Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Působnost župních zastupitelstev jest dále působností normotvornou. Župní zastupitelstva mohou totiž v určitých případech, usnese-li se na tom Národní shromáždění v určitých zákonech a svolí-li potom anebo provede-li to vláda, vydávati zvláštní prováděcí předpisy k těmto určitým zákonům pro obyvatelstvo svého území. (Předseda Tomášek ujímá se opět předsednictví.)

Působnost v tomto směru jistě bude v budoucnosti v určitých otázkách zákonodárných uplatňována, kromě dalšího oboru působnosti v tomto směru, že župní zastupitelstva mohou vydávati a budou také nucena vydávati zvláštní předpisy, nebo statuty, jimiž se mají říditi správy těch podniků a zařízení, která ve svých oblastech zřídí, a že mohou kromě toho vydávati zvláštní předpisy pro hospodářství obcí a podřízených jim okresů. Kromě toho jest působnost zastupitelstva jurisdikční, která obstarávána bude orgány, zřízenými na základě zvláštního zákona, o němž bude rovněž v nejbližších dnech jednáno. Zřízena budou totiž župní zastupitelstva zvláštní, t. zv. jurisdikční senáty, sestávající z úředníků státních a ze zástupců občanstva, volených župním zastupitelstvem. Jest třeba při posuzování celého toho reformního díla vždy vzíti k ruce zákon o těchto jurisdikčních senátech, abychom došli k přesvědčení, že na poli skutečné samosprávy a na poli součinnosti a pronikavého vlivu občanstva na celou veřejnou správu, byl tím učiněn ohromný krok dosud nikde jinde neuskutečněný, neboť občanstvu bude poskytnuta příležitost a možnost, súčastniti se na jurisdikci, na poli, které dosud bylo... (Nepokoj.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Malypetr (pokračuje): ... vyhrazeno jen správním úřadům, do jejichž rozhodování byly velmi mnohé a velmi oprávněné stížnosti. Ovšem podrobná úprava celého řízení a podrobná úprava instančního postupu může býti provedena teprve zvláštním zákonem až po vykonání všech velmi rozsáhlých přípravných prací, kterých tato reforma celá bude vyžadovati.

Kromě toho jest působnost župního zastupitelstva ještě působností poradní a v tom směru mohou zastupitelstva podávat své posudky úřadům jednak, budou-li o to dotazovány, jednak mohou snažiti se o to právem, které jest jim zabezpečeno tím, že mohou vznášeti na předsedu svého, župana, dotazy, žádati od něho vysvětlení o provádění a chodu veřejné správy.

Při projednávání osnovy zákona v ústavním výboru došlo k řešení celé řady otázek, jimiž se zabývala také naše veřejnost velmi účinně, a sice otázky základní, je-li vůbec třeba, aby takovéto nové útvary na poli veřejné správy byly u nás zřízeny a není-li zejména se stanoviska národních našich zájmů povážlivo, zrušiti krátkým způsobem vše, co dosud se tu vytvořilo, porušiti kontinuitu úplně se vším tím, co tu bylo a co - jak jsem si dovolil již říci - vykonalo své doby velmi zdárně svůj úkol, a neměla-li by se v důsledku toho reforma veřejné správy postaviti na docela jiné základy. Konkrétně a krátce řečeno, šlo o to, má-li býti touto reformou veřejné správy zachována zemská samospráva, mají-li býti jednotlivé země, Čechy, Morava a Slezsko, udrženy jako zvláštní správní celky, či má-li stát ke svému styku s občanstvem použíti cesty, o níž jsem se již podrobněji byl zmínil.

