanění masa. Stávalo se, že maso, které bylo na př. zdaněno v Praze na jatkách, bylo-li převezeno na vinohradský trh, bylo znovu zdaněno, bylo-li převezeno třeba do Nuslí, bylo rovněž zdaněno a konečně, když se prodalo uzenáři, rovněž a pak na venek dále.

Návrh zákona a konečně zpráva samotná, která je předložena, tuto nespravedlnost odstraňuje a to tím způsobem, že daň z masa se zapravuje jedenkráte. Jestliže ten, kdo zapravil daň, maso zcizí, má možnost, aby sám na základě zvláštních stvrzenek, v zásobě chovaných, potvrdil dotyčnému kupujícímu, že daň z masa je zapravena. Tím je tvrdost zákona odstraněna.

Ovšem daň z masa se dosti zvyšuje a také se jinak upravuje. Dle dosavadního stavu byla daň z masa rozdělena na tři třídy, a to do 10.000 obyvatel, pak do 20.000 obyvatel a potom přes 20.000 obyvatel.

Nyní bude sazba jednotná a sice ta sazba obnáší za 1 kg masa 20 hal. Vedle toho, pokud se týká živého dobytka, značně byla zvýšena sazba, ale také byla do jisté míry odstupňována. Novinkou dále jest, čemu se zejména zemědělci bránili, že nepodléhaly zdanění domácí porážky, ať to byly vepřové nebo jakéhokoliv dobytka. Tentokráte ovšem zástupci zemědělců projevili s tím souhlas a přirozeně že také v důsledku toho výnos daně bude značnější a odhaduje se ministerstvem financí oproti dřívějšímu dva a půl milionu korun v Čechách, na Moravě a ve Slezsku na padesát milionů. (Slyšte!) Současně také jest možno, aby si obce stanovily také přirážky k dani z masa, a tím budou povzneseny značně finance obecní. Tento poslední důvod vedl rozpočtový výbor při řešení finanční otázky k tomu, že se pro návrh samý vyslovil a osnovu, jak ji předložila vláda, v plném rozsahu schválil. Já jménem rozpočtového výboru navrhuji Národnímu shromáždění, aby zprávu rozpočtového výboru v plném rozsahu schválilo.

Místopředseda Udržal: K tomuto návrhu zákona byly předloženy 4 pozměňovací návrhy:

První návrh pozměňovací člena Národního shromáždění Václava Myslivce, Čuříka a soudr. ohledně zákona o dani z masa (tisk 2803):

V § 1. odst. 1. budiž mezi písmeno "z" a slovo "porážek" vloženo slovo "živnostenských".

V § 4. odst. 2. navrhuje se, aby místo nynější druhé věty bylo toto znění: "Nařízení toto může býti vydáno jen pro jednotlivé živnostníky, a to nejdéle na tři měsíce, kterážto lhůta může však úřadem finančním býti obnovována."

Návrh jest dostatečně podporován a jest předmětem jednání.

Druhý pozměňovací návrh člena Národního shromáždění kol. Čuříka, Sedláčka a soudr. ohledně zákona o dani z masa (tisk č. 2803). Místo nynějšího § 8. navrhuje se toto znění:

"Z masa dopravovaného do míst prohlášených za uzavřené pro potravní daň na čáře zapravuje se tato daň jenom tenkrát, neprokáže-li osoba maso dopravující způsobem v § 2. naznačeným, že maso bylo již zdaněno.

Případná obecní přirážka k dani z masa již zdaněného vybere se na základě daňového průkazu."

§§ 9., 11. a 12. buďtež vypuštěny.

Na místo § 13. navrhuje se toto znění:

"Podnikatelé veřejných jatek jsou povinni, u všech porážek v těchto jatkách kýmkoli konaných přesvědčiti se o tom, že daň byla správně zapravena, a potvrditi svým podpisem platební stvrzenku, vyjímaje porážky, které se konají z nařízení úředního, aby čeleno bylo nákazám dobytčím." - Já bych prosil, aby návrhy, které jsou podávány, byly psány tak, aby je bylo možno přečíst. Kam takto dojdeme? Prosím tudíž pány navrhovatele, aby návrhy psali čitelně. - "Porážky takové nutno však stranou, které poražený dobytek patří, ve které byl nákazovou komisí ponechán, ohlásiti následujícího úředního dne a předložiti finančním orgánům na jejich žádost úřední rozkaz o nucené porážce.

Podnikatelé veřejných jatek ručí za daň nebo případné nedoplatky i s pokutou."

V § 15. buďtež mezi slova: "podnik, jakož" vložena slova: zároveň s opovězením živnosti".

V § 16. odst. 4. navrhuje se místo slov "konati .... zaměstnanci" slovo "obstarati".

§§ 19. a 20. buďtež vypuštěny.

V § 28. čís. 1. budiž za slovo "masa" vsunuto "dosud nezdaněného".

§ 29. budiž škrtnut.

V "Sazbě daně z masa" navrhuje se oddílu I. čís. 1. toto znění:

Daň z masa syrového, z masa připraveného a z masových výrobků činí 20 h z 1 kg.

