Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda: Prosím znovu o klid!

Zpravodaj posl. dr. Bouček (pokračuje):... za nutno, abychom zvlášť obšírným způsobem § 11. formulovali, a sice z toho důvodu, že dosud podle přesvědčení ústavního výboru platí zákony dřívějšího Rakouska o listovním tajemství, a sice zákon ze dne 6. dubna 1870, čís. 42 a druhý zákon ze dne 26. května 1879, čís. 79 ř. z. Proto ústavní výbor za to pokládal, že může se spokojiti tím krátkým zněním § 11., jak jest v osnově obsaženo.

Pokud jde o § 13., přiznávám se, že většině ústavního výboru bylo dosti za těžko, schváliti toto znění, poněvadž se tím dává vládě veliká pravomoc. Ustavní výbor byl proniknut přáním a doufá také, že tohoto § nebude užíváno, leč v případech skutečně výminečných, a já osobně bych si přál, aby nebylo příčiny ke stížnostem, že toho § bylo zneužíváno, jako se stalo na př. s monopolovým zákonem o třaskavinách, kde prostě se strany jednoho ministerstva byly dávány určité sliby a garancie, jež naprosto ministerstvo nebylo oprávněno dáti, poněvadž zákon ten nenabyl ještě účinností, protože účinnost jeho závisí na prováděcím nařízení. Patrně příslušné ministerstvo vychází s hlediska, že postaví ministerskou radu před hotovou událost. A ministerské radě nezbude, než dáti své placet. Proto myslím, že nebudou se opakovati takovéto případy a že vláda šetřiti bude ústavních předpisů. Navrhuji Národnímu shromáždění, aby této osnově dalo ústavní schválení. (Výborně!)

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá, přistoupíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

(Zvoní) Také o tomto zákonu míním dát hlasovati v celku, poněvadž skládá se ze 4 článků a celkem §§ 15. Žádného pozměňovacího návrhu k tomu učiněno nebylo.

Jest proti tomu způsobu snad nějaká námitka? (Nebyla.) Není.

Kdo tedy souhlasí s čl. I., II., III., IV., zákona, s §§ 1. - 15. incl., jakož i s nadpisem jeho, nadpisy paragrafů, článků i úvodní formulí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest potřebná dvoutřetinová presence a dvoutřetinová většina. Zákon jest přijat v prvém čtení.

Přeje si p. zpravodaj slovo ke druhému čtení?

Zpravodaj posl. dr. Bouček: Prosím, zde má býti na stránce 4. v § 13. v 3. řádce správně uvedeno při citování § ústavní listiny "113." místo "13."

Předseda: Pan zpravodaj upozorňuje, že asi nedostatkem technickým tisku vypadla první jednička v čísle "113" v § 13. v 3. řádce, že tedy tam má býti správně citován § 113. místo § 13.

Kdo souhlasí s touto korekturou a se zákonem, přijatým právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest potřebná dvoutřetinová většina, zákon jest schválen také ve druhém čtení a tím odstavec druhý denního pořádku dnešní schůze jest vyřízen.

Měli bychom přistoupiti k dalšímu

3. zpráva ústavního výboru o návrhu zákona o zastoupení sibiřských legionářů v poslanecké sněmovně (podle §§ 14. a 17. jedn. ř.) (t. 2703). (Nepokoj.), ale byl jsem požádán z výboru ústavního, abychom odsunuli projednání tohoto odstavce denního pořádku do schůze snad večerní, dnešní druhé, poněvadž některými věcmi, týkajícími se tohoto zákona, se výbor ještě zabývá.

Námitek proti odsunutí není (Nebyly.) a přistoupíme k dalšímu bodu dnešního denního pořádku, jímž jest

4. zpráva státně-zřízeneckého výboru o návrhu zákona na výplatu mimořádných čtvrtletních výpomocí státním zaměstnancům ve lhůtách měsíčních, usneseného podle §§ 14. a 17. jednacího řádu (tisk č. 2696).

Zpravodajem jest p. kol. Brodecký, uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Brodecký: Slavné Národní shromáždění! (Předsednictví se ujal místopředseda Kadlčák.)

Již po několikáté a podle všeho ne naposled mluveno jest s této tribuny o nových a nových úpravách platových poměrů státních zaměstnanců, o zvýšení jejich příjmů s ohledem na vysoké ceny životních potřeb. Je jisto, že to, co platilo až dosud pro každou z předloh tohoto druhu, platí i o této předloze: Ona jest pokusem na úpravu poměrů státních zaměstnanců, ona jest pokusem na udržení existenčního minima státních zaměstnanců, pokusem, který musí selhati, nenastane-li vlastní náprava v té anarchii cenové, v anarchii s cenami životních potřeb, ona musí selhati, tak jako selhaly až do dnes všechny ty akce, poněvadž nebyly prováděny oddražením, odbouráním cen životních potřeb. Jenom že se mi zdá, že tentokráte jest věc, možno-li, ještě vážnější, než jakou byla až do dneška, a sice mám z posledního jednání ten dojem, že vlastně touto akcí drahotní, pokud financí se týče, vyčerpali jsme to, co se vyčerpati dá, a že pro budoucno nemáme již pramene, odkud by byla dána možnost nový nějaký zvýšený výdaj na platy státních zaměstnanců krýti.

