Dovoluji si podotknout, že kolega Mlčoch dodatečně vzdal se redigování
časopisu "Československý Deník", poněvadž uznal, že současně
nemůže zastávat funkci zodpovědného redaktora a zároveň poslance, a vyhověl
tak přání imunitního výboru, v této věci již dříve vyslovenému.
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata
odpadá. Přistoupíme tedy ku hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje
se.)
Imunitní výbor navrhuje, aby posl. Rudolf Mlčoch vydáván nebyl.
Kdo s návrhem souhlasí, prosím, aby povstal se svého místa. (Děje se.)
To jest většina, návrh je přijat a tím tento odstavec denního
pořádku jest vyřízen.
Přistoupíme k odstavci pátému, jímž jest
5. zpráva imunitního výboru o žádosti zemského trestního soudu
v Praze o vydání člena Národního shromáždění J. Stivína ke stíhání pro
přečin urážky na cti spáchaný tiskem (k žalobě A. Pika) (tisk č. 2688).
Zpravodajem jest pan kolega dr, V. Černý. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj poslanec dr. Vratisl. Černý: Slavné Národní shromáždění!
Ve "Večerníku Práva Lidu" ze dne 22. ledna 1920, č. 17, jehož
zodpovědným redaktorem je Josef Stivín, uveřejněn jest pod nadpisem "Jak
se hospodařilo v obcích za války" článek, v němž se mimo jiné tvrdí,
že z přídělu 60 beden mýdla pro obec Vršovickou "jednu bednu si mezi
sebe rozdělili páni městští radní".
Pan Antonín Pik, tajemník ve Vršovicích, který byl před válkou a ještě
také za války až do konce roku 1918 členem městské rady vršovické, cítí
se tímto článkem uražen a podal žalobu na trestní stíhání Josefa Stivína,
jako zodpovědného redaktora pro přečin urážky na cti, spáchaný tiskem.
Imunitní výbor, vzhledem k tomu, že musí býti občanu na cti ohroženému
poskytnuta možnost, aby soudním projednáním věci zadostiučinění si zjednal,
činí návrh, aby člen Národního shromáždění Josef Stivín k žádosti zem.
trest. soudu v Praze ze dne 7. února 1920 čís. jedn. Pr. XIV 
byl
vydán.
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata
odpadá. Přistoupíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Imunitní výbor navrhuje, aby člen Národního shromáždění Josef Stivín
vydán byl.
Kdo s usnesením imunitního výboru souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje
se.) To jest většina, návrh jest přijat.
Měli bychom přistoupiti k dalšímu odstavci denního pořádku, ale pokládám
za nedůstojno, abychom za takovéto přítomnosti, za takovéto presence dále
jednali a přerušuji schůzi. Schůze se sejde opět za půl hodiny.
(Schůze přerušena o 11. hod 25 min. dop.)
(Opětné zahájení schůze ve 12 hod. 5 m. odpoledne.)
Předseda: Zahajuji opět schůzi a přistoupíme k dalšímu odstavci
denního pořádku, jímž jest
6. zpráva imunitního výboru o žádosti zemského trestního soudu
v Praze o vydání člena Národního shromáždění Em. Špatného ke stíhání
pro přečin proti bezpečnosti cti, spáchaný tiskem (k žalobě Jar. Bičiště)
(tisk č. 2689). Zpravodajem jest pan kolega dr. V. Černý.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Vr. Černý: Slavné Národní shromáždění! V
čísle 21 časopisu "Večerní České Slovo" ze dne 27. ledna 1920
uveřejněn byl článek, v němž se uvádí, že v zabaveném policejním archivu
nalezeny byly dokumenty, jimiž mezi osobami, které se nabízely ke konfidentským
službám, byl také "Bičiště Jarosl., papírník, Praha II., Pštrosova
ul."
Článkem tím se Jar. Bičiště cítí těžce uražen.
Imunitní výbor vzhledem k tomu, že člen Národního shromáždění Emil Špatný
není ani zodpovědným redaktorem časopisu "Večerní České Slovo",
ani není zjištěna účast jeho při sepsání zmíněného článku, a vzhledem k
tomu, že výboru imunitnímu policejní archiv přístupným není, činí návrh,
aby člen Národního shromáždění Emil Špatný k žádosti zemského trestního
soudu v Praze ze dne 16. března 1920 Pr. XIV 32/20 vydáván nebyl.
