Posl. Čuřík: Slavné Národní
shromáždění!
Vládní návrh zákona o povolení
úvěru 5,000.000 K na potírání
nakažlivých nemocí má svůj zvláštní
význam zvláště dnes, v době poválečné.
My jsme ovšem všichni očekávali a předvídali,
že po světové válce, která zanechala
tolik následků po stránce zdravotní
nepříznivých, nakažlivé nemoci
stejně budou k nám dovlečeny ať již
jakýmkoli způsobem, buď převezením
z cizích zemí anebo vzniknutím následkem
špatné zdravotní služby, špatné
výživy a pod. To se také ovšem stalo ve
značné míře a já musím
jen litovati toho, že naše vláda doposud nepostarala
se vhodnějším způsobem o náležitá
opatření a že teprve nyní, když
již zde máme nemoci zavlečeny, tu otázku
začíná řešiti, a to ještě
způsobem celkem neuspokojivým. Jisto je, že
vládní orgány jsou k tomu v prvé řadě
povolány. Nechci vytýkati zodpovědným
úředníkům ministerstva Šrobárova,
že nekonali svou povinnost. Pokud jest mně dobře
známo z jeho činnosti, jistě činí
všechno možné, aby svou službu náležitě
vykonávali a ji také zastali. (Posl. Myslivec:
Totiž ti úředníci!) Ti úředníci
ovšem, ale pan ministr Šrobár neukáže
se celou dobu ve svém ministerstvu, aby dal nějakou
iniciativu k tomu, co jest třeba zde zaříditi,
aby těmto nakažlivým nemocem bylo čeleno.
Pan ministr Šrobár jako zodpovědný
ministr toho resortu má býti více méně,
řekl bych, orgánem a osobou nepolitickou, poněvadž
zastává službu, která vylučuje
politické štvanice a agitace, ale pan ministr Šrobár
naopak užívá nebo, řekněme, zneužívá
svého úřadu k agitacím politickým
a službu zdravotní ponechává čistě
jenom svému podřízenému výkonnému
úřednictvu, které, bohužel, poněvadž
nemá náležitých pokynů a žádného
zastání v ministerské radě určitým
členem, nebo žádného vedení,
přirozeně tápá sem a tam v temnotách
a může jenom neurčitě do věci
zasahovati. V tom směru tedy činím zde plnou
výtku panu ministru dru Šrobárovi, že
svůj úřad nekoná náležitě
a že tím také službu zdravotní
nezastává a neopatřuje tak, jak se sluší.
Já také z tohoto důvodu nepovažuji za
dostatečné řešení této
otázky tak významné povolení 5 milionů
korun pro celou republiku, abychom tím zamezili nakažlivé
nemoci. Já také svoji povinnost konal ve výboru
sociálně-politickém a na to jsem upozorňoval,
řeklo se mně však, že vláda má
možnost obnos ten sobě zvýšiti, ale já
se tím neuspokojuji a navrhuji proto, abychom zvýšili
tento obnos na 10 milionů korun okamžitým řádným
usnesením sněmovny. (Výborně!)
Myslím tedy, že také slavná koalice
bude mne v této věci podporovati, poněvadž
jedná se o opatření jistě velmi významné
a účelné, není to žádné
zbytečné vyhazování peněz,
nýbrž obnos, věnovaný na zdraví
národa v celé republice. Jedná se také
o další věci, kterou máme na zřeteli
v návrhu, který podáváme. Na Ostravsku,
přilehlém Těšínsku a specielně
na Slovensku nakažlivé nemoci mají půdu
přímo úrodnou a tu jest nutno, abychom vytkli
v zákoně také zvláštní
povinnost a péči o tyto kraje, které bývají
často opomíjeny po stránce sociální
i zdravotní služby. Proto obracíme se na vládu
s návrhem, aby pamatovala zejména na Ostravsko a
Slovensko, a doufám, že i v této věci
najdu celkem účinný souhlas u ostatních
stran a že můj návrh bude dostatečně
podporován.
Velevážené Národní shromáždění!
Zdravotní služba u nás a zvláště
opatření proti nakažlivým nemocem nejsou
snad pouze rázu místního, nýbrž
týkají se všeobecných sociálních
potřeb národa celého a v tom směru
naše lidová strana má plné porozumění
pro tyto otázky a nevyhýbá se nikdy žádným
obětem a žádným prostředkům,
které jí ukládá stát, aby je
náležitě vykonala a také splnila. My
specielně jako strana, která opírá
se o křesťanské zásady společenské,
nevidíme v tom čistě jen kus nějaké
hmotařské, čistě fysické otázky,
nýbrž také otázku mravní, kterou
spojujeme s tímto řešením sociálních
a zdravotních problémů národa. (Výborně!)