Tedy věc jest tím vážnější a já považuji za svou povinnost prohlásiti, že přes to, že nalezli jsme dosti ochoty u vlády, byla tato akce vlastně provázena daleko většími obtížemi, než všechny akce předcházející a jedna z největších obtíží, která tu byla, byla ta jistota, že akcí touto pomoženo nebude a že stojíme na konci možností, tímto směrem, tímto způsobem poměry státním zřízencům upravovati. Proto také není tato akce samostatná, proto také nesnažíme se ve státně zřízeneckém výboru z demagogických nějakých důvodů stranických (Zcela správně!) hoditi jen určitý obnos ven: "tu máte, tady jest to naší zásluhou" - nýbrž z vlastního kořene věci, jsouce si vědomi té obrovské zodpovědnosti, která na nás vchází, musíme doznati, že vlastně touto akcí neděláme pro dobu dnešní téměř vůbec ničeho a že můžeme jedině ve spojení s akcemi jinými počítati s tím, že by opravdu poměry státních zřízenců nějakým způsobem byly urovnány, aby nastal klid, aby nastal nerušený vývoj.

Já chtěl bych připomenouti jedno, co jest vysoce důležité a co jest nutné, aby v tomto referátu bylo pověděno ven do řad státních zaměstnanců. Akce tato byla spojena se snahou, - a slavné Národní shromáždění o této snaze bude slyšeti zítra - docíliti ať jíž takovým, neb onakým způsobem, energickým zasažením vlády, vlastní základny k lepšímu vývoji poměrů, totiž k akcí oddražovací. A tu jest nutno již předem při zavírání hrány tohoto shromáždění národního říci ven státním zaměstnancům, těm těžce zkoušeným proletářům v tomto státě, že ani jedna akce, - ani výplata peněz z tohoto zákona vzešlých - ani druhá akce oddražovací nebudou míti žádných okamžitých účinů proto, poněvadž se nalézáme v poměrech, kde je nutno očekávati další zdražování veškerých životních potřeb. My usneseme akci vlády na snižování cen, resp. na vykonávání vlivu na snižování cen životních potřeb a jako výsměchem na to, až toto usnesení bude učiněno, nastane nové obrovské zdražování všech životních potřeb. Na to jest nutno upozorniti a sice proto, aby nebylo mluveno o tom, že, dokud bylo Národní shromáždění pohromadě, byla dělána demagogie, nýbrž tak to leží v poměrech. A tu jest nutno říci, jestliže jsme trvali tak houževnatě v jednání s vládou na získání obnosu, když jsme přišli tak daleko, že zahnáni do naprosté nemožnosti musili jsme, ač zásadní odpůrci takového luštění věci, počítati i s dávkou z uhlí, odhodlali jsme se k tomu jen proto, poněvadž jsme věděli, že k drahotě, která bude následovati bezprostředně, jest nutno nějakým způsobem rodiny státních zaměstnanců posílit a podati jim pokud možno pomocnou ruku.

To bych chtěl míti zvláště konstatováno vzhledem k tomu, co bude následovat.

Slavné Národní shromáždění! Z návrhu jest viděti, že státně-zřízenecký výbor neluští věci mu předložené jen s toho úzkého hlediska okamžité působivosti, neluští věci jen s toho hlediska, učiniti zadost požadavkům státních zaměstnanců, nýbrž že státně-zřízenecký výbor vypracoval celý svůj plán opravdu v rámci všech těch státních starostí, které snad nedoléhají přímo, ale které i nepřímo na členy státně-zřízeneckého výboru doléhají. Malý peníz, takový, jaký bylo možno získati, jest dáván tímto zákonem. Duševně má býti pozvednut státní zaměstnanec propočítáváním, o němž budete slyšeti. Stát má býti zachráněn od dalšího vydání, státní zaměstnanec má býti zachráněn od dalšího snižování své existence oddražovací akcí, která byla dána státu do rukou. Ovšem tak, jak poměry stojí, znamená každé zasahování ve směru snižování cen životních potřeb státem zasahování do práva mocnosti, která u nás v republice od převratu do dnešního dne vládla nad celým Národním shromážděním, nad celou vládou, nad celým státním aparátem, jejíž útoky, jejíž ničení práce všech složek v této republice nedovedla žádná moc ve státě zabrániti. Tím momentem, kdy kladena jest oddražovací akce do rukou státu, do rukou vlády, musíme počítat s tím, že se tu vlastně jedná o nejkrajnější nutnost. Tam, kde neplatily zákony lidské, zákony božské, žádné apely, tam konečně má se uplatniti moc státní, která jest jedině schopna tuto otázku sociálních poměrů státních zřízenců nějakým příznivým způsobem vyříditi.

