Předseda: Tomášek,
místopředsedové: Dula,
dr. Hajn, Kadlčák, Konečný,
Udržal;
zapisovatelé: dr. B. Němec,
dr. Stojan;
větší počet členů Národního
shromáždění.
Zástupcové vlády: Členové vlády:
dr. Hodža, Staněk, Švehla.
Z kanceláře sněmovní: JUDr
Haasz, tajemník sněmovní, zástupce
jeho JUDr. Říha.
Zpravodaj Hnídek: 1. Zpráva výboru
ústavního o vládním návrhu
zákona (tisk č. 2094), kterým se upravují
hranice příslušnosti mezi ministerstvem vnitra
a ministerstvem národní obrany (tisk č. 2704).
Zpravodaj dr. Medvecký: 2. Zpráva výboru
pro pozemkovou reformu o návrhu člena Národního
shromáždění Igora Hrušovského
a společníkov (tisk č. 3365) o vydání
zákona, ktorým se doplňuje zákon zo
dňa 27. kvetna 1919, č. 318 Sb. z. a nar. o zaistení
pôdy drobným pachtýrom (tisk č. 2675).
Zpravodaj Jonáš: 3. Zpráva imunitního
výboru o žádosti okresního soudu v Kyjove
za vydání člena Národního shromáždění
Jana Měchury, stíhaného pro podezření
ze zločinu zpronevěry na podkladě udání
Jana Kohoutka (tisk č. 2676).
Zpravodaj Skorkovský: 4. Zpráva imunitního
výboru o žádosti okresního soudu v Olomouci
za vydání člena Národního shromáždění
R. Mlčocha pro přestupek §§ 19, 21 tisk.
zák. (tisk čís. 2687).
Zpravodaj dr. Vr. Černý: 5. Zpráva
imunitního výboru o žádosti zemského
trestního soudu v Praze o vydání člena
Národního shromáždění
Jos. Stivína ke stíhání pro přečin
urážky na cti spáchaný tiskem (k žalobě
A. Pika) (tisk č. 2688).
Zpravodaj dr. Vr. Černý: 6. Zpráva
imunitního výboru o žádosti zemského
trestního soudu v Praze za vydání člena
Národního shromáždění
Em. Špatného ke stíhání pro přečin
proti bezpečnosti cti spáchaný tiskem (k
žalobě Jar. Bičiště) (tisk č.
2689).
Zpravodaj dr. Medvecký, dr. Vanovič:
7. Zpráva I. výboru ústavného
a II. výboru rozpočtového o vládnom
návrhu zákona (tisk č. 2642) o prozatímnej
úprave správy mest s regulovaným magistratom
na Slovensku (tisk č. 2693).
Po případě:
Zpravodaj dr. Meissner: 8. Zpráva ústavního
výboru o návrhu zákona, kterým se
doplňují ustanovení o volbách do Národního
shromáždění, usneseného ústavním
výborem podle § 14. a 17. jednacího řádu
(tisk č. 2702).
9. Volba 12 přísedících volebního
soudu.
Předseda (zvoní): Národní
shromáždění je schopno se usnášeti.
Zahajuji schůzi.
Nepřítomnost svou v dnešní schůzi
omluvili:
churavostí: Dr. Franta (na neurčito),
Paulíny (na neurčito), Duchaj (na
neurčito), Pik (pro tento týden);
zaměstnáním: Pavlán
(na neurčito), dr. Vlček (na neurčito),
Chlebounová (pro tento týden), dr. Scheiner
(do 15. dubna), Hrejsa (také za včerejší
schůzi);
úmrtím v rodině: dr. Zeman
(pro tento týden).
Přistupujeme
dnešní schůze a to k prvnímu bodu, ke
1. zprávě výboru ústavního
o vládním návrhu zákona (tisk č.
2094), kterým se upravují hranice příslušnosti
mezi ministerstvem vnitra a ministerstvem národní
obrany (tisk č. 2704).