Z tohoto důvodu tedy, který není ani malicherným,
ani povrchním, hlásil jsem se ke slovu, abych zde
onen návrh vám podal a také doporučil.
Končím. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Udržal: Jako zmocněnec
vlády přítomen jest pan státní
tajemník min. zdravotnictví dr. Semerád,
který vyžádal si slovo.
Státní tajemník dr. Semerád:
Slavné Národní shromáždění,
račte mně dovoliti několik krátkých
slov. Chci čeliti výtce, jako by nebylo něco
v pořádku v ministerstvu zdravotnictví za
nepřítomnosti pana ministra dra Šrobára.
Konstatuji, že pan ministr dr. Šrobár
jest stále v kontaktu s ministerstvem a že, kdykoliv
jest toho potřeba, pan ministr dr. Šrobár
okamžitě přijíždí k osobnímu
zakročení. (Výborně! Potlesk.)
Slavné Národní shromáždění!
Vytýkalo se, že přicházíme s
některými věcmi pozdě. Nikoliv. Ze
některé věci přicházejí
pozdě - já to musím říci otevřeně
- jest dědictvím, které jsme přejali
ze zdravotnictví od Rakouska, to jest, že zdravotnictví
jest z velké většiny v rukou autonomie, že
jest rozdrobeno, že jsme nemohli, poněvadž nebyla
ústava hotova včas, zdravotnictví zákonnou
cestou sjednotiti. (Posl. Kaderk: A kdo jest tím vinen?
Zase vláda!) Nikoliv, tím není vinno
ministerstvo zdravotnictví, které vypracovalo zákony,
jež zde předložilo a čeká na jejich
schválení. Jestliže nebude přijat zákon
o převzetí zdravotní policie obcemi, který
jsme podali a který čeká, bude-li či
nebude-li dán do tohoto Nár. shromáždění,
pak, pánové, žádná vláda
nemůže věnovati se infekčním
chorobám, poněvadž dříve, než
může učiniti přiměřená
opatření, musí jednati s obcemi, musí
jednati s lékaři, musí dávati jim
zvláštní honorář, kdežto
kdyby bylo jednotné zdravotnictví, pak se jednoduše
poručí a bude to za menší honorář,
za menší peníze, za peníze, které
má lékař jako úřední
orgán stálý. To jsou dvě výtky,
které byly činěny a které zde jménem
ministerstva zdravotnictví odmítám. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda Udržal: Slovo má
pan kolega Čuřík.
Posl. Čuřík: Velevážené
Národní shromáždění! Pan
dr: Semerád, státní tajemník,
jistě ze své povinnosti uznal za vhodno, aby hájil
pana ministra Šrobára. Já mu to docela
nemám za zlé. Je to jeho úkol jako státního
tajemníka toho ministerstva. Tedy on svou povinnost náležitým
způsobem jaksi vykonal. Jiná otázka jest,
zda-li to, co zde obhajoval, může se skutečně
obhajovati tím tónem, jak on to učinil. To
přesvědčení, že pan Šrobár
koná svou povinnost, já prostě nesdílím.
(Hlasy: To jste jen vy!) Nejen my, ale také s jiných
stran a také jiní pánové sdílí
ten názor. (Výkřiky.) Pánové,
jsem o tom přesvědčen, že velká
část Slovenska tento názor pana státního
tajemníka nesdílí. (Hlasy: Klerikálové!
Maďaroni!) Já, pánové, s plným
vědomím, co povídám, zde prohlašuji,
že pan ministr Šrobár jest u nás
ministrem politické strany, ale není ministrem zdravotní
péče. (Tak jest! Výborně!)
Pan státní tajemník se zmínil o autonomních
úřadech, o autonomních opatřeních
po stránce nemocniční služby. Já
prohlašuji zde, přes to, že v tom vidíte
autonomistické prohlášení, Vám,
že ty ústavy zemské autonomie, pokud byly ve
správě zemí našich, - nemyslím
staré Rakousko - konaly své povinnosti a v případě
onemocnění hromadných zařídily
věci tak, že myslím, že pan Šrobár
je lépe nezařídí. A proto, velevážení,
jsem toho mínění, když máte pravý
pojem a smysl a pochopení pro potřeby zdravotní
péče proti chorobám hromadným, že
musíte také názor náš sdíleti
bez stranickostí a zaujetí. To, prosím, abyste
vzali na vědomí. (Potlesk.)