Ostatně jest to věcí zejtřejšího jednání. Já chci však poukázati na to, že tento zákon jest toliko součástkou celé akce, která jest podnikána se tří stran. Jest to více méně jakási přechodní pomoc státním zřízencům z nejhoršího stavu, nikoliv dnešního, ale onoho, který jest v nejbližších dnech k očekávání.

Velectění pánové, chtěl bych ještě připomenouti, že do zákona, resp. v působnost tohoto zákona pojatí jsou jako státní zřízenci také profesoři vysokoškolští, kteří v něm nejsou výslovně uvedeni, jakož i četníci, zkrátka vůbec všichni státní zřízenci.

Končím stručným připomenutím, které adresuji zejména na venek, mimo tuto síň. Přes to, že vláda zavázala se delegátům státně-zřízeneckého výboru, že tuto akcí provede a že jedná se jen o krátký čas několika dnů, zmocnilo se agitace mezi státními zřízenci několik lidí, kteří užili této akce, která byla vlastně již hotova, k manifestaci a demonstraci, a vyvolati umělý odpor proti státně-zřízeneckému výboru, právě proti onomu výboru, o kterém ke konci tohoto zasedání mohu otevřeně prohlásiti, že, maje v rukou řízení záležitostí státních zřízenců československé republiky, vykonat pro ně tolik, co nevykonal žádný státně-zřízenecký výbor na celém světě. (Výborně.)

Avšak přes to, že zájmy státních zřízenců spočívaly v rukou nejen odborných, ale i sociálně a humánně dobře založených, podařilo se strhnouti státní zřízence k manifestaci, resp. k demonstraci, kterou nemůže nikdo odůvodniti, protože nebyla vlastně namířena proti nikomu. Nesla se proti fingované, vymyšlené osobě, nebyla věcnou, nebyla opravdovou, poněvadž nebylo zde nikoho, kdo by zde stál v cestě příznivému vyřízení akce na prospěch státních zřízenců. Proto těžce nésti musí tuto demonstraci lidé, kteří ve státně-zřízeneckém výboru věnovali všechen svůj volný čas, ba i své zdraví, aby státním zřízencům mohlo býti vyhověno v nejširších mezích daných možností. Protestují proti podobnému jednání, nikoliv v zájmu důstojností tohoto Národního shromáždění - pro nás nemá to již praktické ceny - ale protestují proti tomu s ohledem na důstojnost i význam příštího shromáždění národního.

Konstatuji, že kdyby se měly tyto těžké, delikátní otázky státních zřízenců řešiti pod nátlakem ulice a pod vlivem demonstrací, vyvolaných a zagitovaných několika jednotlivci, pak nemůžeme my pomoci a státní zřízenci utrpěli by nejtěžší ránu, jakou by v tomto shromáždění vůbec utrpěti mohli.

Tolik jest nutno konstatovati. Chcete-li projeviti nedůvěru, můžete učiniti tak jiným způsobem, nikdy však pomocí ulice, zejména, není-li k tomu vážných důvodů. Když státní zřízenci uváží, zda-li bylo vykonáno opravdu tolik, kolik vykonati se mohlo, uvidí, že jsme za daných okolností učinili pro ně, kolik bylo lze. Nemám při tom na mysli číselný efekt, poněvadž byli jsme vázáni prekérní situací státní, ale zdůrazňuji a upozorňuji zejména na to, co vykonal státně-zřízenecký výbor v tomto shromáždění v otázkách zásadních, zejména pokud jde o odstranění těžkých křivd, jak po stránce národnostní, tak i služební, společenské a politické, pod kterýmižto křivdami tak těžce trpěli za éry rakouské. Vše to, jakož i vše, co vykonáno bylo v oboru moderního nazírání na postavení i úkoly státního zřízenectva, musí býti přece uznáváno a oceněno. Nechci snad hájiti se před demonstranty, ale musím upozorniti, že kdyby tento způsob měl býti opakován pří budoucím řešení těchto otázek, není vyloučeno, že by právě státní zřízenci byli spíše poškozeni, než-li aby jim bylo pomoženo. Přimlouvám se jménem výboru, aby tento zákon byl přijat a aby tímto způsobem alespoň z části bylo pomoženo státním zřízencům v těžkých dobách, nikoliv dnešních, ale oněch, které je čekají v nejbližších dnech následkem zdražení životních potřeb. (Výborně! Potlesk.)

