Národní shromáždění československé 1918 – 1920

A já myslím, že nejen strany, nýbrž i republika prohrála svou věc. Pánové, tento senát dle mého soudu bude mrtvě narozeným děckem, ne proto, že by nebyl schopen práce, ale poněvadž nebude míti v žádné vrstvě společenské opory ani sympatií. Dělnictvo ho bude pokládati za sbor, který mu byl vnucen, měšťanstvo za sbor toho druhu, jak o něm zde včera jménem národní demokracie bylo promluveno. Tedy myslím, že senát nebude míti žádné velké budoucnosti a že přijdou doby, kdy budeme se vážně otázkou jeho zrušení zabývati, poněvadž v této ústavě otázka jedné neb dvojí sněmovny nijak rozřešena není.

K otázce práva volebního do senátu bych měl připomínku k panu řečníku národ. demokracie, že hranice 25 nebo 30 let není otázkou tak kardinální. V Americe jest volební právo do senátu uděláno již od 21 roků. Bylo zde uváděno ještě jedno stanovisko a sice stanovisko strany československých socialistů. To jest otázka zřízení tak zvaného hospodářského parlamentu. Strana československých socialistů, má tento požadavek ve svém programu, ale mám dojem, že tento požadavek při jednání o ústavě velmi chabě hájila. Kdyby byla tuto otázku rozvinula v celé šíři, tak jak to program její obsahuje, byli bychom možná blíže řešení této věci, anebo bychom alespoň měli ujasněno, oč zde vlastně běží. Jest to systém, který doporučoval již před 15 lety belgický socialista Vanderwelde a který nyní po válce velmi zajímavě odůvodňoval ve své přednášce v Luzernu vůdce socialistů Troelstra, který mluvil o úpadku parlamentarismu, o jeho příčinách a dovolával se toho, aby byly takové hospodářské parlamenty zřizovány.

Troelstra představuje si věc tak, že by byla zařízena organisace, která by existovala vedle politického parlamentu a sestavena by byla ze zástupců určitých odborových organisací. Měla by za úkol, od politického parlamentu přejímati zákony sociální a hospodářské ve velkých základních rysech a pracovati na jejich detailech. Měla by vykonávati také dozor nad prováděním těchto zákonů a vedle toho by parlament hospodářský dával politickému parlamentu nové podněty pro sociální a hospodářské zákonodárství. Rovněž by mohl dávati určité žádoucí podněty a informace v otázkách daňových. Myslím, že i to by bylo možno zde uvážiti, aby spravoval tento parlament nejen hospodářské podniky státní, nýbrž aby byl i regulátorem a organisátorem výroby v celém státě. To jsou věci, které v poslední době vstupují do stadia prvních pokusů ve Francii, kde právě syndikalistické organisace vytvořily ústřední hospodářskou radu práce, v níž jsou zastoupeny organisace dělnické, techničtí úředníci průmyslových podniků, dále konsumní a výrobní dělnická družstva, pak úřednictvo vůbec, a tato ústřední hospodářská rada práce ve Francii má míti za úkol, připravovati reorganisaci, resp. novou organisaci hospodářského života v poválečné Francii. Něco obdobného s velkým zdarem se osvědčilo v Rusku. Já myslím, že u nás tato konstrukce je ještě dosti vzdálená svému uskutečnění, poněvadž bude třeba si ten celý problém ujasniti; bude třeba v každém státě řešiti ho na docela jiných základech, ale zřízení tohoto kompromisního senátu bude překážeti zřízení hospodářského parlamentu, který u nás snad brzy poměry si budou vynucovati.

Bylo zde mluveno také velmi mnoho o závazných kandidátních listinách. Vytkl bych vázaným listinám jednu věc, a sice to, že, když jsme přistoupili na závazné listiny, bylo by bývalo demokratické, kdybychom současně přistoupili na zkrácení legislativního období na tři roky. Tím by se jistě mnoho námitek, které proti závazným listinám jsou uváděny, oslabilo. Ale já nesdílím obav, které zde byly včera velmi obšírně uváděny, naopak bych upozornil na důsledky toho, kdyby se bez nějakých zvláštních opatření měl připustiti systém t. zv. panašování. Nejde tu u nás v republice jen o to, že by snad některé politické strany intrikou, totiž komandováním svých voličů mohly dekapitovati kandidátní listiny jiných politických stran, nýbrž u nás v republice má tato věc dosah daleko větší. Nám by se mohlo státi, že v Praze, kde každá politická strana bude kandidovati své nejčelnější lidi, němečtí nacionálové mohli by několika svými hlasy způsobiti, že by všechny české politické strany dekapitovali, takže by Němci mohli rozhodovati o tom, kdo pak má českou politiku v parlamentě zastupovati. Myslím, že u pánů, kteří tak vášnivě hájí systém nezávazných listin a kteří jsou tak citliví v národnostním ohledu, měla by tato věc padati na váhu při jejich úvahách.

