Dovolím si ještě poukázati na jiné
doklady podobné propagandy. Mám po ruce výklady
jednoho z předních maďarských učenců,
universitního profesora a význačného
právníka maďarského Vlasicse. Ten uváděl
v "Pester Lloydu" nedávno řadu důkazů
a důvodů, které se rozlétly a byly
reprodukovány také v zahraničí, o
tom, proč Maďarsko má zůstati úplně
ve své integritě. Uvádí se zde především,
že Maďarsko má přirozené hranice.
My proti tomu konstatujeme a můžeme velmi rozhodně
konstatovati, že válka ukázala, že otázka
přirozených hranic není naprosto rozhodující,
že je celá řada států, které
nemají a nemohou míti přirozených
hranic a přece velmi dobře existují, a že
zejména v poslední době válka sama
ukázala, že techniku moderních hospodářských
styků umožňuje takovým způsobem,
že argument, který se před spojenci uváděl
a uvádí, nemá platnosti, které by
mu Maďaři a maďarští učenci
chtěli dodávati. Musíme zvláště
proti této tak zvané vědecké propagandě
konstatovati, že se zde často děje nejdrzejší
falšování dějin. Tak na př. v
témž projevu se konstatuje, že prý maďarský
národ v uherské kotlině a v Uhrách
vůbec je národem původním a že
ostatní národové, specielně Slováci
a Rusíni, se do Maďarska nastěhovali teprve,
když již maďarské obyvatelstvo tam již
bylo. (Slyšte!) To konstatuje učenec a universitní
profesor! Musíme proti tomu se ohraditi a zdůrazniti,
že každá školní učebnice správně
a vědecky tato fakta právě v opačném
smyslu konstatuje, a že není ani jediného,
nejen Slováka, nýbrž ani jediného prostě
rozumně myslícího člověka,
který by podobný argument mohl připustiti.
Dalším důležitým argumentem této
vědecké propagandy je to, že prý Maďaři
v dnešních svých hranicích nebudou moci
žíti. Zase je to propaganda falešná, poněvadž
my proti tomu musíme konstatovati, že území
dnešního maďarského státu v nynějších
jeho hranicích je nejúrodnějším
územím bývalé Rakouskouherské
monarchie, a že, jestliže dnešní maďarský
stát nemá průmyslu, my proti tomu musíme
konstatovati, že my nemáme těch úrodných
krajin, a že jestliže oni mají obilí a
nemají průmyslu, my nemáme obilí a
máme průmysl, čili jinými slovy, že
jednotlivé státy vůbec, kterékoliv,
nikdy nebyly a nejsou soběstačnými, že
také v budoucí Evropě nemohou jednotlivé
státy naprosto soběstačnými býti
a že právě jde o to, aby ten budoucí
maďarský stát loyálně a korrektně
se choval ke svým sousedům, abychom pak mohli ekonomicky
a politicky a vůbec v celé své politice budoucí
rozumně a loyálně spolupracovati.
Mluví se konečně jako další argument
o plebiscitu. Maďarská delegace žádala
a žádá plebiscit v územích od
Maďarska odloučených.
Tento požadavek musíme náležitým
způsobem osvětliti.
Plebiscit! Volání to jest neupřímné
už proto, že současně velmi rozhodně
žádá se integrita Uher a dělá
se v tom smyslu oficielní propaganda. Volání
po plebiscitu je vypočítáno na to, že
by vyvolalo dlouhotrvající zmatky, nejistotu, rozvrat
a anarchii v celé centrální Evropě,
zvláště v Československu, Jugoslavii
a Rumunsku. Mezinárodní situace jest nejistá
a Maďaři se domnívají, že by nejistota
tato, rozvrat a nekonsolidovanost byly tím jen zvýšeny,
čímž by jejich situace se zlepšila, a
že by event. krisí mohli z nové agitace plebiscitové
vyvolat všeobecnou pohromu. Musíme i tuto taktiku
veřejně před spojenci odhalit a velmi rozhodně
ji odmítnout. Chceme mír, klid, pořádek
a konsolidaci jak své vlastní země, tak i
zemí sousedních.
