Tedy těch 45 let kombinovaných s vázanými
listinami, to jest, pánové, něco, co není
žádným darem, žádnou koncesí,
kterou nám děláte. To není nic jiného,
než jakési útočiště pro
vysloužilé předáky stran. Když
pak se na některé podíváte a vidíte
je ve skutečnosti, - oni mi nezazlí, když to
řeknu - nevidím, že by to stáří
bylo garancií jejich rozvahy a rozumnosti. (Veselost.)
Budeme míti senát takový, jak s velkou upřímností,
za kterou jsem mu velmi povděčen, řekl náš
zpravodaj, který sice nejčetnějšími
citáty snažil se dovoditi nutnost senátu a
který naposledy utěšuje všechny nepřátele
senátu tím: Neveliký rozdíl při
aktivním právu volebním sotva změní
podstatně složení jeho oproti sněmovně
poslanecké, leda že při dvojnásobném
čísle volebním menší strany budou
z něho vyloučeny.
Opravdu, šlechetněji se nemohl k těm menším
stranám kolega Bouček zachovati. (Veselost.)
Nevím, jaký jest to hřích, být
menší stranou. Vždyť z menší
strany jste vyrostli vy. Není vždycky menší
strana taková, že by nezasluhovala uvážení,
nezasluhovala úcty, že by neměla pravdu. (Výborně!)
Nové proudy jdou z malých stran. (Posl. dr Bouček:
To jsme dokázali vaší straně!) Nevím,
co jste naší straně dokázali, o tomto
thematu nemohu dnes mluviti, poněvadž by bylo trochu
obšírné. (Posl. dr Bouček: Zeptejte
se pana dra Herbena!) Račte odpustit, vy, vaše
strana jste mně dali velmi málo, poněvadž
jedním ze zakladatelů vaší strany byl
jsem já. Mojí myšlenkou bylo, vydávati
"Čas" jako týdenník, já
jsem psal prvý programový článek do
týdenníku "Času": Co chceme. Tedy
prosím, já snad měl také co dělat
se stranou, o které mluvíte a právě
proto, že byla taková a kolega Herben sám dobře
ví, jakou jsem měl účast ve všem,
říkám: nevylučujte malé strany,
malé strany mohou býti dobrodiním, když
veliké nestojí za nic. (Výborně!
Hlučný potlesk.)
Všecko to jsou zase příčiny, proč
s takou rozhodností stavíme se proti vašim
26letým.
Copak je mezi 21 a 26letým člověkem nějaký
veliký rozdíl? I když má ženu,
jest již rozumný? (Veselost.) Tedy v tom ohledu
nedovedu si představiti, jak můžete se postaviti
před svět, řekněme, na který
tolik hledíte a ukazujete, se svým slovutným
"officielle"; to ukazuje, jak se bojíte světa.
S takovým senátem, o kterém řekl pan
zpravodaj, že ten senát není nic jiného,
než druhým vydáním dolní sněmovny,
komu chcete házet písek do očí? Proč
pak potřebujeme senátu? Potřebujeme senátu
nejen pro sebe, poněvadž my to cítíme,
ale nezapomeňte, my ho potřebujeme pro cizinu. Co
pak myslíte, že ta cizina neví, jaké
my tu zákony děláme, jaká je naše
zákonodárná práce, a nestojíme
my pod kritikou ciziny, a sice velmi přísnou? Račte
odpustiti, že se bojím daleko více, nežli
neuvedení slova "oficielní" v zákoně
jazykovém, té se bojím daleko více,
poněvadž od ní závisí něco,
bez čeho bohužel nemůžeme býti,
závisí totiž od ní náš kredit
a celé naše hospodářské postavení
za hranicemi. Zrovna v senátě jsme my chtěli
míti finanční kontrolu, zrovna v senátě
jsme chtěli míti kontrolu bláznivých
zákonů, aby nám cizina pak nemusela říkat,
že děláme věci, kterým nikdo
na světě nerozumí. A teď před
cizinu předstoupíte a řeknete: "Ano,
my máme senát, a ten je zrovna takový jako
dolní sněmovna, jen místo 21letých
tam budou voliti 26letí." Což nevidíte,
jak tím škodíte našemu prestyži a
tomu, co musíme mít, totiž našemu kreditu
zahraničnímu? Pan kol. dr. Bouček o tom pochybuje.
