Před tímto ustanovením byla ve vládní
osnově, kterou mám po ruce -č. t. 2622 -
velmi moudrá zařízení a sice, že
osoby, povolané k bezprostřední správě,
- odvolává se tu na § 6. - jakož i stálí
právní zástupcové a úředníci
spořitelen mohou býti jen se svolením státním
současně členy správ jiných
ústavů peněžních. Když vláda
tento návrh předkládala, zajisté bedlivě
rozvažovala, proč takové ustanovení
pojmula do vládní osnovy, a nenahlížím
důvodů, pro které výbory toto ustanovení
vyloučily. Pan zpravodaj nám to naznačil
slovy, že se tak stalo po jednání se svazem,
tuším, úřednictva ústavů
peněžních. Vážení pánové
a dámy, račte povážiti, je-li to správné,
aby někdo, kdo je právním zástupcem
spořitelny, zvláště takové, která
vydává zástavní listy, - a my máme
takové spořitelny - aby zasedal u peněžního
ústavu jiného, kde sama ta skutečnost, že
je v jiném ústavě, svádí k
tomu, aby jistých znalostí a výhod té
spořitelny bylo použito právě také
ve prospěch toho ústavu, kde on také zasedá,
- znalostí, kterých se druhé ústavy
nedomohou, nedovědí a ze kterých mohou nastati
nezaslouženě a neoprávněně výhody
těmto ústavům jenom proto, že pan právní
zástupce nebo člen ředitelstva zasedá
ve spořitelně. Myslím, že to je v
zájmu rovnosti všech peněžních
ústavů, aby se něco takového nezavádělo,
a proto snažně prosím vážené
Národní shromáždění, aby
tento původní obsah vládní osnovy
opět restituovalo do zákona.
V § 9. jest obsažen odstavec, že v případech
zvláštního zřetele hodných může
státní správa dáti povolení
k věnování i tehdy, když všeobecný
reservní fond výše 5% vkladů nedosahuje.
Vážené Národní shromáždění!
Já nepochybují, že bude státní
správa korektně si počínati, ať
již je to správa státní, jsoucí
v rukou vlády té, či oné. Já
nechci však, vážené Národní
shromáždění, aby vláda a státní
správa vůbec měla možnost dáti
se svésti k tomu, že by mohla překročiti
maximum 5 % vkladů k takovým věnováním.
My víme a udělali jsme tyto smutné zkušenosti
s válečnými půjčkami, jak se
používalo tlaku státní správy
na peněžní ústavy, aby upisovaly nad
své síly, a, chceme-li zase dáti do rukou
správy státní takovéto ustanovení,
kterého může býti ve chvílích,
kdy to je ústavu nejméně zdrávo, zneužito,
pak si to musíme dobře rozmysleti, poněvadž
je to věcí svědomí a zodpovědnosti
za peníze často chudákem svěřené
právě ústavům spořitelním,
ke kterým ode dávna máme takovou bezmeznou
důvěru. Já bych prosil, aby tento odstavec
na každý pád z vládní osnovy,
jak ji výbory předložily, byl škrtnut.
K § 14. navrhuji dodatek: "pokud toto jmění,
totiž jmění nezletilce nebo opatrovance, svou
povahou se k tomu hodí a organisace té které
spořitelny mimořádně nestěžuje."
Vážené Národní shromáždění!
Oč jde v daném případě? §
14. stanoví zásadu, že u spořitelen
mohou býti ukládány podle platných
zákonů a nařízení pohotové
prostředky nezletilců, opatrovanců, veřejných
fondů, nadací a korporací, a teď se
tam dodává: taktéž může
býti spořitelnám dáváno v úschovu
a správu ostatní jmění nezletilců
a opatrovanců. Prosím, v čem spočívá
toto jmění a jaké má býti povahy,
zákon nevyjadřuje. Co se může státi?
Takový nezletilec, opatrovanec má nejen pohotové
jmění, nýbrž má také statky,
má bohatý inventář, snad bude míti
také sklady, může míti také různé
závody. A, prosím, podle tohoto všeobecného
znění může býti spořitelnám
dáváno v úschovu a správu. Co to bude
míti za následek? Následek toho bude, že
administrativa ústavu bude se snažiti, aby co nejvíce
takového jmění dostala do svých rukou,
poněvadž je to příležitost uplatniti
se v závodu cizím po případě
- zadarmo se to dělat nemůže - za honorář,
a to, prosím, může býti vždy jen
na úkor přesnosti úřadování
spořitelen a může míti svůj následek
i v tom směru, že to oddálí úřednictvo
administrativní od vlastního úkolu spořitelen.
