První věta § 1. mějž toto znění:
Jazyk československý jest státním,
oficiálním jazykem republiky (článek
7. smlouvy mezi čelnými mocnostmi spojenými
a přidruženými a mezi Československem,
podepsané v St. Germain en Laye dne 10. září
1919).
V Praze dne 27. února 1920."
Podpisy.
3. jehož používá branná moc při velení a jako jazyka služebního. Ve styku s mužstvem jazyka československého neznalým lze užíti vedle jazyka služebního také jazyka mateřského."
Podpisy.
§ 8. Úředníci a zřízenci
státní, jakož i úředníci
a zřízenci ústavů a podniků
státních musí býti znalí jazyka
československého. Podrobnější
provedení této zásady se zřetelem
na povahu a potřeby jednotlivých odvětví
státní služby, jakož i přípustných
výjimek o zřízencích, kteří
služebně nepřijdou ve styk s obecenstvem,
rovněž o úřednících a
zřízencích, kteří slouží
déle 20 let, upraví se nařízením.
V Praze, dne 28. února 1920."
Podpisy.
členů Národ. shromáždění
Buřívala, Tučného, Brodeckého
a spol. k § 12. osnovy zákona o složení
a pravomoci senátu:
Odst. 3. § 12. budiž vypuštěn.
V Praze, dne 28. února 1920."
Podpisy.
Odstavec ten obsahuje ustanovení, že prvé volby
konati se budou s vyloučením volebního
kraje druhého, totiž Těšínska.
Území to tvoří nesporně nedělitelnou
součást republiky Československé,
a jen plebiscit oddálil na čas trvalé a úplné
splynutí Těšínska s ostatním
územím naší republiky. Plebiscit byl
nám vnucen proti vůli obyvatelstva, které
by těžce neslo, že zůstane na čas
bez zastoupení v zákonodárných
sborech. Obyvatelstvo považovalo by to za křivdu tím
větší s ohledem na skutečnost,
že Poláci z Těšínska mají
ve sněmu varšavském své zastoupení.
Z té příčiny navrhují
podepsaní následující resoluci: Budiž
podána předloha zákona, kterým by
se obyvatelstvu území, ve kterých se prozatím
nebude voliti, umožnilo, vyslati své zástupce
do zákonodárných sborů Československé
republiky současně se zvolenými zástupci.
V Praze, dne 27. února 1920."
V § 30. budiž v první řádce
slovo "knih tiskařskou" zaměněno
za slovo "grafickou", takže bude míti tento
paragraf následující znění:
Osoby, provozující živnost grafickou, nebo
v ní činné, jsou povinny vyhověti
příkazům krajské volební komise,
směřujícím k tomu, aby kandidátní
listiny byly v čas rozmnoženy. Bližší
ustanovení bude určeno nařízením.
V § 58., čl. II., bod 4., nechť jest v druhé
řádce vynecháno slovo "tiskem"
a nechť bod tento zní: "žádá
za rozmnožení kandidátních listin (hlasovacích
lístků) ceny nepřiměřeně
vysoké."
Podpisy.
členů N. S. dra Jar. Brabce, dra Fr. Lukavského
a spol. na změnu § 40. osnovy řádu volení
do poslanecké sněmovny, tisk 2374.
Cit. § 40. mějž toto znění: Obsah
hlasovacích lístků.
Volič smí odevzdati buď kandidátní
listinu jedné strany, aneb může některé
kandidáty škrtnouti bez připsání
jiného kandidáta, aneb může namísto
škrtnutého jiného kandidáta zařaditi,
aneb může - použiv prázdného hlasovacího
lístku - z úředně ohlášených
kandidátních listin sestaviti hlasovací lístek
volný; neplatný jest však hlas, daný
občanu, který není uveden na žádné
z úředních kandidátních
listin.
V Praze, dne 28. února 1920."
Podpisy.
členů N. S. J. Nohela a soudruhů ke
článku I. řádu volení do poslanecké
sněmovny.
Volební kraj dvacátýdruhý budiž
zařazen jako kraj patnáctý.
V Praze, dne 27. února 1920."
Podpisy.
Podepsaní členové N. S. navrhují,
aby Národní shromáždění
se usneslo, že vláda se vyzývá, přepracovati
rozdělení území Československé
republiky pro volby do poslanecké sněmovny na
volební kraje tím způsobem, aby do budoucnosti
bylo znemožněno odnárodňování
československých občanů a obyvatelů
vůbec a aby zejména národnostní československé
menšiny byly všude bráněny.
V Praze, dne 28. února 1920."
Podpisy.
§ 10 tohoto zákona v 3. odstavci buď změněn
v toto znění:
"Jsou-li dosavadní stálé požitky
(služné), příbytečné,
nebo místní přídavek jako náhrada
za příbytečné, jež převzatým
zaměstnancům z jejich služebního
poměru podle úprav nejpozději dnem 28. února
1920 usnesených příslušejí, vyšší
nežli stálé požitky u státních
zaměstnancův, budiž jim ona částka,
o kterou požitky ty překračují stálé
požitky státních zaměstnancův,
placena, pokud jde o zaměstnance zemské, z prostředků
dotčeného zemského župního svazu,
pokud jde o zaměstnance ostatních zrušených
korporací, z prostředků onoho okresu,
do jehož území zrušená korporace
náleží".
V důsledcích toho budiž i v odst.
