Předseda: Slovo dále má pan zpravodaj
výboru rozpočtového kol. Moudrý.
Zpravodaj posl. Moudrý: Slavné Nár.
shromáždění! Rozpočtový
výbor posuzoval osnovu se stránky finanční.
Celkový náklad byl vypočítán
přibližně asi na 60 milionů, ale poněvadž
organisace naší armády není ještě
hotova, nebylo lze tuto cifru přesně zjistiti.
Můžeme očekávati, že stoupne a
snad dosáhne i sumy 100 milionů. Dlužno se
zmíniti ještě o § 22., který stanoví
prozatím aspoň pensijní základnu,
poněvadž zákon o zaopatřovacích
požitcích vojska doposud v Národním
shromáždění projednán nebyl a
také asi v tomto zasedání projednán
býti nemůže.
Rozpočtový výbor doporučuje, aby tato
osnova byla přijata, a vychází z toho stanoviska,
že náš obranný systém vojenský,
naše armáda, a všecky její složky,
má-li vykonati svou důležitou povinnost, musí
býti hmotně náležitě zaopatřena.
Doporučuji k přijetí! (Výborně!)
Předseda: Slovo si vyžádal p. ministr
N. O. Klofáč.
Uděluji mu je.
Ministr Národní Obrany Klofáč:
Vládní návrh zákona o úpravě
služebních požitků československého
vojska, kterým se máte v souvislosti se zákonem
branným zabývati, tvoří další
významnou součást reformního úsilí
ve vnitřní organisaci československé
branné moci. Jestli-že se snažíme, ve
všem všudy postaviti československou brannou
moc na nové základy, které by odpovídaly
nejen politické situaci, změněné převratem
z režimu militaristicko-monarchistického v režim
lidové republiky, nýbrž také veskrze
demokratickému nazírání a opravdovému
sociálnímu cítění našeho
národa, tu přirozeně vedle celkového
organisačního rámce musí býti
první naší starostí, aby vojáci
zbaveni byli představy tělesného poddanství,
které je ve všech životních potřebách
činí naprosto odvislými od vojenské
vrchnosti, a aby ze svého žoldu mohli si při
daných drahotních poměrech skutečně
opatřiti své drobné denní potřeby.
Musíme dále starati se o to, aby ti, kdo vzali na
sebe vysoce čestný úkol, státi se
vojáky republiky z povolání, byli do té
míry hmotně zajištěni, aby se mohli
tomuto obtížnému a nejvýš odpovědnému
úkolu plně a cele věnovati. Mělo-li
se toho vskutku dosíci, bylo nevyhnutelně třeba,
abychom, jako na jiných polích, také zde
zamítli dědictví neblahého systému
rakousko-uherského militarismu.
Je obecně známo, že důstojnické
sbory v Rakousku, které nic tak necharakterisovalo, jako
nesourodost středověkých předsudků
s potřebami a požadavky moderní doby, byly
zpočátku takřka výhradnou doménou
živlu šlechtického. Tím lze asi vysvětliti,
že důstojnictvu, skládajícímu
se většinou z příslušníků
hospodářsky silného stavu šlechtického,
byly vyměřeny platy velmi nízké, které
spíše měly význam symbolický,
jako znamení plné odvislosti od nejvyššího
vojenského pána, než faktický. Postupem
doby, když do důstojnických sborů počal
vnikati i živel měšťanský a to nejen
z vrstev zámožných, nýbrž i chudších,
jevila se čím dál tím více
zastaralost této platové soustavy, která
velmi těžce naléhala právě na
ty, kterým služba nebyla jen plaisirem, nýbrž
přímo životním povoláním
a také prostředkem k zajištění
hmotné existence.
Ačkoliv důstojníkovi vyměřen
byl plat skutečně ubohý, přece se
na něj činily nároky, aby celým svým
vystupováním a životní mírou
nijak si nezadával se šlechtickými marnotratníky,
aby nákladnou okázalostí zachovával
vnějškovou povýšenost nad druhými,
občanskými stavy, aby takto pojatým důstojenstvím
dodával lesku a výlučnosti stavu vojenskému.