Vážení pánové! Něco takového
pojmouti do zákona, myslím, že za žádných
okolností nemůžeme, nemáme-li se prohřešiti
těžce proti organisaci spořitelen samých.
Račte uvážiti, že často taková
spořitelna není zařízena na veškerá
odvětví peněžních obchodů,
které má podle stanov právo provozovati,
a nyní dejte do opatrování a správy
její statky, sklady, závody nezletilců a
opatrovanců! Nic lehčího než to, poněvadž
soudy a úřady, které vedou dohled nad jměním
opatrovanců, velice rády se zhostí opatrování
takového jmění. Proč? Poněvadž
ve spořitelnách budou spatřovati záruku
tu nejlepší k ochránění a opatrování
jmění nezletilců. (Předseda upozorňuje
řečníka, že doba jemu povolená
skončila.) Důkaz jen, že můj návrh
byl oprávněn, když jsem žádal za
20 minut.
Pokud se týče § 15., navrhuji vypuštění
odstavce f) a v § 20. slova "zastavárny ".
Já totiž nejsem proto, aby ten bědný
obchod, který provozují zastavárny spadal
do oboru našich spořitelen. Já v naší
republice slibuji si, že spořitelny budou míti
vyšší úkoly peněžní,
hospodářsko-finanční, než aby
se zabývaly zastavárnami, které jsou zajisté
obchodem, který sluší jiným - já
uznávám i sociálně odůvodňuji
- ale jiným svazkům, než-li spořitelnám.
Snad obcím.
V § 21. buďtež vypuštěna slova "...
nebo konečně likvidovati". Tam se totiž
přehlíží, že my máme více
takových ústavů než dvě spořitelny,
První moravskou a českou spořitelnu v Praze.
Připomínám jen vyškovskou kontribučenskou
záložnu na Moravě, ústav ohromný,
který bychom nutili k tomu, aby musil likvidovati. Likvidace
jest věc zákona, jestliže ten ústav
uzná, že nestačí, aby se mohl podle
nového zákona sám přizpůsobiti
rychle nynějším poměrům, pak
jest povinností jeho usnésti likvidaci, nestačí-li
na to, aby opatřil si náklady pro přeměnu,
kterou zákon nařizuje. V § 22. odst. b) navrhuji
toto znění: "Nařídí-li
je státní správa z příčin,
které jsou podmíněny státním
zájmem." Paragraf tento, jak jest přijat otvírá
bránu všemohoucnosti státní správy
a sice praví se tam: "Nařídí-li
je státní správa z příčin
zvláště závažných."
Táží se, co jest zvláště
závažná příčina u jedné
a co u druhé správy? Daleko rozumnější
by bylo: Když toho žádá zájem státní,
když toho žádá státní interes.
To dovede vláda posouditi, to musí také státní
správa zodpověděti. Toto zodpověděti
nemůže nikdo.
Pokud se § 23. týká, navrhuji dodatek, že
svazy jsou přípustny, ale jedná se o to,
aby se nespojovaly župy různé kvality hospodářské,
národní a territoriálně odlehlé
ve svazky, které by mohly býti státní
správě event. řekněme nepohodlny.
V § 24. před slova "veřejným úřadům"
buďtež vsunuta slova "Národnímu shromáždění".
Když již svazy revisní mají podávati
zprávy revisní, tak ať je podávají
všem úřadům a také jako iniciativní
návrhy Národnímu shromáždění.
Nedovedu si dále dosti dobře představiti,
aby svaz vedle správy státní něco
mohl předpisovat, a proto dán návrh náš
k § 25.
V § 32. a 33. navrhujeme prostou změnu textovní,
a to v § 32.: "ministerstvo vnitra, jemuž jest
se dohodnouti s příslušnými ministerstvy"
a nemá býti to prostě jemu jen ponecháno
na vůli. To musí býti imperativní
předpis dán. V § 33. ve třetím
odstavci se uvádí, že zákon tento nedotýká
se České spořitelny v Praze a První
moravské spořitelny v Brně, a proto doplněk,
že ministr vnitra může nařizovati provedení
revise v obou těchto ústavech na jich náklad.