K jednotlivým detailům ústavy bude ještě v debatě promluveno. Já chci říci jen tolik, že pro nás demokracie politická, jak jest v ústavě konstruována, není ještě dílem celým, pokud není také provedena demokratisace správy. A my právě v naší republice nejvíce pociťujeme tento nedostatek, poněvadž jsme převzali úřednictvo, které mnohdy při nejlepší vůli nemůže se a nedovede se orientovati v nových poměrech, a myslím, že v tomto směru je ten krok, který v župním zřízení byl učiněn, sice prvním náběhem, ale je to málo. Budeme musiti ještě k otázce této v budoucnosti velmi důrazně přikročiti. Litujeme toho a vytýkáme, že v ústavní listině není vytýčen zásadně alespoň jeden z postulátů, který byl obsažen v pařížské proklamaci naší národní samostatnosti. To je postulát miličního zřízení. My se marně v ústavním výboru namáhali o to, aby v ústavní listině bylo prohlášeno, že branná moc naší republiky bude spočívati na základě miličním. My počítáme přirozeně s tím, že pro přechodnou dobu od staré armády k systému miličnímu bylo by třeba určité řady let, ale přes to bychom si přáli, aby v ústavě již tato věc byla vyjádřena.

Rovněž postrádám tady vytýčení jasné a určité zásady, že vojínům náležejí občanská práva taková, jako jiným občanům. Náš návrh v ústavním výboru v tomto směru podaný byl zamítnut. Budeme co nejdříve viděti, jaký v tomto směru panuje u nás zmatek. Nedávno byli jsme voláni do M. N. O. jako zástupci stran k poradě o volební agitaci mezi vojskem. My jsme vojákům dali volební právo, ale při té polovičatosti, která je u nás na všech stranách, se projevy vojákům zakazují, zakazuje se jim choditi na schůze, nesmějí se ani konati zvláštní schůze pro vojáky. Nyní se přirozeně obávají vojenské kruhy, že agitace, která se nesmí mezi vojskem konati ani mimo kasárna, následkem toho pronikne až do kasáren, a hledají se nyní všechna možná opatření. Bylo by zajisté daleko lépe, kdyby v tomto směru vojákům, když už jsme jim dali právo volební, byla přiznána práva občanská, aby zejména mohli své názory uplatňovati.

Velmi mne překvapilo, že pan kolega Šrámek tak nadšeným způsobem mluvil o tom, jaký se dává dělnictvu present, jestliže v ústavní listině máme ustanovenu svobodu koaliční. Pánové, my máme v této ústavní listině nejen svobodu koaliční, my tam máme také svobodu tisku, svobodu shromažďovací a jiné svobody, ale s těmi svobodami to dopadá právě tak, jako s tou svobodou koaliční, totiž je tam o nich řeč jenom několika slovy, v jedné řádce, a my litujeme toho, že ústavní listina nám již předem nevyty- čuje jasně a přesně zásady těchto svobod, nýbrž že mluví o nich velmi všeobecně, což umožňuje v budoucnosti, až se příslušné zákony budou sdělávati, různý výklad. My víme, jaké jsme měli státní základní zákony v Rakousku a jak to u nás vypadalo. Já jako žurnalista velmi těžce pociťuji, že nyní máme co činiti se zostřením konfiskační praxe a že se zde postupuje způsobem docela rakouským. A proto bylo by třeba, aby v tomto ohledu ústavní listina byla jasnější a zřetelnější. Jest třeba želeti toho, že veliká věc, kterou dnes zde projednáváme a kterou máme schváliti, není sledována v širší i v užší politické veřejnosti s tím zájmem a s toho hlediska, jak by toho bylo třeba.

Jest těžko, zde v generální debatě v krátké době promluviti o všech velikých věcech, jež ústava obsahuje, myslím však, že jest zde tolik problémů a tolik velikých rozhodnutí, že by měla veřejnost býti spíše upjata ke všem těmto otázkám, jež znamenají úplné shroucení starého rakouského zákonodárství a postavení naší republiky na základy demokracie a svobody.