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá, přistoupíme
ku hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Zvoní.) Prosím pány, aby se
odebrali na svá místa. (Děje se.)
Imunitní výbor navrhuje, aby člen Národního shromáždění Emil Špatný
vydáván nebyl. Kdo s návrhem výboru imunitního souhlasí, prosím aby povstal.
(Děje se.) To jest většina. Návrh je přijat a tím tento odstavec
denního pořádku vyřízen.
Přistoupíme k dalšímu, jímž jest
7. zpráva jednak výboru ústavného, jednak výboru rozpočtového
o vládnom návrhu zákona (tisk čís. 2642) o prozatímnej úprave správy
mest s regulovaným magistratom na Slovensku (tisk čís. 2693).
Zpravodajem jest p. kol. Medvecký, místo něho jsem požádal místopředsedu
ústavního výboru p. kol. dra Hnídka, aby přejal referát, a uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavné Národní shromáždění! Právě
předložený návrh zákona jest vlastně jen doplňkem zákona o obecních a obvodních
notářích na Slovensku, kteří byli postátněni. Podobně jako u těchto úředníků
obecních a obvodních notářů musilo býti učiněno opatření ohledně úředníků
měst s regulovaným magistrátem na Slovensku. Jsou to obdobná města jako
Praha, Liberec atd. Tato osnova navrhuje, aby ti úředníci, kteří mají kompetenci
jako: měšťanosta, městský policejní kapitán, magistrátní radové, hlavní
notáři, hlavní fiskál a přísedící a notáři sirotčí stolice, kteří vykonávají
kompetenci těchto funkcionářů, stali se úředníky státními. Budou tudíž
jmenováni vládou a podléhají také pragmatice o státních úřednících. Ovšem
tito státní úředníci musí míti způsobilost ke konceptní službě, ale poněvadž
za dnešního stavu věcí bylo by těžko, aby konceptní úředníci byli opatřeni,
tedy v prvních pěti letech mohou býti také ustanoveni oni úředníci, kteří
nemají způsobilost konceptních úředníků. Počet systemisovaných míst určí
ministr vnitra. Všichni úředníci, kteří jsou dosud ve svých funkcích ustanoveni,
musí podle tohoto zákona do 60 dnů hlásiti se k převzetí do státní služby.
Nepřihlásí-li se, má se za to, že vzdávají se této služby; ovšem odcházejí
bez jakéhokoliv nároku ze služby.
Důležité ustanovení jest v § 7., kde ti úředníci, kteří dopustili se
nějakého jednání, namířeného proti státu československém, budou bez jakýchkoliv
nároků propuštěni. Mimo to jest vyhraženo právo trestně je stíhati.
Důležité jest ustanovení také § 13., který se týká autonomních úředníků.
Dřívější ustanovení se týkalo státních úředníků, nyní § 13. týká se úředníků
autonomních. Tito úředníci autonomní nejsou ustanoveni vládou, nýbrž městským
zastupitelstvem. Důležité ustanovení jest však, že tato jmenování budou
schvalována županem. Zde prosím, aby vzalo slav. Národní shromáždění na
vědomí, že jest podán pozměňovací návrh. V původní osnově, přijaté ústavním
výborem, bylo v prvním odstavci ustanovení, že jmenování ta mají býti schvalována
měšťanostou. Nyní jest pozměňovací návrh však, aby toto jmenování bylo
schvalováno županem. Konformuji se tomuto návrhu pozměňovacímu. Rovněž
i tito autonomní úředníci musí býti potvrzováni ministrem vnitra, jinak
nemohli by úřad svůj vykonávati.
Ustanovení § 16. zní, že působnost tohoto zákona rozšiřuje se na Podkarpatskou
Rus. Připomínám výslovně, že tento zákon týká se místní správy, tedy místní
správy měst a podle mírové smlouvy saintgermainské místní správa v Podkarpatské
Rusi spadá do kompetence sněmu Podkarpatské Rusi. Poněvadž však sněm Podkarpatské
Rusi není ještě zvolen, tedy musí býti učiněno prozatímní opatření a toto
opatření neodporuje tedy mírové smlouvě saintgermainské, rozšiřujeme-li
působnost zákona i na Podkarpat. Rus.
