Výbory se ustavily:
Zahraniční výbor: Místopředsedou
zvolen dr. Hajn Antonín.
Branný výbor: Místopředsedou
zvolen Fr. Hunnelhans, zapisovatelem Ant. Novák.
Jednací zápisy o 123., 124., 125. 126. schůzi
Národního shromáždění
byly vyloženy po 48 hodin ve sněmovní kanceláři.
Protože proti nim písemné námitky podány
nebyly, jsou podle § 77. jednacího řádu
schváleny a budou podle § 79. téhož
řádu vytištěny.
Máme přistoupiti k dennímu pořadu.
Než k němu přistoupím, mám za
svou povinnost, se svého místa jako předseda
Nár. shromáždění vyříditi
jednu věc:
Předseda sněmu polského ve Varšavě
Trapczynski uznal za vhodno před několika dny promluviti
jako representant vůle sněmovny takto o plebiscitu
na Těšínském Slezsku:
"Češi během jednoho roku dovedli tak utiskovati
polské obyvatelstvo v plebiscitních okresích,
(Slyšte!) že křivd těch celý
národ polský nikdy nemůže zapomenout.
Dnes konečně smíme vůči všem
těm chtivým rukám, lačně vztahujícím
se po územích čistě polských,
vznésti k našim rodákům hlas výstrahy:
"Neklaďte dobrovolně šije své pod
cizí jařmo. (Hlas: Farizejství!) A
současně můžeme je potěšiti
staropolským heslem: Pravda nás osvobodí."
(Veselost.)
Pokládám za svou povinnost, abych k této
řeči slavnostně prohlásil:
Národ Československý nikdy se nevzdal Těšínského
Slezska. (Výborně! Hlučný potlesk.)
V zájmu dobrých styků a velen snahou po opravdovém
přátelství byl v jedné době
ochoten i k určitým územním ústupkům.
(Hlas: Bohužel!) Tato dobrá vůle byla
však zmařena jednostranným zasažením
polským v říjnu 1919. (Tak jest!)
Aby opodstatnili své nároky na Těšínské
Slezsko, současně Oravu a Spiš, počali
se Poláci na oko domáhati plebiscitu. My, Čechoslováci,
byli jsme ze zásadních důvodů proti
němu. Přijali jsme však přece rozhodnutí
Nejvyšší Rady o plebiscitu, protože nemáme
příčin báti se jeho výsledku.
(Výborně!) Domníval by se každý,
že Poláci budou tedy s rozhodnutím Nejvyšší
Rady spokojení. Stal se však opak. Uvědomili
si, že výsledek nebude jim přízniv,
a proto zahájili teror proti domácímu obyvatelstvu
na Těšínském Slezsku a útoky
proti dohodové komisi. (Souhlas.) Nyní dokonce
se u nich ozvaly hlasy, že plebiscitu není třeba,
že zbraň, zbraň nejlépe by rozhodla
otázku Těšínskou, Oravskou a Spišskou,
(Slyšte!) a že by válka s republikou Československou
byla Polsku nejpopulárnější. (Hlas:
Svrbí je kůže! Úžasná věc.)
Předseda sněmu tvrdí, že jsme utiskovali
Polské obyvatelstvo v plebiscitních okresech. Tvrzení
to kategoricky odmítáme. (Výborně!
Potlesk.) Účelem jeho jest zastříti
ustavičné násilí, které bylo
pácháno za panství Rady Narodowe a které
nebylo zastaveno ani po příchodu plebiscitní
komise. (Souhlas.) Během měsíce února
provedli polští teroristé před očima
komise množství násilných činů,
jimiž mělo býti obyvatelstvo zastrašeno,
aby neprojevilo svobodně vůle, odevzdati hlasy pro
republiku Československou.
To vše nemůže nás přivésti
z klidu. Stojíme pevně na svém právu
a jsme ochotní podrobiti je zkoušce, zachovávajíce
plnou loyalitu naproti rozhodnutí Rady Spojenců.
(Výborně!)
Posíláme pozdravy těžce zkoušenému
obyvatelstvu Těšínska, Oravy a Spíše,
a prosíme je, aby pevně vytrvalo v obraně
své rodné země.
Slezané, obyvatelé Oravy a Spiše u mohou býti
jistí, že národ Československý
jich neopustí. (Výborně! Bouřlivý
potlesk.)
