Ale ještě další věci byly, které
musíme uvážiti. Víme, že zvláště
jazykové nařízení, které bylo
namířeno jen proti českým zaměstnancům,
- známo, že v Haliči a v jiných krajích
bývalého Rakouska se tak přísně
nařízení jazykové nepraktikovalo -
brzdilo možnost postupu u zřízenců nižších,
že znemožnilo jejich jmenování, jejich
ustanovení definitivními. A tak již v tomto
směru bylo první povinností vlády
pamatovati na to, aby tento zločin, který byl páchán
na našich lidech a o kterém se tehdy tolik mluvilo,
vždyť tehdy každý Čech cítil
křivdu, která se páše, také byl
odčiněn.
A byly ještě jiné momenty, které zvláště
za Rakouska se uplatňovaly. Osobní protekce hrála
největší roli, při každém
jmenování na místa uprázdněná,
při každém konkursu v první řadě
přišli v úvahu jen ti, kteří
byli vhod různým vůdčím silám,
kteří smýšleli rakousky a ne česky,
že první otázkou bylo národnostní
a politické smýšlení uchazečovo
a tak stále se prohlubovala více nesrovnalost, která
vyplývala z toho poměru - řekl bych přímo
otrockého - za kterého musil český
člověk sloužiti v rakouských státních
službách.
Ostatně i různé zákony a regulace,
již pragmatika sama z roku 1914, která sice z části
nahražovala dřívější léta
vysloužilá i právě tím (Posl.
Buříval: §. 57. byl sporný v tom směru!)
nové nesrovnalosti vyvolávaly a tak můžeme
říci, že když jsme přišli
po převratu do našich vlastních služeb,
že nespokojenost mezi českým živlem byla
naprostá a jednomyslná. Ale věc nezůstala
na tom, pokračováno bylo a sice právě
vlastními našimi zákony, kde jsme jednotlivé
kategorie upravovali, kde také při nejlepší
vůli právě jen z toho důvodu, aby
rychle bylo pomoženo tam, kde nejvíce se trpělo,
musili jsme vytrhávati jednotlivé partie z té
velké materie, ač jsme všichni to uznávali,
- kolegové všech táborů - že se
stala chyba. Nebylo však možno radikálně
řešiti celou pragmatiku, neboť tam, kde jednotlivé
kategorie nejvíce trpěly starými křivdami,
muselo býti přikročeno k jednotlivým
nápravám. V důsledku toho zákona vznikla
další nespokojenost, nesrovnalosti a téměř
rozklad v těch vrstvách, které dříve
byly trochu kompaktnější, a nastalo to tím
spíše, že nebylo jednotné direktivy, nebylo
jednotného měřítka, jak se řešily
pro jednotlivé kategorie otázky úpravy platové,
otázka přesunutí skupin, jmenování
z různých nižších kategorií
do úřednických kategorií, neboť
bohužel jsme se nemohli ubránit tomu, aby, když
se jednalo o vládní návrhy zákona,
aby se jednak měřilo podle let, kde se aspoň
částečně propočítávalo,
jednak podle platů, takže nastaly úplně
protilehlé zásady, které se pak uplatňovaly
jednostranně, a tak ve všech schůzích,
ve všech anketách a deputacích byli jsme účastni
jenom stálého žehrání na druhé
kategorie, že daleko lépe byla jim věc vyřízena,
že jsou daleko lépe na tom. I kdyby snad tyto menší
nesrovnalosti byly tím povstaly, v poslední době
vláda sama zaujala krajně příznivé
stanovisko k řešení veliké otázky
gážistů vojenských i k řešení
otázky učitelské, což jsme uvítali,
ačkoliv přiznati musím, že řešení
otázky učitelské není takové,
jak většinou myslí naše veřejnost,
není tam vyvrcholeno všechno, co se žádá
a co my žádáme pro sebe, nýbrž
tam bylo to provedeno podle starého, velice nedokonalého
platového schématu. Ale je veliký rozdíl
regulovat, propočítávat podle nového,
příznivějšího schématu
a propočítávat podle starého.
Jinak ovšem byla vyřešena tato otázka
u vojenských gážistů. Tam krajně
benevolentním způsobem vláda beze všeho
uznala, že automatický postup propočítání
je na místě, a tu věru s podivem musím
se tázati, proč vláda nechtěla přiznat
hned z počátku, že také i u státních
úředníků by to bylo nejenom spravedlivé,
nýbrž i možné, ba já tvrdím,
velice dobré a pro další činnost úřednictva
dokonce velice nutné.
