Živnostnictvo je přesvědčeno, že
všechno zákonodárství jakožto právní
úprava skutečných poměrů životních
závisí na světovém názoru,
který se mění časem i místem.
Bylo-li lze dříve počítati i na poli
národohospodářské správy s
určitou, byť i dočasnou stabilitou v názorech
na uspořádání vzájemných
poměrů lidí, je každému dnes
jasno, že dlouholeté, úporné zápolení
lidstva nezůstane ve svých důsledcích
bez vlivu ani na idee, jimiž prodchnuto je veškeré
právo. Již dnes jsme svědky "bojů"
o otázky, jejichž řešení prejudikuje
úpravě živnostenského řádu.
Ráz podnikatelský, pracovní poměr
a pod. - to jsou velkorysé problémy dneška,
které silně znovu staví otázky, diskutované
před válkou, jako poměr obchodu k výrobě,
poměr velkovýroby k řemeslu a j. Živnostnictvo
jest si také vědomo, že úprava živnostenského
řádu dotkne se i jiných zákonodárných
oborů, na př. úpravy práva občanského,
práva obchodního, práva družstevního,
trestního i finančního a potom oboru výkonu
státní živnostenské správy.
Z této příčiny živnostenský
výbor Národního shromáždění,
uváživ svrchu vytčené, jenom kardinální
momenty, usnesl se jednomyslně na této resoluci,
kterou doporučuje slavnému Národnímu
shromáždění ke schválení:
Vláda se vyzývá, aby učinila přípravy
co nejdříve k úpravě živnostenského
řádu tím způsobem, že by vedle
svého vlastního elaborátu na tomto poli vyzvala
zemské živnostenské organisace, obchodní
a živnostenské komory, živnostenské rady
podání dobrozdání a vlastních
názorů účelu svrchu označenému.
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen, debata odpadá, přistoupíme
k hlasování.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Jest nám hlasovati o resolučním návrhu
obsaženém ve zprávě výboru živnostenského,
jejž právě přečetl p. zpravodaj
- nedám jej tedy čísti po druhé. Kdo
souhlasí s tímto resolučním návrhem,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Resoluční návrh
jest schválen a tím tento odstavec denního
pořadu jest vyřízen. Přistoupíme
k odstavci
3. zprávě imunitního výboru
o žádosti zemského trestního soudu v
Praze a svolení k trestnímu stíhání
člena Národního shromáždění
Josefa Stivína pro přečin podle §u
487., 488. a 491. tr. zák. k žalobě Marie Slabé
(tisk č. 2498).
Zpravodajem jest kol. Kouša, uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Kouša: Slavné Národní
shromáždění!
Zemský trestní soud v Praze požádal
návrhu paní Marie Slabé, aby byl trestnímu
stíhání vydán člen N. S. Josef
Stivín. Josef Stivín jako redaktor odpovědný
"Večerníku Práva Lidu" uveřejnil
stať, která pojednávala o známém
puči v Praze na Staroměstském náměstí,
kterého se zúčastnily t. zv. "husitské
ženy" v čele s Oskarem Flöglem, setníkem
Mickou a paní Slabou. (Místopředseda
Konečný přejímá předsednictví.)
Paní Marie Slabá se cítila býti
touto zprávou ve "Večerníku Práva
Lidu" uraženou a sice proto, že byla označena
milenkou zemřelého pověstného špicla
a provokatéra Šebestiána Trägra.
Imunitní výbor, pojednav dvakráte o celé
této záležitosti, usnesl se jednomyslně
- důvody jsou uvedeny ve zprávě tištěné
- aby kol. Jos. Stivín soudu vydán nebyl.
Místopředseda Konečný: Ke slovu
není nikdo přihlášen, debata odpadá,
přistoupíme k hlasování a prosím
o zaujetí míst. (Děje se.) lmunitní
výbor navrhuje, aby člen N. S. Josef Stivín
pro přečin podle § 487., 488. a 491. tr. zák.
k žalobě Marie Slabé soudu vydán
nebyl.
