Co se týče pojmenování v budoucnosti,
usnáší se o něm zastupitelstvo obecní
a usnesení musí býti do lhůty 8 dnů
předloženo nadřízenému úřadu
politickému, který je povinen zastaviti takové
usnesení, respective zakázati jeho provádění,
odporuje-li normám § 7. Zastupitelstvo obecní
je pak povinno do další lhůty 8 týdnů
ode dne právoplatnosti zákazu usnésti se
na novém pojmenování, které by zákonu
odpovídalo a proti kterému platí zase veškeré
ty prostředky, kdyby snad i po druhé obecní
zastupitelstvo nevyhovělo požadavkům zákona.
Co se týče označování měst,
obcí a osad místními tabulkami a číslování
domů, zejména pokud se týká číslování
domů, nebylo potřebí mnoho měniti
na zákoně dosavadním.
Z celého obsahu zákona je viděti, že
jsou tu učiněna veškerá opatření,
jednak aby bylo náležitým způsobem šetřeno
zejména citů obyvatelstva, aby veškerá
pojmenování i názvy byly v souhlasu s naší
historií, a aby nesměla se obraceti proti citům,
které nás spojují s národy nám
přátelskými. Rovněž bylo učiněno
opatření, aby vůle zákonodárcova
byla do všech důsledků provedena. Mohu tudíž
jménem ústavního výboru s dobrým
svědomím prohlásiti, že tento zákon
plně odpovídá potřebám československého
lidu i zájmům státu, že zabezpečuje,
aby vůle státní byla provedena do všech
důsledků, a činím uctivý návrh,
aby slavné Národní shromáždění
předložený zákon v plném znění
ve všech jednotlivostech jednomyslně schválilo.
(Výborně!)
Místopředseda Konečný: Zpravodajem
za rozpočtový výbor jest občan Hübner.
Uděluji mu slovo. (Hlasy: Vzdává se slova.)
Pan zpravodaj Hübner vzdává se slova.
Ke slovu je přihlášen občan Rýpar.
Než mu udělím slovo, navrhuji, aby stanovena
byla řečnická lhůta 10 minut. (Poslanec
Šrámek se hlásí o slovo.) Pan profesor
Šrámek.
Poslanec dr. Šrámek: Prosím, aby byla
lhůta řečnická stanovena na 20 minut,
poněvadž jinak bychom museli přihlásiti
více řečníků a náš
řečník by rád vyčerpal látku.
Místopředseda Konečný: Prosím
pány o zaujetí míst. (Děje se.)
Odhlasujeme řečnickou lhůtu. Slovo si přeje
ještě občan Sechtr.
Poslanec Sechtr: Navrhuji, aby byla debata pětiminutová.
Místopředseda Konečný: Pan
profesor Šrámek navrhuje, aby řečnická
lhůta byla stanovena dvaceti minutami pro jednoho řečníka.
Kdo souhlasí s tímto návrhem, prosím,
aby povstal. (Děje se.) To jest menšina. Návrh
se zamítá.
Pan Sechter navrhuje, aby řečnická
lhůta pro jednoho řečníka byla stanovena
pěti minutami. (Poslanec dr. Kramář: Já
navrhuji 10 minut.) To je můj návrh. Kdo souhlasí
s tímto návrhem, prosím, aby povstal. (Děje
se.) To jest většina. Tedy lhůta stanoví
se 5 minutami.
Prosím občana Rýpara, aby se ujal
slova.
Poslanec Rýpar: Slavné Národní
shromáždění!
Návrh, který byl podán o názvech měst,
obcí, osad a ulic, jakož i označování
obcí místními tabulkami a číslování
domů, vítáme zcela otevřeně
a úplně. Zakusili jsme ve starém Rakousku
dosti často, jak beze všeho, s klidem, bez jakéhokoliv
ohledu na místní činitele byla měněna
jména obcí, jména měst, jména
vesnic, nebo jména kterákoliv a kterak se prohřešovala
obecní zastupitelstva beze všeho proti našemu
českému duchu, kterak se prohřešovala
vůbec proti naší české minulosti.
Zvláště my tam, v tom poněmčeném
Slezsku, jsme to zakusili, na mnohých místech jsme
poznali, jak krásná česká jména,
ještě poslední zbytky té staré
české minulosti, poslední to zbytky a památky
po tom, že tam kdysi bydleli čeští lidé,
že se tam ozýval český náš
krásný jazyk, byla měněna a osady
byly pojmenovány po německých vůdcích.
