Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda: Tomášek,

místopředsedové: dr. Hajn, Konečný Udržal;

zapisovatelé: Bradáč, dr. Slávik;

větší počet členů Národního shromáždění.

Zástupcové vlády: Členové vlády: dr. Beneš, dr. Franke, Habrman, dr. Heidler, Houdek, Prášek, Sonntág, Staněk, dr. Veselý, dr. Winter.

Z kanceláře sněmovní: JUDr. Haasz, tajemník sněmovní, zástupce jeho JUDr. Trmal.

128. schůze Národního shromáždění československého ve čtvrtek dne 11. března 1920 o 2. hodině odpolední.

1. Zpravodaj Svozil. Zpráva výboru pro pozemkovou reformu o osnově zákona o úvěrové pomoci nabyvatelům půdy (zákon úvěrový), usnesené výborem pro pozemkovou reformu podle §§ 14. a 17. jednacího řádu (tisk č. 2516).

2. Zpravodaj F. Jirásek. Zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk č. 1917), jímž se mění nebo doplňují některá ustanovení o dani z piva (tisk č. 2402).

Předseda (zvoní): Národní shromáždění je schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.

Omluvili se:

churavostí: dr. Franta (na neurčito), Paulíny (na neurčito), Alois Jirásek, dr. Syllaba (pro tento týden), Frant. Buříval, Max Pilát (pro tento týden) ;

zaměstnáním: Dula (pro tento týden), dr. Dérer (pro tento týden), Pavlán (na neurčito a také za minulou schůzi), Svoboda Karel.

Ještě sděluji, že nepřítomnost svou v dnešní schůzi naléhavým zaměstnáním omluvili: Jarosl. Marek, Karel Dědic, K. Brožík, J. Kouša, dr. A. Meissner, R. Merta, Ant. Němec, L. Pik, J. Stivín, Jos. Teska, Ed. Burian, dr.Vrat. Černý.

Tiskem rozdány byly tyto tiskopisy: Žádám p. sekretáře, aby je přečetl.

Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte):

Tisk 2527. Odpověď min. pošt a telegrafů na dotaz čl. N. S. Marchy, Sáblíka a soudr. ve věci vybudování telefonního a telegrafního spojení na našem venkově.

Tisk 2528. Odpověď min. národní obrany na dotaz čl. N. S. Jos. Stivína a soudr. o trestním vyšetřování vojenského nadlékaře JUDra Maxe Poppera divisijním soudem v Praze.

Tisk 2533. Odpověď min. pro zásobování lidu na dotaz čl. N. S. Vil. Votruby, Hatláka a soudr. stran nedostatečného zásobování města Brna zajíci ze Slovenska.

Předseda:

Tisk 2547. Vládní návrh zákona o obecních a obvodních notářích na Slovensku. Vláda žádá, aby o návrhu byla podána zpráva - současně s vládním návrhem zákona o prozatímní úpravě správy politické na Slovensku č. t. 1826 - do 3 dnů.

Jsou snad proti této lhůtě nějaké námitky ? (Nebyly.) Není jich. Lhůta je schválena.

Jednací zápis o 127. schůzi byl vyložen po 48 hodin ve sněmovní kanceláři.

Protože proti němu písemné námitky podány nebyly, jest podle § 77. jednacího řádu schválen a bude podle § 79. téhož řádu vytištěn.

V poradě pp. předsedů klubovních bylo vysloveno přání, aby oba projevy, učiněné u příležitosti oslavy 70. narozenin pana presidenta republiky dne 7. března 1920, byly přiloženy k těsnopisnému zápisu schůze N. S.

Nebude-li proti tomu námitek, nařídím ve smyslu tohoto přání opatřiti, aby zmíněné projevy byly přiloženy k těsnopiseckému zápisu dnešní plenární schůze.

Je snad nějaká námitka proti tomu ? (Nebyla.)

Návrh můj pokládám tím za přijatý a dám jej provésti.

Přistupujeme k

dnešní schůze a to nejprve ke:

1. zprávě výboru pro pozemkovou reformu o osnově zákona o úvěrové pomoci nabyvatelům půdy (zákon úvěrový), usnesené výborem pro pozemkovou reformu podle §§ 14. a 17. jednacího řádu (tisk č. 2516).

Zpravodajem je p. kol. Svozil, uděluji mu slovo. (Hluk.) Prosím o klid.

Zpravodaj post. Svozil: Vážené Národní shromáždění!