Čís. 4. v témže oddílu l. budiž pak důsledně škrtnuto.

Pozměňovací návrh člena Národního shromáždění Jana Jílka a soudr. ke zprávě rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk č. 1963) o dani z masa (tisk ř. 2803).

II. Daň z kusu činí:

1. z dobytka hovězího

K odstavci 5.:

5. z dobytka vepřového

Návrhy jsou dostatečně podporovány a budou projednávány.

Ke slovu přihlásili se p. kol. dr. Nosek a p. kol. Jílek.

Pro jednotlivé řečníky navrhuje se stanovení lhůty na 10 minut.

Není námitek? (Nebylo.) Námitky nebyly činěny. Dávám slovo p. posl. dr. Noskovi.

Posl. dr. Nosek: Slavné Národní shromáždění! Úprava masné daně, jak se podává v referátu rozpočtového výboru, jest podstatně jiná, nežli jaká byla úprava dosavadní. Hlavní změna spočívá v tom, že původní daň byla odstupňována jednak podle kusu, jednak podle místa, kde daň se platila, a rozlišována mimo to sazbou svojí v místech uzavřených pro vybírání daně na čáře. Nyní způsobem novým a jednotným stanoví se jednotná sazba dle váhy 20 haléři za 1 kg. Jedna věc tedy jest podstatně novou, totiž, že oproti dřívějšku rozšiřuje se povinnost platiti masnou daň také na porážky soukromé. A v tom směru dovolil jsem si tu učiniti návrh pozměňovací, aby totiž v § 1. pod č. 1. vsunuta byla slova "živnostenských porážek" za tím účelem, aby vyloučena byla povinnost zdaniti i porážky soukromé. Měl-li by býti přijat návrh tak, jak vychází z výboru, vedlo by to k tomu, že na př. porážka drobného hovězího dobytka, kůzlat anebo podobného menšího domácího zvířectva musela by býti jednotlivými konsumenty na venkově oznamována příslušným úřadům a daň zároveň s tím zapravována. Především není možno, aby některý státní aparát měl tolik možnosti, kontrolovati tyto jednotlivé drobné porážky, a nesmíme zapomenouti, že poměry faktické mnohdy jsou silnější, než ustanovení zákona. Život skutečný nedá se mnohdy vtisknouti vůbec v takováto ustanovení. My víme, - jako v jiných podobných případech se stává - že by zde ve skutečnosti toto zákonné ustanovení zachováváno nebylo. A když není možno zákonu zaručiti také jeho provádění, jest odůvodněno mínění, že nemuselo by to býti vůbec v zákoně stanoveno. Doporučuje se za tím účelem, aby zůstalo při dosavadním právním stavu.

Pokud se týká dalšího § 4., ten týká se kontrolních ustanovení. Jest nesporno, když živnostník nepodrobuje se náležitě kontrolním ustanovením finanční správy, že musí státní správa finanční míti náležité prostředky, aby dovedla také přiměti ho k zachovávání zákona. Na druhé straně však nesmí se přehlížeti, že příliš příkrá ustanovení kontrolní a také jejich provádění neodpovídá jistě intencím zákona a zejména zde v těchto případech, když jedna anebo druhá z osob povinných neplnila by povinnosti zákonem stanovených, jest nesprávno, ukládati jistá omezení, která jen na něho samotného se hodí, také řadě živnostníků ostatních. Zde stojí výslovně, že v takovém případě, kdy se snad zneužívá určitých ustanovení k obcházení zákona, mohou celé skupině živnostníků býti uložena těžká ustanovení omezující, a proto bychom se domnívali, že by bylo spravedlivo, aby omezován byl jenom ten, jenž sám proti zákonným ustanovením se provinil, a za druhé jest jisto, že když bude viděti, že nad ním jsou jistá ustanovení kontrolní a jej omezující, snad uzná svoji povinnost vůči správě finanční a nebude se nadále dopouštěti různých těch nesprávnosti, anebo řeknu: nepřesností, a není potřebí věc tu ukládati také ostatním jeho spoluživnostníkům a zejména není dobře, aby omezení ta byla do nekonečna. Proto se doporučuje pro jistotu poměrů takových živnostníků, aby bylo uvedeno, že nemůže se toto omezení státi déle, než na 3 měsíce a v krajním případě může býti finanční správě dovoleno, aby podle svého uvážení tuto krajní lhůtu znova na tento termín prodloužila. Jiná věc, o kterou se v daném případě jedná, jest otázka restituce. Zaplatí-li se daň na venku, která jest v zásadě v nynějším návrhu zákona stejná jako daň masná, vybíraná v místech uzavřených, pak jest správno, aby při dopravě masa do uzavřených měst bylo zabráněno dvojímu zdanění. Osnova zákona na to pomýšlí, ale praví výslovně, že daň má se zaplatiti venku, při dopravě masa zdaněného přes čáru má se vybírati znova, a oněm osobám, které zaplatily daň na venku, přísluší právo, žádati u finanční správy vrácení této daně. Já bych se domníval, že věc by byla mnohem jednodušší, kdyby maso venku zdaněné a z venku dopravované do měst uzavřených pro daň na čáře bylo prostě doprovázeno platebním průkazem.

