§ 12. dle zprávy výborové jest přijat.
Kdo souhlasí s § 13. dle zprávy výborové,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina.
§13. dle zprávy výborové jest přijat.
O § 14. dám hlasovati ve smyslu pozměňovacího
návrhu p. kol. Františka Navrátila.
Kdo s tímto pozměňovacím návrhem
p. kol. Frant. Navrátila souhlasí, prosím,
aby povstal. (Děje se.) To jest menšina. Jest
zamítnut.
Kdo souhlasí s § 14. dle zprávy výborové,
prosím povstati. (Děje se.) To jest většina.
§ 14. dle zprávy výborové jest přijat.
Kdo souhlasí nyní s §§ 15. a 16. dle zprávy
výborové, prosím, aby povstal. (Děje
se.) To jest většina. §§ 15. a 16. jsou
přijaty.
K § 17. jest podán pozměňovací
návrh pana kol. dra Novotného. Dám
o něm hlasovati. Kdo souhlasí s § 17. ve smyslu
pozměňovacího návrhu pana kol. Novotného,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest menšina.
Návrh jest zamítnut.
Kdo souhlasí s § 17. dle znění zprávy
výborové, prosím, aby povstal. (Děje
se.) To jest většina. § 17. jest dle zprávy
výborové přijat.
Kdo nyní souhlasí se zbývajícími
§§ 18.-27. incl., jakož i s nadpisem zákona
a úvodní formulí, prosím, aby povstal.
(Děje se.) To jest většina. Zbývající
paragrafy, jakož i nadpis zákona a úvodní
formule jsou schváleny.
Přeje si pan zpravodaj slova ke druhému čtení
za účelem provedení korektur tiskových?
Zpravodaj posl. Malypetr: Nikoliv, poněvadž
jsem tiskové opravy naznačil již při
prvém čtení.
Předseda: Jelikož pan zpravodaj již v
prvém čtení oznámil příslušné
korektury tiskové, tedy nikoliv věcné, a
podle nich byl zákon již v prvém čtení
také přijat, prosím, kdo souhlasí
se zákonem, přijatým v prvém čtení
a v tom znění, jak byl přijat, také
ve čtení druhém, aby povstal. (Děje
se.) To jest většina. Zákon jest schválen
také ve čtení druhém a tím
vyřízen jest tento odstavec denního pořadu.
Přistoupíme k dalšímu bodu denního
pořadu, a tím jest
6. Zpráva rozpočtového výboru
a právního výboru o vládním
návrhu zákona (tisk 2622), kterým
se upravují právní poměry spořitelen
(tisk č. 2791).
Zpravodajem jest p. kol. dr. Fáček a p. kol.
Krojher. Nejprve udělím slovo zpravodaji
rozpočtového výboru, panu kol. dru Fáčkovi.
Udělují slovo zpravodaji panu dru Fáčkovi.
Zpravodaj posl. dr. Fáček: Vážené
Národní shromáždění! Návrh
zákona, o kterém podávám zprávu,
vzešel ze dvojí potřeby. Především
jeví se notorická potřeba zříditi
na Slovensku peněžní ústavy, které
by přijímaly úspory ze širokých
kruhů obecenstva. My jsme se již v rozpočtovém
výboru usnesli, a to po dvakráte, na resoluci, aby
v tom směru zejména zavedena byla organisace poštovní
spořitelny pro úsporné vklady na Slovensku,
avšak vláda patrně považuje jiné
cesty za účelnější, totiž
zřízení komunálních spořitelen.