Místopředseda Udržal: K slovu přichází
pan zpravodaj. Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. dr. Velich: Můj náhled jest,
že pan kol. Čuřík, který podává
pozměňovací návrhy, měl dosti
času ve výboru sociálně-politickém
hájiti své stanovisko. (Souhlas.) Jest velice
pohodlno, pravím, dávati návrhy na nové
a nové miliony. Jest to velice pohodlno! Já bych
se mohl postaviti na stanovisko, že bych mohl mluviti o 20
milionech, a jistě všichni je povolíte, když
jich bude potřebí. Ale, prosím, zde leží
návrh konkrétní na 5 milionů, který
byl projednán ve výboru sociálně-politickém,
ve výboru rozpočtovém, a uznáno bylo,
že pro první dobu tento náklad stačí.
A proto jsem toho náhledu, že můžeme zůstati
na původním návrhu tak, jak se usnesl rozpočtový
výbor, zvláště proto, poněvadž
jest tu ještě návrh nový, totiž
resoluční návrh, který podává
celá řada členů Národního
shromáždění jenž zní: "Vláda
se vyzývá, aby učinila veškerá
nutná opatření proti šíření
nakažlivých chorob ve všech oblastech Československé
republiky".
Přimlouvám se za tento resoluční návrh
a prosím, abyste hlasovali pro původní návrh,
jak byl přijat ve výboru sociálně-politickém
a rozpočtovém. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Udržal: Přikročíme
k hlasování. Budeme hlasovati nejprve o pozměňovacích
návrzích člena N. S. p. kol. Čuříka
a sice nejprve o § 1. Pozměňovací návrh
p. kol. Čuříka byl zde čten,
takže váženému shromáždění
jest znám. Prosím, kdo souhlasí s §
1., jak navržen byl členem N. S. p. Čuříkem,
nechť povstane s místa. (Děje se.) To
jest menšina, jest zamítnut.
Nyní budeme hlasovati o § 1. podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s § 1. podle zprávy výborové,
nechť povstane. (Děje se.) To jest většina,
§ 1. jest přijat podle zprávy výborové.
Člen N. S. Čuřík učinil
dále také pozměňovací návrh
k § 2. Budeme hlasovati o § 2. dle znění,
které navrhl člen N. S. kol. Čuřík.
Kdo souhlasí s tímto zněním, prosím,
nechť povstane. (Děje se.) To jest menšina,
návrh padá.
Nyní budeme hlasovati o § 2., 3., 4. dle zprávy
výborové a současně o nadpisu zákona,
jakož i úvodní formuli.
Kdo souhlasí, prosím, s tímto zněním
zákona, nechť povstane. (Děje se.) To
je většina. Zákon je schválen v prvém
čtení. Textové změny nejsou žádné?
Zpravodaj posl. dr. Velich: Ne!
Místopředseda Udržal: Budeme nyní
hlasovati v druhém čtení o zákonu
právě přijatém v prvém čtení.
Prosím, kdo s ním souhlasí, nechť povstane.
(Děje se.) To jest většina.
Zákon tento jest přijat i ve druhém čtení.
Máme zde ještě resoluci, s kterou vyslovil
pan zpravodaj svůj souhlas.
Prosím, kdo souhlasí s touto resolucí, nechť
povstane. (Děje se.) To jest většina,
resoluce je schválena. Tím jsme vyřídili
odstavec 13. dnešního denního pořádku
a přistoupíme k odstavci 14., jímž jest:
8. zpráva výboru I. sociálně-politického
a II. výboru živnostenského o vládním
návrhu zákona (tisk č. 2652) o zubním
lékařství a zubní technice. (Tisk
č. 2786.)
Zpravodajem jest pan kol. Tučný, uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. Tučný: Vážené
Národní shromáždění! V
zubním lékařství trvá dosud
stav, odporující zákonným ustanovením
o provozování praxe lékařské,
poněvadž zubní technikové, kteří
jsou povoláni, aby zhotovovali součástky
zubů a chrupů, činí léčebné
zákroky uvnitř úst. Tento stav zaviněn
byl jednak nedostatkem diplomovaných zubních lékařů
a tento nedostatek není již dnes natolik citelným,
aby se nemusilo sáhnouti k reformě v zájmu
veřejného zdravotnictví. Jako se na jedné
straně zamezilo felčarům a ranhojičům
pouštění žilou a napravování
kloubů a různé jiné operace, jest
také potřebí nápravy v zubolékařství,
aby zubní technikové neprováděli výkonů
a operací, které jsou vyhraženy jedině
diplomovaným zubním lékařům.