Vážené shromáždění! Tato otázka rozvířila velmi dlouhé a obsažné debaty i v klubech samých a my všichni byli jsme svědky toho, že i v jednotlivých klubech tohoto sl. Nár. shromáždění rozdělovalo se mínění o nutnosti, zachovati zemskou samosprávu nebo vzíti za základ tento systém. Při referátu p. dra Boučka bylo již o tom mluveno se stanoviska zájmů celostátních a bylo by proto zbytečno, kdybych opakoval důvody, které tu byly předneseny a které mluví proto, že ve státě našem, ve státě poměrně malém a tak položeném, jakým je republika naše, je správno, starati se o uskutečnění jediného cíle, totiž vybudování správy jednotné, z jednotného střediska řízené, při zachování rozumné decentralisace při výkonu správy samé, ale odstranění všeho, co by mohlo v budoucnosti jakýmkoli způsobem vésti k rozeskupení jednotlivých středisk našeho státu na zvláštní, více nebo méně soběprávné celky.

Určitá ustanovení osnovy tohoto zákona však upomínají na bývalou samosprávu zemskou tím, že ze žup zřizují se t. zv. zemské župní svazy a že tyto sbory pověřují se působností tou, na kterou by jednotlivá zastupitelstva sama o sobě nestačila a jejichž důležitost a význam jest takový, že přesahuje zájmy obyvatelstva té které župy a jejichž důležitost jest taková, že jest významná pro větší část území jednotlivých zemí.

Vážené shromáždění, mám za svou povinnost říci, že tento oddíl navrhované reformy jest výsledkem kompromisu mezi názory, o nichž jsem se stručně zmínil, totiž názory o prospěšnosti samosprávy zemské a názory o tom, že samospráva zemská, kdyby byla v takovém rozsahu zachovávána, nebyla by veřejné správě naší republiky prospěšnou. A tímto ustanovením to, co opravdu může býti nazváno samosprávným, tím, co jinak bylo a jest těmito zákony dáno do správy obyvatelstva prostřednictvím jeho volených zástupců, bylo i zde ponecháno také pro celky, tedy pro jednotlivé země a musí býti ponecháno dalšímu vývoji, by prokázal, je-li či bude-li tohoto i pro budoucnost potřebí, jakým způsobem se působnost a činnost těchto svazků zemských osvědčí a nebude-li snad později, v další budoucnosti třeba vůbec je vybudovávat i dále a opatřiti jim možnost působnosti a činnosti rozsáhlejší nebo nebude-li třeba je zrušiti a přenésti jejich působnost jednak zpět na jednotlivé župy a jednak do centrálních úřadů státních. Okresní výbory a okresy, o nichž jsem se již zmínil, jsou těmi obyvatelstvu nejbližšími jednotkami správními, působnost jejich jest obdobná působnosti župních zastupitelstev, ovšem menšího rozsahu, přizpůsobená potřebám obyvatelstva menších území a bylo dokonce také uvažováno, neměly-li by býti tyto okresy pouhými exponenty správy župní, neměly-li by přestati existovati jako osoby právnické, takže by byly jen takovým dalším článkem, úplně zapadajícím do rámce župní správy a tvořícím jejich součást. Jestliže však může se někde mluviti o určité kontinuitě na poli veřejné správy, jest jí tu třeba v tomto případě a soudím, že by nebylo správné, kdyby to, co obyvatelstvu je nejbližší, tedy jeho zastupitelský okres, takovým způsobem byl skoro úplně shlazen se světa, a kdyby na místo jeho nastoupil jemu přece poněkud vzdálenější úřad župní, který bude sice míti velmi široké pole působnosti, ale bude přece jen obyvatelstvu území, jež bude spravovati, daleko cizejší, než-li vlastní jemu bližší okres.

