Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Já jsem, vážení pánové, sám navrhl, abychom zachovali jednak poměrné zastoupení s institucí druhého skrutinia, na druhé straně však by bylo dosaženo toho, že volič není nucen voliti, že odevzdávaje kandidátní listinu, obsahující mnoho jmen, není nucen voliti kandidáta, který mu není vhod. Navrhl jsem systém, - něco podobného, ale přece jen odchylného bylo uzákoněno ve Francii - který znamenal rozložení našeho způsobu volení na prvek, že by volič volil jen jednoho kandidáta. Volební kraj by se rozdělil na tolik obvodů volebních, kolik má být ve volebním kraji voleno poslanců a náhradníků. Každá strana by přikázala do takového volebního obvodu onoho kandidáta, jednak který tam má vliv, a jednak podle výhodnosti tohoto volebního obvodu.

Tyto volební obvody by musely býti stejné, musely by býti měněny před každou volbou podle celkového počtu voličů, neboť by musel býti přikázán každému volebnímu obvodu stejný počet voličů. Výhoda by byla ta, že by volič volil toliko jednoho poslance a rozhodl by se pro toho, který by mu vyhovoval buď strannicky nebo osobně, krátce a dobře, nebyl by volič nucen odevzdati hlas pro více osob a zejména pro tu, se kterou nesouhlasí. Zde by svoboda a vůle voličova byla chráněna do nejmenších důsledků.

Hlasy, které byly odevzdány pro určitou stranu, by se pak sečtly, podle celkového počtu hlasů by dostala strana mandáty a zvoleni by byli uvnitř jedné kandidátní listiny ti, kteří dostali nejvíc hlasů. To by byli ti, kterým strana přikázala nejlepší obvody. Co by to bylo? Místo pořadí by pak byly volební obvody a zase, co strany dělaly před tím a dělají teď, dělaly by i nadále. Před tím strany ty osoby, které chtěly mít určitě zvoleny, dávaly do volebních okresů lepších a nadějnějších a osoby, na jichž zvolení takového interesu nebylo, dávaly do volebních okresů beznadějných.

Tentokrát však otázka náhradníků je poněkud vážnější, otázka pořadí je poněkud důležitější. Nezapomínejte na senát, na volební období 8leté, nezapomínejte, že tam musí býti voleni toliko starší, že tedy pořadí pozdější neznamená, že by se tam měly dáti osoby, které nepadají v úvahu, nýbrž osoby tyto mohou velmi snadno během 8letého období nastoupiti na místo senátora odpadnuvšího a tu je třeba i při výběru jich býti velmi opatrným. Ve skutečnosti by i ten systém, který jsem navrhoval, nic jiného neznamenal a zase bychom se octli - a to byl také důvod, proč tento námět byl stranami zamítnut - v oněch nešťastných okresových kandidaturách, jenže ty okresy by byly ještě menší.

Velectění pánové, prosím, analysujte trochu volební právo, které zde dáváme. Zavádíme druhé skrutinium, při němž může strana navrhnouti kandidáta, který sice byl kandidován, ale který třeba nedostal ani jediného hlasu, pro něhož to je theoreticky mluveno - ve volebním kraji, kde byl kandidován, nevyslovil se ani jediný volič. Pánové, nepodceňujte to! Představte si, že půjde vzhledem k tomu, že máme - já nepravím: čistě německé, my nemáme čistě německých volebních krajů, poněvadž i v Karlovarsku je početně dosti silná česká menšina, představte si, že v takovémto kraji z větší části německém půjde o to, abychom českou populární kandidaturou vzbudili velký volební ruch českých voličů, abychom přivedli co nejvíce českých voličů k volební urně. Vy nechcete takového kandidáta, poněvadž nemůže kandidovat ve více volebních krajích, zbavit toho, aby vůbec se nedostal do zákonodárného sboru. Druhým skrutiniem má býti umožněno, že takový kandidát, který bude postaven v karlovarském kraji a který tam svojí prací vyvolá větší účastenství českých voličů, bude moci být zvolen, třebas by v karlovarském kraji nebyl sehnal pro sebe více, než několik set voličů. Nezapomeňte, v čem spočívá druhé skrutinium. Druhé skrutinium spočívá v tom, že se všechny hlasy sečtou, na základě celkového počtu hlasů přikazují se kandidáti.