Důsledky této nesrovnalosti jsou obecně známy:
vedly k marnotratnému životu na dluh, ke korupci a
k důstojnickým sebevraždám. Z choulostivé
situace, jaká tu často nastávala, viděl
starý systém jediné východisko: bohatou
ženitbu, která by stačila nejen na zaplacení
vysoké kauce, ale také na umoření
dluhů. (Místopředseda dr. Hajn ujímá
se předsednictví.) Jest známo, jak byly
uzavírány takové sňatky, a není
třeba doličovati těžké stíny
mravního úpadku a namnoze i rozvratu, který
způsobovala zvrácená nesrovnalost mezi malými,
nedostačujícími platy a požadavky vnější
nákladné okázalosti.
Jaké to mělo důsledky pro výkonnost
důstojnictva a kvalitu armády, netřeba připomínati.
Také okolnost, že vysoké hodnosti důstojnické
byly za vylíčených okolností dostupny
jen rodově a hospodářsky privilegovaným
třídám, ochromovala úsilí,
vlastní neúnavnou prací dosíci postavení,
jež by odpovídalo kvalitám a schopnostem každého
snaživého jednotlivce.
Pokud se týče poddůstojníků,
jejichž práce je skutečným základem
pohotovosti a výcviku armády, tu jejich ubohé
platební požitky nedostupovaly ani existenčního
minima, které by bylo mohlo zajistiti jen obživu,
byt a ošacení, nehledě vůbec ke kulturním
potřebám člověkovým. Nelze
se diviti, že tak byla otevřena cesta k veřejně
trpěné korupci, která se ostatně nikterak
neomezovala jen na tyto stavy, nýbrž charakterisovala
vůbec prohnilou soustavu státní a vojenské
administrativy rakousko-uherské.
I kdybychom nebrali nejmenšího zřetele na primitivní
požadavky sociální spravedlnosti, tu velí
státní zájem naší republiky kategorickým
imperativem, abychom důstojnictvo i poddůstojnictvo
naší republikánské armády plně
existenčně zajistili, neboť jedině tak
můžeme od nich očekávati, že budou
s to, aby své odpovědné a namáhavé
úkoly dobře a vzorně plnili, jedině
tak můžeme se nadíti, že svému
povolání budou se moci oddati s plným zaujetím
osobnosti. Tímto aktem vyrovnání starých
sociálních křivd splácíme nad
to jen malou část dluhu, který máme
vůči důstojníkům a poddůstojníkům,
kteří v nejtěžší době
počátku československé branné
moci vykonali ohromné dílo, jaké představuje
položení organisačních i hmotných
základů naší obrany národní.
Vládní předloha navrhuje, aby platební
požitky důstojníků a poddůstojníků
byly srovnány s platy civilních zaměstnanců
státních. To jest další způsob,
jakým chceme vyjádřiti, že není
rozdílu mezi těmi, kdož slouží
republice a veřejným zájmům. To jest
další krok k tomu, aby urbi et orbi se stalo jasným,
že armáda jest nám jen součástí
celé administrativy státní, jedním
z prostředků, kterými demokratický
národ umožňuje a zajišťuje si plnění
svého životního poslání.
Jistě v zájmu armády i republiky bude tímto
zákonem naše důstojnictvo i poddůstojnictvo
postaveno na slušnou basi existenčního zajištění,
zvláště ve dnešní přetěžké
době obecné hospodářské tísně.
Jedině tak odčiníme neblahé důsledky,
které zaviňovala platová soustava rakouská,
zejména - a na to bych kladl zvláštní
důraz - po stránce sociální a mravní.