Místo toho, jak vidíme, jest celá pozornost naší veřejnosti obrácena ke věci, která dle mého soudu má v celém tom souboru ústavních předloh význam docela podřadný. A to jest jazykový zákon. Pro nás není jazyková otázka a jazykový zákon žádnou věcí národně-politickou, pro nás jest čistě věcí správní a dle našeho soudu jistě jazykový zákon nemůže býti ohrožením nebo upevněním naší republiky, poněvadž jím naše republika ani nestojí, ani nepadá. Ovšem my prožíváme dnes, a to se právě zrcadlí ve sporu o jazykový zákon, jisté období přelomu. Toto Národní shromáždění dokončuje své práce a před námi již vyrůstají obrysy zákonodárného sboru nového, v němž již nebudeme sami, nýbrž v němž se budeme musiti spřátelit s tím, že máme v našem státě jednu třetinu občanstva jinonárodního. Čili, jak to bylo kdesi řečeno, my se loučíme s republikou, kde dosud sami jsme vládli - to bylo krátké intermezzo - a jdeme vstříc novým politickým poměrům, kdy nebudeme sami pány domu. Když jsme chtěli jednu třetinu jinonárodního obyvatelstva ve státě míti, musíme se smířiti s tím, že tito lidé budou chtít se domáhat určitých práv a, čím více jim budeme těchto práv odpírat, tím více budeme ohrožovati vnitřní klid a klidný vývoj našeho státu. (Souhlas.) Myslím, že spor o jazykový zákon má svou určitou pikantní příchuť. Vždyť není dnes snad již žádným tajemstvím, že jsme šli na mírovou konferenci také s jednou variantou, dle které bychom měli pouze 54% Čechoslováků v naší republice a 46 % příslušníků národů jiných.

Pánové, mohli bychom proti této takřka poloviční menšině vládnout na základě nějakých takových theorií o jazykovém právu nebo jazykové praxi, jak to zde bylo přednášeno? My se musíme s tím stavem smířiti a musíme se pro vždy rozžehnati s těmi methodami národnostních bojů, které vyrůstají z rakouských poměrů. Nejsme již v Rakousku a náš poměr k Němcům nemůže býti takový, jaký byl mezi národy v Rakousku. Máme před sebou příklad, že Rakousko náleží minulosti právě proto, že nedovedlo získati národů, jež je obývaly, pro své zájmy. My víme, že jsme měli v Rakousku patrioty, kteří dobře viděli, kam poměry spějí, kteří Rakousko milovali a kterým bylo úzko z toho, že tato říše má se rozpadnouti. Tito rakouští patrioté obcházeli v politických stranách jako snílkové a idealisté a sloužili činným politikům za posměch. Takoví patrioté v naší republice se také vyskytnou a vyskytují. Nejsou to však ojedinělí snílkové, nýbrž celé společenské třídy, veliké massy, celé veliké politické strany, kterým záleží na tom, aby pro jazykový spor existence tohoto státu nebyla ohrožena. Jestliže v Rakousku tito lidé byli odbýváni posměchem, pak v naší republice tímto způsobem věci nepůjdou, poněvadž u nás to nejsou jednotlivci, nýbrž disciplinované armády, které chtějí míti republiku klidnou a zejména nemohou potřebovati, abychom do budoucnosti šli vstříc nacionálním sporům. My sociální demokraté, toho nemůžeme potřebovat, my chceme v tomto směru míti klid, poněvadž pro nás v budoucnosti v první řadě bude hlavním úkolem naší strany, politicky pracovati na pronikavých reformách hospodářských. My víme, jak velkou překážkou v emancipačním zápase dělnictva v Rakousku byly právě jazykové spory, pro něž jsme k žádné kloudné práci nemohli vůbec dostati.

Nyní bylo by třeba promluviti ještě několika slovy o tom, že věci některé, které v ústavě nejsou obsaženy, vystupují přece jen před námi jako velká otázka budoucnosti. Jsou to určitá hlediska zahraniční politiky. My víme, že mocenská base našeho státu z velké části jest a spočívá v zahraničí a že dnes antagonismus, který se projevil v lůně čtyřdohody, tuto basi probíjí. Náš poměr k dohodě zejména ukázal, že nemůžeme spoléhati na spojenectví žádného státu věčně a že tedy je třeba, abychom o těchto věcech jasně a určitě uvažovali a jednali. Podíváme-li se zejména na geografické postavení našeho státu, vyrůstá před námi požadavek, abychom působili k tomu, co snad v dnešní době by nebylo možno, aby v ohledu zahraničně-politickém ve styku se zahraničními státy naše republika byla neutralisována, abychom za všech sporů, které mohou zde v Evropě vzniknouti z nezdařeného míru Saint-Germainského, mohli býti uchráněni před nebezpečím, které by nás čekalo. (Posl. Dr. Kramář: Jako Belgie?) Ano, jako Belgie! (Posl. Dr. Kramář: Tak jako to pomohlo Belgii!)

