Národní shromáždění československé 1918 – 1920

To jest většina. Tím návrh jest schválen a odstavec tento denního pořadu jest vyřízen.

Sděluji dále, že projednávání druhé částí zprávy kulturního výboru o petici č. 1583 odpadá ve smyslu dohody, učiněné v poradě předsedů klubů, ježto ta petice stala se bezpředmětnou.

Přistupujeme k 3. odstavci denního pořadu,

3. volbě delegátů pro 6. zasedání mezinárodní parlamentní konference pro obchod v Bruselu.

Nebude-li proti tomu námitek, provedeme jako obyčejně volbu aklamací. (Námitek nebylo.) Námitek proti tomu není.

Jako delegáti jsou navrženi: Dr. Horáček, Ferd. Jirásek, dr. Rambousek, dr. Šrámek, Stodola, dr. Uhlíř, dr. Ludvík Vaněk.

Kdo s navrženými souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina, jsou zvoleni a tím odstavec tento jest vyřízen.

V dohodě s pány předsedy klubovními podle usnesení jejich dnešní konference navrhuji, aby denní pořad dnešní schůze rozmnožen byl o další předmět, totiž o

4. zprávu kulturního výboru o návrzích dra Mareše, dra Srdínka, dra Krejčího a soudr. na změnu zákona ze dne 28. února 1882, č. říš. zák. 24, o universitě Karlo-Ferdinandově v Praze. Tisk 2430.

Jest snad proti tomu nějaká námitka, aby dnes to bylo projednáno? (Nebyla.) Není jí. Přistupujeme tedy ku projednání tohoto odstavce.

Zpravodajem jest pan kolega dr. Mareš, uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Mareš: Vážené Nár. shromáždění! Dnes po třetí předstupuji před vás jménem kulturního výboru, abyste se po druhé usnesli o změně universitního zákona z r. 1882. Připomínám, že hlavní zásady této změny jsou stále stejné, ale formální vyjádření a stylistická úprava a také některá vyjádření věcných poměrů jsou nyní provedena co nejpřesněji. Stalo se to za součinností našich prvních právníků, které k tomu pozvalo ministerstvo vyučování. Stalo se to také po vyslyšení přání obou akademických senátů, tedy senátu německé i české university. Stalo se to také po uvážení všech připomínek pana presidenta republiky, na základě kterých bylo první usnesení tohoto zákona vráceno.

Přednesu vám zcela krátce obsah tohoto zákona. Nová formulace liší se od prvního usnesení tím, že má 11 paragrafů, kdežto první usnesení mělo jen 4. To nezakládá se v tom, že by zde byly nějaké zásady nové, nové věci, nýbrž že to, co bylo řečeno jaksi zavinutě, implicite v prvním zákoně, je zde rozvinuto a dopodrobna vysloveno.

Předně prohlašuje se česká universita Karlova za pokračovatelku vysokého učení Karlova. Staré jméno obou universit Carolo-Ferdinandea se výslovně zrušuje, a sice jest to z toho důvodu, abychom odstranili jméno Ferdinandovo. Německé universitě v Praze bude dáno jméno zvláštním zákonem za souhlasu zástupců německého národa. Společenství jmění, které bylo dosud stanoveno tím zákonem z roku 1882, se zrušuje, a ministerstvu školství a národní osvěty se nařizuje, aby toto dosud společné jmění rozdělilo oběma universitám, po případě i fakultám, šetříc při tom spravedlivosti.

To jest výraz, který ničemu neprejudikuje, který jaksi dává úkol ministerstvu, aby podle spravedlivého uznání toto rozdělení provedlo. Újma, která by se snad stala některé z obou universit při tom rozdělení, má být vyrovnána novými stavbami, kterých se dostane oběma universitám. Poněvadž česká universita se prohlašuje za pokračovatelku učení Karlova, v důsledcích toho dává se této universitě všecko, co vyznačuje starou pražskou universitu. Na prvním místě přikazuje se tedy Karolinum do vlastnictví university Karlovy a sice celé Karolinum.

V prvním zákoně, na kterém se Národní shromáždění usneslo, myslili jsme jenom na část Karolína, ale právnická fakulta česká si přála celého Karolina, a to proto, poněvadž se nevejde do té části Karolína, ve které je a je rozdělena. Část této fakulty má své přednášky v umělecké akademii, což je velikou překážkou a obtíží. Je zde zároveň vysloveno právo německé university, aby mohla užívat dosavadních místností v Karolinu tak dlouho, až jí budou od ministerstva přikázány místnosti jiné.