Ještě bych se rád zmínil o důvodech,
které vláda namítala proti provádění
tohoto našeho zákona. Vláda uznala ony momenty,
které jsem již přednesl, a plně si byla
vědoma toho, že opravdu zde nesrovnalosti jsou a že
je nutnost určité generelní nápravy.
Ale hlavní důvod, který uváděla,
byl ten, že prý tím jest vlastně porušen
celý systém v administrativě státní,
který záleží v tom, že se má
píle, oddanost k službě, větší
výkonnost a konečně i větší
schopnost zkrácením postupu neb mimořádným
postupem honorovati. Tím prý nastane naprostá
nesrovnalost další, že podřízenější
zaměstnanci, kteří neměli té
schopnosti, aby byly jmenování na určitá
místa, dostihují toho, kdo měl býti
vyznamenán. K tomu podotýkám předně,
že nejde ani tak o jmenování, nýbrž
o požitky.
Nesrovnalosti jsou ve všech úřadech, že
podřízen je kolega, který má větší
plat a daleko delší služební dobu, mladšímu
kolegovi, ba dokonce konstatuji, že zvláště
u dráhy máme případy, že někdo
s titulem dosti skvělým, třeba nějakého
vrchního rady, je podřízen úředníku,
který je jen vrchním komisařem nebo radou,
takže vidíte, že ta anomálie nemá
naprosto žádného významu pro výkon
služby. Proto nemohli jsme tyto námitky také
uznati a mohu jenom kvitovati, že se nám podařilo
prosaditi náš návrh u vlády. Upozorňuji,
že ostatně vláda sama má velice mnoho
možností, aby i tuto domnělou nesrovnalost
napravila. Vždyť může novým systemisováním
míst, - které se musí státi, poněvadž
na starém systemisování ze starého
Rakouska nemůžeme budovati - ale také i jinou
formou nahraditi těm, kteří vynikají
a mají významná místa, to co zasluhují.
Zmiňuji se o funkčních přídavcích,
které dávno měly býti zavedeny pro
přednosty úřadů a samostatné
úředníky, neboť co oni vykonali za převratu,
když tvořili nové instituce a úřady,
to nedá se honorovat snad jen malou diferencí v
platech nebo diferencí v hodnostní třídě,
nýbrž se to dá honorovat jen slušným
funkčním přídavkem, který by
úplně nahradil fakticky větší
služby, které dotyčný koná.
Podotýkám ještě dále, že
lituji, že nemohli jsme v tomto zákoně řešiti
otázku, že nemají býti účastni
propočítání tet také oni zaměstnanci,
kteří se prohřešili proti republice,
ať jsou národnosti jakékoliv, tak jak se to
stalo při úpravě platové, kde výslovně
bylo stanoveno, že vláda má zvláštním
návrhem dáti možnost Národnímu
shromáždění, aby určilo zvláštním
zákonem, že všichni, kteří se prohřešili,
ať jsou ještě v aktivní službě,
nebo zmizeli z naší republiky a chtějí
se vrátit, nebo byli násilně do pense dáni,
jsou z výhod tohoto zákona vyloučeni. Tato
otázka nebyla bohužel dosud vyřešena a
myslím, že jest to velká škoda, že
v tomto Národním shromáždění
se nám to nepodařilo prosaditi, neboť pro příště
jest těžko očekávati, že by hladce
takové tresty byly provedeny proti těm, kteří
se provinili proti republice.
Konečně musím výslovně konstatovati,
ačkoliv to v zákoně není uvedeno,
že výbor jest toho samozřejmého přesvědčení,
- a vládla zajisté nemůže činiti
žádných námitek - že tento zákon,
který předkládáme ku schválení,
platí také pro profesory vysokých škol
stejně jako pro jiné úředníky
fondů a různých podniků státních,
a že zcela v duchu tohoto zákona bude musiti býti
provedena regulace propočítávání
let profesorů vysokých škol.
Dovoluji si ještě k jednotlivým paragrafům
něco podotknouti. Jde hlavně o § 4. Tento paragraf
dosti narazil v řadách zaměstnanců
na mylný výklad a jest třeba k tomu říci
následující. § 4. zní: "Pokud
se započítají léta strávená
v jiné službě než státní
(pragmatikální) nebo ve službě vojenské,
stanoví se nařízením." Měli
jsme původně úmysl, abychom již v tomto
zákoně otázku tuto řešili, narazili
jsme však na tak těžké překážky,
věc jest tak komplikovaná, že nebylo možno
včas to technicky vyříditi. Proto musíme
vyřízení ponechati cestě nařizovací.