Kdo souhlasí s tímto návrhem imunitního
výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina.
Návrh se schvaluje. Tím jest tento bod denního
pořadu vyčerpán a přistoupíme
k dalšímu, jímž jest:
4. "Zpráva ústavného výboru
k osnove zákona o volbe presidenta republiky, usneseného
ůstavným výborom dľa §§ 14.
a 17. jednacieho poriadku (tisk č. 2425)."
Zpravodajem jest občan dr. Medvecký, uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Medvecký: Slavné Národné
shromaždenie!
Sto- a storočné naše utrpenie, sprevádzané
tichým, ale húževnatým bojom za naše
národné práva a hrdinská smrť
tisícich a tisícich našich bratov za hraniciami
priniesly nám čo prvý výsledok:
Ztroskotanie neprirodzene složenej a nespravedlive udržovanej
rakúsko-uhorskej monarchie, zrútenie cisárskych
a kráľovských trónov a odstránenie
cudzích, nepriateľských dynastií, ktoré
pomocou istých verne slúžiacich - a rôznymi
výsadami odmeňovaných tried - a favorisovaním
dvoch národov na úkor ostatných udržovaly
svoju moc a spravovaly tie neprirodzené štátne
útvary.
Toto boly prekážky slobodného života národov.
Skôr než by sa bola mohla započať budova
nových demokratických štátov, založených
na opravdivej demokracii - musely byť tieto prekážky,
a to všetky, odstránené.
V ďalšom vývoji je logickým a samozrejmým,
že si náš národ, keď sa oslobodil
a striasol svoje dosavádne putá, keď sa jeho
dve vetvy spojily v jeden štát, čo forum svojho
budúceho štátneho života - volil forum
slobodnej ľudovej demokratickej republiky.
Republika bola a je ideálom každého bojovníka
za slobodu. Ona bola i ideálom naším, lebo
sme v republike švajčiarskej, francúzskej a
americkej viděli vždy vzor spravedlivého usporiadania
štátnych pomerov.
Pravá demokracia a skutočná vláda
ľudu sa môže len v republike uskutočniť.
Zriedkavé a veľmi cenné výnimky zpod
tohoto pravidla predpokladajú alebo z ľudu pošlú,
pravým demokratistom preniknutú dynastiu, ako ju
majú teraz naši bratia Juhoslovania, alebo tak dokonale
osnovanú a sto- a storočnými opravami zdokonalenú
ústavu, ako je v Anglii.
Hlavnou výhodou republikánskej štátnej
formy je, že sú opraty štátnej správy
vždy sverené do rúk najlepšiho - najdokonalejšiho
syna republiky.
Voľba prvého prezidenta našej republiky bola
ľahká. Mali sme človeka, ktorý je synom
oboch vetví našho národa, ktorý svojou
výchovnou prácou doma stvoril si celú generáciu,
ktorú svojou vedeckou a parlamentárnou činnosťou
mal zabezpečenú úctu a sympatie celého
zahraničia a ktorý vedením a organizovaním
boja za naše osvobodenie zničil nepriateľa, vydobil
našu samostatnosť a tým stvoril i našu republiku.
Mali sme Masaryka!
Prvú voľbu prezidenta si vykonal národ sám
za súhlasu a k spokojnosti každého svojho
syna. Národné shromaždenie dalo k voľbe
svoj súhlas.
Takáto voľba má byť ideálom naším
v budúcnosti, aby prezident republiky nebol zástupcom
jednej strany, ale aby bol miláčkom a otcem celého
národa.
Dalšie voľby prezidenta republiky bude vykonávať
Národné shromaždenie v spoločnom
zasadnutí oboch snemovní ako ústavný
reprezentant celého národa.
Voľba prezidenta je najvážnejším,
najvýznamnejším aktom Národného
shromaždenia.
Priebeh volebného shromaždenia a výkon volebný
by spadal do jednacieho poriadku a mohol by byť i tam upravený.