Předložený zákon o úvěrové pomoci nabyvatelům půdy podle zákona přídělového bude podle zákona o pozemkové reformě - a to nelze nijak popírati a také nebylo jistě účelem jednání výborových, aby to bylo seslabeno - bude míti do značné míry ráz sociální, a sice potud, že úvěrovým zákonem má býti umožněno těm, kteří nemají sami dostatečného kapitálu, aby se mohli přes to na základě své práce osamostatniti, samostatně hospodářsky podnikati, aby nebyli odvislí od někoho, kdo má kapitál, tedy od cizího kapitálu, aby postaviti se mohli na vlastní nohy, a aby mohli samostatně podnikati. Jest to tedy jedna z těch tendencí, při kterých záleží na tom , aby člověk a jeho zájem stál nad kapitálem, nebo aby byl - řekl bych - účelem a kapitál aby se stával pouhým prostředkem, nikoliv pánem člověka. Ovšem že bylo dlužno pamatovati při úvěrovém zákonu na to, aby stát sám nebyl nikterak úvěrovým zákonem zvláště zatížen, aby pozemková reforma nestávala se pasivní, a aby na základě toho nevznikla snad hospodářství samostatné existence neschopná, nýbrž aby byla schopna samostatné existence stále, i bez dalších nějakých mimořádných pomocí, ať již by to bylo cestou subvenční nebo jakkoli jinak. Ale právě proto jest důležito sobě připomenouti a uvážiti, že úvěrový zákon může splniti svůj úkol jen, když mu bude odpovídati také zákon náhradový, poněvadž, byla-li by ta náhrada za zabranou půdu vyměřena příliš vysoko a byla-li by následkem toho přejímací cena podle zákona o reformě půdy vysoká, vyšší ev., než snese konjunktura, jaká nastane snad po čtyřech, snad po pěti letech a snad dříve, tedy konjunktura pro zemědělství daleko méně příznivá než je dnes, nebylo by naše dílo žádnou reformou a nebylo by také teď pomocí právě těm drobným . Také úvěry poskytované v té výši, na jakou pamatuje zákon, nebyly by vlastně potom tou pomocí, jakou zákon měl na mysli, poněvadž by byly přílišným zatížením těch nabyvatelů půdy, takže bylo by jim těžko, když by měli přílišné zatížení, na hospodářství svém se udržeti.

Je důležito také připomenouti si, že vlastně právě zákonem úvěrovým a zákonem náhradovým, který je připravován ve výboru, bude pozemková reforma teprve dovršena, a vlastně není třeba to zakrývati, že bude teprve vlastně umožněna, poněvadž doposud nebylo ani možno na základě zákonů již přijatých prováděti pozemkovou reformu v tom rozsahu, jak určuje zákon záborový a jak určuje zákon přídělový, není-li možno stanoviti ani cenu té půdy pro převzetí do majetku státního prostřednictvím pozemkového úřadu, ani cenu, za kterou se může půda přidělovati lidem . Není zde tedy vlastně žádného základu, o nějž by se mohlo provádění pozemkové reformy opírati také po této stránce. Proto také usiloval výbor pro pozemkovou reformu o to, aby jak zákon úvěrový, tak zákon náhradový byly projednány ještě v tomto Národním shromáždění, a sice prostě proto, poněvadž, kdyby nebyly projednány v tomto Národním shromáždění, provedení pozemkové reformy by se oddálilo jistě nejen do podzimka, nýbrž nemohlo by řádně začíti snad ani na jaře příštího roku, což mělo by v důsledcích závady veliké, poněvadž trpělivost lidí byla by jednak přepínána, jednak trvala by stále ta nejistota, která jest působena každým nehotovým vlastně zákonným stavem. Tuto nejistotu odstraniti co nejdříve, jest naší povinností a já neváhám také říci, že ještě jiný důvod nás k tomu vedl. O nynějším Národním shromáždění může se souditi, jak je komu libo, ale jedno je jisto: že příští Národní shromáždění nebude již pracovati daleko tak rychle a že nebude tak ochotno ku práci, že práce půjdou pomaleji, že budou oddalovány a že bychom se mohli dočkati, kdybychom pozemkovou reformu nechali bez dnes předloženého zákona úvěrového a zákona náhradového, že bychom se nedočkali po př. toho zákona hezky dlouho. A druhá věc, že bychom event. ten zákon musili vykupovati velkými ústupky, o nichž, myslím, že netřeba se zde rozšiřovati.