Prosím, abyste uvážili, že návrhy
ty nejsou vedeny žádnou jinou intencí, než
aby prospěly našemu spořitelnictví,
a prosím spolu také, aby je p. referent vlídně
posoudil, poněvadž jsou neseny intencemi nejlepšími.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda: Podán mi byl tento pozměňovací
návrh posl. inžen. Záruby-Pfeffermanna
a soudruhů k návrhu zákona, kterým
se upravují právní poměry spořitelen.
1. U § 6. buďte škrtnuta slova "systemisuje
úřednická místa, jmenuje úředníka
vedoucího a revisory účtů."
2. V § 7. odstavec 2. budiž za slova "nesmí
se státi" vsunuto "osobními."
3. V § 14. vypustí se slova "podle platných
zákonů a nařízení."
Návrh tento nese také dostatečný počet
podpisů a jest předmětem jednání.
Ke slovu není dále nikdo přihlášen,
debata jest skončena. Uděluji závěrečné
slovo panu zpravodaji dru Fáčkovi.
Zpravodaj poslanec dr. Fáček: Postup jednání
o návrhu zákona v našem Národním
shromáždění jest novým důkazem
toho, jak jest nedostatečná příprava
zákonů. (Výborně! Potlesk.)
Zákon byl předmětem jednání
v právním výboru a pak výboru rozpočtovém,
pak se zase vrátil znovu do právního výboru
a teď v poslední chvíli, kdy již jsem
podal zprávu o některých návrzích
pozměňovacích, přichází
pan kolega dr. Dolanský se svými přáteli
s celou řadou pozměňovacích návrhů.
To však se mohlo zameziti, kdyby se páni byli jednání
výborů súčastnili a své návrhy
v něm uplatnili. (Poslanec Stivín: To je skandál,
několik kněžourů dělá
nám tady obstrukci! Posl. Šrámek: To jest urážka
pane předsedo! Hluk a nepokoj.)
Předseda: Prosím pana referenta, aby pokračoval.
Zpravodaj posl. dr. Fáček: Já jsem
jako referent nucen zaujmouti stanovisko k těmto podaným
návrhům.
K § 1. navrhuje pan dr. Dolanský, aby vypuštěna
byla slova "pod státním dozorem," poněvadž
se tím jaksi kvalifikují spořitelny na cennější,
bezpečnější ústavy před
jinými.
Mám za to, že věc není tak závažnou,
poněvadž nezavádíme tím nic nového,
to zde již bylo, spořitelny těšily se
tomu státnímu dozoru resp. pod ním trpěly.
V zákoně se prostě konstatuje fakt, který
zde již byl. Ta věc byla upravena již ve starém
regulativu spořitelním a z něho se sem prostě
přejímá a konečně pro spořitelny,
které teprve nyní budou zřízeny na
Slovensku, jistě toto přislíbení dozoru
státního bude cennou podporou, aby se snáze
uchytily. S tím návrhem nemohl bych se stotožňovat.
K § 2. navrhuje pan dr. Dolanský dodatek, že
jest účelem spořitelen také, aby ze
svých přebytků podporovaly pravidelně
úkoly sociální péče. Jest pravda,
že spořitelny tyto úkoly podporují,
a že v tom směru si získaly a budou jistě
i příště získávati si
veliké zásluhy, ale to udílení podpor
jest vlastně jenom rozdílení jejich přebytků,
tedy jest to něco sekundérního, nemůže
se to vytknouti jako úkol, pro který spořitelny
se zřizují. Těžisko činnosti
spořitelen spočívá v získávání
a zužitkování úspor. Když z těch
obchodů zůstane přebytek, spořitelny
jako ústavy lokální pamatují na místní
účely obecně prospěšné
a dobročinné, ale mám za to, že by nebylo
správné to přímo vytýkati jako
vlastní účel spořitelen, poněvadž
není vyloučeno, že by tímto dodatkem
ta důvěra, kterou spořitelnám §
1. chceme získati, byla zase otřesena, poněvadž
obecenstvo by soudilo, že spořitelny nejsou pro to,
aby se staraly o bezpečné uložení vkladů,
nýbrž aby je využitkovaly a podporovaly různé
jiné účely. Na výběr těchto
účelů nemá vkladatel žádného
vlivu, tedy jest to opatření, které by neposílilo
jeho důvěry.