Nechci o těch věcech mluviti, poněvadž
jsou trochu osobní a já nerad o osobních
věcech mluvím, ale co jsem slyšel o tom, co
je v Americe i v Anglii i ve Francii po jistých věcech,
které se zde staly, po změnách osobních
atd., to by vám ukázalo, že není to
prázdná fráse, co říkám.
Buďte ubezpečeni, já nemluvím o osnově
se stanoviska stranického. Já nerozumím ani,
jak je to možno, o věcech, na kterých závisí
budoucnost našeho národa nebo republiky, mysliti se
stanoviska stranického. To jest něco, co mně
prostě nejde na rozum. Kdybych věděl něco,
co jest prospěšné národu, ale škodlivé
pro stranu, nemůže býti ani na okamžik
pochybností o tom, pro co se rozhodnu. (Výborně!)
Co je strana? Strana není nic jiného, nežli
prostředek, aby se seskupili lidé, kteří
chtějí pracovati ne pro sebe, nýbrž
pro blaho republiky, a kdyby byla to strana, která chce
pracovati pro své blaho, pak nezasluhuje nic jiného,
než aby nebyla! (Výborně!) Tedy ne s
toho stanoviska mluvím, nýbrž jen se stanoviska
toho, jak se na nás budou dívat lidé za hranicemi,
od kterých závisí, jak pravím, celá
naše hospodářská budoucnost. A proto
se nedivte, pánové, že pro nás tato
otázka jest jednou z kardinálních. Jestli
v této věci nám nevyhovíte, pak máme
vědomí, že vlastně ten senát,
který děláte, není žádný
senát, nýbrž že je to jen odvar poslanecké
sněmovny, který nám není pražádnou
garancií, který nám naopak škodí.
A proč škodí?
Poněvadž sněmovna poslanecká ztratí
poslední zbytek autokritiky, neboť se bude spoléhati
na senát, dovolí si všechny extravagance, poněvadž
bude věřiti, že to senát napraví.
(Posl. dr Bouček: Pojďme tam spolu!) Já
nevím, kam vy půjdete, pane kolego, já prozatím
půjdu do poslanecké sněmovny! (Výborně!
Veselost. Posl. dr. Bouček: Vy se bojíte mé
kritiky?) Já se žádné kritiky nebojím,
poněvadž když ji zasluhuji, jsem za ni jen vděčen,
neboť na neomylnictví jsem si nezvykl. (Výborně!)
Kdybych si byl zvykl na neomylnictví, byl bych pro vázané
kandidátní listiny ve své straně a
já jsem byl proti. (Výborně!) Tedy
nutné autokritiky u sněmovny již nebude, a
co bude pak váš senát dělati? Ten se
nebude moci dobře postaviti proti sněmovně
poslanecké, když nebude ničím jiným,
nežli výronem týchž vázaných
kandidátních listin stranických, a tak proti
tomu, co udělají tytéž strany v poslanecké
sněmovně, nebude senát moci udělati
ničeho. Ztratí všechnu autoritu. Kdybyste aspoň
do senátu byli nechali individuální volby,
rozuměl bych tomu trochu, ale i tam dali jste tytéž
volby, i tam komandujete lidi z týchž stran do jedné
i druhé sněmovny, vojáky jednoho komanda
a, jak ti vám mají být zárukou dobrého
zákonodárství, tomu nerozumím. (Výborně!)
Co jste udělali tímto usnesením, co jste
udělali vázanými listinami, to znamená
jenom úplné pokažení demokratičnosti
naší ústavy. To není stranicky zbarvený
úsudek. Já jsem to byl, který jsem navrhoval,
aby presidentu bylo dáno jmenování důstojníků.
Proč jsem to udělal? Přece ne ze stranických
důvodů. Já se naopak bojím toho, aby
naše armáda nebyla stranická, já chci,
aby byla vlastenecká a republikánská. (Výborně!)
Proto se bojím, aby do jmenování důstojnictva
nebyly zanášeny stranické momenty.
Pánové! Jednou můžete mít ministra
Národní Obrany vy, po druhé zas někdo
jiný. Kdyby každý ministr N. O. jmenoval důstojníky
podle toho, jak se mu to hodí do strany, pak - račte
odpustit - je po armádě.
Proto chci, aby jmenování všech důstojníků
dostala do rukou autorita, která musí býti
nad námi nade všemi, která musí být
nad stranami a která ve všem musí vidět
prospěch republiky a ne prospěch jednotlivých
stran. (Výborně!) A já tím
také chci, aby bylo odstraněno něco úžasného,
aby bylo odstraněno strašné hospodaření
v ministerstvu N. O., o kterém si ještě promluvíme.