Počítá se s tím, že takové
ústavy, které budou svými kořeny vyrůstati
z tamnějšího obecního zřízení,
spíše získají důvěry vkladatelů
a budou moci účelněji čeliti thesauraci
bankovek, kterážto thesaurace zejména na Slovensku
nabyla úžasných rozměrů. Této
potřebě bylo lze vyhověti tím, že
by se byla platnost bývalého rakouského regulativu,
který platí dosud pro naše spořitelny,
rozšířila také na Slovensko. Avšak
tento regulativ pochází již roku 1844, je tedy
silně zastaralý. Proto bylo použito této
příležitosti, aby místo něho
byl vydán nový modernější zákon,
který by upravil právní poměry spořitelen
u nás a současně také na Slovensku
poskytl základ pro jejich příští
vybudování. Při tom byla také nepokrytě
sledována tendence, aby právní forma našich
spořitelen se sjednotila. My jsme doposud vedle komunálních
spořitelen měli řadu spořitelen spolkových.
Ty mají býti nyní odstraněny, totiž
má jim býti uloženo, že do jisté
lhůty, do 5 let, se musí přizpůsobiti
novému zákonu, že se musí buď přeměniti
na spořitelny komunální se zárukou
obecní, anebo že mají splynouti se spořitelnami
komunálními, které v jejich sídle
již trvají, anebo kdyby ani jedno ani druhé
se nepodařilo, že musí likvidovati.
V tomto směru jest v zákoně podstatná
mezera. Bylo by bývalo jistě spravedlivo ihned zákonem
uložiti, která komuna, zda obec, okres či župa
má za tu kterou spořitelnu, dosud spolkovou, ručení
převzíti. To se nestalo, takže spolková
spořitelna bude musiti sama shledávati komunu, která
bude ochotna dobrovolně garancii převzíti.
Lze si tedy dobře představiti případy,
že snad někde to nepovede ani k příznivému
výsledku. Ještě větší mezera
v zákoně jest ta, že není pamatováno
na poplatkové úlevy pro ty případy,
kde spořitelna spolková musí splynouti s
nějakou spořitelnou jinou anebo kde musí
likvidovati. Poplatky by byly velmi značné a postihly
by spořitelnu docela nespravedlivě, poněvadž
ona jest zákonem k likvidaci nucena. Jistě tento
nedostatek bude museti býti dodatečně zákonem
napraven, dříve než projde doba, ve které
budou museti spolkové spořitelny likvidovati.
Oba sněmovní výbory učinily z tohoto
pravidla, že každá spolková spořitelna
se má přeměniti v komunální,
výjimku u dvou ústavů, u České
spořitelny v Praze a u První moravské spořitelny
v Brně. To jsou dvě největší
z těchto spořitelen spolkových a jsou to
ústavy velikého historického významu
a slavné minulosti. Proti oběma těmto ústavům
byly v naší veřejnosti závažné
stesky po stránce národnostní. Nahodilými
okolnostmi stalo se, že správa těchto ústavů
se dostala do čistě německých rukou
a bylo jí skutečně s krajní bezohledností
využíváno. Ale v té věci stala
se již částečná náprava,
a sice přímo za účastenství
ministerstva vnitra. Není tedy dobře možno,
aby dnes po několika měsících vláda
zaujala v té věci jiné stanovisko a chtěla
znovu radikálně tyto ústavy přetvořovati
jiným způsobem.
Z věcných důvodů, které by
se mohly proti spolkovým spořitelnám uváděti,
má zdání oprávněnosti jen ten,
že za takovou spolkovou spořitelnu nikdo neručí
mimo její vlastní jmění, kdežto
u spořitelny komunální jest záruka
obce, která dává vkladatelům větší
jistoty. Ale jest to jen zdánlivé. Ve skutečnosti
jistě důvěra, které se ten neb onen
ústav těší, nevisí tak na té
záruce obecní, nebo jinaké. Vždycky
v prvé řadě rozhodnou pro důvěru
vkladatelů jest otázka, je-li správa toho
ústavu řádná a opatrná, jak
jest pro spořitelní ústavy potřebí,
a v tom směru nutno oběma těm ústavům,
o kterých jsem se zmínil, vydati svědectví,
že jejich správa skutečně po celá
desítiletí byla vzorná. Z toho důvodu
tedy právní i rozpočtový výbor
učinily změnu v původním vládním
návrhu a připouštějí, aby obě
tyto spořitelny, Česká spořitelna
v Praze a První moravská v Brně potrvaly
dále jako spolkové spořitelny, ovšem
s jistými výhradami. Pokud totiž běží
o způsob provozování jejich obchodů,
musejí se i jejich stanovy přizpůsobiti zákonu,
ministerstvo vnitra jim to může uložiti a ony
jsou povinny stanovy podle příkazu ministerstva
změniti. I pokud běží o revisi, budou
na příště podléhati stejně
revisi úřední, jako komunální
spořitelny budou podléhati revisi Svazu, a vláda
bude míti možnost prováděti tuto úřední
revisi i pomocí revisorů svazových.