Zpravodajem jest p. kol. dr. Hnídek. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavné Národní
shromáždění!
Hranice kompetence jednotlivých ministerstev dosud zákonem
stanoveny nebyly. Jednotlivá ministerstva tehdy, když
byla Národním výborem zřízena,
přejala jednoduše kompetenci podle bývalých
ministerstev rakouských a tak tomu bylo také, pokud
se týče kompetence ministerstva vnitra a ministerstva
národní obrany. Jenom v několika případech
kompetence přesunuta i zde v této příčině.
Příčinou toho byla snaha, aby rozdělení
jednotlivých centrálních úřadů
vyhovovalo co nejvíce skutečné potřebě.
Takovým způsobem přešly též
v obor působnosti ministerstva vnitra věci vyživovacích
a vydržovacích příspěvků,
jakož i příspěvků osobám
mužstva, jejich příslušníkům
a osobám pozůstalým, pak věci vojenské
taxy a četnictva.
V jiných věcech nastalo zase spolupůsobení
ministerstva vnitra s ministerstvem národní obrany;
jsou to politicko-administrativní věci, týkající
se branné povinnosti, válečných úkonů,
náhrady za plnění pro vojenské účely,
ubytování vojska, odvodu koní a vozů,
jakož i vojenské přípřeže
v míru. V Rakousku všechny tyto věci příslušely
ministerstvu zeměbrany.
Tento přesun kompetence odpovídá celkem vůdčí
myšlence, by ministerstvo národní obrany bylo
sproštěno, pokud možno, agendy politicko-administrativní,
takže by se stalo v prvé řadě jen institucí,
zabývající se věcmi vojensko-organisačními,
tak jako bývalo v Rakousko-Uhersku ministerstvo války.
V zájmu řádné správy jest nezbytně
nutno, aby tato změna kompetence byla postavena na dostatečný
zákonný podklad a to nejen tam, kde některé
věci přecházejí zcela na ministerstvo
vnitra, nýbrž i tam, kde má býti zavedeno
společné rozhodování obou ministerstev,
neboť i v těchto případech nejde zajisté
o nějaké interní opatření,
nýbrž o změnu v organisaci, která může
míti v konkrétních případech
vliv na právo stran. Poněvadž pak věc
tato jest značně naléhavá, nemohla
být odložena až do té doby, kdy bude jediným
zákonem snad vymezena působnost všech ministerstvech,
nýbrž nutno řešiti ji samostatným
zákonem.
Pokud se týče jednotlivých paragrafů,
připomínám následující:
V § 1 jsou vyjmenovány ony agendy, které přecházejí
zcela na ministerstvo vnitra, vyjmenování jejich
stalo se způsobem co nejstručnějším,
avšak tak, aby o rozsahu agend těchto nemohlo býti
sporu. Pokud se týče zvláště
věcí četnických, dostává
se tím zákonná sankce stavu, který
fakticky již přes rok trvá, totiž že
četnictvo jako orgán služby bezpečnostní
je podřízeno ministerstvu vnitra, jež jest
ode dávna nejvyšším úřadem
bezpečnostním ve státě.
K § 2. se podotýká, že jsou v něm
vyjmenovány ony věci, které mají býti
vyřizovány ministerstvem národní obrany
v dohodě s ministerstvem vnitra. Příslušné
zákony nejsou zde úmyslně vytčeny
podle data a čísel zákoníků,
poněvadž by se stal § tento nepřehledným.
Pojmenování jednotlivých materií bylo
voleno nejstručnější, ale takové,
by po stránce právní zcela vyhovovalo.
Tak na př. nemůže býti sporu o tom,
že pod názvem "branná povinnost"
rozumí se nejen služba ve vojsku řadovém,
nýbrž i služba v zeměbraně a domobraně
a že sem spadají věci mobilisace a demobilisace.