Keď však ústavný výbor určoval
postavenie, práva a povinnosti prezidenta republiky v ústavnej
listine, prišiel jednomyseľne k tomu náhľadu,
že je voľba prezidenta republiky takým vážnym
aktom Národného shromaždenia - ba celého
národa - že podrobnosti o voľbe prezidenta republiky
majú byť určené zvláštnym
zákonom.
Požadovaná prítomnosť nadpolovičnej
väčšiny oboch snemovní a ku zvoleniu potrebná
nadpolovičná väčšina sú
odvodnené významom voľby prezidenta.
Menom ústavného výboru navrhujem, aby osnova
zákona o voľbe prezidenta republiky bola schválená.
(Výborně! Hlučný potlesk.)
Místopředseda Konečný (zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen, debata
odpadá, přistoupíme k odhlasování
osnovy navrhovaného zákona. Prosím o zaujetí
míst. (Děje se.)
Odhlasování osnovy zákona o volbě
presidenta republiky nevyžaduje sice kvalifikované
většiny, ale já z opatrnosti ji při
tomto bodu přece konstatuji. Osnova o volbě presidenta
čítá 11 paragrafů, míním
o celé osnově i nadpisu dáti hlasovati najednou.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.
Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona o volbě
presidenta republiky dle osnovy ústavního výboru,
prosím, aby povstal se svého místa. (Děje
se.)
To jest kvalifikovaná většina a zákon
tento jest v prvém čtení přijat.
Přeje si snad pan zpravodaj k druhému čtení
slova?
Zpravodaj posl. dr. Medvecký: Ne.
Místopředseda Konečný: Není
tomu tak, přistoupíme k odhlasování
tohoto zákona ve druhém čtení.
Kdo souhlasí se zákonem, právě v prvém
čtení odhlasovaným, také ve druhém
čtení, prosím aby povstal. (Děje
se.)
Zákon tento i jeho nadpis je schválen ve druhém
čtení také dvoutřetinovou většinou,
a tím jest tento bod denního pořádku
vyřízen a přistoupíme k dalšímu,
jímž jest
5. zpráva ústavního výboru
k osnově zákona o ústavním soudě,
usnesené ústavním výborem podle
§§ 14. a 17. jed. řádu, tisk č.
2426.
Zpravodajem jest občan dr. Weyr, uděluji
mu slovo.
Zpravodaj, poslanec dr. Weyr: Slavné Národní
shromáždění!
Osnovou, kterou jménem ústavního výboru
předkládám Národnímu shromáždění
ku schválení, zavádí se důležitá
novota do našeho právního řádu.
Má býti vytvořena instituce, která
bude soudcem nad jinak suverénním činitelem,
totiž sborem zákonodárným. Instituce
taková jest sice nutná ve všech konstitučních
státech, ale zvláště nutnou jeví
se tam, kde právní řád zná
několik druhů zákonů a několik
zákonodárných sborů. Tak tomu jest
u nás v našem právním řádu,
který rozeznává podle ústavní
listiny, kterou jsme minule přijali, výslovně
ústavní zákon a zákon obyčejný
a který má, jak známo, také centrální
zákonodárný sbor, Národní shromáždění,
sněmovnu poslaneckou a senát, a sněm Podkarpatské
Rusi pro zvláštní území Podkarpatské
Rusi. Oba tyto zákonodárné sbory mají
svou zvláštní kompetenci a je tedy nutno, aby
zde byla nějaká instance, která by mohla
autoritativně rozhodnouti, jestli některý
ze zákonodárných sborů nepřekročil,
usnášeje se na nějakém zákoně,
svojí kompetence, poněvadž kdyby žádného
takového soudu nebylo, nebylo by zde nikoho, kdo by byl
povolán, řádně publikovaný
zákon tento přezkoumávati, v tom směru,
zda-li skutečně sbor zákonodárný,
který se na něm usnesl, byl kompetentní k
takovému usnesení. Podobně má se také
věc s poměrem ústavního zákona
k obyčejnému zákonu. Mohlo by se státi,
že Národní shromáždění
usnese se na obyčejném zákoně, který
neoznačí výslovně za ústavní,
který však přece obsahově ruší
nějaký ústavní zákon. Kdyby
zde nebylo ústavního soudu, jenž bude povolán
zkoumati platnost takového zákona, zase by nebylo
zde činitele, který by byl povolán, prohlásiti
zákon ten po případě za neplatný.