To byly tedy důvody, které nás k tomu nutily, aby tyto zákony přišly na pořad ještě nynějšího Národního shromáždění. Byly s tím spojeny značné potíže, poněvadž nejobtížnější zákon, tam, kde je jaksi nejvíce sporných názorů, zákon náhradový, musil býti ponecháván na konec. Logicky vzato, bylo by bývalo nejlépe, kdyby byl mohl býti udělán napřed. Poněvadž ale dohoda není tak snadná a vyžaduje to velikých úvah a propočítávání, aby se nezdržely zákony ostatní, musí býti sdělány dříve, než se přijde do této sněmovny se zákonem náhradovým. Při zákoně úvěrovém cítili jsme tyto potíže tím více. Měli jsme dělati zákon úvěrový, aniž bychom byli měli úvěr dříve fixovaný, aniž bychom měli základ pro to, zač půda je, zač jí bude nabývati pozemkový úřad, zač ji bude prodávati, to nebylo možno předem do zákona úvěrového pojmouti, nějaké absolutní číslice. Stanoviti a fixovati úvěr pevnými číslicemi nebylo možno, bylo nutno spokojiti se se stanovením percentuelním, ale myslím, že to nebylo žádným neštěstím, poněvadž percentuelní stanovení úvěru jak na půdu, tak také na budovy je pohyblivější a účelnější, může se to regulovati podle poměrů, jaké v hospodářství budou a nedojde se k tomu, že by se musela ta číslice tak příliš často měniti. Kdyby se to fixovalo pevnou číslicí, kolik smí na př. býti půjčeno uchazeči o půdu při osmi hektarech určitým číslem, kdyby se to limitovalo, anebo když se dává 15 ha, byly by s tím potíže. Byly by s tím potíže tím větší, že by valutní a jiné poměry nedovolovaly, aby se něco tak pevného a fixního stanovilo. A musili jsme již při úvěrovém zákoně míti na zřeteli, že cena té půdy, kterou dostanou ti lidé, anebo družstva, nesmí býti vysoká, poněvadž, jak jsem naznačil, pak by ty úvěry nebyly pro ně pomocí, nýbrž by byly pro ně po př. příliš velikým břemenem.

Z tohoto stanoviska tedy vycházejíce, aby malým lidem bylo umožněno hospodářské osamostatnění, třebaže nemají dostatečného kapitálu, na základě jejich vlastní práce, stanovili jsme po té stránce a dohodli jsme se v pozemkovém výboru jednomyslně, že úvěr na půdu, tedy držebnostní úvěr na pozemky má býti povolen až do devíti desetin , event. legionářům, válečným poškozencům, atd., ovšem ze zvláštních pro ně zřízených fondů, že by se mohlo jíti také výše. Při stavbách bylo sporno, má-li se povolovati úvěr do tří čtvrtin, anebo na polovinu, poněvadž jsme ale uvažovali, že jednak stavby při hospodářství nejsou ničím produktivním, řekl bych, nejsou ani aktivní skutečnou položkou, nýbrž musí býti vydržovány z výnosu půdy, řekli jsme si, že ten úvěr nemůže býti příliš vysoký a že také i při polovině úvěru, která se na to povolí, lidé venkovští, kteří staví, budou stavěti poměrně jednoduše, poněvadž dělají si velmi často značnou část práce sami, že s tím polovičním úvěrem vystačí, jmenovitě když použijí té výhody, že mohou si vzíti větší úvěr držebnostní na pozemky, mohou z těch prostředků,které mají, použíti toho na ty ostatní věci.

S úvěrem se počítá ovšem s trojím. Jak již v důvodové zprávě jest konstatováno, nesmí se to pojímati tak, jako by každý tímto zákonem nabýval již právního nároku, který by nesměl býti odmítnut, na všecky 3 druhy úvěru, které tento zákon má na mysli, tedy na úvěr jak pozemkový, držebnostní, tak na stavební, anebo na budovy a pak ještě úvěr provozovací.

