Podobné stylistické změny, jako v předchozím
zákoně, byly i v tomto, že všude, kde
se dříve titulu "ministr splnomocněný
pro správu Slovenska" užívalo jako "ministr
s plnou mocí", změněno bylo tak, jak
oficielně nazývati se má.
Prosím, aby Slavné Národní shromáždění
přednesenou osnovu zákona schválilo. (Výborně!)
Místopředseda Konečný: Také
k této předloze není nikdo přihlášen
ke slovu, debata odpadá, přistoupíme k hlasování.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se).
Míním dáti hlasovati o této předloze
v celku, poněvadž čítá pouze
12 paragrafů a není žádného pozměňovacího
návrhu.
Kdo souhlasí se zákonem, jakož i s jeho nadpisem
a úvodní formulí, prosím, aby povstal
se svého místa. (Děje se.) Zákon,
jakož i jeho nadpis a úvodní formule schvalují
se v prvním čtení.
Přeje si pan zpravodaj ke druhému čtení
slova? Není tomu tak.
Přistoupíme k hlasování ve druhém
čtení. Kdo souhlasí se zákonem, přijatým
právě v prvním čtení, také
ve druhém čtení, prosím, aby
povstal. (Děje se.) Zákon schvaluje se
i ve druhém čtení a tím jest i
tento bod denního pořádku dnešního
vyčerpán.
Projednání odstavce 5. dnešního denního
poradu odkládá se po dohodě s konferencí
klubovních předsedů. (Námitek nebylo.)
Přistoupíme ihned k bodu 6., kterým jest
6. zpráva I. výboru kulturního, II.
výboru rozpočtového o návrhu
člena Národního shromáždění
dra J. Budínského a soudr. (tisk č. 2124),
aby sestátněna byla hudební konservatoř
v Brně (tisk č. 2592).
Zpravodajové jsou občan dr. Kolísek
a Hatlák. Uděluji slovo prvnímu zpravodaji,
občanu dru Kolískovi.
Zpravodaj dr. Kolísek: Slavné Národní
shromáždění!
Málo kdy bylo mi tak milo, ujímati se veřejně
slova, jako v této chvíli před slavným
sborem Národního shromáždění,
kdy má se podati zpráva o zestátnění
brněnské hudební konservatoře, nejprve
zpráva moje - z kulturního výboru.
Tři složky hudebního uměleckého
života v Brně tvoří vývoj a základ
hudební konservatoře v Brně. Předně
hudební a zpěvná škola fundace při
klášteře starobrněnském, dále
Varhanická škola, vydržovaná "Jednotou
pro zvelebení církevní hudby na Moravě",
(zasloužili se o ni zvláště opat Rambousek,
řed. Šulc a dr. Frant. Kolísek), konečně
hudební škola spolku Filharmonická Beseda v
Brně. Z první jmenované školy
vyšli slavní pěvci naši Paleček
a Lukes, vyšel z ní i Pavel Křížkovský,
skladatel a buditel, jenž pro vývoj svérázného
hudebního umění českého, byť
ne dle výkonnosti, ale jistě ideově měl
právě takový význam, jako Bedřich
Smetana. Druhou ze jmenovaných škol na výši
uměleckou povznesl mistr Leoš Janáček,
a vyšla z ní řada hudebníků nejlepších,
jak výkonných, tak i skladatelů, na př.
Jan Kunc. Na třetím ústavě počet
žáků stále stoupal do takové
výše, že bylo to jen krásným svědectvím
zdatnosti této školy. A spolek Filharmonická
Beseda brněnská, která onu školu vydržovala,
je dobře známa svými uměleckými
snahami i výkony.
Ministerská rada republiky Československé
vystihla význam vyšší organisace hudebního
školství v Brně a proto usnesením z
18. září 1919 zřídila v Brně
hudební konservatoř, ale zatím jako ústav
soukromý. Dnes, slavné Národní shromáždění,
jednáme o návrhu, aby konservatoř tato byla
zestátněna a to zákonem, jehož osnovu
navrhuje výbor kulturní a rozpočtový.