Když jest zřejmo a úředním průkazem doloženo, jak to žádá § 2., (zejména tedy také stvrzenkou o zaplacení daně), že přihlášení se správě státní se stalo, že byla všechna kontrolní a revisní nařízení v tom směru zachována, pak je možno bez dalšího úředního řízení již ohlášené a zdaněné maso propustiti. Správně ovšem upozorňuji důvody na jednu věc. Což když v některých obcích vybírá se přirážka k dani státní, nýbrž když obec zavedla zvláštní masné dávky? Myslím, že není námitka tak podstatná, aby musilo býti znovu provedeno ukládací řízení o dani masné. Vždyť určité kvantum masa jest tu již zdaněno a stačí prostě, aby od oněch orgánů, které vedle daně státní vybírají pro obec obecní přirážky anebo dávku samostatnou na základě úředních výkazů, které osvědčují náležité zdanění masa venku, buď samostatná dávka z masa, po případě zvláštní procentní přirážka k masné dani vybírána byla na základě úředních certifikátů. Řízení by se zjednodušilo, odpadly by beztak komplikované zvláštní výkazy úřední, kterých jest dosti a jež agendu úřední dosti komplikovanou ještě více ztěžují. Nesmíme zapomenouti na jednu věc, že v těchto dobách, kdy na státní správu kladou se větší požadavky, není potřebí, by byla ztěžována její agenda ještě více.

Další pozměňovací návrh týká se § 33. Tento pozměňovací návrh zakládá se na původním pozměňovacím návrhu, který vychází z myšlénky, že jen živnostenské porážky mají podléhati masné dani, a porážky soukromé že mají býti této daně prosty. Proto důsledně proti § 13. musí se navrhnouti změny. Podle textování nyní navrhovaného a výborem doporučeného bylo by možno, že na př. řezník, který dostaví se na požádání do soukromého hospodářství, aby tam vykonal práce, které majitel hospodářství sám vykonati nechce, nebo nemůže, musil by žádati od majitele hospodářství přímý průkaz, že bylo učiněno ohlášení příslušnému úřadu a že dávka byla zapravena. Tento průkaz kdyby si nevyžádal a vykonal porážku vepříka nebo jiného zvířete, ručil by sám za dotyčnou daň v plném rozsahu. (Hlas: Vztahuje se to také na králíky?) Nikoli, poněvadž tato zvířata nejsou uvedena mezi těmi, jež jako dani podléhající jsou uvedena v § 1. Na toto drobné zvířectvo se to nevztahuje podle této předlohy. Jest však správno na druhé straně, aby tam, kde po živnostensku se porážky vykonávají, přece jen z důvodů kontrolních taková ustanovení byla zachována. Nesmíme zapomenouti, že jest to otázka akutní ve velkých obecních nebo družstevních jatkách, kde větší počet živnostníků v cizím podniku tyto porážky po živnostensku vykonává.

Tam se musí ovšem státní správě finanční, po případě také obecním orgánům kontrolním, přiznati právo, aby mohli náležitým způsobem zasáhnouti. Proto se doporučuje, aby dohlížitel anebo podnikatel veřejných jatek resp. jejich orgány byli povinni již ze zákona žádati před vykonáním porážky od osob, které porážku vykonávají, přímo průkaz, že provedeno bylo řízení po stránce berní a že daň příslušná byla již zapravena. Ukládá-li se pak v dalším ještě ručení za tuto daň, jest to jenom sesílení celkového závazku a nutno je doporučiti, ovšem s tím, že jako povinnost přesvědčiti se předem jak o zaplacení, tak i povinnost o ručení má býti ukládána jen podnikatelům veřejných jatek a nikoliv živnostníkům samotným.

Pokud se týká dalšího, je to menší návrh pozměňovací, který však má za účel také ještě zjednodušení. Je to v § 15., kde se jedná o kontrole jednotlivých živnostníků, jimž se ukládá vedle toho, že oznamují živnost svou státní správě živnostenské, tedy okresní správě politické, ještě povinnost, aby oznámili místnosti provozovací a každou změnu pro účele důchodkové příslušnému úřadu finančnímu. Tu lze ještě doporučiti dodatek; aby oznámení kontroly důchodkové, ať se to již bude oznamovat při okresních finančních ředitelstvích anebo u orgánů finanční stráže anebo u berních správ, aby oznámení za účelem evidence důchodkového řízení bylo učiněno zároveň s otevřením živnosti, poněvadž úřad spíše nabude o tom vědomí a může příslušná opatření také zavčas učiniti. Závažnější je věc, pokud se týká § 19. a 20. Zde navrhuje se škrtnutí těchto paragrafů. Ono to souvisí zase s tím původním návrhem, tedy s podstatnou změnou celého zákona, že se nemá daň masná vztahovati na soukromé porážky. Zde v § 19. a 20. obsahuje zákon ustanovení o kontrole zásob masných, třeba v domácností soukromé uložených, a tu ovšem, kdyby byl přijat návrh, že soukromé porážky nemají podléhati vůbec dani, pak by musily býti důsledně při tom oba tyto paragrafy vypuštěny.