Kapitalistické státy, opírajíce se
o náboženské sankce, odůvodňují
privilegia mužů též poukazem na výroky
a ustanovení proslulých řeckých státníků.
Démosthenův výrok je nejpřiléhavější
charakteristikou postavení, jaké žena zaujímá
ve státech privilegovaných, a je v plné
platnosti přes všechna ustanovení o trestnosti
mnohoženství, která platí jen pro nešiky.
Démosthenes snížil ženy na pouhé
předměty pro mužovo pohodlí, jeho rozkoš
a legitimní ženy pro udržení jeho rodu.
Platonův zákon rovněž briskně
vymezuje povinnost žen příkazem, že žena
má od 20 do 40 roků státu roditi.
l Aristoteles, ač byl v tehdejších poměrech
přímo revolucionářem svým prohlášením,
že žena není otrokyní muže, přece
jen smýšlel v základě o ženě
stejně nízce, což potvrzuje známým
výrokem, že příroda tvoří
ženy jen tehdy, když se jí nepodaří
stvořiti muže.
V Římě bylo jen zdánlivě
líp. Žena jako matka mnoha synů byla sice ctěna.
l jako manželka směla se súčastniti
zábav a přijímati hosty. Také právnicky
byla volnější, směla se před
soudem sama hájiti, nebo svědčiti. Ale poněvadž
to byly jen úlomky lidského práva a nikoliv
rovnoprávnost, poněvadž dcery neměly
té ceny jako synové, byla výchova žen
úplně zanedbána, takže výhod
zákonných nedovedly použíti. Výchova
ta omezovala se jen na umění líbiti se a
toto úzkoprsé sobectví Římanů
zle se jim vymstilo. Následkem špatné výchovy
znetvořila se povaha většiny římských
žen, staly se marnivými a společně s muži
závodily v pohlavní zpustlosti a vše to
vyvrcholilo naprostým úpadkem Římanů.
Obhájci výsad pohlaví jsou krvavými
dějinami lidstva usvědčeni, že schopnosti
mužů samy o sobě k udržení
společnosti nestačí, že toho vyžaduje
zájem společnosti, aby ženy přinesly
do vedení své plus, svou bystrost, schopnost rychlé
a správné orientace, kterou mnozí muži
tak rádi snižují na pouhý instinkt,
a konečně svůj takt a přímočarost.
Obhájci výsad pohlaví uchylují se
pak ve své bezradnosti ještě k tak zvaným
vědeckým důkazům, jimiž eskamotují
proti zrovnoprávnění žen.
Prý sama příroda učinila ženu
nerovnocennou muži a je tudíž nesmyslem, dávati
jí stejná práva. Těmito důvody
bylo v ústavním výboru při projednávání
§ 106 operováno pány z nesocialistických
stran.
Považuji za svou povinnost, poukázati zde v této
slavné a jedinečné chvíli na neoprávněnost
těchto pavědeckých důvodů.
Z fakta, že zárodečná prodloužená
páteř jako památka po našich zvířecích
předcích zachovává u ženy o jeden
obratel více než u muže, jakož i z vývojového
postupu lidského zárodku usuzuje se, že žena
je jaksi pozadu ve svém vývoji, neboť zárodek
mužský jest s počátku bez pohlaví,
pak jeví příznaky pohlaví ženského
a další jeho vývoj vyznačuje se určitými
rysy mužství.
Leč z fakta, že typ ženský je bližší
zárodečným poměrům, nelze konstruovat
theorie o psychofysiologické zaostalosti ženy. Neboť
není vyloučeno, že pohlaví zárodku
je podmíněno životosprávou a duševním
stavem matky po dobu jejího těhotenství.
Ostatně na základě těchže embryologických
poznatků bylo by možno konstruovat theorie o mravní
impotenci mužů.
Lidský zárodek, jak z embryologie známo,
prodělává v matčině těle
určitá stadia vývoje od buňky až
k člověku V posledních měsících
vývoje jeví téměř všechny
znaky našich zvířecích předků.
A jestli ženě zbylo na památku o 1 obratel
více, zbyl muži vous na tváři jako zbytek
srsti, hrubý hlas, rvavost, krvelačnost, stádnost,
která se u mužů projevuje v mnohem značnější
míře než harmonická inteligence rozumu,
citu a potřeb.