/Chci, aby bylo odstraněno, že člověk
vidí jeden den lidi v civilu a druhý den vidí
je již v uniformě bůh ví, s kolika štráfky
na rukávě. To jsou nemožné věci.
Tak se to nedělá, to není žádná
armáda. My armády, prosím, budeme velmi potřebovat.
Jestli jste slyšeli výrok pana Zamorského o
té nejpopulárnější válce
s Polskem a jestli nejste dosti věřícími,
abyste věřili všem telegramům Lenina
a Trockého z Moskvy a jestli nevěříte
ujišťování p. Horthyho et consortes, že
oni se všemu podrobí, jestli tomu všemu nevěříte,
pak víte, že musíme míti velmi silnou
armádu, abychom si uhájili svou samostatnost proti
každému; a to není možno, když u
nás bude rozvrácena armáda stranictvím.
Proto chceme, aby nad ní bděly ne strany, nýbrž
aby nad ní bděl ten, který má důvěru
nás všech - president. (Výborně!)
A já doufám, že minoritní votum, které
podal pan kol. dr. Bartošek, bude většinou
zamítnuto.
To jsem řekl jen tak mimochodem, poněvadž to
byl můj návrh, který jsem učinil,
a já se vracím ještě k třetí
myšlence, kterou jste deformovali, totiž k zdravé
myšlence decentralisace, o níž nebude dojista
mezi námi sporu, ale spor musí býti a to
velmi vážný o to, jak jste tuto zdravou myšlenku
ve svém zákoně o župním zřízení
provedli.
My ještě před převratem mluvili jsme
o otázce ustrojení budoucí naší
republiky. Byla to jedna z těch idejí, které
jsem měl a s kterými jsem stále chodil, když
jsem měl tolik svobodného času k přemýšlení.
Myšlenka malých administrativních celků,
administrace okresů, přiblížení
státní správy úplně k občanům,
starání se státní správy o
všechny potřeby malých okresů, je myšlenka,
kterou jsem měl již tehdy a kterou skutečně
v tomto zákoně velice vítám. Já
také vítám myšlenku větších
administrativních celků, poněvadž jsem
přesvědčen, že není možno,
aby byla intensivní státní péče
odborná v tak malých celcích administrativních
jako byla naše okresní hejtmanství. Na tuto
státní odbornou činnost kladu však pro
veškerou administrativu a budoucnost největší
váhu. Takový státní inspektor živnostenský,
agrární, tovární, hygienický,
školský ve větším okresu - řekněme
v župě - může býti zárukou
nejintensivnější práce. Víme,
že všechny naše svobodné korporace trpí
svou svobodností. Jen pevnou organisací státní,
která může dávati orgány i počiny
i myšlenky, jen tou se zajistí, aby všecka tato
společenstva, všecky ty organisace pracovaly jedním
duchem, s velkou intensitou a přizpůsobením
se místním poměrům.
Tedy s tím se vším souhlasím. Ale všechno
toto jste deformovali, pánové, tou nešťastnou
nenávistí k zemím. To jest zase jeden exemplář
vašeho starorakouského myšlení. Vy se
nedovedete vybaviti ze starorakouských názorů,
kde se Vám stále tvrdilo se strany Němců
a Vídeňáků, že Čechy jsou
tak ohromným administrativním celkem, že nemůže
existovati a býti spravován. A tu ne, abyste učinili
tuto zemskou administraci lehčí a snadnější,
ne, vy prostě zahazujete země. V tom jest jistá
tradiční nenávist k našim historickým
celkům, zejména ze strany socialistů, kteří
v tom byli tolik pod vlivem vídeňských soudruhů.
Ale v této věci my nejsme vašeho názoru.
Díváme se na věc tak: My milujeme svou českou
zem tak, jak jsme ji byli zvyklí milovati po tolik let
a jak jsme za ni tolik bojovali. Já jsem přesvědčen,
že naši Moravané zrovna tak milují svoji
Moravu. (Posl. Juriga: Slováci Slovensko!) My však
přes tu lásku k Čechám a Moravě
přímo vášnivě milujeme republiku
a totéž myslím o Slovácích. (Výborně!)