Tak u Krňova česká obec nazvána byla
zcela na posměch českému národu v
době války Hötzendorfem. A takových
míst mohl bych vyjmenovati celé řady. Na
posměch to bylo bez ohledu na místní činitele,
bez ohledu na kohokoliv, a tím nastaly v našem názvosloví
v poslední době takové obraty, že skutečně
člověk nevěděl, jak vlastně
se ta neb ona osada jmenuje.
Tomuto odpomoci chce návrh tisk č. 2792, který
byl také v ústavním výboru přijat.
A my - pravím otevřeně - se stavíme
za něj. Ale žádáme také různé
změny, změny, které vyhovují jak minulosti
české, které vyhovují také
požadavkům místních činitelů,
které vyhovují ale také naší
národní řeči.
Četl jsem návrh a pozoruji, že jsou tam různá
nedopatření, která by se změniti dala
a při dobré vůli také změniti
mohla. Hned v prvém paragrafu odst. 2. praví se
následující slova: "Toto jméno,
jakož i pozdější změny jeho ustanovuje
ministr vnitra, vyslechnuv odborný poradní sbor
a přihlédaje k zájmům veřejným."
Tedy komu se svěřuje zde názvosloví?
Názvosloví osad, vesnic, měst, ulic nesvěřuje
se jen jediné osobě, po případě
poradnímu sboru, který bude sestaven bez jakéhokoliv
zájmu místních činitelů. A
proto, aby se neopakovalo to, co se opakovalo často ve
starém Rakousku, navrhuji s ostatními ... (Posl.
dr. Bouček: Milovaném!) Vy jste je miloval více
se Švihou! (Posl. Svozil: Vy je milujete dodnes!)
Jako vy, pane kolego! - a proto dovolují si slavnému
Národnímu shromáždění
navrhnouti, aby Národní shromáždění
uznalo požadavky místních činitelů
a přijalo pozměňující návrh,
který zní: "ministr vnitra" má
se připojiti v § 1. odstavci 2. "na návrh
místních činitelů, kteří
k tomu mohou býti i vyzváni". Tím bude
docíleno a otevřeně vyhověno požadavkům
místních činitelů, kteří
jsou zasvěceni do naší krásné
české minulosti, kteří vědí,
jak krásné vzpomínky na mnohých místech
pojí se k těmto krásným našim
názvům, k těm našim krásným
jménům. A tím také bude vyhověno
duši české.
Než jdu dále. V § 4. se praví následující
slova: "Úředních názvů
v matrice zapsaných musí býti užíváno
všemi soudy, státními a veřejnými
úřady, orgány, ústavy a podniky, jakož
i ve styku s nimi." A, slavné Národní
shromáždění, kde jsou občané
a občanky? Ti nejsou povinni zachovávat to, co vláda
nařizuje? Ti nejsou povinni užívati názvů,
které jsou v úředních seznamech? Tedy,
slavné Národní shromáždění,
zde musíte také uznati, že nejen úřady
jsou povinny, nýbrž i občané a občanky,
čili všichni jsou povinni užívati názvů
úředních, užívati názvů,
které byly ustanoveny naší českou vládou.
A jestliže to neustanovíme, pak ponecháme libovůli
každého, aby si pak používaje starých
názvů dělal cokoliv, po případě
ze zákona blázny robil.
Povšimněte si, co dělala stará rakouská
vláda. Dopisů poslaných do Bruntálu,
jakmile znělo jméno Bruntál, vůbec
nezasílala, poněvadž ustanovila, že v
úředním jednání platí
pouze Freudental. A takových názvů byla celá
řada. Hle, tak jednala stará rakouská vláda,
tak lpěla a tak donucovala jednotlivé občany
k tomu, aby užívali názvů úředních,
názvů zákonem schválených.
A my? My ponecháváme opětně klidně
těmto lidem, kteří již dnes dělají
si posměch z mnohého našeho jednání
i z našich názvů, kterým se docela klidně
- jako v Opavě - kde máme ulici našeho presidenta
Masaryka, nechci ani vyslovit, jak Němci o této
ulici se vyslovují, ponechává na libovůli,
aby si jednali, jak chtěli, a proto dovolují si
slavnému Národnímu shromáždění
jménem naší strany navrhnouti, aby se tam připojilo:
"netoliko všemi soudy, státními a veřejnými
úřady, orgány, ústavy a podniky",
nýbrž také "a všemi jednotlivými
obyvateli bez rozdílu". Pro všecky stejné
právo i pro jednotlivé občany i jednotlivé
občanky! (Poslanec Stivín: Ke každému
postavíte snad policajta!) Mohl byste třebas
tím policajtem býti sám, můžete
se o tuto službu ucházeti. (Hluk. Různé
výkřiky.)