Dalším t. zv. důkazem méněcennosti
ženy má býti váha a velikost jejího
a mužova mozku.
Ale i tato povrchní libovolná theorie jest moderní
psychofysiologii mozku vyvrácena. Vynikající
český fysiolog dr. Babák uvádí
ve své tělovědě toto: "Otázka
poměru velikosti mozku k inteligenci je příliš
složitá, než aby se dala dnes řešiti.
Zajisté vedle mnohosti hmoty mozkové záleží
na jemnosti její stavby - snad větší
ještě měrou." Dále uvádí,
že: "průměrná váha mozku
dospělého muže udává se na 1370
gr, u dospělé ženy na 1240 gr." Hned ale
dodává: "Vztah k pohlaví dá
se celkem převésti na stav k velikosti těla;
průměrně menší tělo ženské
má absolutně nižší průměr
váhy mozkové."
Z toho ovšem nelze vyvozovati méněcennost
ženského intelektu, neboť podle této logiky
musil by ston, jehož mozek váží na 4000
gr, nebo velryba se svým 3000 gr těžkým
mozkem předstihnouti svými duševními
schopnostmi člověka vůbec.
Tedy absolutní váha mozku nemá rozhodujícího
vlivu. Spíše váha relativní, t. j. poměr
váhy a velikosti mozku k váze a velikosti těla.
A tu praví dr. Babák na stránce 881: "Poměrná
váha ženského mozku, t. j. vztahovaná
na váhu těla ženského, není menší,
nýbrž bývá naopak větší
než u muže."
Bylo by tudíž pro nás ženy velmi snadným,
postaviti theorii o vyvýšenosti ženského
pohlaví nad mužským a jistě bychom našly
jak v historii, tak i v současné době
nadbytek dokladů a velmi přesvědčivých.
Ale my toho nečiníme právě proto,
že neuznáváme za rozumné, důstojné
a lidské, propagovat nějaká nadpráví
na základě fysiologických růzností.
Právě proto, že příroda dává
nám ženám tolik utrpení, tolik bolestných
zkušeností za každou radost, je naše vědomí
zodpovědnosti příliš jasné, než
abychom připustily podobnou lehkovážnou eskamotáž
s pojmy, ať vědeckými nebo mravními.
K jakým bláznivým definicím svádí
uznání nadpráví, toho odstrašujícím
dokladem jsou výklady P. Möbiuse a Weiningera.
Prvý ve svém dílku "O fysiologické
slabomyslnosti ženy" líčí ženu
jako bytost, která už svou přirozeností
je prolhanou, lstivou, žárlivou, ješitnou, při
panování krutou, nespravedlivou a ve všedním
životě svárlivou. Planý žvást
a klepy působí jí prý nekonečnou
radost a jsou sportem v jejím životě.
Ženy inteligentní jsou dle jeho názoru vlastně
zrůdami.
Alarmuje lékaře, aby v zájmu lidského
pokolení svým vlivem zabránili emancipaci
žen a uvědomili si význam a cenu jejich slabomyslnosti.
Jedná prý se o zdraví národa a touha
ženy po rovnocennosti a volném sebeurčení
ohrožuje prý nejen muže, ale i budoucí
pokolení. Pro člověka se zdravou logikou
a všestrannou životní zkušeností
je tento názor prostě nepochopitelným. Neboť
Möbius nazývá ženu přírodou
určenou vychovatelkou dětí a současně
tvrdí, že je v zájmu pokolení,
aby tato vychovatelka zůstala tvorem slabomyslným,
bez mravným, jehož přirozenou potřebou
je žvást a nepostradatelnou a jedinou zbraní
lež. Div, že nevolá policii na ty ženy,
které se zabývají studiemi, politikou a pod.
Nezabývala bych se velikášskými theoriemi
Möbiusovými, ale musím, neboť munice z jeho
zbrojnice je posud používána všude tam
kde snaha žen po politické a hospodářské
rovnoprávnosti je posuzována povrchně a sobecky,
bez dostatečných znalostí dějinného
vývoje postavení ženy v lidstvu, bez hlubšího
pochopení vlivu výjimečné a jednostranné
výchovy dívek už od útlého dětství
a bez správného pochopení pravého
ženství vůbec. Nad jiné jasným
dokladem, že psychologii ženy nemůže vystihnouti
muž zatížený velikášstvím
svého pohlaví, je Weiningerovo dílo "Geschlecht
und Charakter".