Tedy tyto zásadní otázky byly rozřešeny tímto asi způsobem a kromě nich ovšem byla tu ještě celá řada otázek jiných, podrobnějších, které veřejnost naši anebo alespoň některé její části zajímají. Než dotknu se toho, co vzrušilo veřejnost naši co nejhlouběji, a sice samotného rozdělení župního, upozorňuji na odstavec zákona, který jedná o převzetí úředníků samosprávných do služeb státních a který byl předmětem opětovných a opětovných jednání a úvah subkomitétu a plena ústavního výboru a jehož poslední znění vyšlo z těchto jednání, jak jest v předložené osnově. Ústavní výbor byl při tom postaven před rozhodnutí o následujících otázkách: Předně, že jest potřeba, aby úřednictvo dosavadních samosprávných sborů přešlo do služby státní jako úřednictvo státní, a dále že jest potřeba učiniti opatření, aby úřednictvo to nebylo na svých nabytých právech poškozováno. Kdyby to bylo bývalo možno učiniti nejkratším nějakým způsobem, prostě tím, že by toto úřednictvo bylo přešlo do služby státní se všemi nabytými těmito právy, jichž plnění by byl vzal na sebe stát, bylo by toto ustanovení velmi jednoduché a velmi snadné. Avšak ohled správy státní na vlastní úřednictvo a vědomí, že úpravy služebních poměrů samosprávných úředníků dály se docela jiným způsobem, než jak tomu bylo u úřadů státních, že podmínky služební jeho jsou tu různé, vedlo k tomu, že musela tu býti navrhována opatření, která by, jak jsem řekl, umožnila státní správě toto převzetí a na druhé straně zajistila úřednictvo v jeho nárocích. To, doufáme, podařilo se tím způsobem, že úřednictvu tomu, jehož záslužnou práci na poli samosprávy samé i na poli národním všichni, kdo ve samosprávě byli činni, zajisté vděčně uznávají, má býti zabezpečeno zachování jeho nároků, když nelze podle prohlášení vlády učiniti to státem samotným, těmi korporacemi a útvary, které budou nástupkyněmi bývalých samosprávných úřadů a sborů. Stručně řečeno: stát převezme na sebe jen to, co odpovídá stejným asi požitkům, právům a nárokům vlastního úřednictva.

Všecko, co jest více, mají nésti a ponesou oni nástupci těch bývalých sborů, v nichž úředníci byli zaměstnáni. Ovšem v zákoně jest výminka, která snad by mohla vzbuditi obavy dotčených a sice v tom, že nové tyto sbory a ústavy mohou se do 6 měsíců ode dne svého ustavení usnésti o tom, do jaké míry ponesou tyto zvýšené náklady, vyplývající z těchto zvýšených požitků jejich bývalého úřednictva. Ale usnesení o tom, totiž možnost toto usnesení učiniti a možnost nějakým způsobem snad změniti něco na tom, co se stalo dříve, jest v zákoně omezeno tím, že může se tak státi jen tehdy, staly-li se úpravy rázem docela mimořádným způsobem, který neodpovídá způsobilosti a služební době oněch zaměstnanců se zřetelem k rovnocenné službě státní.

Mám za svou povinnost opět zde zdůrazniti, jako je již ve vytištěné důvodové zprávě, že úmyslem zákonodárce v tomto případě je, aby jen tam, kde staly se nějaké úpravy z ohledů zvláštních, způsobem křiklavým a tím velice nepoměrným ke všem ostatním podobným úpravám služebních požitků, aby mohla býti učiněna náprava v tom smyslu, že by toto plus požitků dotčených zaměstnanců bylo přivedeno do souladu s požitky zaměstnanců téže kategorie u ostatních samosprávných sborů a korporací, a že není nikterak úmyslem zákona, těmto nástupcům těchto sborů dáti možnost, aby snad způsobem lehkovážným, mohli se tu dotknouti práv nabytých, práv, která musejí býti dotčenými zachována. Zákon sám jest zákonem zakládajícím a tvořícím organisaci těchto nových úřadů.

A z povahy věci samé vyplývá, že v něm je řada ustanovení, která přímo poukazují na to, že nemůže býti tento zákon uskutečněn a proveden v nejbližší době, že jest potřebí dlouhých prací a dlouhých příprav, aby přechod byl proveden tak, aby nebyla porušena správa, aby nenastalo tu nějakých nesrovnalostí a nějakých disharmonií. A proto zákon obsahuje v mnohých svých ustanoveních, že to neb ono bude provedeno cestou nařizovací.

