Vláda jest závislá v takových státech,
ať republikách, ať monarchiích, na okamžitých
situacích, otřesech a krisích parlamentu,
a musí býti často vyměňována;
zase ne snad z odborných hledisek, t. j. proto, že
by člen vlády se zmíněného
odborného hlediska nestačil k vedení resortu,
nýbrž prostě proto, poněvadž nastalo
jisté politické přeskupení v parlamentu
samém. Z toho pak resultuje naprostý nedostatek
kontinuity ve správě jednotlivých ministerstev,
tedy resortů, kterýžto nedostatek lest na újmu
spořádané správě státní.
Kdyby byl totiž ministrem sebe větší odborník,
nemůžeme od něho žádati, aby během
14 dnů aneb jednoho měsíce zapracoval se
tak důkladně do svého oboru, aby jej ovládal
ve věcech odvětvích, aby znal personál
svého úřadu atd. Stane-li se tak vsak v nejlepším
případě, dejme tomu, že těchto
znalostí nabude, pojednou následkem událostí
parlamentních jest nucen úřad svůj
opustiti a nastoupí jiný muž, který,
kdyby byl třeba sebe víc vynikajícím
odborníkem, zase musí začíti znovu,
než pozná jednotlivé chéfy, úředníky,
kompetenci departementů atd. To jsou tedy důsledky
parlamentního režimu, které činí
žádoucím, aby jim bylo čeleno podobnou
institucí, jako jest instituce státních tajemníků.
Státní tajemník podle naší předlohy
má býti nejvyšším úředníkem
v jednotlivém ministerstvu, má býti chéfem
tohoto ministerstva a má býti stálým
jeho úředníkem, tedy osobou, ve které
se ta kontinuita služby má jeviti a soustřeďovati
zkušenost a praxe úřední.
Velevážení pánové! Několik
bodů a zásad této předlohy bylo zvláště
sporno a o tyto spory se právě rozbito vyjednávání
v ústavním výboru a ve vládě,
a tyto spory měly také za důsledek stálé
odsunování parlamentního projednávání
předlohy. Nejspornější snad z těchto
zásad jest obsažena v § 2. Tam jest totiž
řečeno, že státní tajemník
nemůže býti členem zákonodárného
sboru. Jest opravdu ku podivu, že tato zásada, která
se mi zdá býti samozřejmou, poněvadž
vyplývá z celé myšlenky instituce, narazila
u mnohých činitelů na odpor. Bylo řečeno,
že tato osnova právě proto, že obsahuje
tento paragraf, jest nepřijatelnou.
Velevážení pánové! Kdybychom
tento paragraf vynechali anebo nahradili jej jiným obsahem,
neměl by zákon žádného smyslu,
a dále by pak námitky, o kterých se ihned
zmíním, byly úplně oprávněny,
t. j., že bychom zavedením státních
tajemníků zdvojili křesla ministerská,
že bychom pak měli dva ministry v každém
resortu a neměli žádnou kontinuitu a také
žádnou záruku, že bude v ministerstvech
sedět odborník, znalec své věci. Podotýkám
při tom, že, ačkoliv to v předloze není
výslovně řečeno, může
býti státním tajemníkem jen ten, kdo
má zákonem předepsanou kvalifikaci, poněvadž
by to nemělo smysl žádný, aby sice pro
čtvrtou nebo pátou třídu, pro jednotlivé
sekční chéfy žádala se kvalifikace
podle služební pragmatiky státních zaměstnanců,
ale ne státního tajemníka pro třetí
třídu. Jest ovšem velký rozdíl
mezi formálním a materielním průkazem
kvalifikace. Jest jisto, že někdo může
míti materielní kvalifikaci, ale nemůže
ji prokázati formálně. Ve státním
životě musíme arciť klásti váhu
na tyto formality, poněvadž jedině takto zabráníme
různé protekci atd. Tolik tedy o pochybnosti, týkající
se inkompatibility míst státních tajemníků
s členstvím v zákonodárných
sborech.