Tento zákon nabývá účinnosti zároveň se zákonem o prozatímní úpravě
politické správy na Slovensku, o níž jsem se již také zmínil. Připomínám
znovu, že referentem byl kol. dr. Medvecký, který však není přítomen,
a já v poslední chvíli převzal jsem referát. Prosím, aby slavné Národní
shromáždění přijalo zákon tak, jak jest navržen, i s pozměnou v § 13. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Sděluji, že mně byl dodán tento návrh
člena N. S. Malypetra a soudruhů na změnu § 13. zákona o prozatímní
úpravě správy měst s regulovaným magistrátem na Slovensku:
Národní shromáždění račiž se usnésti:
1. odstavec § 13. tohoto zákona zní takto:
"S výjimkou úředníků vytčených v § 1. přísluší určiti počet systemisovaných
míst úředníků a zřízenců měst s regulovaným magistrátem, jakož i jmenovati
úředníky a zřízence těchto měst obecnímu zastupitelstvu. Usnesení ta vyžadují
schválení županova."
Návrh tento nese dostatečný počet podpisův a jest předmětem jednání.
K slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá, přistoupíme k hlasování.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se).
O zákonu tomto míním dát hlasovati tímto způsobem: Nejprve o §§ 1.-12.
incl., k nimž nebyl podán žádný pozměňovací návrh. Na to o § 13., k němuž
máme návrh kol. Malypetra, dám hlasovat zvlášť, pak o §§ zbývajících
14.-17. incl., jakož i o nadpisu zákona a úvodní formuli.
Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.) Není jich, dám hlasovat,
jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s §§ 1.-12. incl. zákona, jak jest obsažen ve zprávě ústavního
a rozpočtového výboru, prosím, aby povstal. (Děje se).
To jest většina, §§ 1.-12. inlc. jsou schváleny.
O § 13. dám hlasovati, poněvadž se pan zpravodaj návrhu kol. Malypetra
přizpůsobil, v tomto znění: Odst. 1. poslední věta by pak zněl: "Usnesení
ta vyžadují schválení županova" a ne, jak bylo uvedeno ve zprávě
výborové "měšťanostova".
Kdo s takto pozměněným § 13. souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To jest většina, § 13. s pozměnou, navrženou kol. Malypetrem, jest schválen.
Kdo souhlasí také se zbývajícími §§ 14.-17., jakož i s nadpisem zákona
a s úvodní formulí, prosím, aby povstal. (Děje se).
To jest většina. Také zbývající §§ 14. až 17., jakož i nadpis zákona
a úvodní formule jsou přijaty.
Přeje si pan zpravodaj ke druhému čtení slova?
Zpravodaj dr. Hnídek: Nikoli.
Předseda: Korektura žádná není.
Kdo souhlasí se zákonem, přijatým právě v prvém čtení, v tom znění,
jak byl přijat, také ve druhém čtení, prosím, aby povstal. (Děje
se).
To jest většina. Zákon jest schválen také ve druhém čtení a tím
7. odst. denního pořádku jest vyřízen.
Přistoupíme k odstavci
8., ke zprávě ústavního výboru o návrhu zákona, kterým se doplňují
ustanovení o volbách do Národního shromáždění, usneseném ústavním výborem
podle § 14. a 17. jednacího řádu (tisk č. 2702).
Zpravodajem jest pan kol. dr. Meissner, uděluji mu slovo.
Zpravodaj poslanec dr. Meissner: Vážené Národní shromáždění!
Předloha, o které máme jednati, doplňuje volební řád do Národního shromáždění
toliko v takových bodech, ve kterých se ukázala býti mimořádná potřeba,
aby změněna byla ustanovení nedávno přijatá toliko pro první volby. V první
řadě se ukázalo nezbytným, aby bylo upraveno volební právo vojínů. Vojíni,
kteří byli zapsáni do stálých seznamů voličských, byli po 15. lednu 1920
přeloženi z určitých důvodů do míst vzdálených. Tyto přesuny vojenské dály
se ve velkém množství, a kdyby nebyla učiněna mimořádná opatření, tedy
by velká část vojínů o volební právo přišla. Vzhledem k tomu bylo nutno
upraviti volební právo vojínů mimořádným způsobem.