Skutečné provedení takovéto dalekosáhlé reformy a uvedení v život těchto nových správních úřadů vyžaduje dlouhého času a dlouhých příprav a určitého postupu. Není možno domnívati se, že by se daly uskutečniti všechny tyto úřady v republice najednou, jedním rázem; naopak lze očekávati, že úřady ty budou vznikati a tvořiti se jen postupně. A proto musí býti ponechána v zákoně možnost k tomu, aby v této přechodné době byla nařizovací cestou vykonána všechna ta opatření, jichž v tomto směru jest potřeba.

Řekl jsem již, že nejživější zájem v nejširších kruzích veřejnosti vzbudila v zákoně vzpomenutá příloha A), příloha, která ustanovuje počet, území a sídla jednotlivých žup. Tato příloha, vyplývající z pečlivé a dlouhé práce, vykonané v příslušných ministerstvech, byla předmětem dlouhého jednání ústavního výboru, a zejména otázka sídel jednotlivých žup stala se předmětem opětovného a opětovného jednání. Jako referent jsem povinnen říci, že ústavní výbor snažil se při této práci zachovati nepředpojatost do krajnosti a luštiti otázku s hlediska nejširších zájmů státních. Pokládám za svou povinnost zdůrazniti, že zejména, pokud se týče župy první převládalo v ústavním výboru mínění, že cestou zákona bude potřeba dalšího vybudování této župy a další její úpravy a že není vyloučena možnost, že tato úprava bude provedena zřízením snad i nových žup z tohoto území podle zájmů veřejné správy a podle zájmů obyvatelstva. Bylo by si jen přáti, aby budoucímu zákonodárnému sboru bylo poskytnuto dosti možností, aby v klidu a nerušen nejrůznějšími zjevy našeho veřejného života, mohl dále pracovati a budovati na tomto vážném a dalekosáhlém díle, které, bude-li dobudováno do svých konců, přinese zajisté nejen republice samé, ale i obyvatelstvu velmi cenné prospěchy.

Vedlo by příliš daleko, kdybych o všech podrobnostech, jež snad by bylo třeba ještě zdůrazniti, měl se zmiňovati. Upozorňuji na přiloženou zprávu vlády, která byla velmi cennou pomůckou při sdělávání této osnovy zákona a kde snesena jest bohatá látka a posouzení velmi obsáhlé a podrobné celé správy naší a všech systémů v bývalé monarchii, i všech jeho vad, a všech jeho předností.

Já jménem ústavního výboru, vážené shromáždění, doporučuji tuto osnovu k schválení a prosím, aby při posuzování jejím nejen se strany vážených pánů členů tohoto sboru, ale i z celé naší veřejnosti bylo na toto dílo hleděno jako na nutný důsledek toho ohromného převratu, který prožíváme získáním naší samostatnosti, důsledek, který vyžaduje vybudování řádné, správné a spolehlivé veřejné správy, který ale vyžaduje také, aby v obyvatelstvu uplatnilo se přesvědčení, že obyvatelstvo samo má nejen řadu požadavků a přání vůči státu, ale že obyvatelstvo samo má také řadu velkých povinností vůči státu samému a sice nejen jako celek, ale i každý jednotlivec z nás.

Řekl jsem již, že bylo řečeno, že správná administrativa a samospráva jest nejbezpečnějším základem státu. To jest třeba míti vždy na paměti a pak jistě nebude obavy, že by naše republika mohla se dostati do nesnází, že by mohla přijíti do rozpaků. Vždycky bude bezpečně chráněna, jestliže obyvatelstvo její bude si vědomo, že získáním samostatnosti, zřízením republiky, dosáhl národ československý toho nejvyššího stupně samosprávy, neboť vyplnění našich tužeb a snah po státní samostatnosti jest uskutečněním té nejdalekosáhlejší samosprávy vůbec. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda: Přerušuji schůzi za tím účelem, aby jednak mohlo býti tady vyvětráno a za druhé, aby bylo umožněno také pánům stenografům, aby načerpali nových sil a posílili se. Přerušuji schůzi na 1¹/₂ hodiny, tedy započne schůze ve tři čtvrtě na pět.

