Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Pane presidente!

Připadl mi nesmírně čestný úkol, abych v památný den 70tých Vašich narozenin tlumočil Vám blahopřání jménem všech přítomných, jménem zástupců všech složek a všech vrstev našeho národa a naší republiky, abych Vám v okamžiku tom řekl, čím národu našemu Jste, co národ náš k Vám cítí, co Vám přeje.

Čím mu Jste ... Pohlížím-li na obrovské Vaše životní dílo, vidím v něm jasně tři periody. První - řekl bych - jest dobou přípravy, v níž připadl Vám úkol oráče a rozsévače na národní naši roli. Kypřil Jste půdu v duších a myslích, zaséval Jste símě velkých myšlenek. Jedna přímá cesta vedla Vás od tvrdého úsilí chudičkého synka z Moravské Slovače k ražení nových cest české vědě i české politice. Sel Jste pevně svojí cestou, neohlížeje se v pravo ni v levo od první své publikace vědecké až po zápas proti podvrženým rukopisům, od bourání pověr a model až po vytýčení základní směrnice politické osvobozenskou ideou humanitní. Navazoval-li Jste vědomě na úsilí svých předchůdců z doby probuzení národa Palackého i Havlíčka, navazoval-li Jste vědomě na ideový vývoj, přerušený nešťastným počátkem 17. věku, svítilo Vám jako vůdčí hvězda Husovo: Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti. Pravdou Jste léčil a posiloval duši národa, jemuž byla páteř ne-li zlomena, tedy ohnuta 300letou porobou, a učil Jste nacházet správný poměr k národům, ale také správný poměr uvnitř národa, zejména v sociálním vření doby. Vychovával Jste prostě generace nových lidí.

A přišel okamžik dějinný a s ním druhá perioda ve Vašem životním díle, perioda zápasů proti Rakousku, perioda zápasů za samostatnost národa. Půda byla prací celých desítek let připravena. Símě vzcházelo a vydávalo plody. Z oráče a rozsévače stal se rázem vůdce národní revoluce, který zahájil obrovitou, nevylíčitelně svízelnou a těžkou námahu burcování světa proti Rakousku, organisování české zahraniční revoluce na prospěch samostatnosti národa, v níž Jste na konec zvítězil. Dnes je pro nás všechny jasno: Naše samostatnost toť - Masaryk! Ne, že bych chtěl ubírati a upírati zásluh jeho spolupracovníkům a jmenovitě tisícům a desetitisícům bezejmenných jeho pomocníků. Ale už jsem řekl, že Vy Jste to byl, jenž půdu připravil pro příchod velké dějinné chvíle. A když přišla, organisoval Jste ty nadšené a statečné bojovníky legií po různých světa končinách, putuje od jednoho dílu světa ke druhému, a duše jejich plnil zanícením pro veliký zápas za samostatnost vlasti. Přiznejme si však také otevřeně: I ti, kdož zůstali doma, zdaliž v tom mlčenlivém čekání prvého období válečného, i v tom vědomém odboji, jehož plameny vyšlehovaly zejména z projevů, pořádaných v Obecním domě ve druhém období války, zdali neposilovalo nás všechny vědomí, že osud revolučního zápasu našeho nemůže být pochybným, když v čele jeho stojíte právě Vy. To, že jsme Vás viděli v čele zahraniční akce, vlévalo do duší našich takořka jistotu o konečném vítězství.

V pravdě velká doba našla ve Vás velkého muže. Dal-li dobrotivý osud národu našemu v revoluci na počátku 15. věku Husa a Žižku, dal-li mu ve chvíli pokoření a poroby Komenského, přiřadil k nim ve chvíli konečného osvobození a osamostatnění národa Masaryka. V činnosti své soustředil Jste, pane presidente, prvky životního díla velikých svých předchůdců. Jako Hus a Komenský, stal Jste se učitelem a duševním vůdcem národa, věda, že duchem národ žije, a že vítězí meč jen, je-li za ním kniha. Jako Žižka organisoval Jste ve chvíli rozhodné jeho branné síly a jako Komenský ve chvíli sice těžké, ale přece jen šťastnější putoval Jste od státu ke státu, abyste burcoval svět proti Habsburské tyranii. A dílo Vaše přineslo ovoce, jímž Jste dovršil, oč usilovali největší duchové našich dějin před Vámi. Jsme-li dnes samostatní a sjednoceni v osvobozené vlasti, toť životní zásluhou Vaší.

A teď stojíme uprostřed třetího životního období Vašeho díla: Po přípravné práci oráče a rozsévače, po zápasu a vítězství vůdce revoluce nastala perioda budování stavby, nastal Vám úkol stavitele. Náhoda tomu snad chtěla, že jakoby darem svátečním Národní shromáždění takořka v předvečer památného dnešního dne usneslo ústavu pro naši republiku, dávajíc státní budově ústav. základy. Je-li ústava v pravdě demokratickou, klade základy k samosprávě občan., je-li v podstatě pokrokovou, moderní, odpovídající duchu doby, smím jistě říci, že i v ní vtěleno je nepřímo mnohé z toho, co ukládal Jste po celá desítiletí do duše národa. Jeví-li pak dílo ústavní přece snad tu a tam nějakou nedokonalost, které dílo lidské jest úplně dokonalým? Pak je to jistě jen tam, kde uchýlilo se od směrnic, jež Vy Jste vytyčoval.