Snad nerozumím dobře poměrům slovenským,
ale jedno bych řekl: Slovensko nebylo, byla jedině
Maďarie. Vy jste žili v centrálním státě,
kde z vás vyháněli s větším
úspěchem než u nás lásku k tomu,
co bylo vaše. Mně se zdá, že jest něco
analogického mezi vámi, jako mezi Rusy a Slovanstvem.
Když jsem byl poprvé v Rusku roku 1890 a viděl
jsem mnoho lidí, mluvil se všemi stranami, representanty
všech směrů, řekl jsem si "Rusko
nebude slovanské, dokud nebude ruské", poněvadž
v Rusku nacionálně necítili, po mém
soudu nemohli býti také Slovany. Nemáme tedy
také my nic míti proti tomu, aby se vypěstovala
na Slovensku láska ke Slovensku (Výborně!),
a touto láskou ke Slovensku láska k republice. (Výborně!
Potlesk.)
A proč, pánové? Já vám to řeknu
docela upřímně. Láska ke Slovensku
jest nemožna bez lásky k republice. Kdyby nebylo republiky,
nebude Slovenska. (Tak jest!) Jediná záchrana
Slovenska je v republice. (Tak jest!) Když se dostanete
k Maďarii, vezmou vám přes všecky sliby
všecko, budou vás maďarisovat a vezmou vám
vše, co máte, všecku vaši svobodu. (Výborně!)
Vaše jediná záchrana, spása vaší
samostatnosti, vás i lásky ke Slovensku je v naší
republice a nikde jinde. (Výborně! Potlesk.)
A proto já pro svoji osobu se vaší lásky
ke Slovensku nebojím. Já myslím, že
z toho se vyvine skutečně vřelá, upřímná
láska k republice. (Tak jest!) Ale ovšem jedno
musí býti: jednota republiky ve všech věcech,
kterých republika potřebuje ke své síle
a moci, musí býti naprosto zachována (Tak
jest!), tam nesmí býti v ničem nejmenšího
ustupování. Proto nesmí býti u nás
žádných zvláštních parlamentů,
které by podlamovaly naši jednotu (Výborně!),
to bylo by hříchem. Ale to, abychom administrativně
dali možnost, aby se země spravovaly a sice, rozumí
se samo sebou, pod dozorem centrální vlády,
- to, myslím, není žádným nebezpečím,
naopak, mně se zdá, že v těchto věcech
ten, kdo rozumně a s láskou vyjde druhému
vstříc, že si jeho srdce spíše
získá, daleko více, než násilnou
reglementací nebo vynucováním něčeho,
co mu jest odporné. To platí nejenom pro život
jednotlivcův, to platí také pro život
státu. Proto si myslím, že bylo by dobře,
abychom byli zachovali celky historické, jak se vyvinuly,
a abychom neměli nic proti tomu, aby se u vás, na
Slovensku, vyvinula láska ke Slovensku (Posl. Juriga:
Samospráva Slovenska!), neboť budeme-li dělati
dobrou politiku, ukážeme-li vám, že všecko,
co děláme, děláme z lásky k
vám, abychom vám skutečně pomohli,
a ne, abychom vás vtěsnali do nějakého
centralistického chomoutu, jsem přesvědčen,
že sami k nám přilnete (Výborně!
Potlesk.), poněvadž uvidíte v nás
záruku své vlastní svobody. (Posl. Juriga:
Bez centralistického chomoutu!)
Ale rozumí se samo sebou, k tomu jest potřebí
něčeho. Tak, jak bylo župní zřízení
intendováno, bylo by naprosto nemožné a nemyslitelné.
Vy víte, že podle původního vládního
návrhu, - říkám to ke cti vlády
velmi rád a ochotně to uznávám, protože
si vláda stěžuje, že jsme vždy proti
ní - že vláda nechtěla mít ze
žup korporace politické a její původní
návrh byl, aby byla politika ze žup vůbec vyloučena,
a to byl jedině moudrý a zdravý názor.
To, co se později z toho stalo, že župy měly
mít poslance, že župy měly míti
právo mluviti o věcech, které se týkají
interesů celostátních, to by udělalo
ze žup malé parlamenty a my bychom měli v Čechách
dva německé parlamenty, kde by snad nebyl žádný
aneb jeden Čech, který by jim mohl odpovídati.
Co by z toho bylo, můžete si představiti.
V tom ohledu jsem velice vděčný výboru,
že přistoupil na moje stanovisko, že župy
odpolitisoval. Ale na tom není dosti. My musíme
odstraniti vůbec každou myšlenku, že župa
jest institutem politickým. Župa není a nesmí
býti ničím jiným, nežli orgánem
správním, orgánem administrativním.