Pánové, my budeme tedy hlasovati pro tuto ústavu, třeba že máme námitky, jež jsem zde přednesl. Demokracie, kterou nám tato ústava přináší, dává lidu pracujícímu v tomto státě nové možnosti, rozvinout svoje síly, uplatniti svoji moc, svůj vliv a pracovati pro dosažení věcí, které byly jeho snem. Doufejme, že ústava tato přinese republice naší klid a štěstí a že nám umožní dále spěti na té cestě, kterou jsme po převratu nastoupili, a že bude možno také očekávati od systému, který touto ústavou ve státě bude nastolen, lepší budoucnost.

My, pánové, jsme včera slyšeli zde citovati výrok Cromwellův s jistou škodolibostí. Já bych k tomu připomenul, že tento výrok pochází z roku 1652, že již je hodně starý, a myslím, že bychom se měli spíše ohlížeti tam, kde počínaly cesty naší české politiky. Snad spíše měla politika naše obraceti se k citátům, které bychom našli v řečech zakladatele české politiky novější doby, Dra Frant. Lad. Riegra. Jestliže Cromwell mluvil s posměchem o demokracii, pak víme, že jedním z prvních slov, která jako fanfáry letěla do politického života českého národa, byla slova Riegerova: Všechna moc pochází z lidu. Pod tímto heslem česká buržoasní politika počínala svoji cestu a proto nás naplňuje jistými pocity zvláštními, slyšíme-li, jak po 70 létech vůdce české buržoasní politiky buržoasní dospívá od Riegera ke Cromwellovi.

My víme, že na cestě demokracie je možno působiti a pracovati pro myšlenku socialismu, vůli pevnou k tomu máme. Bude třeba snažiti se o to, abychom zejména ve směru hospodářském naši republiku povznesli. Právě dnes čteme v listech, že přišla z Ruska naší vládě nabídka, abychom zahájili vyjednávání o mír. Já myslím, že mluvím jménem všeho československého dělnictva, vyslovuji-li zde ke konci své řeči přání, aby naše vláda s největším úsilím a s největší svědomitostí (Posl. Merta: A s největším urychlením!) a také s největším urychlením přikročila k tomu, abychom se dostali co nejdříve s bratrským Ruskem do přátelského poměru, (Výborně! Potlesk.) a to nejen ve směru hospodářském, na který se u nás klade největší důraz, nýbrž abychom také našli sblížení s dnešním smýšlením a s dnešním cítěním ruského národa po všech těch zkouškách a převratech, kterými ruský národ v posledních létech prošel. Já končím a prosím, abyste laskavě uvážili námitky, které jsem zde pronesl spíše pro budoucnost, než pro přítomnost. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda: Řečnická listina generální debaty jest vyčerpána a, poněvadž nebyl učiněn nějaký návrh proti zahájení debaty specielní, přikročíme ihned k debatě podrobné.

Předem žádám pana zapisovatele p. kolegu Špatného, aby přečetl návrhy, které mne došly a které vesměs nesou dostatečný počet podpisů a jsou tudíž předmětem jednání. Žádám pana kolegu Špatného, aby je přečetl.

Zapisovatel poslanec Špatný (čte):

1. § 5, II. odst., mějž toto znění:

"Barvy republiky jsou bílá, červená a modrá."

2. § 29, I. odst., 1. věta mějž toto znění:

"Vykonal-li zaměstnanec ve státních neb jiných veřejných službách, byv zvolen do N. S., slib jako člen jeho, dává se, pokud je členem N. S., na dovolenou, má po tu dobu nárok na své stálé příjmy služební mimo přídavek místní nebo činovní, jakož i nárok na postup časový. ll. odstavec budiž vypuštěn."

3. § 33 mějž toto znění:

"K vypovědění války, ke změně této ústavní listiny a jejích součástí je třeba ³/₅ většiny všech členů v každé sněmovně."

4. § 56, II. odst., mějž toto znění:

"Volen může býti státní občan Československé republiky, který je volitelný do sněmovny poslanecké a dosáhl-li 45 let věku."

5. § 76, I. odst., mějž toto znění:

"Ku platnosti volby jest třeba přítomnosti nadpoloviční většiny úhrnného počtu sněmovny poslanecké i senátu v čas volby a nadpoloviční většiny přítomných.

6. § 64 3. odst. mějž toto znění:

"Prohlašuje-li válečný stav, vypovídá s předchozím nebo dodatečným souhlasem Národního shromáždění válku a předkládá mu sjednaný mír k vyslovení souhlasu."

7. V § 121 buďtež vypuštěna slova "svědomí a". "

členů N. S. V. Dyka a dra Lukavského a soudr. na změnu znění § 14 ústavní listiny Československé republiky.

§. 11 mějž toto znění:

"Právo voliti do senátu mají všichni státní občané republiky Československé bez rozdílu pohlaví, kteří překročili 30. rok svého věku a vyhovují ostatním podmínkám zákona o složení a pravomoci senátu."