Jako zpravodaj výboru kulturního musím si
zde tak od srdce postěžovati, že návrh
náš prodělával hotovou křížovou
cestu. Ale podle lidového pořekadla: "Vzpomínati
milo, co dříve trápilo" - vzpomínám
rád na tyto útrapy, jen když bylo jak u dotyčných
ministerstev, tak i ve výboru kulturním - a za ten
mluvím nejprve - docíleno, že účelnost
i potřebnost zestátnění brněnské
hudební konservatoře byla uznána.
Nebudu zde opakovati důvody pro zestátnění.
Jsou před vámi v důvodové zprávě
našeho návrhu tisk 2592. Shrnuji důvody ony
v celek. Je to historický vývoj hudebního
školství v Brně, žádoucí
úroveň v organisaci brněnské konservatoře,
již existující, ale soukromé, a její
kulturní, umělecký i politický - jedná
se o Brno - význam. Postátněním brněnské
konservatoře hudební ukáže se vřelý
zájem vlády i tohoto Národního shromáždění
pro kulturní potřeby celé naší
Československé republiky. Bývaly smutné
zjevy, jakási nevraživost Čech a Moravy, Brna
a Prahy. Říkávalo se tomu někdy moravský
separatismus, ale ve skutečnosti to bylo pražské
odstrkování. Doufejme, že zjevy tyto zmizí.
A zestátnění brněnské hudební
konservatoře jest toho příjemnou ukázkou
i zárukou.
Pak, ráčíte-li přijati, slavné
Národní shromáždění, zákon
na zestátnění brněnské konservatoře
hudby, země Křížkovského a Janáčka
bude míti svůj hudební ústav státní,
státní ve smyslu dobroty, totiž sociální
pomoci a mravní opory na prospěch kulturní
úrovně společné vlasti a ke zdaru
uměleckých snah jednoho národa.
Tím končím svoji zprávu a prosím,
aby zpráva rozpočtového výboru byla
vyslechnuta též se zájmem a pak aby zákon
navrhovaný byl přijat. (Souhlas.)
Místopředseda Konečný: Za nepřítomného
referenta rozpočtového výboru pana Hatláka
měl převzíti referát pan Jaroš,
a ten se slova vzdal.
K doslovu se přihlásil ještě p. zpravodaj.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Kolísek: V doslovu dovoluji
si upozorniti na některé věci v osnově
zákona. Nejprve na název tohoto ústavu.
Bylo ve výboru kulturním přijato, aby ústav
tento se nazýval hudební a dramatická konservatoř
v Brně. Upozorňuji, že jest to malá
odchylka od názvu podobného ústavu v Praze.
Ústavy jsou stejně organisovány, název
jest sice jiný, ale věcně nemá to
žádného rozdílu a obtíží.
I pražská konservatoř byla by tento název
dostala, kdyby při posledním projednávání
o ni to byly dovolily formální důvody. Tolik
k názvu.
Pak k § 3 jenž zní:
"Státní hudební a dramatické
konservatoři v Brně přiděluje se přiměřený
počet profesorů mistrovské školy státní
konservatoře hudby v Praze", dovoluji si vysvětlení.
Ačkoliv brněnská hudební konservatoř
se k postátnění navrhuje, přece na
brněnské konservatoři jako takové,
tedy brněnské, postátňuje se zákonem
naším jenom střední škola.
Profesoři mistrovské školy, kteří
na brněnské konservatoři působí,
jsou zařazeni do svazku mistrovské školy pražské
konservatoře hudby a jsou pro Brno přidělováni.