Ale nejde jen o to, mít literu ústavy. Jde o to, učinit ji krví a masem národa, duchem jejím prodchnout život národa. Co by pomohla sebe lepší ústava, kdyby praxe zákonů ji šlapala ? I zde bude potřebí další trpělivé, neúnavné práce výchovné, již znovu čekáme od Vás, vědouce, že opět jako učitel národa budete promlouvat k duši jeho, aby v té dnešní velké době přerodu brala se správnými cestami. Než uzákoněním ústavy není perioda stavby ještě u konce. Parlament revoluce se rozejde, přijdou volby, sejde se nová zvolená sněmovna i senát a v nich zástupci ostatních národností. V díle budování bude se, musí se pokračovat. I tu jistě k vytvoření zdravého, vzájemného poměru, ku zahájení harmonické spolupráce vodítkem nám všem bude zralá moudrost Vašich světových zkušeností, kterou Jste dovedl jako duch, těšící se úctě všech národů, správně vymezovati poměr národa k národu. Vedl Jste v revoluci národ nás k vítězství, přispějete svojí hřivnou k tomu, aby osvobozená vlast stala se milou domovinou pro všechny, kdož v ní obývají.

Vedle velikých otázek vnitřních jde však konečně o veliký, největší problém zahraniční politiky, jejž nám klade doba, o revoluční Rusko. Jako smělý myslitel postavil Jste se v posledním svém poselství k základní té otázce doby tváří v tvář, analysoval Jste ji, hledal Jste k ní poměr, snažil Jste se s ní poctivě vypořádati.

Jsem přesvědčen, že teď, kdy půjde o praktické řešení poměru k novému Rusku, Vy, jako nejlepší znatel jeho, přispějete k vymezení správného poměru k němu, ba že byste po té stránce mohl vykonati užitečné služby i celé západní Evropě. Vy Jste k tomu takořka předurčen. Celým svým založením jako duch v pravdě světový, náležíte nejen národu, nýbrž i lidstvu.

Jsem jist, že u příležitosti narozenin bude vzpomínáno vděčně díla Vašeho i za hranicemi. Na jihu nezapomíná se Vašeho vystoupení v procesu záhřebském a celá jedna generace stála tam a stojí, jak jsem se sám na místě přesvědčil, pod vlivem Vašeho ducha.

Hledí-li tedy zahraniční svět s hlubokou vážností k Vám, projevuje-li Vám svoji neobmezenou úctu, jaká povinnost teprve připadá nám, kteří máme z blízka možnost, poznávati světově obrovský význam Vaší osobnosti, tvořící vlastně ideový střed celé naší republiky? A mám-li to tlumočit, skoro bych si přál, aby dnes na místě mém místo politika stát umělec, básník, jehož slova, uměním posvěcena a zmocněna, by mohla přibližně aspoň vyjádřiti, co k Vám cítí v dnešní den národ celičký. Vím jen, že kde kdo u nás instinktivně přímo pociťuje, že Vy Jste zosobněním naší samostatnosti, že šťastná sudba dějin poslala Vás a postavila na místo pro Vás jakoby vývojem věků předurčené, že Jste národu prostě tím, jenž přijíti měl, že šťastnými se musíme pokládat, že nám přáno je působiti po boku Vašem, poznati kouzlo Vašeho velikého ducha, že všichni si jasně a plně uvědomujeme, že takový Masaryk se narodí národu jednou za celá staletí. A není jen hluchou frází, pravím-li, že dnes všechny myšlenky, srdce a duše milionů obyvatel republiky letí sem ku Hradčanům, spojujíce se s přáním, jež Vám tu dnes tlumočíme. Kdysi v mládí ve škole slýchal jsem slova o panovníku Lucemburském, jenž nazýván byl otcem vlasti, a později v novinách čítal jsem zase o politiku, který nazýván byl otcem národa. Přiznávám se, slovům těm nerozuměl jsem tehdy plně, nechápal jsem jich. Teprve v onen nezapomenutelný den, když, přivážeje Vás sem po vítězné revoluci zahraniční, slyšel jsem tam dole na ulici to důvěrné volání: "tatíčku náš!", znějící z úst i starců s takovou dětinnou něžností, když jsem viděl ty oči oddaností ozářené, když jsem viděl, jak v ústrety Vám hoří duše těch tisíců, když viděl jsem, jak na dlani takořka podávají Vám srdce svoje, tu jsem plně pocítil, čím Jste se stal a čím Jste národu našemu. Nemohu také proto jinak, než tlumočiti přání milionů v ten smysl: Vůdce naší národní revoluce, tvůrce národní naší samostatnosti, učiteli národa, ukazovateli a raziteli nových cest, náš zlatý, dobrý, milovaný tatíčku, buď nám dlouhá léta zdráv, buď ještě celé desítky let zdráv ku prospěchu a zdaru národa a republiky!