Druhá pochybnost týkala se otázky obligatornosti
této instituce. Bylo totiž namítáno,
že se neodporučuje, aby v každém ministerstvu
za všech okolností musil býti státní
tajemník. A bylo k tomu poukazováno, že jednak
jsou malá ministerstva, kde není třeba zvláštního
zástupce ministrova, tam že to obstará snad
služebně nejstarší sekční
chéf atd. A pak bylo též namítáno,
že může se státi i za vlády parlamentárního
režimu, že v některém ministerstvu sedí
parlamentární ministr, který své věci
rozumí, takže státního tajemníka
nepotřebuje. To jest docela správné, ale
přece jen tyto námitky spočívají
na zásadním nepochopení vlastního
účelu instituce státních tajemníků.
Především dovolil bych si podotknouti, že
státní tajemník nemá býti nějakým
pomocníkem ministrovým, který by přetíženému
ministru pomáhal, aby zdolal veškeré úřední
práce, nýbrž, že státní
tajemník má býti představitelem oné
již zmíněné kontinuity ve službě
jednotlivých centrálních úřadů
správních, a tento požadavek kontinuity ovšem
platí stejně pro malá, jako pro velká
ministerstva. Dále nelze zapomínati, že ani
druhou námitkou, že se může státi,
- a také se ministry vynikající odborníky,
nelze vyvrátiti požadavek obligatornosti instituce
státních tajemníků, to jest, aby již
zákonem v každém ministerstvu bylo systemisováno
místo státního tajemníka, protože
bychom jinak vytvořili dvě kategorie ministrů,
a bylo by velmi trapno ministru, který by měl státního
tajemníka, seděti vedle ministra, který by
ho neměl, poněvadž z toho by se vyvozovaly
příslušné konkluse, pokud se týče
odborné schopnosti ministrů. Dovolil bych si proti
těmto námitkám ještě upozorniti
na něco. § 1., kterým jest řečeno,
že v každém ministerstvu zřizuje se touto
imperativní formou státní tajemník,
připouští ve své textaci i ten výklad,
že není za všech okolností nutno míti
ve všech ministerstvech skutečně toto místo
státního tajemníka obsazeno. § 1. dá
se totiž vyložiti i tak, že zákon nařizuje
pouze systemisování místa stát. tajemníka
v každém ministerstvu, což ovšem nevylučuje
možnost, že v určitém ministerstvu po
určitou dobu zůstane místo stát. tajemníka
neobsazeno snad z toho důvodu, že právě
nyní úřadující ministr jest
odborníkem tak vynikajícím, že nepotřebuje
žádnou podporu státního tajemníka
atd.
Právě s hlediska zmíněné degradace
ministra jsem se v poradách ústavního výboru
vyslovil proti podobné úpravě věci,
a též proto, že by se tím dalo jaksi na
libovůli vládě nebo presidentu republiky,
aby v tom ministerstvu jmenoval státního tajemníka,
v onom ne.
Konečně byla přednesena námitka, že
touto osnovou kterou zavádíme celou řadu
nových vysokých státních úředníků,
zatěžujeme opět státní pokladnu.
To jest sice zcela správné, ale uvážíme-li
výhody, které by tato instituce přinesla,
když bude správně praktikována, výdaje
ty relativně nebudou tak strašné, protože
jsme si zvykli v nynější době na takové
cifry výdajové, že oněch 16 lidí
ještě uživíme. Ovšem musí
míti instituce efekt, který si od ní slibujeme,
totiž především, nač kladu největší
váhu, - že dosáhneme v nejvyšších
úřadech stabilitu a kontinuitu, která nebude
rušena různými parlamentárními
otřesy v Národním shromáždění.
Rozumí se konečně samo sebou, že nebylo
úmyslem mým a ostatních členů
ústavního výboru, abychom snad institucí
státních tajemníků odstrčili
ministry na druhou kolej a že bychom z nich chtěli
učiniti jen bezvýznamné figury, řečníky
v parlamentě atd. To rozhodně ne. Pan kol. Dolanský
se tázal, kdo bude zodpověden? Zodpovědným
bude parlamentární ministr, z čehož
plyne, že parlamentární ministr vždycky
bude šéfem oficielním, šéfem úřadu,
a že dotyčný státní tajemník
bude pouze jeho zástupcem. S toho hlediska se zajisté
nemusí nynější i budoucí vláda
báti, že by tím snad utrpěla něco
na svém prestiži.