Zákon o právních poměrech spořitelen
jako jiné zákony, jimiž se zabýváme,
trpěl také velkým spěchem, se kterým
byl vyřizován. Když již věc byla
v jednom výboru hotova, přihlásilo se sdružení
úřednictva spořitelen se zvláštními
požadavky. Bylo možno dohodou rozpočtového
výboru s právním výborem těmto
požadavkům, pokud byly shledány oprávněnými,
vyhověti. Ale když již byla výborová
správa vytištěna, přišel ještě
Svaz spořitelen s návrhy nových změn.
Tyto návrhy pozměňovací jsou shrnuty
v návrhu posl. inž. Pfeffermanna a soudr.,
který byl k této předloze podán, a
já tedy po dohodě se členy rozpočtového
a právního výboru přizpůsobuji
se těmto pozměňovacím návrhům
jako referent a přijímám je za své.
Tyto změny týkají se § 6., podle kterého
původně zastupitelský sbor zakladatele spořitelny,
tedy obecní zastupitelstvo, mělo systemisovati úřednická
místa, jmenovati vedoucího úředníka
a revisory účtů. Tam přijde vložka,
že se jmenování vedoucího úředníka
a systemisování míst má díti
po návrhu výboru spořitelního. To
má za účel, aby výbor spořitelní,
jenž jest již zapracován do správy ústavu,
zná jeho potřeby, měl vynikající
vliv na řešení těchto otázek.
První věta tohoto paragrafu bude tedy zníti:
"Zastupitelský sbor zakladatele spořitelny
systemisuje úřednická místa a jmenuje
úředníka vedoucího, oboje po návrhu
výboru spořitelního, jmenuje revisory účtů
a usnáší se atd."
Druhá změna je v § 7. Tam totiž původním
textem bylo vyloučeno, aby člen spořitelního
výboru vůbec se stal dlužníkem spořitelny.
To jest velmi nepraktické v tom případě,
když na př. člen spořitelního
výboru koupí realitu, na které jest již
vtělena spořitelní pohledávka. V tom
případě by musil složiti svou funkci
nebo pohledávku splatiti. To má býti změnou
připuštěno, ovšem ale zůstane vyloučeno,
aby člen výboru se stával osobním
dlužníkem spořitelny. Může býti
majitelem zavazené reality, ale nesmí býti
osobním dlužníkem.
Třetí konečně změna podřízeného
významu je v § 14. Tam se škrtnou slova "podle
platných zákonů a nařízení".
Jedná se tam o příjímání
sirotčích peněz spořitelnami. Podle
platných zákonů a nařízení
lze tam totiž přijmout sirotčí peníze
jenom do obnosu 3000 korun, což ovšem nevyhovuje poměrům.
Škrtnutím těchto slov bude hranice pro přijímání
sirotčích peněz uvolněna. To by bylo
všechno. Ostatní "změny" jsou již
v tištěné zprávě vysvětleny
a odůvodněny. Dovoluji si jménem rozpočtového
výboru navrhnouti, aby vytištěná osnova
zákona s těmi změnami v § 6., 7. a 14.
byla schválena.