K této veledůležité funkci povolává
osnova zvláštní soud, který nazývá
ústavním.
Nebudu zde opakovati dopodrobna ustanovení o organisaci
a kompetenci ústav. soudu, poněvadž jsem tak
učinil v důvodové zprávě, kterou
mají páni členové Národního
shromáždění v rukou.
Chci se jen stručně zmíniti o tom, že
soud ten musí býti svrchovaně neodvislý
a že jeho členové musejí míti
kromě zvláštní erudice právnické
také pokud možná velkou neodvislost od politických
stran. Podle toho jest též zařízena
kompetence ústavního soudu, která se vztahuje
toliko na řešení otázek čistě
právnických - vyloučeno bylo po dlouhých
debatách v ústavním výboru všecko
to, co by se z toho rázu vymykalo, především
politické otázky, otázky volného uvažování,
dále otázka, zda zákon formálně
byl správně odhlasován v Národním
shromáždění, zda byla nutná i
presence i usnesení atd. Takové otázky nemohl
by ústavní soud ani zkoumati.
Podobné zákony, jako jest zákon, o kterém
zde referuji, netěší se velké oblibě
Národního shromáždění,
jak je viděti z poměrně nepatrné presence
a nepatrné pozornosti členů. Jest toho litovati,
neboť zákony takové, ačkoli neskýtají
jednotlivým politickým stranám zvláštního
zájmu, přece zasahují hluboce do ústrojí
právního řádu. Viděli jste,
že přede mnou bylo referováno o zákonu,
který byl ještě důležitější,
totiž o zákoně, který upravuje volbu
presidenta republiky, ale neposlouchal zase téměř
nikdo a že slavné vlády nebyl přítomen
ani jediný člen. To jest dosti kormutlivý
zjev. (Potlesk.)
Končím, pánové, vzpomínkou,
kterou jsem ukončil svou důvodovou zprávu,
že totiž dnešního dne nelze sice předvídati,
jaká bude praxe ústavního soudu, ale že
jest jisto, že je to instituce zdravá, protože
zavádí novou kontrolu, které jsme dosud v
našem právním řádu neměli
a takových kontrol nemůže býti nikdy
dost. (Potlesk.)
Místopředseda Konečný: Poněvadž
nikdo není k slovu přihlášen, debata
odpadá a přistoupíme k hlasování.
Prosím o zaujetí míst.
K právoplatnému přijetí projednávané
osnovy zákona není sice třeba kvalifikované
přítomnosti, ale já přes to z opatrnosti
konstatuji, že tu je. Osnova zákona v ústavním
soudu čítá 22 paragrafy. Míním
dát o celé osnově hlasovat najednou, jakož
i o nadpisu zákona. Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)
Není jich.
Kdo souhlasí s osnovou zákona o ústavním
soudu podle zprávy ústavního výboru,
prosím, aby povstal se svého místa. (Děje
se.)
To jest většina. Prohlašuji, že zákon
jest v prvém čtení schválen.
Přeje si Pan zpravodaj ke druhému čtení
slova?
Zpravodaj posl. dr. Weyr: V § 7. b. má odpadnouti
čárka mezi slovy "listiny" a "ustanovení"
Místopředseda Konečný: Přistoupíme
k odhlasování v druhém čtení
projednávané osnovy zákona.
Kdo souhlasí s osnovou zákona o ústavním
soudu podle zprávy výborové, kterou jsme
právě v prvním čtení přijali,
s malou interpunkční opravou, aby v § 7. lit.
b) mezi slovy "listiny" a "ustanovení"
odpadla čárka, prosím, aby povstal se svého
místa. (Děje se.)
Zákon i jeho nadpis schvalují se ve druhém
čtení a tím jest tento bod denního
pořádku vyřízen.