To znamená, že volič, který při první volbě ve volebním kraji odevzdává hlasovací lístek, neodevzdává hlasovacího lístku toliko pro kandidáty, kteří jsou na kandidátní listině v jeho volebním kraji uvedeni, nýbrž také pro všechny kandidáty, kteří jsou kandidováni touže stranou v celé republice. Vytýká se, že volič je nucen při systému, který tu hájím, voliti kandidáta, který je na kandidátní listině, pro kterou se z určitých důvodů rozhodl, ale který mu není osobně vhod. Zapomíná se však, že volič odevzdává tím hlasovací lístek též pro kandidáty, jejichž jmen vůbec nezná, kteří jsou kandidováni v jiných volebních krajích, a je docela dobře možno, že voličové způsobí svým počtem hlasů, na př. tam, kde strana je v menšině a kde při prvém skrutiniu nedostane ani žádného mandátu, že do druhého skrutinia stranou bude dána osoba jiná z jiného volebního kraje, zvolili tedy voličové jinou osobu, než pro kterou odevzdali hlas.

Řeknu proto jedno, pánové! Když chceme chrániti svobodnou vůli voličovu do všech důsledků, musíme odstraniti druhé skrutinium. Já bych uznal za naprosto důsledné a logické, kdyby ti, kteří se vyslovují proti systému přísně vázaných listin, vyslovili se také proti druhém skrutiniu. To by bylo logické, poněvadž, může-li býti zvolen toliko ten, pro kterého se vyslovil individuelně volič, pak dle mého názoru nemůže býti zvolen ten, kdož je kandidován až v druhém skrutiniu a kterého ten volič vůbec neznal. Když však, pánové, nic se nenamítá proti druhému skrutiniu, poněvadž se uznává jeho veliká výhoda pro všechny strany a i s hlediska národnostního, a když se přizná, že může volič odevzdávati hlas eventuelně pro jiného kandidáta, - a vy máte v každém hlasu voličově hlas positivní a hlas eventuelní pro jiného kandidáta buď známého nebo neznámého - když to připouštíte, pak dle mého názoru je důslednější a logičtější, když setrváme při způsobu přísně vázaných listin, třebas bych přiznal, že to není nejideálnější volební systém. Každý systém má své výhody a nevýhody, všechno má svou relativní cenu, což pánům odpůrcům tohoto systému úplně přiznám. Přiznávám, že mnohé důvody, které uvádějí se proti systému přísně vázaných listin, jsou takového rázu, že zasluhují plného respektu.

Prosím, aby bylo ještě k tomu přihlédnuto, že volební řád přiznává již 100 voličům právo, aby si postavili svou kandidátní listinu, že tedy volič není omezen. Při těch velkých volebních krajích, kde budou až statisíce voličů, tam, prosím, těch 100 voličů není těžko sehnati, když se jedná o vážnou kandidaturu. Když přiznáváme 100 voličům, aby si postavili kandidátní listinu a my jsme se postavili proti všem snahám zvýšiti tento počet na 200, 300, 400 až 500 členů - mám za to, že proti tomu systému - třebas nebyl nejideálnější nelze vytýkati tak mnoho, jako... (Posl. Sís: Nic jiného než, že není spráný a demokratický!) ... totiž jako vůbec ideálního na světě není nic, co tvoří lidská ruka a mozek.

Důležitá a též velmi sporná otázka byla, jak upraviti právo voličovo ve vztahu k právu jiných voličů, čili, jakým způsobem vytvořiti volební kraje. Tu střetly se dva různé názory. Jedni, kteří měli pro to argumenty národnostní, stáli na stanovisku, že volební kraje nemají býti rozsáhlé, že mají býti pokud možná malé a že volič má míti možnost poznati svého poslance a poslanec možnost projeti celý kraj - ti se staví proti větším volebním krajům. Druhý názor stál na opačném pólu, ten hleděl spojiti kraje co největší, ten hleděl spojiti třeba dvě župy dohromady, aby tu byly volební kraje tak značné, jako budou do senátu, abychom se pokud možno přiblížili ideálu, že celá republika tvoří jediný volební obvod.

Z těchto různých názorů vybral si ústavní výbor pro poslaneckou sněmovnu střed, pro senát přiklonil se ke druhému názoru. Pro volby do poslanecké sněmovny budou základem volebních krajů obvody žup. Vycházeli jsme z názoru, že jest správnější, když župy budou tvořiti určitý správní celek, že také mají býti podkladem pro volení občanstva. - Poněvadž župy v zákoně o župním zřízení byly utvořeny po dlouhých úvahách, určitým způsobem - který, jak chápu, nemůže plně uspokojiti všechny, ale který konec konců může býti podroben revisi, přidrželi jsme se ve volebním řádu při tvoření volebních krajů zřízení župního.

Rovněž sporná věc byla, jakým způsobem přikázati mandáty jednotlivým volebním krajům. Bylo to velmi lákavé v době, kdy jednáme o ústavních předlohách a volebním řádu bez účasti jiných národů, kdybychom byli udělali volební řád takový, který by po případě mohl býti označen za jednostranný. Ustavní výbor hleděl býti spravedlivým v této věci až do krajnosti, ač nescházelo hlasů, které poukazovaly k tomu, že ústava, volební řád a vše, co s tím souvisí, má býti sděláváno s hlediska, aby byl československý národ v této republice zabezpečen, aby nebyl vydáván v nebezpečí nějakých nahodilostí. A takové nahodilosti - otevřeně přiznávám - mohou nastati jednak, kdyby nastala roztříštěnost českých hlasů, jednak při druhém skrutiniu.