K tomu však musím výslovně říci,
že dle jednomyslného názoru státně
zřízeneckého výboru do této
doby, která se má nařízením
započítati - ovšem v jaké výměře,
to bude věcí dalšího jednání
výboru samého a po případě
věc nařízení - musí býti
vzat zřetel na provisorní léta těch,
kteří nezaviněně musí-li dlouho
provisorně sloužiti. Jsou to různí písaři
a jiní zaměstnanci. Dále jest to soukromá
praxe, pokud byla ve spojení s výkonem služby
státní a pokud stát z té služby,
kterou tito lidé dříve vykonávali,
má prospěch a pokud jest cenným materiálem
pro státní službu, kdežto na druhé
straně pro zaměstnance by to znamenalo velkou ztrátu.
Dále se to týče služební doby
dělnické v podnicích státních
a postupů z jedné kategorie státní
služby, která nebyla pragmatikována, do druhé,
příkladně u finanční stráže,
kde dříve služba nebyla pragmatickou, konečně
se jedná hlavně o vojenská leta. Zde nesmí
býti žádných mylných názorů,
že by se to snad týkalo jen vojenských certifikatistů,
nýbrž výslovně konstatují, že
jedná se také o povinnou presenční
službu, která jest dle služební pragmatiky
honorována jen do jednoho roku. To jest křivda na
těch, kteří dvě i více let
sloužili. Proto jest třeba pomýšleti na
to, aby celá doba byla honorována, která
byla ve vojenské službě ztrávena. Jest
přirozeno, jak jsem řekl, že také mimořádná
leta válečná musí býti určitým
způsobem započítána.
K § 6. dovoluji si podotknouti, že účinnost
zákona samého vyvolala velké jednání.
My nahlíželi, že není možno ještě
letos účinnost stanoviti, že není možno
také doplatky nějaké poskytnouti, neboť
doplatky samé jsou nejnespravedlivější
věcí, která vůbec existuje. Jest nahodilé,
aby to, co před 20 lety bylo hřešeno, bylo
nějakými doplatky za určitou dobu nahrazováno,
a pak musíme pamatovati na to, že vyvolalo velkou
řevnivost, když jedni zřízenci dostali
doplatkem až 1500 K, kdežto jiní vůbec
ničeho. Viděli jsme při válečných
letech, jak pozdě se takový zákon provádí,
takže vznikají veliké doplatky.
Výbor sám ohledně těchto výhod
stanovil, že účinnost zákona má
nastati teprve dnem, kdy se počne se snižováním
drahotních přídavků. V dalším
jednání však, které výboroví
zástupcové vedli s vládou, dala vláda
souhlas k tomu, aby stanovena byla přesně doba účinnosti,
a sice 1. ledna 1921, což jednak z legislativního
ohledu je nutné, neboť příliš nejasná
účinnost není možná a pak, že
přece ví zaměstnanec určité
datum termínu, kdy nabudou platnosti výhody, jež
pro něho mají plynouti ze zákona. Ostatně
velkou výhodu bude míti příští
parlament v tom, že bude moci nalézti úhradu
a dáti do rozpočtu přiměřenou
položku, vláda pak sama má přesně
vymezenu dobu, kdy bude jí technicky-administrativně
provésti propočítání, takže
do konce roku je dosti času, aby obtíže administrativní
byly odstraněny.