Prosím, pane předsedo, ať nejsem vyrušován!
Tedy, velevážení pánové, přicházím
dále. Ještě jedno bych chtěl připojiti.
Je to ku § 7. V § 7. se praví:
Dosavadní pojmenování ulic a veřejných
míst, jež nelze uvésti v soulad s historií
a vnějšími vztahy národa československého,
zejména taková, jež atd.
Zde nebere se žádného zřetele k místním
poměrům, zde se nebere zřetele ku místním
názvům. Tedy nejen tyto hlavní - abych tak
řekl - směrnice mají býti pojaty v
úvahu, nýbrž mají býti tam pojaty
také místní poměry.
A proto zde navrhuji opět připojení k §
7.: "ani místními poměry". Tedy
aby respektovány byly také místní
poměry, takže věta tato bude zníti:
"Dosavadní pojmenování ulic a veřejných
míst, jež nelze uvésti v soulad s historií
a vnějšími vztahy národa československého,
ani místními poměry ..."
A konečně přicházím ku paragrafu
poslednímu. Jest to § 22, nejdůležitější
paragraf, kde se vede boj opět o úřední
řeč. Tam se praví: "Užívání
jazyků při provádění tohoto
zákona upraví se nařízením."
Ne nařízením, ale zákonem, žádám,
aby to bylo upraveno, a navrhuji, aby § 22. zněl takto:
"Tabulky a nápisy musí býti na prvním
místě v československé řeči,
ostatní řeči v obcích s menšinami
přes 20 proc. jsou dovoleny." Tedy na prvním
místě naše krásná československá
řeč a v ní tyto nápisy a teprve potom,
jak jsem to žádal, v jazyku z ostatních řečí.
Tím končím. (Hlas: Zaplať pánbůh!)
Ano, za slovo boží třebas.
Slavné Národní shromáždění,
doporučuji vám a prosím, abyste v zájmu
našeho českého jazyka, našich krásných
českých památek, zvláště
lidových (Hluk a nepokoj.) přijali tyto návrhy
(Hluk. Hlas: Latinu nechcete mít?) Řečtina
nebo hebrejština bude asi lepší. (Týž
hlas: A latinu ne?) Už jsem řekl, latinu, řečtinu,
assyrštinu a babylonštinu.
Doporučuji návrh o názvech měst, obcí,
osad a ulic atd. k odhlasování. (Hluk, nepokoj.)
Místopředseda Konečný (zvoní):
Pan řečník činí tyto pozměňovací
návrhy k odstavci 2. § 1., aby se připojila
slova: "na návrh místních činitelů,
kteří k tomu mohou býti vyzváni."
K § 4. za slova "a podniky" se připojují:
"jednotlivými obyvateli".
V § 7. za slova "národa československého"
se připojují slova: "ani místními
poměry".
Konečně § 22. má zníti: Tabule
a nápisy musí býti na prvním místě
v československé řeči a ostatní
řeči v obcích s menšinami přes
20 proc. jsou dovoleny.
Pozměňovací návrhy jsou opatřeny
dostatečným počtem podpisů, jsou tedy
předmětem jednání. Ke slovu jsou přihlášeni
členové Národního shromáždění:
Dr. Hnídek, dr. Bouček, Johanis,
Bechyně, Marek, Buříval
a Kadlčák. Uděluji slovo prvnímu
přihlášenému řečníku
dru Hnídkovi.
Poslanec dr. Hnídek: Vážené Národní
shromáždění! Poněvadž ústavní
výbor o této věci důkladně
pojednal, navrhuji, aby pozměňovací návrhy
kolegy Rýpara byly zamítnuty a návrh zákona
byl přijat tak, jak jest navržen ústavním
výborem.
Místopředseda Konečný: Dalším
řečníkem jest občan dr. Bouček.
Poslanec dr. Bouček: Činím týž
návrh Národnímu shromáždění,
jako pan kolega Hnídek.
Místopředseda Konečný: Dalším
řečníkem jest občan Johanis.
Poslanec Johanis: Vzdávám se slova.
Místopředseda Konečný: občan
Johanis vzdává se slova. Dalším řečníkem
jest občan Bechyně.
Poslanec Bechyně: Vzdávám se slova.
Místopředseda Konečný: Obč.
Bechyně vzdává se slova. Dalším
řečníkem jest občan Marek.
Poslanec Marek: Vzdávám se slova.
Místopředseda Konečný: Vzdává
se slova. Dalším řečníkem jest
obč. Buříval.
Poslanec Buříval: Vzdávám se
slova.