Další dvě změny navrhuje pan dr. Dolanský
k § 7. Dodatku prvnímu rozpočtový výbor
domníval se, že vyhovuje, když se tam vloží
slovo "osobní," když se vyloučí
osobní úvěr. Jestliže pan dr. Dolanský,
jako praktický právník, má za to,
že k vyloučení nejasnosti jest potřebí,
aby se výslovně řeklo, že zákaz
netýká se převzetí již zřízených
hypoték, přizpůsobuji se tomu návrhu.
Potom ovšem doložka navrhovaná panem inženýrem
Pfeffermannem, totiž omezení zákazu na osobní
dlužníky, by odpadla. V tomtéž paragrafu
byl původně dodatek, kterým se zakazovalo
funkcionářům spořitelen, tedy členům
jejich výboru i úředníkům,
aby přijímali funkce v jiných peněžních
ústavech bez souhlasu státní správy.
Toto ustanovení bylo vypuštěno rozpočtovým
výborem na přání úřednictva.
Úředníci zvláštním podáním
zdůrazňovali svůj stavovský zájem,
poukazovali na to, že jest to omezování osobní
svobody, které jest v našem zákonodárství
nezvyklo, a rozpočtový výbor překlonil
se k tomuto názoru, poněvadž měl za
to v těch případech, kde skutečně
jest potřeba ochrany, kdyby šlo o práci v závodech
přímo konkurenčních, že tam se
dá inkompatibilita prosaditi jinými prostředky.
Spořitelna může si ve smlouvě s úředníkem
vyhraditi, že nebude přijímati funkce jinde.
Jestliže její právní zástupce
pracuje pro konkurenční ústav, může
spořitelna tomuto právnímu zástupci
zastoupení odejmouti a zříditi si jiného.
Správní výbor se obnovuje čas od času
a, jestliže jeho člen se proviní, může
při příští volbě býti
pominut. Také byly pro rozpočtový výbor
rozhodny důvody, které sami zástupci spořitelen
uváděli, že totiž často v menších
městech nebývá sil schopných pro správu
peněžních ústavů tolik, aby se
bylo lze vyhnouti zaměstnání jedné
síly v několika ústavech, v jejich správě.
Bylo také poukazováno na to, že někde
dokonce jest takové spojení osobní na prospěch,
když na příklad spořitelna poskytuje
úvěr místní záložně,
že jest to docela účelno, když mezi oběma
ústavy jest sjednáno takové spojení,
aby jeden člen spořitelního výboru
viděl do všeho, co se v záložně
děje. Na to bylo poukazováno. Právní
výbor přistoupil také k tomu stanovisku -
ačkoliv já sám osobně jsem s ním
nesouhlasil - a nevidím příčiny, proč
bychom to měnili.
V § 9. navrhuje pan dr. Dolanský škrtnutí
poslední věty. Já mám za to, že
tento návrh spočívá na nedorozumění.
Pan dr. Dolanský uváděl zde jako odstrašující
případ možnost, ku které by se dospělo,
kdyby ten odstavec zůstal. Pan dr. Dolanský
poukázal na válečné půjčky,
jimiž se mnohé záložny zakrvácely.
Zde se však jedná o něco jiného a to
o rozdílení darů z přebytků,
nikoliv o ukládání reservních fondů.
To ustanovení má svůj účel,
a jeho škrtnutí by bylo přímo v odporu
s intencí, kterou měl pan dr. Dolanský
při navrhovaném dodatku k § 2. Tam vytkl jako
podstatný úkol spořitelen, aby podporovaly
místní dobročinné účely.
Kdybychom poslední odstavec v § 9. škrtli, pak
by se tento úmysl paralysoval, pak by nemohly spořitelny
naprosto činiti věnování, dokud jejich
reservní fondy nedostoupily 5 % vkladů. Zejména
u nově založených spořitelen to bude
trvati dlouho, nežli jejich reservní fondy dostoupí
této výše. Kdyby se poslední odstavec
§ 9. škrtl, nemohly by činiti tyto nově
založené spořitelny dlouhá léta
žádného věnování a tím
by sociální místní úkoly utrpěly.
Se stanoviska vkladatelů není nutno zadati, aby
spořitelna nesměla učiniti věnování,
i když její reservní fondy nejsou nastřádány
do předepsané výše, poněvadž
tyto fondy nejsou jedinou jistotou pro vkladatele; vedle nich
je také komunální záruka. Já
myslím, že toto ustanovení je účelné,
jako vůbec celý obsah předlohy bylo smluveno
se Svazem českých spořitelen, kde zajisté
nejdokonaleji znají potřeby těchto ústavů,
a můžeme předpokládati, že také
tyto potřeby došly náležitého výrazu
v předloze samé. Také s tím návrhem
bych tedy nesouhlasil.