Při úvěru držebnostním bylo stanoveno, že hlavní ústavy, které jej budou povolovati, budou banky emisní, které budou moci emittovati podle předpisů, jež stanoví pozemkový úřad nejen sám, nýbrž za souhlasu vlády. Budou emittovati papíry se sirotčí jistotou a typ těchto papírů stanoví vláda, nikoliv jen pozemkový úřad sám, ani banka, aby nebyla možná specielní spekulace, aby, když by ty papíry byly různé, nedávalo to podnět k bursovnímu obchodu, ke zbytečnému znehodnocování jedněch papírů a k celým těm machinacím, které by jinak byly dosti snadno možné. Ale neobmezili jsme poskytování tohoto úvěru jen na tyto ústavy, nýbrž předpokládali jsme, že i jiné ústavy jej mohou poskytovati, že však stát, resp. pozemkový úřad bude ručiti jen těm ústavům za pohledávku - jak je na to v zákoně pamatováno, - které budou úvěr ten poskytovati podle regulativu nebo podle předpisů, které vydá pozemkový úřad se správním výborem za souhlasu vlády, a za druhé, které budou poskytovati ten úvěr za podmínek - když se berou v celku a tedy se spočítají - neméně výhodných, nežli jsou právě podmínky emisních ústavů. Jde tedy o to, aby dlužník byl chráněn a aby této záruky státu, která poskytování úvěru usnadňuje, mohly používati skutečně jen ústavy solidní a reelní. Neobmezili jsme se pouze na ústavy emisní, poněvadž je nutno předpokládati, že emisní trh po případě bude často tak zatížen, že nebude výhodno přijíti s emisemi a že tedy je potřeba využíti všech ústavů, které tu jsou. Jmenovitě půjde tu v takových případech dosti často a snad nejčastěji o pojišťovny a o spořitelny.

Při ručení státním ručí stát do 9/10 přídělové ceny půdy, ale tu je nutno ne stanoviti výjimku, nýbrž zcela jinak posuzovati to, co se praví při úvěru provozovacím v § 13. Tam je nutno posuzovati poskytování úvěru s dvojího hlediska. Úvěr provozovací je míněn na zařízení mrtvého fundu nebo na pořízení živého fundu, na př. na pořízení nějakého kusu dobytka, kdyby ho žadatel neměl nebo kdyby mu na př. kus dobytka padl a on by neměl pohotových prostředků na jeho opatření, aby si tedy mohl vypůjčiti. Zde tento provozovací úvěr je v podstatě úvěrem osobním , není to úvěr založený hypotékárně nebo jinak a tedy stanovila se podmínka, že může tento úvěr býti poskytován jedině prostřednictvím ústavů družstevních a pak ústavů úvěrních, které se podrobí těm podmínkám a tomu řádu, který bude pro tyto půjčky stanoven pozemkovým úřadem se schválením vlády. Proč prostřednictvím těch družstevních ústavů atd.?

Bude nutno přece vyšetřiti a znáti, zdali tomu člověku možno ten provozovací úvěr povoliti. Kdyby měl tyto podmínky zkoumati nějaký centrální úřad, kdyby na to měl býti zřízen nějaký úřednický aparát, tedy obával bych se, a obávali by se zajisté všichni, že by žadatel toho provozovacího úvěru nedostal právě v době, kdy ho potřebuje, nýbrž že by mohl na něj dlouho čekat, když na př. potřebuje kus tažného dobytka a potřebuje úvěru na jeho opatření, ten kus dobytka potřebuje ihned a na ten úvěr by mohl čekati také půl roku a že by tedy tím na provozování hospodářství byl poškozen. Nejlépe a nejpraktičtěji jistě může býti ta věc opatřena tím, že úvěr tohoto druhu se ponechává, nebo poskytuje výhradně prostřednictvím družstev, která si založí po případě lidé podle zákona o pozemkové reformě nebo prostřednictvím raiffaisenek nebo záložen, tedy zkrátka ústavů místních, které poměry znají, které to poměrně rychle mohou vyříditi a účelně ; a zároveň aby zase, poněvadž stát i zde přebírá určité ručení, aby tyto ústavy nepovolovaly úvěr příliš lehkomyslně, ručí stát jen za polovici takto poskytnutého provozovacího úvěru, kdežto za druhou polovici, eventuelně polovici ztráty ručí ten ústav, který půjčku poskytoval.

Myslím, že by byly odůvodněny jaksi obavy, že by někteří jednotlivci, kteří dovedou si získati nějakého vlivu, ať již tím, že jsou těm lidem příjemní, anebo tím, že dovedou býti nepříjemní, že by si dovedli vynutiti event. poskytování úvěru, který by neodpovídal jejich úvěrové schopnosti. Za těchto podmínek půjčují zase ústavy samy ; pokud se řídí oněmi předpisy, a pokud vyhovují jejich zápůjčky nebo budou vyhovovati předpisům , které vydá vláda a pozemkový úřad pro poskytování těchto půjček, mohou býti naprosto jisty, že se jim neodmítne ručení, poněvadž ručení se odmítne jen tam, kde by byl úvěr poskytnut jinak než podle podmínek stanovených tímto zákonem a podle předpisů, které právě ten zákon předpokládá a které musily býti ponechány cestě nařizovací, poněvadž se budou musiti časem častěji měniti. Poněvadž to v zákoně není možno, je to věcí podrobností, detailování, poněvadž by se tím ... (Hluk.)