Tak to bylo vyjednáno mezi ministerstvy a mezi dotyčnými
interesenty. K tomuto bodu pak připojuji přání,
jež se ovšem do zákona dáti nemůže,
aby konservatoř pražská nepřebírala
snad z nějakých "sobeckých" - důvodů
profesory z Brna ze střední školy a tak aby
Brno nebylo zbavováno lepších sil. Tedy projevuji
přání, aby vláda dbala toho, aby oba
ústavy, jak střední škola konservatoře
hudby v Praze, tak střední škola hudební
a dramatické konservatoře v Brně, byly udržovány
stále co do profesorstva na stejné umělecké
výši. Praha má jistě přednost
tím, že mistrovská škola jest jedna, totiž
v Praze a přidělování do Brna se provádí
jen od případu k případu.
Konečně si dovoluji v doslovu říci
toto: Jako jsem při pátečním jednání
o pražské konservatoři, kde jsem byl zpravodajem
pro zákon o úpravě služebních
poměrů profesorů na pražské konservatoři,
cítil v sobě jaksi Moravana a již tehdy při
jednání o pražskou konservatoř jsem
si vaši přízeň zjednával pro
konservatoř brněnskou, o níž dnes jednáme,
tak v této chvíli, když jednáme o vyšším
učilišti hudebním pro hlavní město
moravské, ozývá se ve mně poslanec
za Slovensko a tu zase dnes projevuji prosbu a přání,
aby i vláda i sněmovna, ovšem již budoucí,
měly co nejvřelejší zájem o povznesení
hudebního života slovenského - abych mluvil
určitě, o povznesení Hudební školy
v Bratislavě, aby za pomoci činitelů uměleckých
Hudební škola v Bratislavě co nejdříve
se vyvinula na ústav co největší a nejkrásněji
řízený a aby za hmotné pomoci vlády
byla přeměněna v Hudební konservatoř
slovenskou.
Mám v mysli před sebou ideál, aby kdysi působily
bratrsky a sestersky tyto ústavy: pražská konservatoř
hudby, brněnská hudební a dramatická
konservatoř a Hudební konservatoř slovenská
vždy na prospěch umění a k ideové
slávě našeho jednotného československého
národa. (Výborně! Potlesk.)
Prosím, aby byl zákon navrhovaný přijat.
Místopředseda Konečný (zvoní):
Prosím o zaujetí míst, přistoupíme
k hlasování. (Děje se.)
Kdo souhlasí se zákonem, jeho nadpisem a úvodní
formulí, jak navrhuje kulturní výbor v souhlase
s výborem rozpočtovým, prosím, aby
povstal. (Děje se.)
To je většina, zákon je schválen
v prvním čtení.
Přeje si pan zpravodaj slova ke druhému čtení?
Zpravodaj posl. dr. Kolísek:
V § 2. osnovy je záhodno doplniti na konci odst. I.
datum zákona, na který se zde poukazuje a který
byl slavným Národním shromážděním
právě v pátek usnesen. Když tato zpráva
byla dávána do tisku, ještě ho nebylo.
Tedy na konci odst. 1. po slovech "podle zákona ze
dne" budiž přidáno "19. března
1920", dále číslo, které teprve
v kanceláři se zjistí, a pak slova "sbírky
zák. a nař."
Pak v § 4. místo slov "ministerstvu školství"
a slov "s ministerstvem financí" budiž řečeno
"ministru školství" a "ministrem financí".
Místopředseda Konečný (zvoní):
Kdo souhlasí se zákonem, právě v prvním
čtení přijatým, s textovými
doplňky, jak je právě pan zpravodaj přednesl
a k přijetí doporučil, také ve druhém
čtení, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To je většina. Zákon i jeho doplňky
se schvalují i ve druhém čtení
a tím je tento odstavec denního pořádku
vyřízen.