Druhý důvod, který vedl k tomuto zákonu, byl ten, že přes ustanovení
zákonná o stálých seznamech voličských některé obce, jak místní komise,
tak pak reklamační komise odpíraly zapsati vojíny z různých nesprávných
protizákonných důvodů, odůvodňujíce to tím, že není vojín anebo legionář
vojínem z povolání, anebo neuvádějíce žádných důvodů, a tím se stalo, že
velká část vojínů do seznamů stálých pojata nebyla. Proto bylo potřebí,
jiným způsobem učiniti opatření taková, aby vojíni takovýmto svémocným
postupem místních komisí a reklamačních komisí nebyli připraveni o volební
právo.
Ústavní výbor navrhuje svým iniciativním návrhem tento způsob: Vojíni
nebudou voliti tam, kde jsou zapsáni do stálých voličských seznamů, nýbrž
budou voliti tam, kde jsou služebně přikázáni v den volby. Velitel pluku,
oddílu, ústavu, jemuž jsou přiděleni, vyhotoví seznam všech vojínů, kteří
mají volební právo, předloží ho nejdéle devátého dne přede dnem volby obci,
ve které jest stanoviště dotyčného pluku, oddílu nebo ústavu, a tento seznam,
opatřený razítkem a podepsaný velitelem, bude náhradou za seznam voličský.
Tedy bude to vlastně seznam voličský vojínů. Do tohoto seznamu budou pojati
všichni vojíni, kteří dosáhli zákonného věku, tedy 21. pokud se týká 26.,
a nebude proti tomuto seznamu žádných námitek, takže obec bude povinna
přijati tento seznam a obvodní volební komise bude povinna připustiti vojíny
v tomto seznamu zapsané bez ohledu na to, byli-li ti vojíni zapsáni někde
ve stálých voličských seznamech čili nic.
Dále se učinila opatření, aby byl znemožněn dvojí výkon volebního práva
takových vojínů. Vojíni ti nebudou voliti tam, kde jsou zapsáni do stálých
seznamů voličských, nýbrž velitel jejich oznámí v čas obci prostřednictvím
politického úřadu, tedy oněm obcím, ve kterých vojín jest zapsán do stálých
voličských seznamů, že vojín ten byl pojat do zvláštního seznamu, obce
to ve stálých voličských seznamech poznámkou vyznačí, takže tam nebude
moci býti vojín připuštěn k volbě. To jsou tak v podstatě ustanovení, která
se týkají vojínů.
V § 8. pak se vyslovuje, že tato ustanovení neplatí pro příslušníky
sibiřských legií. To znamená, že příslušníci sibiřských legií nebudou zařaděni
do těchto zvláštních seznamů a nesúčastní se volby v místě, kde jsou přikázáni
v den voleb službou svou. To se stalo proto, poněvadž příslušníci sibiřských
legií budou voliti zvláště a to podle zvláštního zákona, již vypracovaného
a plenu tohoto Národního shromáždění předloženého, budou voliti teprve,
až všechny oddíly sibiřských legií vrátí se na území Československé republiky,
zvláštním způsobem, tím, že jim budou přikázány čtyři mandáty. To jest
podán zvláštní návrh ústavního zákona. Proto tentokráte i oni příslušníci
sibiřských legií, kteří již zde jsou, anebo kteří zde již byli 15. ledna,
kteří snad jsou zapsáni do stálých voličských seznamů, voleb se vůbec nesúčastní.
V § 8. jest také ustanovení, že za vojíny podle tohoto zákona považují
se také příslušníci četnictva. Toto ustanovení bylo přijato většinou ústavního
výboru, avšak v pozdějším jednání stala se dohoda, že toto ustanovení má
býti vypuštěno vzhledem k tomu, poněvadž nyní četnictvo nepodléhá již ministerstvu
národní obrany, nýbrž ministerstvu vnitra. Četníci nejsou považováni za
součást vojska, nýbrž budou postaveni na roveň státním zaměstnancům jiným;
a poněvadž po delší úvaze podobné ustanovení, jaké tu navrhujeme pro vojíny,
nenavrhujeme pro jiné státní zaměstnance, tedy úředníky nebo zaměstnance,
kteří také byli přeloženi po 15. lednu, proto se doporučuje, aby pro četníky
platilo pouze to, co platí pro jiné státní zaměstnance.