Potom vykoná svůj úkol, jinak není
k ničemu. A tu myslím, že to, jak jsme u nás
udělali župy, jest věcí naprosto nemožnou.
Viděli jsme dnes, co bylo zde před sněmovnou.
Když to bude potřebí, přijdou ze všech
osadních měst. Vy jste utvořili župu
jako jest Praha, která jest monstrum, spojili jste Český
Brod, Kolín s Počáteckem a Kamenicí
n. Lipou; představte si ty ohromné rozdíly
hospodářské a sociální.
Ty mají pracovat dohromady! To je přímo komické.
Vy jste zcela zbytečně rozjitřili různá
města. (Tak jest!) A proč? Protože jste
dělali župy, o nichž jste mysleli, že budou
politické, a proto jste je musili zkonstruovat tak, jak
jste je zkonstruovali, udělali jste župy, které
jsou nepřirozené. Vy jste udělali župu
v Jičíně a Mělničtí
si naříkají, že se tam nedostanou a,
když ji uděláte v Boleslavi, naříkají
druzí, že tam nemohou dojet.
Pánové, vždyť, neklamejme se, přes
všechnu centralisaci železniční se u nás
v Čechách a dojista i na Moravě, kterou méně
znám, vytvořily jisté celky hospodářské,
komunikační, které mají tytéž
sociální podmínky a vytvořily jistý
historický celek. Proč nedělati z těchto
historicky se složivších útvarů
župy, proč nedělati župy dlouhým
hospodářským životem zcelené?
Udělejte menší župy, jak jsem to navrhoval,
tam se bude pracovati intensivně, poněvadž
nebude různorodé prostředí, ve kterém
bude nutno pracovati. Budete pak moci ukojiti všechna tato
historicky oprávněná přání
jednotlivých měst, která skutečně
si zasluhují, aby jejich přání byla
respektována. Já Vám říkám,
že snad bylo potřebí, jak říkáte,
udělati volební okresy větší.
Dobrá, my se tomu podřizujeme, ačkoliv volební
okres pražský jest přímo monstrum, ale
rozdělení žup je věc, která je
naprosto nemyslitelná a neudržitelná.
Nezadržíte živelního odporu jen měst
a celých krajin. Vy nemůžete nechati takovou
župu pražskou, to jest nemožné. Takový
správní nonsens nemůže trvati. Vy musíte
to předělati. A tak se mi všechno zdá,
že, kdybychom to provedli ještě nyní my,
že by to bylo to nejlepší, že bychom skutečně
uklidniti rozhořčení v Čechách
a prospěli věci, samé župní instituci.
Bylo by zdravo a daleko vhodnější pro intensivní
správu, vytvořiti župy menší, nežli
župy, jaké máte dnes. Vezměte si lidi,
kteří tomu rozumí. Vláda má
také výtečné odborníky a, když
bude vědět, jak to má udělat, dojista
to udělá a my budeme moci do všech měst,
které historicky tvořily centrum pro celé
okolí hospodářské a kulturní,
dáti župní sídla - pamatujte na školy,
gymnasia a na všechno ostatní - a my budeme moci udělat
župy, které budou skutečně života
schopným organismem. A pak si udělejte centrální
správu v zemi a uvidíte, že půjde naše
administrace přes to, co vám říkali
ve Vídni Němci, že je to takový ohromný
celek, výtečně. Jak? Jedná se o to,
abyste odlehčili zemské centrální
správě. Pan dr. Meissner po mých vývodech,
které jsem měl proti těm velikým župám
a proti zničení autonomie zemské, měl
velmi dobrý nápad, který já velmi
ochotně přijímám, totiž, aby
se v každé zemi utvořila smíšená
instance ze zástupců vlády a ze zástupců
zemského svazu župního, která by byla
nejvyšší instancí administrativní
justice. Tím by se vlastní politické správě
zemské velmi ulehčilo, a ta by mohla i v administrativním
celku tak velkém, jak jsou Čechy, pracovati velmi
expeditivně. A nepřetrhali byste tím historické
kontinuity ve správě, která je tak důležitou.
To jest myšlenka, která by mohla uspokojiti, myslím,
všechny, kdo jsou pro decentralisaci, i všechny, kteří
chtějí centralisaci tam, kde toho potřeba
státu nutně vyžaduje.