Přistoupíme
a navrhuji v souhlase s poradou pp. předsedů klubovních,
aby nejprve vyřídily se odstavce 4., 5. a 6. denního
pořádku a poté, aby se vyřídily
odstavce 1., 2. a 3. Jest snad proti tomu nějaká
námitka? (Nebyla.) Není, přistoupíme
tedy nejprve k odstavci
4. dnešního denního pořádku:
a to ke
1. zprávě rozpočtového výboru
o vládním návrhu zákona o zcizení
státního nemovitého majetku. Tisk
2494.
Zpravodajem jest p. kol. Rud. Pilát. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. Pilát: Slavné Nár.
shromáždění!
Českomoravská stavební společnost
s r. o., filiálka v Bratislavě, uchází
se o koupi stavebního pozemku čís. par. 138
v Bratislavě ve výměře 431,5 čtver.
sáhů za příčinou postavení
moderního obchodního domu na tomto pozemku.
Jako kupní cenu nabízí jmenovaná společnost
za 1 čtvereční sáh K 1000,- ,tedy
úhrnem K 431.500,-, a zavazuje se zříditi
v novostavbě 4 byty, každý o pěti pokojích
s veškerým moderním příslušenstvím
pro úředníky státu československého
za roční nájemné 4000 K z každého
jednotlivého bytu po dobu 4 let, a dá tyto byty
státu k disposici.
V Bratislavě je dostatek státních stavenišť
a nebude tudíž stát u místa tohoto,
nalézajícího se ve středu obchodní
čtvrti, potřebovati k účelům
stavebním.
Zřízení moderního obchodního
domu v Bratislavě českou firmou znamená zajisté
účinnou podporu československého obchodnictva
a živnostnictva. Mimo to získá se bytů
pro několik státních úředníků,
čímž se alespoň částečně
odpomůže bytové nouzi v Bratislavě.
Rozpočtový výbor rokoval o vládním
návrhu a doporučuje přijetí
zákona v tomto původním znění
slavnému Národnímu shromáždění.
Předseda (zvoní): K slovu není
nikdo přihlášen. Debata odpadá. Přistoupíme
k hlasování. Prosím pány o
zaujetí míst.
Zákon sám jest krátký, má pouze
2 články, žádný pozměňující
návrh učiněn nebyl, dám o něm
hlasovati v celku.
Námitek proti tomuto způsobu hlasování
není? (Nebyly.)
Kdo souhlasí s článkem I. a II. zákona,
jakož i s nadpisem jeho, jak jest obsažen ve zprávě
rozpočtového výboru, prosím, aby povstal.
(Děje se.) To jest většina. Zákon
jest schválen v prvém čtení.
Ke druhému čtení nemá pan zpravodaj
žádných korektur?
Zpravodaj posl. Rud. Pilát: Ne.
Předseda: Přistoupíme ke druhému
čtení.
Kdo souhlasí se zákonem, přijatým
v prvém čtení, v té formě,
jak byl přijat, také ve druhém čtení,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Zákon jest schválen
také ve druhém čtení a tím
jest čtvrtý odstavec denního pořádku
vyřízen.
Přistoupíme k bodu 5., jímž jest
2. zpráva výboru živnostenského
o návrhu Boh. Fischera a soudr. na nejrychlejší
vydání novely k živnost. řádu,
se žádostí, aby vláda konala přípravné
práce k vydání nového živnost.
řádu. Tisk 2497.
Zpravodajem jest pan kol. Petrovický. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. Petrovický: Slavné Národní
shromáždění!
Kolega Fischer a soudr. již v roce 1918 podali návrh
a sice za tou příčinou, aby co nejrychleji
byla vydána novela k živnostenskému řádu,
aby vláda konala přípravné práce
k vydání nového živnostenského
řádu neb úpravě téhož.
Tento návrh, vlastně jeho uskutečnění
je opravdu životním nervem živnostenského
stavu. Živnostenský řád rakouský
nevyhovoval živnostnictvu. Nebyla to ani v tomto živnostenském
řádu pravá ochrana, a v mnohých jeho
statích, které vlastně živnostnictvo
měly chrániti, povzbuzovati po stránce organisační...
(Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Zpravodaj posl. Petrovický (pokračuje):
a zejména hospodářské, seznalo se,
že vlastně živnostnictvo zůstává
často bez ochrany. A v poslední době u nás
a v naší republice, kde převzali jsme ten o
živnostenský řád, vidíme vlastně,
že živnostnictvo zavazuje po stránce povinnostní,
ale také by měl tento živnostenský řád
zavazovati nadřízené úřady
všech tří stolic, poněvadž vidíme,
že tam, kde živnostnictvu ukládají se
povinnosti, úřady opravdu řídí
se tímto živnostenským řádem,
ale tam, kde mu má býti zjednávána
náprava, tam vidíme, že zůstává
živnostnictvo bez ochrany. Rakouský živnostenský
řád, řekl jsem, že nevyhovoval živnostnictvu
vůbec. Byla to pravá slepenina od r. 1859 obnovovaná,
doplňovaná různými novelami, různými
novými zákony, a to: z r. 1883 ze dne 15. března,
dále novela z r. 1885 z 8. března, dále z
r. 1895 ze 16. ledna, z r. 1897 z 23. února, dále
dvě novely resp. zákony z r. 1902 a sice z 25. února
a z 22. července, dále z r. 1905 z 18. července
a konečně poslední novela živnostenského
řádu z r. 1907 z 5. února. Ve všech
těchto novelách nebylo soustavy a nebylo takového
spojení s těmi předcházejícími,
jež by skutečně chránily na jedné
straně živnostnictvo a na druhé straně,
aby byla jasnost a zároveň správný
výklad se strany živnostenského úřadu.
V tomto zákoně živnostenském ze starého
Rakouska jsou zřejmé stopy byrokratického
ducha tehdejších zákonodárců,
kteří ponejvíce byli z kruhů vysoké
tehdejší šlechty rakousko-německé,
jež nepřála střednímu a malému
člověku v jeho individuálním, soukromém
podnikání vyniknouti. Ti proto v živnostenském
řádě rakouském mnohé uplatnili,
co škodilo stavu živnostenskému a co by nikterak
zlepšené nepoškozovalo zájmů veřejných
i jiných.
Byla tu též obava tenkrát vlád vídeňských,
aby živnostnictvo příliš hospodářsky
nesesílilo v živel, jenž by se mohl uplatňovati
stejně jako ostatní třídy národů.
Vláda zde vycházela živnostnictvu, a zejména
jednotliví zákonodárci pouze polovičatě
vstříc. Tak jen málo chci připomenouti,
a sice z poslední novely živnostenského řádu
z roku 1907. V této novele konečně živnostnictvu
doporučovalo se organisovati se odborně, zakládati
odborná společenstva a také v těch
odborech, kde skutečně živnostníci použili
příslušných předpisů živnostenského
řádu a odborně se organisovali, poznali jsme,
že třebas v krátké době daleko
více, zejména po stránce hospodářské
získávali ve svých odborných organisacích,
nežli v živnostenských společenstvech
smíšených, kde byly zorganisovány různě
jednotlivé odbory, kde často zájmy těchto
odborů se křižovaly a následkem toho
nijaký prospěch z těchto smíšených
společenstev živnostenských živnostníci
neměli. Tedy tato novela na jedné straně
živnostnictvu vyšla vstříc a nabádala
k odbornému organisování, ale zůstala
na polovici cesty státi.
V § 130. živnostensk. řádu jde také
o vybudování organisací odborných
vyššího řádu, ale tu společenstva,
která se usnesla na zřízení takovéhoto
odborného zemského svazu, nebo odborné zemské
jednoty jenom dobrovolně, dobrovolným usnesením
na svých řádných valných hromadách,
mohla přistupovati k těmto organisacím vyššího
řádu. A právě tato dobrovolnost dnes
ještě ukazuje mezery mezi společenstvy odbornými
a my vidíme, že v zemských jednotách
odborných stává se, že nejsou všechna
společenstva členy, nýbrž jenom ta,
která se na valných hromadách o tom usnesla.
Rovněž novela k živnostenskému řádu
z roku 1907 přinesla našemu živnostnictvu, abych
tak řekl, jakýsi krok zpět a sice zřizováním
okresních jednot. Okresní jednoty, slavné
Národní shromáždění, nejsou
nic jiného, nežli velká smíšená
společenstva a opětně opakuje se tam to,
na co živnostnictvo vždycky si stěžovalo
ve smíšených společenstvech. A také
poznali jsme ze zkušeností, že po většině
okresní jednoty nevyvinovaly takové činnosti,
jak by si bylo přáti ve prospěch živnostnictva,
a jestliže některé jednoty skutečně
pracovaly pak byla to zásluha jednotlivců, kteří
byli postaveni v čelo těchto okresních jednot
a pracovali, pokud jim bylo možno. Ale musili by mně
přiznat, že ta práce v těchto okresních
jednotách byla a jest do dnešního dne velice
těžká a že takoví funkcionáři
velké překážky musí překonávati,
jestliže chtí nějakou činnost, ze které
jsou odpovědni svému členstvu, prokázati
a také opravdu vykonávati. V tomto živnostenském
řádu rakouském měli jsme také
různé nedostatky, zejména pokud se týče
řemeslných živností. Mám při
tom napaměti zejména § 37. Živnostenského
řádu, který zejména řemeslům
způsoboval veliké nesnáze a také těžké
hospodářské škody. Tento § 37.