(Předsednictví ujímá se předseda Tomášek.)

Předseda: K slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Přistoupíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Zákon tento má pouze 4 paragrafy, pozměňovací návrh žádný učiněn nebyl, dám tedy hlasovati o zákonu v celku. (Souhlas.)

Námitek proti tomu není.

Kdo tedy souhlasí s § 1., 2., 3. a 4. zákona, jakož i s nadpisem jeho a úvodní formulí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina, zákon jest schválen v prvém čtení.

K druhému čtení si nepřeje pan zpravodaj slova? Není žádná korektura?

Zpravodaj posl. Brodecký: Ne!

Předseda: Kdo souhlasí se zákonem, přijatým v prvém čtení tak, jak byl přijat, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina, zákon jest schválen také ve čtení druhém a tím odstavec tento denního pořádku jest vyřízen.

Přistoupíme k odstavci dalšímu, jímž jest

5. zpráva státně-zřízeneckého výboru o výborovém návrhu na propočítání služebních let státních zaměstnanců podle §§ 14. a 17. jednacího řádu (tisk č. 2697).

Zpravodajem jest pan kol. Gustav Navrátil, uděluji mu slovo.

Zpravodaj poslanec Gustav Navrátil: Velevážené shromáždění!

Zákonná osnova, která je předložena k vašemu schválení státně-zřízeneckým výborem, jest v pravdě životní otázkou všech státních zaměstnanců, ne snad jen jednotlivých kategorií a ne jen snad zaměstnanců definitivně ustanovených, nýbrž bude míti i pro dělnictvo zaměstnané v státní službě, v podnicích a fondech přirozený důsledek, neboť i tam musejí býti léta strávená ve službě spravedlivě propočítána. Lituji jen jednoho: že nebylo pomýšleno na propočítávání let již v době, kdy jsme úpravu platovou vyřizovali, t. j. že totiž vláda tehdy nechtěla na to přistoupiti. My všichni členové státně-zřízeneckého výboru pevně jsme byli přesvědčeni o tom, že konec konců bude museti k tomu dojíti, namáhali jsme se, abychom přesvědčili vládu již tehdy, že nebude ten zákon úplný, nebude celý, jestli se nenapraví veliké křivdy, které za staré rakouské vlády byly spáchány na všech státních zaměstnancích české národnosti. Bohužel nestalo se tak, stalo se to měrou úžasně nepatrnou a právě spíše měrou takovou, že jen nespravedlnost ještě více vzrostla. Známo jest, že dle zmíněného zákona byly to často nahodilosti jednoho dne, kdy někdo zrovna postoupil nebo byl přijat, že jeden den často rozhodoval, má-li se z nového zákona těžiti či ještě ztratiti. Stejně velikou chybou bylo, když již vláda konečně přistoupila na to, že novelou k úpravě platové chce se pokusiti o zjednání nápravy, nešla hned správnou cestou. Učinila sice dosti slušné ústupky tehdy, hlavně starým úředníkům, kteří nejvíce zajisté trpěli a největší snahu měli, aby brzo dočkali se vyšších požitků pro pensijní svoje zaopatření. Tehdy vyšla vláda vstříc, ale ne plnou měrou, jak by byla věc zasluhovala, a tak stojíme před faktem, že vlastně nový zákon, který předkládáme, jest opětně doplňkem původního zákona o úpravě platové.

Důvody, proč státně-zřízenecký výbor přijal tento návrh za svůj, a sice za iniciativní dle nového jednacího řádu, byly tak jasné a na snadě, že tím více jest politování hodno, že nebyly hned pochopeny. Já myslím, že není nikoho, kdo by chtěl popírati, že celá tendence staré rakouské vlády proti úřednictvu české národnosti byla jasná, že při všech postupech, jmenováních a i při stabilisaci, při každém definitivním ustanovení vždy hrály stranické momenty velkou úlohu - a sice byly to vždy řevnivost, záští, nenávist vůči českému živlu a tak se vytvořil časem stav takový, že můžeme tvrditi, že velký rozdíl vyrostl mezi oněmi, kteří byli hýčkáni starou vládou rakouskou, mezi německými zaměstnanci, a mezi českými, kteří vždy zůstávali zpět. Když jsme před časem statistiku dělali, žasli jsme, že skutečně nebylo až na nepatrné výjimky, kde to bylo zaviněno, kolegy německé národnosti, nikoho, kdo by nepředstihl větší počet kolegů české národnosti. (Poslanec Buříval: Zpravidla!) Ano, to bylo zpravidla.