Naproti tomu přijímám za svůj navržený
dodatek k § 14., který skutečně přispěje
k vysvětlení věci a vyloučení
jakéhokoliv nedorozumění. Tam pan dr. Dolanský
navrhuje, aby ostatní jmění nezletilců
mohlo býti svěřováno spořitelnám,
jen pokud se svojí povahou k tomu hodí. S tím
souhlasím, poněvadž skutečně
by bylo neúčelno, aby spořitelny spravovaly
nemovitosti, obchody a jiný majetek.
§ 20. uvádí mezi pobočnými ústavy,
které spořitelny mají zřizovati, také
zastavárny. Pan dr. Dolanský navrhuje škrtnutí
toho slova; já mám za to, že zastavárna
řádně vedená je skutečně
ústavem prospěšným a důležitým,
že je to často vůbec jediný prostředek,
kterým se chrání drobné obecenstvo
před lichvou. Také poměry se fakticky vyvinuly
tak, že mnohé spořitelny mají své
zastavárny, a myslím, že není důvodu,
proč by se napříště zřizování
zastaváren znemožňovalo. S tím bych
nesouhlasil.
Dodatek navržený k § 22. je po mém soudu
nezávadný a může býti přijat:
že zrušení spořitelny nastane, nařídí-li
je státní správa z příčin,
které jsou podmíněny státním
zákonem. To bychom mohli akceptovati. Obava k § 23.,
že by se zřizovaly snad svazy menší, roztříštěné,
není, myslím, podstatná, poněvadž
svazová organisace spořitelen již tady je dnes,
a není jistě úmysl, aby se na ní něco
měnilo.
Svaz českých spořitelen obsahuje dnes všechny
země české, na Slovensku jistě nebudou
zřizovány spořitelny hned v takovém
počtu, aby mohla vůbec vzniknouti myšlénka
utvořiti pro ně zvláštní svaz.
Ty se přivtělí zajisté ke svazu, který
zde již jest a to z toho důvodu, aby mohly těžiti
z praktických zkušeností, které svaz
si nastřádal, a měly pro sebe výhodu
jeho odborné revise. K tomu myslím, že není
třeba žádného zvláštního
dodatku.
Podávati iniciativní návrhy také Národnímu
shromáždění, to se konečně
rozumí samo sebou, poněvadž podávání
takových návrhů obvyklou ústavní
cestou jest volno každému občanu i každé
organisaci a není potřeba to tam vpravovat.
Dodatek k § 25. jest přijatelný, ovšem
také, aby spořitelny byly povinny podrobiti se výzvám
svazu, není-li odporu nebo zákazu státní
správy. To myslím, můžeme také
přijmouti. V praxi to nebude působiti žádných
obtíží, poněvadž svaz pracuje stále
ruku v ruce s dozorčím úřadem, ministerstvem
vnitra, a nemůže tudíž k nějakému
konfliktu dojíti.
V § 32. jest pouze stylistická změna, které
se také přizpůsobuji. Při té
příležitosti však ještě bych
v § 32. opravil chybu, která se tam dostala tím,
že se tam poukazuje na ustanovení § 13., které
bylo později ve výboru škrtnuto. Otvírání
žírových účtů hrazených
mělo podle původního znění
§ 13. býti přípustno jen se zvláštním
svolením státní správy. Na toto ustanovení
se § 32. odvolává. Ve výborech sněmovních
však byl § 13. změněn a přijímání
vkladů na žírové účty
bylo spořitelnám dovoleno všeobecně.
Důsledně musí býti v § 32. vypuštěna
slova: "Při povolení přijímati
vklady v žírovém hrazeném učtu
(§ 13.) a". Doložka k § 33. jest také
jen formální a přizpůsobuji se.
Poslední věta bude zníti: "Ministr vnitra
může nařizovati provedení revise v těchto
dvou ústavech na jejich náklad", aby
nebylo nedorozumění, že se to týká
ústavů jiných než České
a První moravské spořitelny.
Přizpůsobil jsem se řadě podaných
návrhů, ostatní odmítám a prosím,
aby osnova zákona s těmito změnami byla přijata.
(Výborně!)