Prvním a základním jeho omylem je domněnka,
jako by emancipace ženy znamenala napodobování
muže. Píše o tom takto: "Podkladem ženské
emancipace je vůle ženy, býti vnitřně
rovnocennou muži, dospěti jeho duchovní i mravní
volnosti, osvojit si jeho zájmy a tvůrčí
síly."
Omyl této definice je obsažen v její přílišné
domýšlivosti. Věc se má zcela jinak.
Uvědomělá žena touží především
po hmotném i duševním, zejména však
po citovém osvobození od muže. Touží
po svém vlastním, osobitém životě,
po volném sebeurčení, chce jíti životem
neodvisle a v muži přeje si pozdraviti svého
kamaráda, svou lásku třeba, ale nikdy domýšlivého
protektora nebo sobeckého pána. Neboť duchovní
a mravní volnost, o které se Weininger zmiňuje,
jest prozatím dalekým ideálem lidstva, ale
naprosto nebyla, není a nebude výjimečnou
vlastností mužského pohlaví. Zájmy
mužů a žen jsou společné, ale mohou
býti také protichůdné. A tvůrčí
síla dříme v každém jedinci
bez ohledu na pohlavní příslušnost,
jen jest nutno, aby společnost dala jedinci vedle pevné
mravní základny také možnost, aby tvůrčí
síla v něm nezakrněla a uplatnila se
v plném rozsahu.
Kdyby odpůrci rovnoprávnosti žen byli dost
svědomití a čerpali také z odborné
literatury emancipovaných, tu by správné
rozřešeni ženské otázky nebylo
tak nesnadným. Ukázalo by se, že prostě
nemá být ženské otázky, že
každá otázka je především
lidskou otázkou.
Nutno uvážiti okolnosti, za jakých ženská
otázka vznikla a pronikla v plné síle.
Bylo to koncem 18. století, kdy ženy následkem
válek byly nuceny domáhati se s krajním
úsilím práva na práci a na školské
vzdělání, potřebné k uhájení
existence. Podobný stav, jenže ve větších
rozměrech, máme i dnes. Statisíce žen
tonou v nejkrutší bídě, statisíce
chvějí se o svou beztak ubohou existenci. Veřejně
zde žaluji jejich jménem na bezohlednost, s jakou
jsou vytlačovány ze svých míst a ožebračovány,
vháněny přímo na ulici, v bahno
prostituce. Bylo to za ministra železnic pana Zahradníka,
kdy byly konduktorky v pravém slova smyslu na hodinu
vyhozeny na ulici - bez ohledu - a slitování. Na
jejich protesty a prosby dostalo se jim ještě urážek.
Tentýž osud potkat konduktorky elektrických
pouličních drah pražských. Podařilo
se nám tehdy jen některé zachrániti
před nejhoršími důsledky nelidského,
bezohledného jednání železničních
správ i elektrických podniků pražských.
Jednání to bude věčnou ostudou těch,
kteří zavinili krutou, beznadějnou situaci
rodin, které závisí na výdělku
vyhozených. To byl vděk za to, že ujaly se
práce v nejhorších dobách, kdy
povinnost průvodčích vlaků neb elektrických
vozů byla nejobtížnější
a nejnamáhavější. Nemine jednoho týdne,
aby nepřišly k nám ženy ze všech
možných oborů práce se stížnostmi,
že jsou zbavovány všech lépe placených
a lehčích prací. Ale nejen to. Zcela proti
zákonu byly učiněny pokusy o stanovení
o 20 % menšího platu úřednicím
v kovoprůmyslu při stejné kvalifikaci
s muži. Jak ubohé jsou platy učitelek
mateřských škol, uvedla jsem ve svém
návrhu pro úpravu jejich poměrů. Jaké
křivdy dějí se učitelkám při
obsazování ředitelských míst
na dívčích školách, uvedla v příslušném
návrhu sestra Zeminová. Mohla bych pokračovati
do nekonečna. Ať se obrátíte kamkoli,
namnoze setkáte se s prušáckým
duchem domýšlivosti, vyžadujícím
nadpráví nad ženou. A poněvadž
dnes nelze ženám spoléhati na muže jako
živitele, naopak velká část žen
záhy z mládí stává se
jedinou podporou starých rodičů, nedospělých
sourozenců nebo později vlastních nedospělých
dětí v případě úmrtí,
nemoci nebo také nesvědomitosti otce, stávají
se poměry zoufalými a neudržitelnými.