Československý důstojník a poddůstojník
bude se moci věnovati úspěšně
bez stálých ubíjejících starostí
o vezdejší chléb svému povolání,
aniž by mu bylo znemožňováno, aby se podle
svých osobních sklonů plně vyžíval
kulturně a jako člověk vůbec. Také
prostému vojáku dávají platy, zákonem
stanovené, možnost, aby žil jako člověk
s kulturními potřebami.
Z těchto důvodů, dámy a pánové,
považuji za svou povinnost, vřele vám doporučiti
předloženou osnovu k přijetí a jsem
přesvědčen, že slavné Národní
shromáždění, ztotožňujíc
se se mnou ve zřetelech, které jsem se pokusil nastíniti,
přijme ji jednomyslně. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda dr. Hajn: Debata jest ukončena.
Přeje si pan zpravodaj slova k doslovu?
Zpravodaj dr. Scheiner: Ne.
Místopředseda dr. Hajn: Budeme hlasovati.
Prosím, byste zaujali místa. (Děje se.)
Budeme hlasovati o návrhu zákona v celku. Je to
pouze pět paragrafů a materie je jednotná.
Potom budeme hlasovati o dvou resolucích, které
navrhl výbor. Jste srozuměni? Máte námitky?
(Námitky nebyly.) Nejsou.
Pan zpravodaj také přečetl některé
opravy věcné. Žádáte, aby byly
ještě jednou čteny? (Nikdo si nepřeje.)
Nikoliv. Platí to, jak četl pan referent. Upozorňuji
ještě, že budeme hlasovati také o vyhlašovací
formuli; "Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně",
která schází v textu.
O tom všem, o návrhu výboru, o opravách
pana dra Scheinera, referenta, a o vyhlašovací formuli
budeme hlasovati. Kdo jest pro to, aby tato zpráva a návrh
byl přijat se vším tím, co jsem řekl,
ať povstane. (Děje se.) Jest to přijato
většinou hlasů.
Budeme hlasovati dále o resolucích. Jsou dvě.
Kdo jest pro resoluce navržené, ať povstane.
(Děje se.) To jest většina. Resoluce
jsou přijaty.
Budeme hlasovati ve druhém čtení. Prosím
pana referenta, aby nám přečetl opravy tiskové.
Zpravodaj posl. dr. Scheiner: Do zákona dostalo
se několik tiskových vad a nemohu opomenouti vysloviti
přání, aby pro příště
byl způsob tisku a předběžných
korektur bedlivěji prováděn, poněvadž
zákon, jak nám byl vydán, obsahuje celou
řadu tiskových chyb.
Na stránce 6. bude třeba škrtnouti v odstavci
a) v páté rádce slova: "t. j. dne, kdy
ukončeny byly operace na Slovensku", poněvadž
následkem předcházející změny
v datu stala se bezvýznamná.
V posledním odstavci § 6. bude třeba pomlčku
škrtnouti. Dále v paragrafu 12. odstavci 1. místo
"hodnostní třída" má státi:
"hodnostní třídy" a v odstavci
3. celá druhá věta: "Do postupu... atd."
náleží na konec odstavce druhého téhož
paragrafu. Marginálie v § 15. dlužno opraviti
pouze tiskovým přeřazením jich na
určitá místa.
Dále v tabulce sazbové na stránce 12. nutno
opraviti v odstavci hodnostních tříd ve čtvrtém
sloupci číslo 509 na 500.
Konečně dlužno všude provésti opravy
měny místo velké "K" "Kč".
Místopředseda dr. Hajn: Slyšeli jste
všechny ty návrhy a opravy tiskové p. referentem
přednesené. Budeme zase hlasovati ve druhém
čtení o všem tom, o čem jsme vlastně
hlasovali v prvém čtení, včetně
dodatků a návrhů korektur p. referentem přednesených,
které jsou také obsaženy ve stenografickém
protokolu. Kdo jest pro všechno to ve druhém čtení,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina,
tím jest ve druhém čtení celá
tato předloha přijata.
Půjdeme k dalšímu bodu denního pořadu.