Takové nahodilosti mohou nastati - a to je nebezpečí, na které je zde třeba upozorniti, jako jsem to učinil již při soukromých poradách, - když by při volbách byla značná neúčast českého voličstva. Nezapomínejme, že německé, maďarské nebo jinonárodní voličstvo na dlouhou dobu bude se cítit býti v oposici, že oposice bude vzpruhou pro volby, že vyvolá též přirozeně větší účast při volbě, že nedá se očekávati, že by Němci nebo Maďaři přišli o větší počet voličův a tím i mandátů tím, že by voličstvo jejich zůstalo doma. Kdežto, nastanou-li jednou klidnější doby a nebude-li již české voličstvo míti té vzpruhy, kterou má každé voličstvo v dobách vzrušených nebo voličstvo, které nachází se v oposici, budou-li doby klidnější a bude-li se české voličstvo domnívati, že všecko je zabezpečeno, snadno se může státi, že přes ustanovení o volební povinnosti české voličstvo, domnívajíc se, že jako vládnoucí národ nepotřebuje se již voleb súčastniti, svou neúčastí způsobí, že počet jeho bude mnohem menší, než odpovídá počtu obyvatelstva českého, a co to znamená ve smíšených volebních krajích? Tato účast rozhodne o národní državě.

My nějakou národní državu ve volebním řádu vůbec zabezpečenou nemáme, u nás je počet mandátů i podle složení národnostního, - nejen tedy stranického, nýbrž i národnostního - naprosto labilní veličinou. Velice důležito proto bude, aby tato neúčast českých voličů nikde nenastala. Tyto obavy - nebyla by to nějaká expansivnost, nebyla to žádná snaha po nějaké nespravedlnosti, nebyla to snaha po volební geometrii - vedly k tomu, že je třeba uvažovati nikoli o tom, jak někoho zkrátiti, nýbrž jak zabezpečiti postavení národa československého před nahodilostmi.

Pánové, jistě bude muset veřejnost přiznat, že jsme byli nejvýš spravedliví. Velmi často jsem se ptal, když tu ústavu děláme bez jiných národností a děláme tak i volební řád, jak by asi ústava a volební řád vypadly, kdyby tomu bylo opačně, jest-li by také byl tak spravedlivý, s jakým přicházíme my.

Pánové, činí se výtky tomu, že toto Národní shromáždění bez účasti jiných národností, obývajících tuto republiku, sdělává základní zákony republiky. Jsem toho názoru, že proti meritu a zásadám, na kterých jest zbudována ústava a volební řád, nelze namítati nic a že před soudem celé objektivní veřejnosti plně obstojí. Tak spravedlivý volební řád a tak spravedlivou ústavu, myslím, že by málokterá národnost byla udělala proti menšinám. (Výborně! Potlesk.) Pánové, nelze mluviti o žádné volební geometrii přes to, že by byly bývaly k ní vážné důvody, nelze o ní mluviti a jsem toho názoru, - já ani nemluvím o národnostech obývajících tuto republiku, spíše mám zření k veřejnosti zahraniční, - že bude uznáno, že stát chceme vésti skutečně spravedlivě.

Jedna výjimka byla nutná, výjimka, která se týká volebního pražského kraje. To byly momenty, které tkví v tom, že hlavní město Praha prodělala velký převrat, velkou, dalekosáhlou změnu. Praha byla odstrkována, Praha nemohla růsti, Praha nyní stává se hlavním městem, sídlem centrálních úřadů. Jakmile se bude stavěti, Praha vzroste způsobem, řekl bych, přímo americkým, (Hlas: Oho!) budou se sem vraceti krajané z Dolních Rakous, z Vídně a z Ameriky.

Poslední sčítání z r. 1910 nemůže tu býti směrodatným, nýbrž my musíme počítati se vzrůstem, který pravděpodobně během příštích let nastane, a tu pravím, pánové, nedati dnes volebnímu kraji pražskému poměrně větší počet kandidátů, to by neznamenalo spravedlnost, nýbrž nespravedlnost vůči Praze, to by znamenalo takovou nespravedlnost, jakou měl Berlín, kde v jednom okresu bylo 20.000 obyvatelů, v dělnickém 100.000 a ještě více, to by znamenalo, že by Praha a pražský volební kraj byly odstrčeny. To jsou důvody, které vedly k tomu, že v pražském volebním kraji koeficient jest menší než v jiných krajích.