Předseda (zvoní): Byly mi podány
pozměňovací návrhy a doplňky
pana kol. dra Dolanského, dra Noska a soudruhů
tohoto znění:
"K § 1. Buďtež vypuštěna slova:
"pod státním dozorem". K § 2. budiž
připojen dodatek: "a z přebytků svých
podporovaly pravidelně úkoly sociální
péče".
K § 7. dodatek na konec: "Dlužníkem spořitelny
může zůstati ten, kdo jako nabyvatel hypotéky
zajištěnou již pohledávku spořitelny
prostě přebírá", budiž ustanovení
původní vládní osnovy, tisk č.
2622 zprávou obou výborů vypuštěné
opět doslovně v zákon pojmuto takto: "Osoby
povolané k bezprostřední správě
(§ 6.), jakož i stálí právní
zástupci a úředníci spořitelny
mohou býti jen se svolením státním
současně členy správ jiných
peněžních ústavů."
K § 9. budiž vypuštěn celý odstavec
počínající slovy: "V případě
tohoto druhu ........ až této výše nedosahuje"
...
K § 14. dodatek: "pokud toto jmění svou
povahou se k tomu hodí a organisace té které
spořitelny mimořádně nestěžuje."
V § 15. lit. f) a v odstavci posledním osmém
citace f) buďtež vypuštěny.
K § 20. Budiž v něm slovo: "zastaváren"
vypuštěno.
V § 21. buďtež vypuštěna slova: "nebo
konečně likvidovati."
K § 22. odst. b) nechť zní takto: "nařídí-li
je státní správa z příčin,
které podmíněny jsou státním
zájmem."
K § 23. dodatek: "Svazy ty svou oblastí musí
teritoriálně souviseti nejméně 5 žup."
K § 24. lit. d) buďtež před slova: "veřejné
úřady" vsunuta slova: "Národnímu
shromáždění".
K § 25. dodatek: "není-li odporu nebo zákazu
státní správy".
K § 32. místo slova: "ministerstvu vnitra, jež
se dohodne s příslušnými ministerstvy"
textování "ministerstva vnitra, jemuž
je se dohodnouti s příslušnými ministerstvy".
K § 33. poslední odstavec textování:
"Ministr vnitra může nařizovat provedení
revise v těchto dvou ústavech atd."
Návrhy ty nesou dostatečný počet podpisů
a jsou tudíž předmětem jednání.
Zahajujeme debatu. Ke slovu se přihlásil nejprve
pan kol. dr. Dolanský. Navrhuji, aby se vyměřila
k tomu lhůta 10 minut. Jsou snad proti tomu nějaké
námitky?
Ke slovu se hlásí pan kol. dr. Hruban. Uděluji
mu je.
Poslanec dr. Hruban: Navrhuji dobu alespoň 20 minut,
poněvadž k těm vážným a
věcným návrhům, které jsou
tam podány, není možno, aby se řečník
vyčerpal za 10 minut. (Odpor na levici.) Ne, není
to možné, pánové, to jsou důvody
vážné a věcné. Navrhuji tudíž
20 minut.
Předseda (zvoní): Dám o návrhu
hlasovati, protože proti mému návrhu byla učiněna
námitka. Prosím o zaujetí míst. (Děje
se.)
Pan kolega dr. Hruban navrhuje proti mému návrhu,
který zněl na 10 minut, aby se stanovila řečnická
lhůta 20 minut. Kdo souhlasí s návrhem pana
kolegy dr. Hrubana, aby se vyměřila řečnická
lhůta na 20 minut, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To jest menšina. Návrh jest zamítnut.
Kdo souhlasí s návrhem mým, aby se stanovila
řečnická lhůta 10 minutová,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, návrh můj jest přijat.
Uděluji slovo panu kolegovi doktoru Dolanskému.
Posl. dr. Dolanský: Vážené Národní
Shromáždění! (Hluk.)
Předseda: Prosím o klid.