Dále v důsledku § 1. odevzdává se universitě české archív, insignie, vůbec všechny staré historické památky university Karlovy. Konečně ústavy, jejich zařízení, předměty a sbírky mají zůstati oběma universitám tak, jak jich dosud užívají. Výjimku činí pouze památky po českých učencích, které se dostaly zákonem z r. 1882 v držení university německé.

Konečně hvězdárna pražská - to je nové, to ve starém návrhu nebylo - je prohlášena za ústav státní, který nesouvisí se žádnou z obou universit. Doposud užívala této hvězdárny universita německá, ale hvězdárna ta skutečně nesouvisela s universitami, nýbrž byla státním ústavem samostatným. Nyní je to tedy vysloveno v tomto zákoně.

Konečně statek michelský s příslušnými dvory v Malešicích a Štěrboholech se prohlašuje za majetek státní z důvodů, které jsem minule zde byl již uvedl. Dále nově se přidělí nemocní klinikám a těla anatomickým ústavům, o kterých zákon z roku 1908 stanovil, že platí úplná parita, takže německé universitě bylo přikázáno právě tolik, jako české, čímž byla česká universita, která má dvakrát tolik posluchačů, citelně zkrácena.

To je tedy obsah tohoto zákona, a prosím vás, abyste právě tak jednomyslně, jako jste po prvé učinili, učinili také po druhé, abyste totiž tento zákon schválili. Je to první případ, kde se odčiňuje křivda, která se stala českému národu po bitvě bělohorské. Týká se to všech vrstev národa, nejen učenců na universitě, nýbrž také studentů. Tito studenti pocházejí ze všech vrstev: Jsou to synové rolníků, dělníků, úředníků, učitelů. Tedy je to věc celého národa a není to věc malá. Neboť starobylé a staroslavné učení Karlovo je nositelem statků kulturních českého národa. To je svědectví a vysvědčení, že tento národ není žádným nováčkem mezi národy, nýbrž že má velikou minulost všelidské hodnoty za sebou.

Tedy pro nás pro všechny je tato věc nesmírné ceny a proto prosím, abyste jednomyslně na tomto zákonu se usnesli a dali tak najevo, že to je skutečně vůle národa, která zde promluvila. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá, přistoupíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

O zákonu míním dát hlasovat v celku, poněvadž nebyl učiněn žádný pozměňovací návrh. - Námitek proti tomu není? (Nebylo.)

Kdo tedy souhlasí s § 1.-11. inkl. zákona, jak jest obsažen ve zprávě kulturního výboru a jak se za něj přimlouval právě pan zpravodaj, prosím aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zákon je schválen v prvém čtení. Přeje si pan zpravodaj slova ke druhému čtení?

Zpravodaj posl. dr. Mareš: Není žádné korektury.

Předseda: Kdo souhlasí se zákonem, přijatým právě v prvním čtení, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zákon jest schválen také ve druhém čtení a tím tento odstavec denního pořadu jest vyřízen. (Výborně! Potlesk.)

K zodpověděni dotazu pana kolegy posl. Duly a společníků vyžádal si slovo pan min. zahraničních záležitostí. - Než mu slovo udělím, žádám pana kol. Dulu, aby příslušnou interpelaci přečetl.

Posl. Dula (čte):

posl. Dulu a spol. na pana ministra zahraničních záležitostí dra Eduarda Beneše.

Vzhľadom na poslednú reč pána ministra predsedu maďarskej republiky Károla Huszára a vzhľadom na propagandu Maďarov v spojeneckej a neutrálnej cudzine tážeme sa my podpísaní:

1. aký je stav mierového jednania s Maďarmi, a

2. jak chrání náš pan min. zahr. vecí a naša mierová delegácia pred nesprávnou a lživou propagandou maďarskou záujmy našej československej republiky.

Předseda: K zodpovědění tohoto dotazu slovo uděluji panu ministru zahraničních záležitostí dru Benešovi.

Ministr zahraničních záležitostí dr. Beneš:

Slavné Národní shromáždění! Vítám dotaz pánů slovenských poslanců o maďarském problému, o maďarské propagandě a o jednání mírovém v otázkách maďarských, poněvadž problém maďarský nejen v cizině, nýbrž i u nás není dostatečně znám. Chápu se této příležitostí, abych několik slov o tom promluvil. Maďarský národ, representovaný bývalými vládnoucími třídami z území bývalé koruny svatoštěpánské, byl pokládán jednomyslně od všech spojenců za hlavního spoluvinníka, ne-li za hlavního vinníka světové války. Přes to, že předválečnou propagandou Maďaři snažili se všemožným způsobem zakrýti všecky své činy bývalé vlády maďarské a zejména určitých aristokratických kruhů vládních, přece jen během války podařilo se nám odhaliti skutečnou podstatu maďarské oligarchie a skutečný poměr, jaký vládl před válkou a během války na území Uherska. Svět zhrozil se těchto opravdu tatarských politických poměrů a pochopil, že skutečně válka nebyla připravována jen neblahou politikou bývalého mocnářství Rakousko-Uherského, ale připravována snad daleko více v Budapešti než ve Vídni. Při tom byla dostatečně známa pangermánská tendence předních vůdců maďarského národa v době války a bylo tudíž samozřejmé, že Maďarsko bylo učiněno na předním místě zodpovědným za válku. Myslím, že v tomto směru historie stanovisko toto potvrdí a že dnes, kdy nejedná se jíž o rekriminace za to, co se stalo, nýbrž kdy spíše hledíme do budoucnosti, jest třeba, aby maďarský lid, demokratické vrstvy maďarského národa a vše to, co jest demokratického v maďarském národě, aby si uvědomilo situaci, jaká byla před válkou, všecko, co dělo se během války, a jaký trest za to vše nutně dnes následovat musí. Jest to velikým poučením pro všechny ty, kdož by chtěli napodobovat methody maďarské politiky, ať ve velkých, ať v malých věcech, je sto především poučení pro maďarský národ samý.

V prvé chvíli po bolševistickém převratu zdálo se, že bolševický převrat zavede snad nějaké nové methody a že snad přivede veřejnost k tomu, aby se dívala jinak na maďarský národ a situaci v Maďarsku vůbec. Skutečnost však potvrdila jen všechno to, co dříve o Maďarech se soudilo. Jest ještě v dobré známosti, jak po stránce mezinárodní bolševistická vláda se chovala a jak zejména chovala se vůči mírové konferenci. Jest také známo, že za bolševickým režimem skrývala se řada nacionalistických prvků, které bolševistického režimu využívaly pouze za roušku, aby mohly své plány šovinistické a imperialistické ve všeobecné anarchii uskutečniti. Když nastal režim nový, za poslední vlády zase v první chvíli se zdálo, že skutečně změní se situace a že snad Maďaři uvědomili si to, co se stalo. Bohužel, musím konstatovat, že také dnešní režim schovává se znova za tytéž nacionalistické a imperialistické cíle a že zejména maďarská propaganda, která dnes provádí se jak ve spojeneckých státech, tak také v některých neutrálních státech, je diktována týmiž názory, týmiž tendencemi a cílí, jímž byla diktována veškerá propaganda a veškerá politika Maďarska jak před válkou, tak také za války. Po této stránce dovolím si podati několik dokladů o celé této propagandě a zejména o tom, jak právě v dnešní době nynější maďarská vláda sobě počíná. Ve věcech, které týkají se přímo nás, jest dlužno konstatovat, že maďarská propaganda chtěla dokázat, že na Slovensku maďarské obyvatelstvo a Slováci sami jsou v rozporu s Československou republikou a že si stěžují na utiskování. Musíme zde velmi rozhodně konstatovat, že Maďaři na Slovensku nemají naprosto žádných příčin k žalobám. Maďarské obyvatelstvo, které na Slovensku mělo ohromné privilegie až do převratu, zůstává plnoprávné a uspokojeno. Má své úředníky, školy čistě maďarské. Pokud některé maďarské školy byly zrušeny, stalo se to jen proto, že to byly jednak zbytky maďarisace předválečné, jednak slovenské děti, které byly nuceny chodit do škol maďarských, vrátily se prostě do svých národních škol.