Co se týče toho, že Maďaři uvádějí,
že také slovenské a rusínské
a jiné obyvatelstvo nemaďarské žádá
si plebiscitu, musíme konstatovati, že není
ani jediného Slováka, ani jediného Rusína,
který by žádal plebiscit, leda že by byl
zaprodán. (Výborně! Tak jest!) Známe
takové případy a není příčiny,
abychom zde veřejně nekonstatovali, že ony
bezcharakterní a zaprodané elementy, jakým
jest na př. dnes Jehlička (Tak jest!), nemůžeme
počítati za Slováky, za Slováky je
nikdo počítati nebude. (Výborně!)
To nemůže také před světem býti
argument proti nám.
Při tom je nutno ještě podotknouti, že
zatím, co v maďarském státě všechny
snahy jednotlivých minorit jsou dnes pronásledovány
s krajní rozhodností, obyvatelstvo maďarské
na území naší republiky požívá
naprosté spravedlnosti. Československá vláda
měla již příležitost o politice
k minoritám několikráte se vysloviti a nikdy
neopomenula v tom to smyslu dáti naprosté a bezpečné
záruky, že bude se v této otázce postupovati
vždy s úplnou loyálností a spravedlností
k tomu, co na konferenci míru ohledně minorit bylo
rozhodnuto. V tom smyslu také československá
vláda musí opět zdůraznit své
stanovisko dnes vzhledem k minoritám maďarským
a může uvésti o tom již řadu dokladů,
které mezinárodnímu světu mohou ukázat,
že prohlášení československé
vlády nejsou pouhými slovy. Jestliže dnes maďarská
propaganda reklamuje na př. město Bratislavu, musíme
znovu odmítnout podobné stanovisko již proto,
že Bratislava není a nikdy nebyla městem maďarským,
má nepatrnou minoritu maďarskou, má však
dnes značnou majoritu československou. Při
tom třeba podotknout, že jestliže tato minorita
československá se stala majoritou, nestalo se to
ani poslovenštěním, ani zčechisováním,
nýbrž jest to jen prostý důsledek toho,
že Bratislava stala se hlavním městem Slovenska.
(Tak jest!)
Co se týče situace na Slovensku samotném,
víte, pánové, všichni ze Slovenského
klubu, co bylo za maďarského režimu a co je dnes.
Vláda učinila všecko, co mohla, aby slovenskému
lidu postupem doby tak, jak to bylo v silách jejich, zejména
po stránce národnostní a po stránce
školství učinila co možno nejvíce.
Ministr Šrobár v tom smyslu pracoval s největší
pílí a s největší rozhodností.
Dnes právě je nutno konstatovati, že máme
tisíce škol na Slovensku slovenských a že
srovnání zejména se stavem předválečným
a se stavem v době války jest velice charakteristické,
a znovu jen ukazuje, co jest a byla propaganda maďarská,
co je skutečný stav v československé
republice a co je skutečná politika československé
vlády.
V celku musím vzhledem k jednání s Maďary
ještě dodati, že československá
vláda sleduje politiku ve věcech zahraničních,
jež byla několikrát již zdůrazněna,
mírumilovnou, a že ji chce prováděti
v budoucnosti také vzhledem k Maďarům. Československá
vláda je ochotna, dohodnouti se s Maďarskem o všech
otázkách, které by podporovaly rozumné
sousedství a spolupráci, nemůže však
připustiti, aby to, co se dělalo za starého
režimu maďarského, ať uvnitř Maďarska
nebo navenek, opakovalo se po nynější světové
válce.
S methodami, které platily před válkou v
politice, musíme za každou cenu skončit a jestli
jimi neskončí také dnešní Maďarsko,
bude to míti za následek nezvratně nové
krise a nové katastrofy maďarského národa.
Musíme apelovat na všechny rozumné živly
maďarského národa, na všechno to, co mezi
nimi zůstalo demokratického a co chce skutečně
vésti nový život v novém světě.