Zákon sleduje tento účel a sociálně-politický
výbor uznal tuto samozřejmost a pouze hledal východisko,
aby se tato reforma v zájmu veřejného zdravotnictví
mohla provésti bez újmy na existenci a také
bez zničení existence zubních techniků.
Proto provedl sociálně-politický výbor
v § 2. v odstavci 2. nepatrnou změnu, aby se oprávnění
k provozování zubní techniky dostalo nejenom
těm, kteří jsou jeho vlastníky, nýbrž
i těm, kteří mají za sebou učební
léta a kteří v den vyhlášení
tohoto zákona mají také výuční
list. Tuto změnu provedl sociálně-politický
výbor v úplném souhlase s výborem
živnostenským a proto vám také doporučuji,
abyste zákon, tak jak se na něm usnesl, laskavě
schválili. (Výborně!)
Místopředseda Udržal: Zpravodajem za
výbor živnostenský jest člen N. S. Hübner,
který se vzdává slova. K debatě jest
přihlášen kolega dr. Stojan, prosím,
aby se ujal slova. Lhůta řečnická
jest jako dříve. (Námitek nebylo.)
Poslanec dr. Stojan: Slavné shromáždění!
Předloha, o kterou se právě jedná,
byla předmětem nejméně 20tiletých
úvah. Já sám jsem byl svědkem v anketě,
které jsem předsedal, urputného boje, a boje,
kterého třeba litovati, mezi zubními techniky
a lékaři. (Posl. Johanis: Ale tentokráte
jest to smluveno!) Počkejte, já to hned prohlásím.
Byl to nesmírně urputný boj a nesmírně
bolestný boj pro toho, který předsedati musil,
když zrovna byli by si vyškrábali zubní
technici a lékaři (Hlas: Zuby!) (Veselost.)
oči. Prosím, punctum saliens, jak říkáváme
pro odborníky (Posl. Johanis: Řekněte
nám to česky!), jádro věci, pro
neodborníky, aby věděli, oč běží,
že lékaři nechtěli pustiti zubní
techniky do úst. (Veselost. Posl. Johanis: To jest ve
zprávě důvodové!) To není
žert, to jest skutečnost. Zubní lékaři
nechtěli zubní techniky připustiti, poněvadž
říkali, že zubní technikové neznají
anatomie, a chtěli, aby anatomii znali. Proto se činily
rozmanité kroky, jak by se to mohlo usnadniti. Nebylo to
vzácné, když dvě třídy
proti sobě stály, když zubní technik
pořáde jednou nohou byl v kriminále. Byly
to poměry žalostné, a tolik se musím
zastati zubních techniků, aby jim to bylo povoleno,
když tomu rozumějí. Při anketě
pravil jeden lékař, že jenom 24 hodin poslouchal
zubní lékařství. Vším
právem zubní technik mohl mu říci:
jak můžete říci, že já tomu
nerozumím? Lékaři i zubní technikové
jsou na sebe odkázáni, každý má
něco pro sebe a každý to zajisté uzná.
Ale prosím, jsem nesmírně rád, že
boj jakýmsi způsobem se ukončil, a bylo mně
ujišťováno a zde pan Johanis mne ujistil,
že jest to kompromis, čemuž jsem povděčen.
A poněvadž každý otec se hlásí
k svému dítku (Veselost.), přihlašuji
se i já. (Posl. Johanis: Toto je pěkné!
Bouřlivá veselost.) To je vidět, nač
vy pořád myslíte! (Potlesk.) Básník
se hlásí k své básni, spisovatel k
svému spisu, a já se hlásím k předloze,
která byla opsána v podstatné části
z referátu, který jsem měl na říšské
radě. (Posl. Slavíček: Ten návrh
jsme podali my!) Dobře, ale já byl referentem.
(Posl. Slavíček: A já na říšské
radě byl referentem s vámi!) Já nelhu,
což lhu? (Veselost.) Tož počkejte, abychom
to dobře skončili. Já se těším
z toho, že to přišlo ku konci a že přestaly
dvě třídy bojovati, a nemám jiného
přání, než aby předloha sloužila
ku blahu trpícího člověčenstva.
(Výborně! Hlučný potlesk.)