Pokud jde o druhý odstavec § 2., musím zmíniti
se ještě o pensistech. Je jisto, že když
platí účinnost nového zákona
od ledna 1921, musili jsme výjimku učiniti pro ony,
kteří po 1. září 1919 do pense
šli, po případě do roku 1921 ještě
půjdou, aby se účastnili této výhody,
poněvadž je to nahodilost, když invalida v tom
či onom případě nemohl by se fakticky
dočkati tohoto termínu platnosti. Pokud jde o resoluci,
kterou navrhuje výbor také ku přijetí,
je to nejbolavější stránkou vůbec
všech našich, řekl bych, prací ve výboru,
je to nejbolavější stránka životních
otázek státních zaměstnanců,
otázka pensistů. Nedá se popříti,
že naprostá nespokojenost byla vyvolána úpravou
předešlou, nesmíme se lekati, aby úprava
tato byla novelisována právě tak, jako byla
novelisována úprava pro aktivní státní
zřízence. Námitky, že to je nedůstojné,
že to vyvolává pochybnosti o stabilitě
celého zákonodárného aparátu,
nemohou býti směrodatné, když se jedná
o tisíce lidí, kteří přímo
mrou hlady. Proto velice jsme vítali, že vláda
souhlasí s resolucí, aby se nová úprava
provedla a to v duchu propočítání
let. Jakým způsobem se to stane, jest ovšem
věcí nařízení. Apeluji však
při tom opětně na vládu, ač
kvituji při tom s povděkem, že konečně
otázka nepřevzatých pensistů byla
aspoň z části vyřízena tím,
že se k normální hodnotě dřívější
pense vyplatí s doplatkem od 1. září
1919, aby co možná nejvíce urychlila oficielní
jednání mezistátní, aby konečně
definitivně vyřídila tuto otázku,
abychom mohli během nejkratší doby přikročiti
k definitivní úpravě poměrů
těchto nepřevzatých pensistův, kterým
doposud nedostává se jistoty, zdali budou převzati
čili nič. My trváme na převzetí
všech, kteří se hlásí k české
národnosti, toť nejjednodušší i řešení
této otázky.
Jak jsem se již zmínil o době účinnosti,
žádám jako referent a přizpůsobuji
se návrhu, který byl podán a jest dostatečně
podporován při § 6., aby totiž zákonný
návrh doplněn byl následujícími
změnami, a sice, aby jako konečná věta
bylo uvedeno: "nejpozději však dnem 1. ledna
1921.", takže by § 6. zněl: "Zákon
tento nabude účinnosti dnem, kterým se sníží
výměra drahotních přídavků,
stanovená čl. 9. zákona ze dne 7. října
1919 sb. z. a nař. č. 541, nejpozději však
dnem 1. ledna 1921." Dovoluji si slavnému Národnímu
shromáždění navrhnouti, aby jak zákon
sám, tak i resoluci přijalo. (Výborně!)
Předseda: Sděluji, že k tomuto odstavci
byl mně podán tento návrh členem Národního
shromáždění p. Buřívalem
a spol.:
Slavné Národní shromáždění
račiž se usnésti:
§ 6. odst. l. zákona o propočítání
služební doby státních zaměstnanců
budiž doplněn slovy: "nejpozději však
dnem 1. ledna 1921."
Návrh tento nese dostatečný počet
podpisů a jest předmětem jednání.
Ke slovu není nikdo přihlášen. Přeje
si pan zpravodaj snad slova k tomuto pozměňovacímu
návrhu?
Zpravodaj posl. G. Navrátil: Jak jsem již prohlásil,
béřu návrh kol. Buřívala
a spol. za svůj a prosím, aby v tom směru
byl zákon pozměněn.
Předseda: Debata je skončena. Přistoupíme
k hlasování o tištěném
zákoně. Prosím o zaujetí míst.
(Děje se.)
O zákonu tomto míním dáti hlasovati
tím způsobem, že bych nejprve dal hlasovati
o § 1. - 5. inkl., na to bych dal hlasovati o § 6. s
doplňovacím návrhem pana kolegy Buřívala
zvlášť a potom o § 7. jakož i o nadpisu
zákona a úvodní formuli. Jsou snad proti
tomu nějaké námitky? (Nebyly.) Není
jich. Budeme hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s § 1., 2., 3., 4. a 5. zákona,
jak jsou uvedeny ve zprávě výboru státně-zřízeneckého,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina.
§§ 1. - 5. jsou přijaty.
O § 6. budeme hlasovati nejprve ve smyslu doplňovacího
návrhu pana kolegy Buřívala, k němuž
se přizpůsobil pan zpravodaj, aby totiž odstavec
1. měl toto znění: "Zákon tento
nabude účinnosti dnem, kterým se sníží
výměra drahotních přídavků
stanovená článkem IX. zákona ze dne
7. října 1919 sb. z. a n. č. 541, nejpozději
však dnem 1. ledna 1921." Druhý odstavec zůstává
beze změny.
Kdo souhlasí s § 6. takto pozměněným,
prosím, aby povstat. (Děje se.) To je většina.
§ 6. v tomto pozměněném znění
jest přijat.
Kdo souhlasí také s § 7. podle zprávy
výborové, jakož i s nadpisem zákona
a úvodní formulí, prosím, aby povstal.
(Děje se.) To jest většina, také
§ 7., nadpis zákona a úvodní formule
jsou schváleny.