Místopředseda Konečný: Vzdává
se slova. Dalším řečníkem jest
obč. Kadlčák.
Posl. Kadlčák: Ctěné Národní
shromáždění! Zákon, vlastně
předloha zákona, o které jednáme,
na první pohled zdá se býti tak dosti malicherná.
(Hluk.)
Místopředseda Konečný: Prosím
o klid.
Posl. Kadlčák (pokračuje):
Zdá se, že na tom přece tolik nezáleží,
jestli se nějaká obec jmenuje Stauding, Zauding,
Pendrekov neb jakkoliv jinak. Ale přece není tomu
tak. Bylo by velmi povrchním soudem, kdyby někdo
v tomto zákoně hledal malichernosti. Dějiny
naše dokazují, že právě cestou
změny názvů se prováděla germanisace,
po případě maďarisace a jiné
ještě změny národnostní v celých
oblastech. - Příkladem klasickým jest Slezsko.
Kdo dnes ví na příklad, že Hlucholazy
jsou starým historickým názvem? A tak celá
řada je takových názvů. Velectění,
netoliko po stránce národní, ale také
z praktických ohledů jest potřebno, by jednou
byl učiněn pořádek v této věci.
Já uvedu klasický příklad. Máme
14 Frýdlantů. Když někdo na adresu napíše
jenom Frýdlant, bloudí dopis, zboží,
balík, vagon třebas několik neděl
po oblastech našich, až na konec ještě se
nedostane tam, kde měl býti. Jak nutno jest, aby
usnadněno a, řekl bych, povzbuzeno bylo obyvatelstvo,
by názvy nevhodné měnilo, avšak ne nahodile,
dle chvilkové nálady, nýbrž přihlížejíc
k dějinám a k ostatním poměrům!
Tak ku př. uvedu Čertovu Lhotku. To dnes již
nikdo neví, co je Čertova Lhotka. Název byl
změněn, ale jak? Poněvadž jest tam německý
průmysl, musela to býti změna taková,
aby bylo patrno, že jest to německá osada a
ne česká. Musil z toho povstati Marienberg. Přívoz
je jedna z nejstarších osad, a sami Němci uznávali
oprávněnost toho starého názvu, již
k vůli tomu, že Přívoz nemůže
se jmenovati Oderfurt, když hned vedle jest Oderberg. Uznávali,
že to bude činiti v poštovnictví a pod.
veliké obtíže, ale nic to nepomohlo. Jeden
z bývalých přívozských občanů
si umínil, že to musí býti zněmčeno,
a bylo to přeloženo na Oderfurt. Nyní máme
Oderfurt vedle Oderbergu a konec všeho je ten, že dostáváme
dopisy, telegram teprve třeba za týden, za čtrnáct
dní nebo i déle, a to přece není obchodu
lhostejným.
Já tedy doporučuji dále, aby staré
české názvy historické byly všude
obnoveny. Doporučuji dále, aby název takový
jako jest Frýdlant byl změněn ...
Místopředseda Konečný: Upozorňuji
pana řečníka, že řečnická
lhůta na 5 minut stanovená minula.
Posl. Kadlčák (pokračuje):
Na konec přimlouvám se, aby návrh člena
Národního shromáždění
kol. Rýpara byl schválen.
(Předsednictví přejímá předseda
Tomášek.)
Předseda (zvoní): Řečnická
listina jest vyčerpána, uděluji závěrečné
slovo panu zpravodaji.
Zpravodaj posl. dr. Brabec: Slavné Národní
shromáždění! Souhlasím plně
s prohlášením jednoho z pánů
řečníků, že předloha,
o kterou se jedná, není rázu malicherného,
a myslím, že jsme si také toho všichni
vědomi. Ústavní výbor projednával
tuto předlohu se vší pečlivostí
a já jako referent -třeba bych snad osobně
s některými náměty, zejména
pozměňovacími návrhy souhlasil - nemohu
jinak než hájiti osnovu tak, jak vyšla z porad
ústavního výboru, a sice právě
z té jednoduché příčiny, že
dnes bohužel již není na to dosti času,
aby předloha snad byla k novému uvažování
vrácena ústavnímu výboru, jelikož
jest důležito, aby aspoň v té formě,
jak ji máme, byla uzákoněna. Je zde ještě
také jiný důvod. Souvisí to do jisté
míry s naším novým jazykovým
zákonem, který arciť těžko by snesl,
abychom zde činili taková podrobná ustanovení
o jazykové otázce, když tam jsme se o té
věci neshodli a ponechali jsme to vládnímu
nařízení.