Na konec dovolte mi, velevážené Národní
shromáždění, abych vyslovil své
potěšení nad tím, že se podařilo
ještě v poslední chvíli zákon
tento usnésti v Národním shromáždění,
poněvadž, jak pravím, pro svou osobu aspoň
od něho očekávám mnoho, bude-li správně
praktikován, o čemž pochybovati nemusíme.
(Výborně!)
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen,
debata odpadá, přistoupíme k hlasování.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Pan zpravodaj ještě k nějakému doplňku
si vyžádal slovo před hlasováním.
Zpravodaj poslanec dr. Weyr: Co se týče titulu
zákona vzhledem k stáří té
předlohy poznamenávám, že titul jeho
má zníti: "Zákon ze dne... dubna 1920
o státních tajemnících".
Rozumí se, že sem přijde podle předpisu
ústavní listiny uvozovací věta, která
zní: "Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně".
Předseda: Přistoupíme tedy k hlasování.
Kdo souhlasí se zákonem, obsaženým ve
zprávě ústavního výboru a opraveným
tak, jak právě nyní pan zpravodaj uvedl,
a opatřeným příslušnou úvodní
formulí, s §§ 1., 2., 3., 4. a 5., jakož
i s nadpisem jeho a úvodní formulí, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, zákon jest schválen
v prvém čtení.
Přeje si pan zpravodaj slova ke druhému čtení?
Zpravodaj poslanec dr. Weyr: Ne.
Předseda: Není tomu tak.
Kdo souhlasí se zákonem, přijatým
právě v prvém čtení v tom znění,
jak byl přijat, také ve čtení druhém,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, zákon jest schválen
také ve druhém čtení a tím
tak tento odstavec denního pořadu jest vyřízen.
Máme přistoupiti k odstavci 7., ke
7. zprávě kulturního výboru
o návrhu čtena Národního shromáždění
dra Stojana a soudruhů (tisk 1899), aby byla
zvýšena kongrua duchovenstva katolického, řecko-katolického,
evangelického a řecko-orientálního;
o návrhu člena Národního shromáždění
Frant. J. Kroihera a soudr. (tisk č. 1710) stran
drahotního přídavku kněžím
v duchovní správě ustanoveným,
a o návrhu člena Národního shromáždění
dra Stojana a soudr. (tisk č. 1761) o drahotním
přídavku pro duchovenstvo (tisk č. 2546).
K formálnímu jednání vyžádal
si slovo pan kol. Johanis, uděluji mu je.
Posl. Johanis - Slavné shromáždění!
Poněvadž o tomto bodu jest třeba provésti
ještě další jednání mezi
stranami, navrhuji, aby tento sedmý bod denního
pořadu byl odročen do schůze večerní.
Předseda: Ve formálním ohledu vyžádal
si slovo pan kolega Šrámek. Uděluji
mu slovo.
Posl. Šrámek: Pánové, kteří
právě učinili tento formální
návrh, vědí přece velmi dobře,
že jednání politické o různých
věcech bylo započato a zcela loyálně
se provádí dále. Myslím proto, že
není naprosto žádné příčiny,
abychom měnili denní pořad, který
jsme ustanovili zcela shodně všichni v konferenci
klubovních předsedů. (Tak jest) Prosím
proto, aby také pan navrhovatel laskavě ustoupil
od svého návrhu, poněvadž o nějakých
vetech pro známou školskou předlohu není
žádné řeči.
Předseda (zvoní): Táži
se, zda-li pan navrhovatel trvá na svém návrhu.
Poslanec Johanis: Poněvadž pan kolega prof.
Šrámek mne ujistil, že v té věci
školské, která jaksi souvisí s tímto
bodem, jest sjednána dohoda a že tento zákon
nebude vetován, upouštím od svého návrhu.
Předseda: Přistoupíme tudíž
k projednání bodu sedmého. Zpravodajem jest
pan kolega dr. Stojan. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj poslanec dr. Stojan: Slavné shromáždění!