Přeje si pan zpravodaj ke druhému čtení
slovo?
Zpravodaj poslanec Navrátil: Jsou některé
stylistické a gramatické změny. Prosil bych,
aby v § 1. ve 4. řádce zdola místo cizího
slova "kategorie" bylo slovo "skupina", jako
je tomu v ostatních našich nových zákonech.
Dále v § 5. v 1. řádce místo
"článek 4" má býti "článek
IV.". Pak v § 6. v 2. řádce místo
slova "výměna" má býti "výměra".
Předseda: Pan zpravodaj doporučuje některé
korektury: aby v § 1. ve čtvrté řádce
zdola slovo "kategorie" nahraženo bylo českým
slovem "skupina" tedy "pro skupinu". Dále
aby v § 5. v prvé řádce tam, kde je
citován "článek 4" stálo
"článek IV" a konečně v
§ 6. ve druhé řádce aby místo
slova "výměna" stálo "výměra".
Kdo s takto korigovaným zákonem přijatým
v prvém čtení souhlasí také
ve čtení druhém, prosím, aby povstal.
(Děje se.)
To jest většina. Zákon je schválen
také ve čtením druhém a zbývá
nám rozhodnouti ještě o resoluci, která
jest obsažena ve zprávě státně
zřízeneckého výboru, a za kterou se
pan zpravodaj přimluvil.
Kdo souhlasí také s resolučním návrhem
tímto, prosím, by povstal. (Děje se.)
To jest většina. Také resoluční
návrh jest přijat a tím tento odstavec
denního pořádku jest vyřízen.
Přistoupíme k dalšímu odstavci,
6. zprávě ústavního výboru
o vládní osnově zákona (tisk č.
21). o státních tajemnících
(tisk č. 301).
Zpravodajem jest pan kolega dr. Weyr: Uděluji mu
slovo.
Zpravodaj posl. dr. Weyr: Slavné Národní
shromáždění!
Habent sua fata nejen libelli, nýbrž také vládní
předlohy. Vládní předloha, o které
zde jednáme, nese čís. tisku 21., tedy je
to jedna z nejstarších předloh, která
byla předložena Národnímu shromáždění.
Proč se tak dlouho nedostala do plena Národního
shromáždění, toho důvodem jest
jisté kolísání rozhodujících
činitelů v názorech o instituci, která
má býti zavedena tímto zákonem, to
jest o instituci státních tajemníků.
Instituce státních tajemníků, když
ji pojímáme správně, souvisí
co nejúžeji s t. zv. parlamentním režimem,
který se vyskytuje nejen v republikách, nýbrž
také v monarchiích. Znamená tolik, že
nejsou si v takovém státě výkonná
moc a moc zákonodárná koordinovány
a nejsou rozděleny co do své působnosti,
nýbrž, že rozhodně dominuje moc zákonodárná.
A proto také z representantů moci zákonodárné
vybírali se skoro výlučně členové
kabinetu, tedy representanti nejvyšší výkonné
moci. Z toho plynou pak jisté důsledky, které
nejsou snad nikde příliš vítány
ve svých konsekvencích, totiž, že ten,
kdo jest podle ústavy povolán vybírati členy
vlády, jest omezen již z předu na určitý
malý kroužek lidí, ze kterých obyčejně
se musí sestaviti vláda, ministerstvo. A tu ovšem
při nejlepší vůli toho, kdo rozhoduje,
někdy padá na váhu v prvé řadě
ne tak odborná schopnost a zdatnost těchto lidi,
nýbrž spíše jejich stranická příslušnost,
jejich úloha, kterou hrají ve své straně
atd. A jest ovšem nesporno, velevážení
pánové, že schopnosti, dejme tomu znamenitého
táborového řečníka, schopnosti
znamenitého vůdce veliké strany se nemusí
vždy střetnouti v jedné osobě s odbornou
schopností, vésti nějaký velký
správní úřad, a stává
se pak tím, že na místo takové povolán
jest někdo, kdo svou politickou váhou by úplně
zasluhoval státi v popředí mašinérie
státní, jemuž však přece po případě
může chyběti určitý předpoklad
ku zdárnému vedení takového velkého
úřadu. Další důvod, který
mluví pro instituci státních tajemníků,
jakožto trvalých šéfů jednotlivých
centrálních úřadů správních,
jest krátkodobost vlád, která vyskytuje se
ve státech, jež sledují parlamentární
systém, o něm jsem se již zmínil.