živnostenského řádu svou nejasností
a často špatným výkladem nadřízených
úřadů živnostenských škodil
a dodnes škodí našim řemeslům,
z nichž zejména odborná společenstva
a zemské jednoty mají velice trpké zkušenosti.
Zejména je to při odboru kolářském,
při odboru kovářském, zámečnickém
a jiných, kde vidíme, že právě
do těchto řemesel následkem nejasností
zmíněného paragrafu a následkem špatného
výkladu nadřízených živnostenských
úřadů zásahu i často a velmi
často živly neoprávněné v neprospěch
postižených. A tu bude třeba, aby při
úpravě anebo přestavbě anebo vybudování
nového živnostenského řádu byly
veškeré paragrafy živnostenského řádu
jasný a skutečně takové, aby nevzbuzovaly
pochybnosti nejen mezi jednotlivými řemesly sobě
příbuznými, nýbrž ani u samých
živnostenských úřadů.
Že často živnostenské úřady
vykládaly nesprávně některé
paragrafy živnostenského, dodnes stávajícího
řádu, spočívá v tom, že
živnostenské referáty při okresních
hejtmanstvích z pravidla byly svěřovány
nejmladším silám úřednickým,
které neměly nijaké zkušenosti jak po
stránce teoretické, tak zejména, pokud se
týče praktiky živnostenské, a často
řešily různé žádosti a stížnosti
v neprospěch živnostenského stavu proto, poněvadž
nejasnost živnostenského řádu je sváděla
často ke špatnému výkladu jednotlivých
paragrafů.
Ve zprávě výboru živnostenského
o návrhu kol Fischera zdůrazňujeme,
že živnostnictvo vesměs a zejména živnostnictvo
drobné trvá na průkazu způsobilosti
a zároveň na ponechání - se zlepšením,
o němž jsem se zmínil - systému organisačního,
zvláště pokud se týče stránky
odborné. Je samozřejmo, že, až bude projednáván
návrh vládní o úpravě nebo
přestavbě živnostenského řádu
pro naši Československou republiku, bude nutno i vzhledem
k průkazu způsobilosti živnostnictva se přizpůsobiti
moderním požadavkům doby, a tu bude záležet
na něm, aby zejména ve svých odborových
i ostatních organisacích uvažovalo, jakou cestu
musí nastoupiti, aby paragraf, který bude jednati
o ponechání nebo o reformě průkazu
způsobilosti, živnostenskému stavu vyhověl.
Máme dosud v živnostenském řádu
mnoho nesrovnalostí a proto již dnes musí býti
uvažováno a také pracováno se strany
naší vlády za součinnosti živnostnictva
a jeho kompetentních organisací k tomu, aby náprava,
nebo lépe řečeno úprava v tomto směru
byla již jednou započata. Při této úpravě
vytyčuje živnostnictvo, jak jsem se zmínil,
jako kardinální požadavek zachování
průkazu způsobilosti a organisačního
systému, doplněného závazností
vůči organisacím vyššího
rádu. Také živnostnictvo přálo
by si, aby dokonaleji byla řešena otázka družstevní.
Otázka družstevní v poslední době
zaujímala velice živnostnictvo. My viděli,
že zejména v poslední době a za války
samotné mnoho, do set, tvořilo se družstevních
podniků živnostenských. Avšak na druhé
straně poznali jsme, že tato družstva neprosperovala
takovým způsobem, jak bylo od těch, kteří
tato družstva zakládali, očekáváno.
Byl jsem na jedné schůzi náhodou přítomen
v jednom městě, kde přišel řečník
- také živnostenský pracovník - a doporučoval
zříditi nákupní a výrobní
družstva pro celý tamní soudní okres.
Poukazoval, že je možno jak pekařům, tak
řezníkům, krejčím, kolářům
a pod. býti členy takovéhoto nákupního
a výrobního družstva, a maloval přítomným
na schůzi, jaké povznesení hospodářství
všech těchto živnostníků v tomto
družstvu súčastněných bylo by
v budoucnosti. Samozřejmě, že pokládal
jsem za svou povinnost, uvésti tyto věci na pravou
míru. Tehdy bylo hlasováno o tomto družstvu,
a po mém vysvětlení poznali, že nákupní
a výrobní družstvo může býti
zřízeno pouze pro jeden odbor, anebo pro spřízněné
odbory, které zpracovávají jeden materiál,
ale ne pro odbory různých charakterů, o kterých
jsem se zmínil.