Jest to
4. zpráva výboru státně-zřízeneckého
o vládním návrhu zákona (tisk č.
2300) o služebních požitcích četnictva
(tisk č. 2569).
Zpravodajem jest pan dr. Lukavský. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Lukavský: Vážené
Národní shromáždění!
Vláda předložila původně osnovu
zákona, týkající se právního
postavení četnického sboru. Poněvadž
pak nepodařilo se docíliti jednoty mezi nazíráním
výboru státně-zřízeneckého
a vládou, bylo projednávání této
předlohy odsunuto a přikročeno k projednání
osnovy zákona o služebních požitcích
četnictva. V té době vláda pak dodatečně
předložila návrh tohoto zákona. Návrh
tohoto zákona sestává ze dvou částí:
jednak upravuje služební požitky důstojníků,
jednak upravuje služební požitky mužstva.
Při tom se bral zřetel jednak k zákonu, o
němž jsme právě hlasovali, to jest k
zákonu o služebních požitcích důstojníků
vojenských, a jednak k zákonu o úpravě
požitků státních zaměstnanců
ze dne 17. října 1919.
Důstojníci četničtí podle tohoto
zákona zařazují se do hodnostních
tříd od XI. do IV. Požitky, čekací
lhůty pro postup do vyšších stupňů
platových jsou tytéž, jako u důstojníků
vojenských. K tomuto základnímu služnému
připojuje se přídavek, který se dříve
nazýval služební, dnes má název
přídavek četnický.
Tento přídavek má býti odměnou
za zvláště namáhavou a odpovědnou
službu, jež předčasně vyčerpává
fysické síly, jakož i proto, že příslušníci
četnictva tráví velkou část
své služby mimo stanoviště. Služba
jejich se nevyměřuje pravidelným počtem
hodin, musí se konati podle potřeby často
velice dlouho za velkých nesnází ve stravování,
za všech svízelů počasí atd.
Četnický přídavek u důstojníků
se vyměřuje podle výše platu. Od 2800
K platu je to 600 K a dosahuje výše maximální
2100 K při platu 9408 K a vyšším.
Kromě služného a četnického přídavku,
jenž je do pense započitatelný, vyměřuje
se důstojníkům přídavek místní,
a sice analogicky, jak je ustanoveno v zákone o úpravě
platů u státních zaměstnanců.
Dále jim patří drahotní přídavek
podle předpisů, platných pro státní
úředníky, přídavky za mobilisace,
války a demobilisace, přídavek polní
nebo pohotovostní a konečně i jiné
požitky, jako náhrada za náklad služební,
za služební cesty, přesídlení,
zvláštní výkony. To vše se určí
nařízením.
Časový postup se stanoví pro důstojníky
jako pro důstojníky vojenské, podobně
též zařadění do jednotlivých
stupňů platových. Časový postup
řídí se podle dvou skupin. Do jedné
skupiny patří důstojníci správní
a důstojníci intendančního sboru,
do druhé ostatní důstojníci. V té
příčině připojil státně-zřízenecký
výbor k zákonu resoluci. Resoluce ta je podobná
resoluci, která byla přijata při projednávání
zákona o platech důstojníků vojenských.
Jsou totiž případy, že by někteří
četničtí důstojníci při
přeřadění dle § 7. tohoto zákona
byli proti svým druhům se stejnou služební
dobou bez své viny zkráceni, a zmocňuje se
tudíž v tomto zákoně ministr vnitra,
že za zvláštních okolností ohledu
hodných může povoliti započtení
přiměřeného počtu dalších
let z přesloužené doby do časového
postupu.