Přistoupíme k dalšímu a tím jest
7. zpráva I. výboru rozpočtového,
II. výboru technického o návrzích
člena Národního shromáždění
O. Hübnera a soudr. (tisk č. 2436 a 2496), na náhradu
škody, způsobené obcím okresu brandýsského
a mělnického povodní labskou, jizerskou a
vltavskou v lednu 1920, a na vyšetření a náhradu
škod, způsobených lednovou povodní v
okresích Roudnice n. L. a Stětí n. L.,
a člena Národního shromáždění
Fr. Hrdličky a soudr. (tisk č. 2308) na vyšetření
a náhradu škod, způsobených povodní
v Hoříně u Mělníka (tisk
č. 2599).
Zpravodaji jsou občané O. Hübnera
dr. Velich. Uděluji slovo prvnímu zpravodaji
Hübnerovi.
Zpravodaj posl. Hübner: Slavné Národní
shromáždění! Loňský podzimek
zanechá neblahé vzpomínky v historii naši
republiky. Nejen že předčasná tuhá
zima nám pokazila celé spousty bramborů,
řepy, zeleniny atd. na polích, ale spousty sněhové,
které již na počátku listopadu napadly
nejen v horách, ale i celých středních
Čechách, v lednu náhle roztály a způsobily
tak povodeň, jaké není hned pamětníka.
Voda v Labi, ve Vltavě i v jiných řekách
neobyčejně rychle a mocně stoupla tak, že
na Mělnicku, kde regulace Labe a Vltavy jest již provedena,
vzdor všem zařízením, ochranným
hrázím a kanalisaci, rozlévaly se mohutné
záplavy již 15. ledna 1920 přes tyto regulační
hráze po celé krajině, na jihu okresu od
Libiše, Chlumína, přes Semelkovice, Dušníky,
Obříství, Tháň, Kly, Hořín,
Brozánky, a to po celé krajině až za
Mělník, tvoříce jedno ohromné
jezero. Vesnice tu a tam vykukovaly jako oasy z této zátopy
a někde vnikla voda i do obcí a poškodila značně
domy, které jsou popraskány, podlahy vyzvednuty.
Lidé a dobytek museli býti na rychlo někde
v noci vystěhováni a spojení se udržovalo
loďkami, kde jich nebylo, a to bylo skorem všude, plavilo
se na vysazených dveřích, vratech atd. Jen
holý život zachrániti, bylo myšlenkou
všeho obyvatelstva pobřežních obcí.
Kdo má příležitost prožíti
jen jednou takovou hroznou katastrofu venku na vesnici, nezapomene
na ni do smrti. Jest možno říci, velevážení,
že také ve městech, v Praze, jest velká
voda a že jest to také nebezpečné. Ano.
Ale v městech, a zejména v Praze, jsou přece
jenom ochranná opatření, lodě, lidé,
vojsko po ruce, záchranné práce jsou ihned
organisovány, kdežto na venku se toto vše postrádá
úplně a proto jest to daleko horší.
Výše vody vystoupila až 480 nad normál
a protože povstalo trvalé proudění těchto
vod a silným větrem značné vlnobití,
rvaly vody břehy a náspy hrází, zbudované
z velikých žulových kamenů.
Pole i luka jsou ještě dnes zanesena pískem,
štěrkem, také bahnem, na celých velkých
plochách jest zničeno osení, odplavená
ornice, mrva, odneseno dříví z lesů,
zatopeny brambory, řepa i zelenina, uložená
na zimu v jamách i ve sklepích.
V obci Tuháni si postavilo občanstvo za malého
přispění státu a země přede
dvěma lety ochranné hráze, převyšující
pobřežní regulační hráze
o 1-2 metry. Letošní veliká voda i tyto druhé
ochranné hráze přestoupila a proud byl tak
silný, že tuto hráz na dvou místech
v šíři asi 40 a 80 m protrhl a na místo
hrází zejí tam veliké prohlubně.
Letošní úroda na polích i lukách
jest v Polabí vážně ohrožena. Lid
se namáhá, dělá co může,
ale následky této katastrofy budou se pamatovati
ještě několik roků v těchto krajinách.