Já, pánové, jsem na konci svých vývodů a dovolím si ještě dodati toto: Když prozkoumáte volební řád, když se vmyslíte v celý jeho systém a když přemyslíte důsledky, vycházející z tohoto systému, pak musíte nesporně přijíti k tomuto názoru: Ty tam jsou doby, kdy pouhou volební agitací, sdružením se volebních stran mohly býti přivoděny takové přesuny, že znamenaly naprostý převrat v složení zákonodárného sboru. Musíme míti na mysli složení naší republiky a složení zákonodárného sboru, který vyjde z těchto voleb. Musíme počítati s tím, že volby nikdy nemohou přivoditi takové výsledky, jako ve státě jednonárodním. Ve státě jednonárodním mohou volby přivoditi - zejména ve státě, ve kterém je málo stran, jako v Anglii a Americe, anebo ve státě, kde je poměrně málo stran a ne dosti organisovaných, jako ve Francii - zejména volby doplňovací, nebo volby způsobené rozpuštěním, naprosto novou většinu, skok z konservativních názorů přímo do revolučních, krajně levých, nebo skok z levých do krajně pravých. Vy vidíte, co se odehrává na př. v Bulharsku, kde během půl roku volby přivodily tak rozdílný výsledek. U nás takové výsledky jsou absolutně nemožné již vzhledem k složení národnostnímu. Menšiny jinonárodní mohou obdržeti mandát, neb několik mandátů, jak jsem řekl, více, anebo méně, avšak vždy tu bude určitý poměr zástupců různých národností. Přesuny politické mohou tedy nastat jen uvnitř skupin národních. Ani sdružením stran jednotlivých národností nemohou býti přivoděny takové převraty. Neklamte se, všechny volební agitace, třeba se zdálo, že zvedají vlny, budou se ve volebních cifrách jeviti docela nepatrně.

Každá strana má svůj pevný kádr, já řekl bych: kádr konservativních lidí, a všechna agitace může zbičovati snad vrchní vlny, ale spodní moře zůstane klidné. Pánové, všechny veliké agitace, i kdyby se dály pod velikými anebo malými hesly, kdyby se dály pod osobními nájezdy, anebo ve slušné formě, všechna ta volební agitace může přivoditi volební přesun, řekněme, v 50.000 až 100.000 hlasech a kdybych řekl hodně velkou cifru, ve 200.000 hlasech. Co to znamená? Několik málo mandátů. Pánové, o tom, jak bude která strana silná v parlamentě, nebude rozhodovati několik mandátů. O vlivu určité strany nerozhoduje kvantita, nýbrž často kvalita. A vidíme, že malá strana dobře vedená, dobře organisovaná, diplomaticky řízená může míti větší vliv než strana velká, nedisciplinovaná. Pánové, nerozhoduje pouhý počet. To jest klam, kterému se oddáváme.

Musíme počítati s tím, že volby v budoucnosti u nás nepřivodí takového radikálního přesunu jako ve Francii, jako v Anglii a jako v poslední době v Bulharsku, máme své zvláštní poměry, které jsou diktovány hlavně národnostním složením naší republiky. A tu, pánové, když děláme volební řád, když tvoříme základ republiky, když chceme republiku zabezpečiti, když jdeme do volebního boje, musíme si přece uvědomiti trochu více, než co jest zájmem té či oné strany. (Místopředseda Konečný ujímá se předsednictví.)

Tu musíme míti na mysli budoucnost, tu nesmíme se dívati pouze do minulosti, jak se mezi sebou hádáme a co nás mezi sebou rozděluje a proč se sváříme, nýbrž musíme si utvořiti obraz toho, jak budeme v budoucnosti vládnouti. Máme to na mysli, kdo může říditi tuto republiku? Jistě jest teoreticky myslitelno, že mohly by se rozděliti strany v budoucím Národním shromáždění podle hledisek hospodářských, třídních. Není teoreticky vyloučeno, že by se mohla na jedné straně sdružiti buržoasie všech národností, na druhé straně dělnictvo všech národností a podle toho, která třída by měla většinu v celé republice, ve všech národnostech, převzala by vládu, nebo by zůstala v oposici. Není vyloučeno, že by mohlo nastati sdružování i podle hledisek náboženských v nazírání na určité náboženské otázky. Není vyloučeno, že může býti takové sdružování podle hledisek, která jsou, řekněme, i jinak společná stranám všech národností. Ale, pánové, jsem toho názoru, že jsme od toho sdružování ještě příliš vzdáleni. Jsem toho názoru, že ani Němci ani Maďaři nebudou politicky v prvních dobách a na dlouhou dobu schopni dělati takovou positivní politiku, aby se mohli súčastniti vlády, a že by se mohli súčastniti vlády jen s jedinou českou stranou.