Pokud se týče druhého oddílu této
předlohy, ten upravuje služební a ostatní
požitky mužstva četnického. Nutno podotknouti,
že rozeznávají se zde dva stupně a sice:
jednak pro četníky na zkoušku a strážmistry,
jednak pro vrchní strážmistry - to jsou velitelé
stanic. Platových stupňů je třináct,
zrovna tak, jako tomu je u podúředníků
státních. Druhá stupnice, vrchních
strážmistrů, počíná 6.
platovým stupněm, jenž je vyšší
nežli příslušný stupeň první
stupnice o 204 koruny, a pak se vzestupně stále
zvětšuje, takže konečný rozdíl
mezi platem vrchního strážmistra a strážmistra
je 900 korun.
Vrchními strážmistry mohou se státi
oni strážmistři, kteří sloužili
nejméně deset let ve výkonné službě
a absolvovali s prospěchem četnickou školu,
anebo kteří sloužili celkem 10 let u četnictva,
z toho nejméně 5 let ve výkonné službě,
jsou vycvičeni ve službě účetní
a vykonali odbornou zkoušku pro účetní
pomocné síly. Ti, kdo již dosáhli následkem
mimořádných válečných
poměrů hodnosti vrchních strážmistrů
před dovršením desetileté služby
četnické, budou zařaděni do platových
stupňů, stanovených v § 15. tohoto zákona.
Strážmistři, kteří vysloužili
v posledním stupni tři léta, mohou dostati
roční přídavek 300 K, po dalších
3 letech opět 300 K, vrchní strážmistři
obdobně dvakrát po 500 K.
Četnický přídavek počíná
výší 300 K a dosahuje maximální
výše 2100 K na začátku 26. roku služebního.
Drahotní přídavky jsou tytéž,
jako u podúředníků. Zákon obsahuje
zvláštní ustanovení, že kdyby někdo
touto úpravou požitků obdržel méně
nežli má dnes, vyrovná se mu to vyrovnacím
přídavkem. To se týká zvláště
nejmladších ročníků. Není
snad u žádné jiné kategorie státních
zaměstnanců tomu tak, jako u četnictva, kde
základní platy jsou úžasně nízké,
a poněvadž jejich existence by byla naprosto znemožněna,
musilo se jim to vynahrazovati různými přídavky.
Těch přídavků byla celá řada.
Uvážíme-li, že základní
požitek u četnictva byl pouze 900 K a že dnes
četník na zkoušku, to jest, který slouží
prvý rok, má přes 6000 K, vidíme i
z toho, že se služné musilo různými
přídavky zvyšovati, poněvadž by
jinak existence četníka byla nemožná.
Zaopatřovací požitky četnických
osob a jejich pozůstalých se upraví zvláštním
zákonem. Tento zákon zatím stanoví,
že základem pro vyměření pensijních
požitků četnických osob jest služné,
četnický přídavek, 50 % místního
přídavku pro Prahu příslušného
stupně, přídavek vyrovnávací
u četníků, jmenovaných po dnu 31.
prosinci 1919 důstojníky a přídavky
těch, kdož vysloužili v posledním stupni
tříletí, jak jsem o tom byl referoval.
Nynější zákon má nabýti
platnosti dnem 1. ledna 1920. Zaopatřovací požitky
mužstva, kancelářských sluhů
u četnictva, pokud tyto osoby vstoupily do výslužby
přede dnem 1. září 1919 a zaopatřovací
požitky pozůstalých po těchto zaměstnancích
a po takovýchto zaměstnancích, zemřelých
v činné službě přede dnem 1.
září 1919, jsou upraveny zákonem ze
dne 17. prosince 1919.
Bylo nutno pamatovati těch, - poněvadž tento
zákon platí od 1. ledna 1920 - kdož vstoupili
do výslužby v období čtyř posledních
měsíců roku 1919, od září
až do prosince. A proto § 26. stanoví, aby vláda
upravila odpočivné požitky výkonných
důstojníků mužstva četnického
a kancelářských sluhů četnických,
pokud osoby ty vstoupily do výslužby v období
měsíců září až
prosince 1919, rovněž pak zaopatřovací
požitky pozůstalých po těchto osobách,
které v té době zemřely, podle zásad
pensijního zákona ze dne 17. prosince 1919.