A tu nutno si položiti otázku, jak jest toto vše
možné na Mělnicku, kde jest kanalisace Labe
a Vltavy provedena? Při provádění
kanalisace Labe byly podél hlavního toku zřízeny
hráze, které sice pobřežní pozemky
uchrání za normální, nebo mírně
zvýšené vody v řece, a vodu pojmou,
ale jakmile nastane větší tání
sněhu, nebo větší vody, tu tyto hráze
nestačí a voda rozleje se do polí a širého
okolí a to stává se i dvakráte do
roka, na jaře i na podzim. A tu přelitá voda
zůstává v polích, hubí úrodu,
zejména osení, zabahňuje pozemky, protože
propusti ve hrázích, které mají tuto
zbylou na polích vodu odvésti do řeky zpět,
jest velmi málo a jsou malé (mají malý
průměr), tak že toto velmi důležité
zařízení jest naprosto nedostatečně
vybudováno. U Tuháně jest pobočná
strouha upravena a zřízena k vůli chovu ryb.
Ale není zde žádných vrat, žádného
stavidla, aby v nebezpečí velké vody mohla
býti strouha uzavřena. A tak se hrne velká
voda touto strouhou úplně volně na obec.
U Obříství měla býti voda z
pobořené, tak zv. průplavní stoky
svedena dle projektu do bývalé mlýnské
strouhy pod starým jezem, ale nestalo se tak. Voda byla
svedena, bůhví z jakých příčin,
u zámku do hlavního řečiště,
zvláštním nasypaným obloukem a tím
byl účel proplachovací strouhy úplně
zmařen.
Následkem toho splašky z cukrovaru oužického
se v Brůdku usazují, tvoří strašně
zapáchající spousty bahna a z toho povstávají
v těchto obcích u lidí, drůbeže
i dobytka těžká onemocnění. Měl
bych ještě mnoho a důležitých výtek
těmto provedeným stavbám, ale zmiňuji
se jen o těchto několika nedostatcích již
provedené regulace a kanalisace našich řek
proto, abych ukázal, jak se u nás za Rakouska stavělo,
také proto, aby tyto vady byly, pokud jest to možné,
odstraněny, a také proto, abychom při další
stavbě regulací a kanalisací se těchto
chyb uvarovali.
Slavné Národní shromáždění!
Mluvil jsem úmyslně napřed o okresu mělnickém,
kde již regulace Labe i Vltavy jest provedena (škoda
úředně zjištěná 1 1/2
mil. korun). A nyní si, prosím, račte představiti,
jak to vypadá na okrese brandýsském, kde
není ještě na regulování ani
sáhnuto! Od Neratovic k Lobkovicům se sice již
několik roků vrtá a kopá, ale kdyby
měla práce takto pokračovati, byly by naše
řeky regulovány někdy za dvě stě
let. A tak na našem okrese každý větší
déšť, tání sněhu, ať
větší, střední, mají ihned
volné pole a vody se rozlévají přes
celý okres od Čelakovic až po Mlékojedy
každoročně několikráte. Také
zácpy ledové a střílení ledu
u Čelakovic, Kostelce n. Labem, Kozel, Neratovic, nejsou
u nás žádnou vzácností. Jak vypadaly
a vypadají do dnes polabské obce na okresu brandýsském,
lze si představiti.
Tak v mojí rodné vesničce Mlékojedech,
která má 58 čísel, bylo 52 zatopených
a jen 6 nezatopených, dále obce Kozly, Křenek,
Borek, Kostelec n. Lab., Záryby, Rudeč, Toušeň,
Stará Boleslav, Čelakovice, Všetaty, Nedomice,
mají velmi značné škody. Dráha
v roku 1870 postavená byla letos poprvé u Neratovic
vodou pobořena a do dnes dobře nespravena.