Poslanec dr. Doblanský (pokračuje):
V § 1. obsažena jsou slova, že spořitelny
jsou samostatnými veřejnými peněžními
ústavy, které provozují pod státním
dozorem úvěrní obchody a které přebytků
svých obchodů mohou užíti toliko k účelu
všeobecně užitečnému. Mám
za to, že slova "pod státním dozorem"
jsou nejen naprosto zbytečná, ale za jistých
okolností také velmi nebezpečná, poněvadž
faktum jest, že spořitelny provozují své
obchody právě tak jako banky a jiné ústavy,
které mají své vládní komisaře,
také pod dozorem státním a svádělo
by to spořící publikum, kdyby snad nějakým
zvláštním způsobem těmito slovy
měla býti vzbuzována důvěra
ku spořitelnám, které mají svou historii
tak jako tak, a není potřebí, abychom tímto
způsobem téměř agitačním
podněcovali důvěru ku spořitelnám,
kterou zákon právě upravuje tím, že
staví ústavy ty na zvláštní solidní
basi zákonnou.
Pokud se týče § 2. vytyčuje týž
jako účel spořitelen, aby se občanstvu
poskytla příležitost úspory bezpečně
ukládati a je rozmnožovati.
Vážené Národní Shromáždění!
Dosud byly spořitelny po většině jediným
pramenem našich komun, ze kterých pro své zvláštní
účely veřejně čerpaly subvence
a podpory, a mám za to, když navrhujeme, aby připojen
byl dodatek "a z přebytků svých podporovaly
pravidelně úkoly sociální péče",
že tím vyhovujeme nejen potřebě časové,
nýbrž že vracíme jim ten dobrý
úkol, který spořitelny dříve
plnily a plniti mají. Nedovedu si představiti, že
by spořitelna, - když má tu možnost -
pouze nějakým přídělem 10 až
20.000 odbyla potřeby obce, župy nebo nějakého
autonomního svazu, který ji založil. Já
si představuji, že mají ty svazky veřejné
větší trvalé potřeby, že
potřebují, aby některé instituce blahodárné
v obci, řekněme veřejné kuchyně,
stravovaní mládeže, nemocniční
účely, aby byly pravidelně, stále
podporovány a nejen snad nějakou subvencí,
řekl bych, hozenou každým rokem. A proto prosím,
aby tomuto návrhu bylo vyhověno.
K § 7 navrhujeme dodatek, že dlužníkem spořitelny
může zůstat ten, kdo jako nabyvatel hypotéky
zajištěnou již pohledávku spořitelny
prostě přebírá. Výbory, které
nám předkládají tuto osnovu, stanovily
totiž zásadu, že členové spořitelního
výboru nesmějí se státi dlužníky
spořitelny. To jest sice zase zásada správná,
ale jak jest jí vyhověti, když na příklad
někdo zdědí, jsa náhodou členem
ředitelstva spořitelny, nebo koupí, nebo
výměnou získá realitu, na které
již vázne pohledávka spořitelny v dobrém
pořadí? Vždyť jsou často doby ve
spořitelnách, kdy jsme velmi neradi viděli,
když nám dlužníci vypovídali hypotéku.
A tu z takových nahodilých důvodů
měla by najednou značná hypotéka spořitelny
býti splacena jen proto, že dotyčný
nabyvatel reality je náhodou ve svazku některého
zodpovědného představenstva takové
spořitelny. Proto soudím, že tento dodatek
jest zcela na místě, a nestačí mi
výklad pana zpravodaje, že se nestávám
osobním dlužníkem, když přebírám
hypotheku na takové realitě váznoucí.
Stávám se nejen hypotekárním, nýbrž
i zpravidla osobním dlužníkem, poněvadž,
jak zní naše smlouvy, zpravidla "přebírají
se k zaplacení a k zúrokování pohledávky
na realitě váznoucí" - tak to stojí
obyčejně v kupech. A něco podobného
je i při universálních dědicích.
Tedy nebylo by správné, aby tyto případy
byly vylučovány.