6. termín 15. února 1920 změněn v termín
28. února 1920.
Podpisy.
Tučného, Buřívala, Dědice a spol. na změnu § 10 zákona o zřízení župním. "odstavec 4. § 10 budiž vypuštěn"
Podpisy.
1. V § 10 zákona o zřízení župních
a okresních úřadů v republice
Československé budiž škrtnut odstavec
4.
2. V poslední větě odstavec 6. téhož
§ 10 buďte škrtnuta slova: "a 4" tak,
že tento odstavec by zněl: "Ustanovení
odstavce 3. má platnost i co do nároků zaopatřovacích".
V Praze, dne 28. února 1920.
Podpisy.
Navrhujeme, aby § 10 osnovy zákona o zřízení
župním zněl takto:
§ 10. "Zaměstnaní, úřednictvo
i zřízenectvo zrušených autonomních
korporací, ústavů, fondů a podniků
budou převzati do státní služby. Podmínky
toho o převzetí buďtež stanoveny zákonem.
Pro posouzení právních a hmotných
poměrů jest rozhodným den 1. března
1920".
Otázka je tak důležitá a řešení
její bez statistického materiálu mohlo by
způsobiti takovou řadu nesrovnalostí, že
doporučuje se, aby otázka ta byla znovu podrobena
rozboru a pak řešena zákonem samostatným.
Podpisy
§ 129 nechť zní: "Zásady jazykového
práva v republice Československé určuje
zvláštní zákon, tvořící
součást této ústavní listiny".
V Praze. dne 28. února 1920.
Podpisy.
"Podepsaní navrhují, aby Národní
shromáždění se usneslo, že vláda
se vyzývá, přepracovati přílohu
A. k § 2 takovým způsobem, aby účelným
rozdělením na župy a vhodným stanovením
sídel žup byl živel československý
do budoucnosti chráněn před odnárodněním
expansivními živly jinonárodními a aby
zejména byly všude ve hranicích Československé
republiky zabezpečeny národnostní československé
menšiny"
V Praze, dne 28. února 1920.
Podpisy.
Místopředseda poslanec Udržal: Debata
jest skončena. Přicházejí ke
slovu páni zpravodajové. Prvním je zpravodaj
minoritního vota o jazykovém zákoně,
p. dr. Kramář. Prosím, aby se ujal
slova.
Posl. dr. Kramář: Slavné Národní
shromáždění!
Bylo by mně velmi příjemno, kdybych měl
čas odpověděti na řeč pana
kolegy Kloudy. Nechci však býti nemilosrdným.
Já myslím, že to není také příliš
potřebí. Některé věci musím
beztoho vyvrátiti, abych se však podrobně tím
zabýval, není snad ani potřebí. Jen
jedno bych prosil: aby pan dr. Klouda byl tak laskav a
netvrdil zde věcí, kterých snad přece
jen trochu nezasluhujeme. Říkáte, že
my mluvíme s okna, když hájíme
jazykových práv. Já nevím, jak jest
kdo zvyklý dělat politiku, ale pan dr. Klouda
nemá práva, aby řekl, že já jsem
kdy mluvil s okna, a, když se jedná o nejsvatější
věci národa, pak to považuji přímo
za urážku, když se takového něco
řekne. (Výborně! Potlesk. Též
na galerii)
Místopředseda Udržal: Prosím,
aby galerie zdržela se každého míšení
se do debaty.
Posl. dr. Kramář (pokračuje):
Co mám říci o tom, když nám pan
dr. Klouda vykládá, že "státní"
jest také cizí slovo? Možná, že
jest to také cizí slovo, ale konečně
aspoň víme, co to státní jest. Jestli
to zrovna ví pan dr. Klouda, co jest "officielle",
pak mu závidím a on dostane za to cenu, poněvadž
to ještě nikdo nerozřešil. (Posl. dr.
Viškovský: Ale vy jste to podepsal v Saint Germainské
smlouvě!)
Pane dr. Viškovský, prosím, abyste byl tak
laskav a chvíli počkal. Já vám všechno
vysvětlím. Jest dost na tom, že o tom již
2 juristi mluvili. Není třeba, aby o tom mluvil
třetí. (Dr. Klouda: Zrovna teď o tom mluví
třetí!) Já o tom jistě budu mluvit.
Jest dost, že mluvili o tom dva juristé. Pan ministr
justice a pan dr. Klouda, a není potřebí,
aby o tom mluvil třetí. (Dr. Klouda: To byl pan
ministr justice, potom dr. Klouda a třetí jest pan
dr. Kramář!)
Rozumí se samo sebou. Já také konstatuji,
že co se týče té langue parlée
a těch překladů, pan dr. Klouda neměl
úplně pravdu. Ta langue parlée byla do usnesení
mezinárodního statistického kongresu vědomě
dána; vždyť to byl německý podvod,
na který šli, aby nebyla konstatována mateřská
řeč. Langue parlée nemůže se
přeložiti jako mateřská řeč.
Teprv na druhém kongrese byla "langue maternelle",
ale ovšem Rakousko se neřídilo tímto
usnesením, nýbrž prvým, kde se mluvilo
o tom, co bylo mu příjemno: "langue parlée".
Pokud se týká slova "oficielle", nebudu
se hádati o to, je-li "úřední"
správný překlad či ne, ale konstatuji,
že za překlad nebéřu já nijakou
zodpovědnost.