A tu povstává ženská otázka opět
v celé své mohutnosti proti hrubému
násilí, které upírá ženě
právo na práci, na stejný plat za stejnou
práci a tím i právo na poctivý zdravý
život. Naše práce v Národním shromáždění
záleží ponejvíce v horečné
snaze, napraviti všechna ta nejkřiklavější
bezpráví, kterých se starý režim
na ženách dopouštěl, a bdíti nad
tím, aby nová zákonná ustanovení
neodporovala základním zákonům, jimiž
má býti rovnoprávnost žen zaručena.
Proto nemá nikdo práva, vytýkati zejména
nám socialistkám, že jsme zde nedělaly
nějakých ohromujících věcí.
Velikost a význam politické práce žen
nebude nikdy záležeti v politickém humbuku
a sensacích, nýbrž v soustavné
práci, ať již pro praktické uplatnění
politického a hospodářského zrovnoprávnění,
nebo v otázkách zdravotnických, kulturních
atd. Stopy svědomitosti a opravdovosti ženských
pracovnic najdete všude, v každém oboru
práce, v kterékoli zemi a v kterémkoli
věku. A uvědomíte-li si výsledky veřejného
působení žen za poměrně krátkou
dobu od 17. stol., kdy muži svými předsudky
ode dávna nahromadili překážku za překážkou
a to nejen ve spisech, v rozhodujících kruzích
kulturních a politických, ale i v kancelářích,
dílnách ba i v nejužším kruhu
rodiny, pak ani jediný, logicky usuzující
člověk nemůže odepříti
úcty vážné snaze žen a musí
jim přiznati všechny ony základní vlastnosti
a schopnosti celého člověka.
Lituji velmi, že nemohu pro krátce vymezený
čas podati důkazy rovnocennosti žen s muži
v oblastech prací jak vědeckých, tak
sociálně politických.
Budiž mi dovoleno, abych alespoň letmo se zmínila
o paní Marii von Lewen, vynikající mathematičce
z druhé poloviny XVII. století, která
svými přesnými výpočty pohybu
planet poskytla Kepplerovi základ pro stanovení
jeho zákonů.
Paní Pamelac Blauch Lefevre začala v polovině
minulého století řešiti problém
dobývání dusíku ze vzduchu. Roku 1859
patentovala v Anglii zdokonalení výroby kyseliny
dusičné a její použití ku výrobě
umělých solí slučováním
prvků atmosférického vzduchu pomocí
elektrického proudu. Dala tím základ k výrobě
kyseliny dusičné ze vzdušného dusíku,
což má velký národohospodářský
význam. Této kyseliny používá
se totiž k výrobě soli kyseliny dusičné,
která je nezbytnou živinou našich rostlinných
kultur, a které se užívá též
k výrobě dynamitu, nitroglycerinu, střelné
bavlny a také k výrobě aromatických
látek.
Současnicí Lefevrové byla proslulá
naturfilosofka Klementina Royerová, která pro svou
opravdovost a přímost nebyla sice osobně
oblíbena, ale jako vědátorka byla svými
mužskými kolegy velice respektována. Jako naturfilosofka
projevila geniální předvídavost. Jak
ve svém díle "Nové základy přírodní
filosofie", tak i v předmluvě k překladu
Darwinova "Vzniku druhů", ve které už
v roce 1862, tedy o 10 let dříve než sám
Darwin, označuje mravní a sociální
důsledky vývojového principu.
Historie vědecké činnosti žen je zřejmým
dokladem vnitřní neodvislosti ženy. Vystupuje
vedle muže jako jeho rovnocenná kolegyně, tvoříc
samostatně vědecké hypothesy, dokazujíc
je experimenty. Objevuje, vynalézá, při tom
je však tak důvěřivá ve své
ušlechtilosti, že nepomýšlí na to,
zabezpečiti své osobnosti zásluhy, které
jí patří a které by její jméno
měly učiniti nesmrtelným.