Hranice působnosti obou ministerstev stanoveny tak, že
věci ryze vojensko-administrativní, tedy týkající
se poměru státu ku příslušníkům
branné moci, a vůbec poměrů uvnitř
branné moci, vyřizuje ministerstvo národní
obrany samostatně, kdežto věci politicko-administrativní,
tedy týkající se poměru státu
k občanstvu ve věcech vojenských mimo příslušníky
branné moci, jakož i týkající
se poměru branné moci na venek, vyřizuje
ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem
vnitra.
Veškeré v § 1. a 2. vládního návrhu
výše uvedeného jmenovitě vytčené
záležitosti spadaly dne 28. října 1918
do kompetence ministerstva národní obrany, které
v naší organisaci zaujímá právní
místo býv. rakouského ministerstva pro zeměbranu.
Tady jest ta zvláštnost, že zákon platí
též pro praeterito. Bylo nutno v § 3. výslovně
vytknouti, že zákon dotčený vztahuje
se též na rozhodnutí a opatření,
učiněná po dni 28. října 1918
a před novou zákonnou úpravou dotčené
kompetence; neboť by jinak veškerá v právě
uvedené době vydaná rozhodnutí a opatření
ministerstva vnitra, ať již byla samostatně nebo
v dohodě s ministerstvem národní obrany učiněna,
postrádala právního podkladu.
Tedy hlavně běží o vyživovací
příspěvky. Ty věci vyřizovalo
ministerstvo vnitra a může se státi, že
by někdo chtěl podati odvolání do
rozhodnutí ministerstva vnitra. Aby tato věc byla
na zákonném podkladě projednána, jest
nutno, aby tento zákon platil také mezi dobou od
28. října až do nynější
doby, kdy nabude účinnosti tento zákon.
Ústavní výbor navrhuje, aby Národní
shromáždění přijalo tento zákon,
jak jest slavnému Národnímu shromáždění
předložen. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo hlášen, debata odpadá, přistoupíme
k hlasování. Prosím o zaujetí míst.
(Děje se).
O zákoně tom míním dát hlasovat
v celku, má pouze tři paragrafy, žádný
pozměňovací návrh učiněn
nebyl.
Námitek proti tomu snad není. (Nebylo.)
Kdo tedy souhlasí s §§ 1., 2. a 3. zákona,
jakož i s nadpisem jeho a formulí, jak jest obsažena
ve správě ústavního výboru,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, zákon je schválen
v prvém čtení.
Má pan zpravodaj snad nějaké korektury?
Zpravodaj posl. dr. Hnídek: V § 2. jest tisková
chyba v páté řádce. Místo "týkajících
se" má býti "týkající
se" branné povinnosti.
Předseda: Pan zpravodaj upozorňuje, že
v § 2. v páté řádce má
státi místo "týkajících
se" "týkající se", písmeno
"ch" se má vynechati.
Kdo se zákonem, přijatým v prvém čtení,
s touto korekturou, doporučenou panem zpravodajem, souhlasí
také ve druhém čtení, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, zákon jest také
schválen ve druhém čtení a tím
jest první odstavec denního pořádku
dnešního vyřízen a přistoupíme
ke druhému odstavci. (Posl. Biňovec hlásí
se ke slovu.)
Slovo k dennímu pořádku má pan kol.
Biňovec.
Poslanec Biňovec: Vzhledem k tomu, že pan referent
dr. Medvecký není přítomen
a že páni ze slovenského klubu mají
některé vážné pozměňovací
návrhy k osnově, navrhuji, aby tato zpráva
byla vzata s denního pořadu a přikázána
do příští schůze Národního
shromáždění.
Předseda: Nebude-li proti tomu námitek, tedy
bych tomuto přání vyhověl. (Námitek
nebylo.)
Námitek proti tomu není, dám to tedy na denní
pořádek příští schůze.
Přistoupíme k dalšímu odstavci, jímž
jest
3. zpráva imunitního výboru o žádosti
okresního soudu v Kyjově za vydání
člena Národního shromáždění
Jana Měchury, stíhaného pro podezření
ze zločinu zpronevěry na podkladě udání
Jana Kohoutka (tisk č. 2676).