Předseda (zvoní): Zahajuji opět schůzi.

Sděluji, že jako zmocněnec vlády podle § 43. jedn. řádu, je přítomen odborový přednosta ministerstva vnitra dr. Hötzel a min. rada dr. Bobek.

Přistupujeme ke generální debatě. Jako řečníci jsou zapsáni: Proti předloze p. dr. Kramář, pro p. dr. Markovič, dr. Viškovský, dr. Bartošek a Stivín.

Uděluji slovo prvnímu řečníku proti, p. kol. dru Kramářovi.

Posl. dr. Kramář: Slavné Národní shromáždění!

Když jsme snili o své samostatnosti, dojista se nám všem zdálo, že usnášení se o naší první, základní ústavě naší republiky bude pro nás všechny dnem slavnostním. Bohužel, necítíme toho slavnostního naladění. Z nás všech je tak dithyrambicky naladěn jen pan zpravodaj. On sice, jak slyším - já jsem bohužel neměl možnosti, abych ho slyšel - již opravil jednu věc, kterou řekl ve své zprávě a já to loyálně beru na vědomí, ale já přece jen musím, aby to bylo pro všechnu budoucnost konstatováno, velmi rozhodně protestovati proti tomu, co mu snad v jeho dithyrambickém nadšení vyklouzlo z péra - chci věřiti, že nevědomě - totiž to, kde říká o našem hlasování o § 121. o odluce církve od státu: "Citovaná věta narazila u stran katolické-lidové a nár.-demokratické na odpor. Církev katolická stojí totiž na stanovisku svrchovanosti církve nad státem." Z tohoto textu by bylo možno souditi, že my jsme byli proti návrhu, tuším p. kol. dr. Bartoška, protože bychom uznávali supremacii církve katolické nad státem. Já musím to co nejrozhodněji odmítnouti, a sice proto, poněvadž jsme v debatě všichni, a zejména já, stáli na stanovisku, že my, jako ve všem, uznáváme naprosto nade vším, co ve státě jest, nad každou institucí supremacii státu, a nemůže tedy býti ani řeči o tom, že bychom my byli přiznali supremacii církvi. Ostatně já myslím, že od Benedikta VIII. již uplynulo několik století a že také v této příčině církev, i kdyby si to v duši přála, přece jen to nebude učiti. (Posl. dr Hruban: To není názor církve!) Ale ostatně já toto kol. dru Boučkovi odpouštím, a sice za skvostný citát, který mu uklouzl - já aspoň myslím - v jeho citovací vášni, totiž tam, kde na str. 4. důvodové zprávy mluví o Cromwellovi: "Cromwell r. 1652 vyslovil se o poslancích velmi příkře: Nelze jich udržeti v hranicích spravedlnosti nebo rozumu. Jsou svrchovanou mocí v národě, nikomu nezodpovědní, a poněvadž není moci jim koordinované nebo vyšší, není nikoho, kdo by je kontroloval nebo řídil. Nevyskytne-li se nějaká autorita, nebo moc tak silná a vysoká, aby je zkrotila, uvedla věci do lepšího pořádku a učinila konec dosavadním nehoráznostem, nebude lidský rozum s to, uchrániti nás zkázy." Kdybych já to byl citoval, bylo by to se mnou velmi zle dopadlo. Takto to udělal dr. Bouček a my mu můžeme za tento citát jen poděkovati. (Posl. dr Bouček: Si duo faciunt idem, non est idem!) Nemám nic proti tomu, skutečně si duo faciunt idem, non est idem. Právě proto říkám, že kdybychom to byli udělali my, velice by se nám to vytýkalo, ale pro nás všechny jest jistě tento citát neobyčejně zajímavý.