Národní shromáždění ve
své šlechetnosti pamatovalo na všechny kategorie
a všem zřízencům hledělo platy
jejich polepšiti. Přichází nyní
v poslední řadě duchovenstvo. (Nepokoj.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Zpravodaj poslanec dr. Stojan (pokračuje):
Zajisté návrhy na zlepšení poměrů
jeho nebyly by zde podávány, kdyby duchovenstvo
nebylo opravdu ve velké bídě a nouzi. Pánové,
záležitost tuto nepovažujeme za nějakou
kulturní záležitost, nýbrž pohlížíme
na ni jako na záležitost sociální. Vím,
že se namítne, že se mělo počkati
s řešením této otázky, až
bude provedena otázka odluky církve od státu.
Avšak, slavné shromáždění,
když se někomu zle vede a je v nebezpečí
nouze, nemůže zajisté čekati na nějaké
zásadní řešení, nýbrž
jest třeba, aby mu pomoženo bylo hned a bez odkladu.
Jedná se o duchovenstvo římsko-katolické,
řeckokatolické, řecko-orientálské,
jakož i evangelické. Snad by se mohlo namítnouti,
že jest zákon navrhován toliko pro duchovenstvo
římsko-katolické, kdežto pro ostatní
navrhovány jsou toliko resoluce. Musili jsme se omeziti
na resoluce toliko z technických příčin,
poněvadž z téhož důvodu a zejména
s ohledem na nynější poměry na Slovensku
nemohl býti včas připraven zákon.
Avšak ministerská rada opětně a opětně,
pravím: třikráte se o této věci
radila a přiznala těmto resolucím povahu
zákona, takže mají opravdu význam zákona.
Velectění pánové, jest to jen kapka
na horký kámen, co povolujete. Prosím, abyste
dovršili šlechetnost a dílo toto šlechetně
také korunovali.
Prosím, o přijetí zákona jakož
i připojených resolucí. (Výborně!)
Předseda: Ku slovu není nikdo přihlášen.
Debata odpadá. Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány, aby zaujali svá místa.
(Děje se.)
Před hlasováním však uděluji
slovo ještě panu zpravodaji, poněvadž
schází úvodní formule, která
tvoří věcnou součástku zákona
Zpravodaj posl. dr. Stojan: Navrhuji, aby v čele
zákona umístěna byla věta: "Národní
shromáždění republiky Československé
usneslo se na tomto zákoně".
Předseda: Dám nyní hlasovati
o navrhovaném zákoně s doplňkem páně
zpravodajovým. Budeme hlasovati o zákoně
v celku, poněvadž zákon má toliko tři
paragrafy a žádný pozměňovací
návrh nebyl podán. Námitek proti tomu není?
(Nebylo.)
Kdo souhlasí s § 1., 2. a 3. zákona, jakož
i s nadpisem jeho a s úvodní formulí, jež
byla panem zpravodajem právě přečtena,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Zákon jest schválen
v prvém čtení.
Předseda: Přeje si pan zpravodaj k druhému
čtení slova?
Zpravodaj, poslanec dr. Stojan: V resoluci první,
kde stojí, že se "vládě ukládá,
aby římsko-katolickým duchovním atd."
patří slovní dodatek nějaký,
aby byla všechna pochybnost vyloučena, do závorky
"i pensistům". A v druhém paragrafu zákona
má býti na místo "ministerstvu školství"
"ministru školství" a "ministru financí"
a pak v poslední řádce má býti
ve slově "provedly" jota.
Předseda: Pan zpravodaj doporučuje v druhém
čtení korekturu v paragrafu druhém, aby místo
"ministerstvu" v prvém i druhém řádku
stálo "ministru školství" a "ministru
financí" a v posledním slově téhož
paragrafu "provedli", aby místo ypsilon stálo
měkké "i".
Kdo souhlasí s tímto korigovaným zákonem,
přijatým v prvém čtení, také
ve druhém čtení, prosím; aby povstal.
(Děje se.)
To jest většina, zákon jest schválen
také v druhém čtení a zbývá
nám rozhodnouti o šesti resolucích, obsažených
na stránce 3. ve zprávě kulturního
výboru. První resoluce je opravena panem zpravodajem
tak, že v druhé řádce za slovem "duchovním"
má státi ("i pensistům").