Musíme také apelovat na mezinárodní
veřejnost, aby skutečně maďarský
problém náležitě uvážila,
a aby pomohla maďarskému, těžce zkoušenému
národu, aby touto rozumnou výchovou k novým
politickým methodám a k novým politickým,
hospodářským a kulturním plánům
a cílům mohl se dopracovat rozumného soužití
se všemi svými sousedy a specielně s republikou
Československou. Československý národ
a československá vláda jest k tomuto soužití
ochotna, stejně jako s jinými sousedy svými,
ale bude se s krajní rozhodností a všemi zákonnými
a mezinárodně přípustnými prostředky
brániti tomu, aby budoucí stát a politika
maďarská znovu se vrátila k tomu, co dálo
se za starého režimu. Jsme povinni na toto všecko
také v našem parlamentě mezinárodní
svět upozornit právě v době, kdy,
jak již jsem zdůraznil, jedná se o podepsání
pařížského jednání.
Pro nás otázka teritoriální a otázka
hranic byla vyřešena, jak je nám známo,
rozhodnutím Nejvyšší rady ze dne 13. června
a 19. srpna. Rozhodnutí její bylo také Národnímu
shromáždění předloženo a
jím ratifikováno a stanovisko naše v tom smyslu
spojencům bylo také sděleno. Poněvadž
tudíž tato otázka jest vyřešena,
nejedná se nám dnes v tomto smyslu o tento problém,
nýbrž o zásadní stanovení naší
linie - abych odpověděl tím na dotaz pán
poslanců ze slovenského klubu - naší
státní budoucí politiky k našim sousedům
maďarským, abychom zdůraznili, že také
vzhledem k nim chceme dělat onu politiku míru a
politiku konstruktivní v centrální Evropě,
kterou v dohodě se všemi spojenci zaujali jsme k Rakousku
a jiným. Ujišťuji pány ze Slovenského
klubu a ujišťuji celé slavné Národní
shromáždění, že ministerstvo zahraničních
věcí i celá československá
delegace na mírové konferenci pracovala právě
v tomto smyslu co nejrozhodněji a s energií neutuchající,
aby toto stanovisko všem spojencům a celé mezinárodní
veřejnosti, jak bylo naznačeno a vyloženo zde,
bylo také sděleno. Mohu také s radostí
konstatovat, že jak v jiných věcech, tak i
ve věcech těchto byli jsme v podstatě stále
za jedno s našimi velkými spojenci (Výborně!)
a že i tuto spojeneckou loyální politiku se
všemi našimi spojenci vzhledem k Maďarsku provádíme
a v budoucnosti prováděti budeme. (Výborně!)
Dovolte mi, pánové, jen, abych skončil malou
poznámkou. Před nedávnem jeden z ministrů
či politiků maďarských prohlásil,
že jest neštěstím maďarského
národa, že ho svět nezná. Musím
k tomu podotknouti, že to potvrzuje jen to, co jsme si dosud
vždycky jen myslili, že to dokazuje jen to, že
ty ohromné miliony, vyhazované na propagandu maďarskou
ve světě, byly skutečně jen vyhazovány.
(Výborně!) Jest to však omyl. Domnívám
se, že mezinárodní svět zná tak
dobře Maďarsko, že z toho učinil správný
závěr, a domnívám se, že to není
neštěstím maďarského národa,
nýbrž že jest to pro budoucnost skutečně
jeho štěstím. (Výborně! Hlučný
potlesk.)
Předseda (zvoní): Než přistoupím
k ukončení schůze, sděluji, že
dodatečně omluvil nepřítomnost svou
churavostí člen Národního shromáždění
dr. Matoušek.
Přistupuji k ukončení schůze
a navrhuji, aby se příští schůze
konala zítra v pátek dne 20. února 1920 o
11. hodině dopolední s tímto denním
pořadem:
1. Zpráva výboru sociálně-politického
o návrhu člena N. S. dra O. Srdínka a soudr.,
č. t. 1322, aby vydán byl zákon, kterým
se zřizují komory zvěrolékařské.
(Tisk 2441.)
2. Zpráva výboru sociálně-politického
o vládním návrhu zákona, č.
t. 1871 o požitcích válečných
poškozenců. (Tisk 2288.)
Jest proti mému návrhu snad nějaká
námitka? (Nebyla.) Není tomu tak, návrh
můj jest přijat. Končím
schůzi.