Zpravodajem jest pan kol. Jonáš. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. Jonáš: Slavné Národní
shromáždění! Jan Kohoutek, domkář
ze Šardic, podal trestní oznámení okresnímu
soudu v Kyjově, ve kterém tvrdí, že
posl. Jan Měchura, obecní starosta v Šardicích,
nevyplatil mu povinných vyživovacích příspěvků
za dobu od 1. listopadu 1917 až do 30. dubna 1918 v úhrnné
částce 144 K 80 h. Okresní soud v Kyjově
na podkladě tohoto udání žádá
za vydání poslance Jana Měchury, jakožto
podezřelého ze zločinu zpronevěry.
Jak z dokladů vychází na jevo, meškal
J. Měchura jakožto tehdejší říšský
poslanec ve Vídni a zastupoval jej v hodnosti starostenské
v Šardicích ode dne 1. listopadu 1917 až do dne
30. dubna 1918 František Minař, člen obecního
výboru, který také vyplácel vyživovací
příspěvky, jak sám písemně
doznává. Obvinění Kohoutkovo nemůže
se tedy týkati posl. Měchury, nýbrž
jen Františka Minaře, který však chce
svoji nevinu před soudem sám dokázati.
Na podkladě těchto údajů usnesl se
imunitní výbor, doporučiti Národnímu
shromáždění, aby Jan Měchura
vydán nebyl.
Předseda (zvoní): K slovu není
nikdo přihlášen, debata odpadá, přistoupíme
k hlasování. Prosím o zaujetí
míst. (Děje se.)
Pan zpravodaj tlumočil návrh výboru imunitního,
aby posl. Měchura vydáván nebyl. Kdo s návrhem
výboru imunitního souhlasí, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, návrh jest přijat
a tím tento odstavec denního pořadu jest
vyřízen a přistoupíme k dalšímu,
ke
4. zprávě imunitního výboru
o žádosti okresního soudu v Olomouci za vydání
člena Národního shromáždění
R. Mlčocha pro přestupek paragrafu 19., 21. tisk.
zákona (tisk č. 2687).
Zpravodajem jest pan kolega Skorkovský. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. Skorkovský: Slavné Národní
shromáždění! Okresní soud v Olomouci
žádá za vydání člena Národního
shromáždění Rudolfa Mlčocha k
trestnímu stíhání pro přestupek
§§ 19., 21. tisk. zák. pro neuveřejnění
opravného článku, zaslaného mu jakožto
zodpovědnému redaktorovi "Československého
Deníku" stát. zastupitelstvem v Olomouci.
Oprava týkala se útoku na vojenskou správu
v Olomouci, poněvadž prý zeměbranecká
nemocnice v Olomouci, ač disponuje sanitním autem,
přivezla jednoho dne na nádraží zmrzačeného
a duševně chorého vojáka ve špinavém
hnojníku. Opravou sdělovalo stát. zastupitelství
úředně, že zmíněný
voják nebyl přivezen hnojníkem, nýbrž
kočárem, poněvadž zdravotní auto
bylo poroucháno.
Ačkoli tedy tento skutkový děj uskutečňuje
přestupek výše uvedený, poněvadž
tato oprava ode dne 26. listopadu 1919, kdy byla členu
Národního shromáždění
Rudolfu Mlčochovi doručena, uveřejněna
nebyla, navrhuje přece imunitní výbor,
aby posl. Mlčoch k trestnímu stíhání
vydán nebyl, jednak proto, poněvadž
prohlásil, že vykonávání poslaneckého
mandátu znemožňuje mu, aby také věcně
"Československý Deník" redigoval,
a že proto neuveřejnění opravy úmyslně
nezavinil, jednak proto, že se člen Národního
shromáždění Rudolf Mlčoch zavázal,
že citovanou opravu dodatečně uveřejní.