Takovým je případ objevitelky polonia a radia
- paní Curieové. Docent fysikální
chemie polytechnického ústavu v Rize dr. Centuerszwer
vydal roku 1914 spisek "Radium a radioaktivita", ve
kterém s respektem odborníka píše
o hypothesáeh pí. Curieové, založených
na experimentálních pokusech, které konala
a jichž se účastnil její muž. Předpokládala,
že neobmezené světelné vyzařování
uranových solí jest projeven nějakého
neznámého prvku, což bylo potvrzeno, objevila
dva: polonium, nazvaný tak ku cti objevitelky dle její
vlasti, druhý radium.
Četné pokusy učinily z paní Curieové,
jejího chotě a ostatních spolupracovníků
mučedníky vědy. Neboť těžce
hojitelné rány na rukou a vypadávání
vlasů jsou případy lehčího
rázu. Usuzuje se, že právě svou všedností
hluboce tragická smrt Curieova byla zaviněna nervovým
vysílením, které vždy následuje
po pokusech s radiem. Byl přejet vozem.
A tragika paní Curieové jest ta: Ačkoli předpoklady
i objevy byly čistě její, jsou zcela bezdůvodně,
z pouhé pohodlnosti, připisovány Curiemu.
Uvážíme-li, že dle anglické statistiky
z r. 1913 ročně přes 6.000 vynálezů
a objevů pochází od žen, musí
nám býti záhadou, proč není
o jménech jejich takřka potuchy, zatím co
zprávy o sebe podřadnějších objevech
mužů prolétnou celým světem.
Typickým jest případ paní ldy Böhmové
z Gröby nad Labem. Rovněž v r. 1912
vynalezla střelný prach, který po výbuchu
vyvozuje omamující plyny, jimiž lze na 7-8
km uspati tisíce mužů a učiniti je tak
bez krvavé řeže neschopnými boje. Pruské
ministerstvo války učinilo s vynálezem
paní Böhmové zkoušky, které se
osvědčily. Ve světové válce
používaly tohoto způsobu všechny válčící
státy - ovšem že jej poněkud "zdokonalily",
takže uspávaly své protivníky na věky.
Vynález paní Böhmové není zrovna
z těch, na které bychom my ženy byly příliš
hrdy. Ale nechť slouží i on jako důkaz
rovnocennosti ženského intelektu s mužským
i jako důkaz, jak najednou se jméno ženy od
jejího díla ztratí. Já jsem od té
doby četla často o vynálezu tohoto prachu
bezdýmného a omamného, nikdy ale v souvislosti
s jeho vynálezkyní, nýbrž vždy
byl označován někdo z mužů
za objevitele. A tak i v politice, neb v dějinách
vůbec mnohá významná událost
měla svůj vznik v hlavě a činech
ženy. Neprávem je ženám zásluha
odnímána, jako by ubylo věci té na
významu přiznáním pravého původu.
Bylo a jest příliš mnoho křivd, a velmi
bolestných mnohdy, než aby mohly být kdy zapomenuty.
Pravda, my budeme míti zákony, které naši
rovnoprávnost zajistí, ale my jsme si plně
vědomy, že to, co je psáno, musíme každým
dnen znovu dobývati a teprve tímto úporným
zápasem že snad časem převychováme
ty, kteří dílo svobody dnes nechápou
a kazí.
Kus práce máme za sebou, další nás
čeká. A v tuto slavnou chvíli posílám
ženám všech vrstev u nás a ženám
všech národů za hranicemi pozdrav a výzvu:
Semkněte se ještě úžeji kolem praporu
socialismu a dočkáte se plného zadostiučinění.
Pomněte, že vítězství socialismu
přináší ženám právo
a vrací jim důstojnost lidskou, kterou jim nábožensko-kapitalistický
řád po tisíciletí ku škodě
celého lidstva odepíral. Neboť socialismus
mění od základu poměr jedincův
ke společnosti, ruší všecka nadpráví
jako škodlivá a rozvratná, ukládá
každému zdravému a dospělému
jedinci povinnosti k celku.