Za velmi důležité však pokládán, abychom zde velmi rozhodně konstatovali, že maďarská vláda nepočínala si a nepočíná si k nám v době, kdy hranice mezi námi a Maďarskem byly stanoveny a kdy zejména zavázala se, že bude všechno to, co se stalo, v tomto smyslu až do podepsání míru plně respektovat, že přes to dopouštěla se věcí, které tomuto závazku neodpovídají a které mohou býti kvalifikovány jako neloyální. Tak na příklad československá vláda má doklady o tom, že byly zřízeny tak zv. legie slovenské. Jest to výslovně proti závazku, který se strany maďarské byl učiněn. Dále vím způsobem naprosto jistým, že propaganda, která na Slovensku se šíří, není vedena maďarskými příslušníky naší říše, nýbrž že prameny své má výlučně v Budapešti. Víme například, že na Slovensko jsou posílány prostitutky, aby špionovaly. Nejvážnější však z této propagandy jest to, že k nám posílají dokonce bolševiky. Bylo nám referováno, že se to děje s vědomím ministra Friedricha. Nemohl jsem tomu dlouho věřit, tím spíše, že vláda maďarská dnešní je konservativní a chce býti dokonce křesťanská, a domníval jsem se, že není možno, aby političtí vůdcové, hájící princip legitimismu, se spojovali s elementy, které současně při tom pronásledují jako nepřátele všeho společenského řádu a jako vrahy, posílajíce je na šibenici. Bohužel jsem musel konstatovat, že ministr Friedrich s touto bolševickou propagandou jest skutečně spojen, (Hlasy: Slyšte!) a musíme, jak již bylo učiněno jinou cestou, také touto cestou dohodové vlády v okamžiku, kdy se jedná o poslední podmínky míru v Paříži na to upozorniti, poněvadž není příčiny, aby naše vláda o tomto faktu nemluvila veřejně a specielně v parlamentě. (Posl. Pelikán: Budapešťské vyslanectví v Ružomberku!) Také nemáme žádné tajné diplomacie proti naším sousedům a hájíme jen své. Jsme a budeme ochotní dohodnout se i s Budapeští, jakmile pařížský mír od Maďarů bude uznán a podepsán. Maďarská propaganda užívá dále ve svůj prospěch řady různých důvodů. Mezi nimi zejména uvádí různé statistiky na doklad toho, že pařížským mírem se děje Maďarům křivda. Musíme zde také konstatovat proti tomu, co uvedla maďarská delegace v Paříží, která tvrdí, že dle jejich statistiky jest 1 milion Maďarů na Slovensku, že toto udání jest naprosto nesprávné a znovu potvrzuje jen to, co bylo řečeno o předválečné propagandě maďarské v dnešním mém projevu. Dle našich prozatímních soupisů můžeme tvrdit, že na Slovensku a Podkarpatské Rusi jest přibližně 600.000 Maďarů a že z těchto jest více než 125.000 roztroušeno úplně v nepatrných proporcích jako malé ostrůvky v ryze slovenských krajích, takže se úplně ztrácí.

Dále nutno konstatovat, že těchto 125.000 t. zv. Maďarů jsou vlastně buď Slováci, kteří se ještě neodvážili přihlásit se ke své národnosti, anebo zbytky starého násilnického režimu maďarského. (Hlasy: Tak jest!) Musíme dále prohlásit, že toto číslo, které se takto redukuje na necelých 500.000 Maďarů na celém bývalém Slovensku a území podkarpatském, bylo by z velkého procenta znovu redukováno, kdybychom měli tolik dostatečného času zabránit, aby známý tisíciletý národnostní útisk maďarský proti Slovákům nemohl ještě dnes prováděti své strašné a dalekosáhlé důsledky a ve skutečnosti ještě dnes neleželo vlivem tradice a setrvačnosti maďarské panství na duších mnoha a mnoha obyvatelů, kteří jinak byli by Slováky. (Posl. Pelikán: Tedy více než rovnoprávnost!) Již v tomto smyslu musíme konstatovati, že ani číslo 500.000 Maďarů nemůže se uvádět za spravedlivé a že nejedná se o žádné poslovenštění, jestliže po několika letech svobodného rozvoje Slovenska se ukáže, že skutečný počet opravdových Maďarů na Slovensku bude nepoměrně menší, nežli dnešní číslo 500.000. Kromě toho však dlužno velmi zdůraznit, že také s naší strany při mírovém jednání pařížském byly přineseny bolestné oběti, jimiž postižena jest naše slovenská větev, že více než 300.000 našich bratrů Slováků zůstalo v území maďarském (Hlasy: Tak jest!), jednak na pravém břehu Dunaje, jednak v Budapešti a v okolí, pak zejména mezi Tissou a Dunajem vůbec. Tím do značné míry, ne-li úplně jest ztráta maďarského obyvatelstva s naší strany ztrátou slovenského obyvatelstva kompensována, což ovšem maďarská propaganda snaží se zamlčet, vyličujíc ve spojeneckých státech a jinde tato naprosto jasná a nezvratná fakta způsobem tendenčním a nespravedlivým. Nemáme příčiny ničeho skrývat a konstatuji prostě tato fakta, poukazuje na to, že některé podunajské krajiny byly přičleněny k nám hlavně také proto, že důvody specielně hospodářské a důvody existence našeho státu v budoucnosti vůbec nutily spojence, aby nám zajistili krajiny, které nejsou obydleny naprostou většinou československého obyvatelstva. Není však možno, abych pominul mlčením tyto methody maďarské propagandy právě dnes, kdy se jedná o konečné podmínky míru, která, jak jsem dříve již podotkl, užívá znova prostředků, které charakterisují bývalý maďarský stát a které je nutno bezpodmínečně a nemilosrdně celému světu odhaliti.