Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ustanovení toto, jež nevyskytuje se ve vládní osnově, vybočuje z rámce přijatého zákona, jehož účelem jest, určití poměr bývalých rakousko-uherských, rakouských a uherských osob vojenských (gážistů) z povolání vůči československé branné moci, jakož i - a sice s eventuelním zřetelem na chování se osob těchto jako osob vojenských zvláště v době válečné stanoviti, - zda, za jakých podmínek a v jaké výši v případě nepřevzetí, pozdějšího propuštění aneb dřívějšího pensionování jinými státy mají či nemají osoby ty (případně se svými pozůstalými) vůči československému státu nárok na zaopatření neb odbytné vzhledem ke svému bývalému neb přítomnému postavení jako vojenských osob z povolání.

Uvedený předpis spadá do resortu celé řady ministrů, kteří v § 8. zákona k jeho provádění povoláni nejsou, a zasahuje povážlivým způsobem do materielních a formálních předpisů, platných pro disciplinární trestání event. propuštění zaměstnanců z civilních služeb státních.

I kdyby snad v dotyčných případech bylo propuštění učiněno odvislým od konečného výroku příslušného civilního úřadu státního, mohl by výrok tento býti jen pouhou formalitou, ježto dle znění zákona a povahy věci civilní disciplinární úřad státní byl by bez provádění nějakého řízení výrokem vojenského orgánu o vině vázán a - ač jednalo by se o chování dotyčného civilního zaměstnance jako bývalé vojenské osoby z povolání - nemohl by civilní úřad státní nalézti jinak, nežli na propuštění téže osoby jako civilního státního zaměstnance z civilní služby státní. Tím způsobem by o propuštění civilního státního zaměstnance z civilní služby resp. o tom, jsou-li zde okolnosti, činící civilního státního zaměstnance civilní služby státní nehodným neb k ní nezpůsobilým, bylo rozhodováno orgány vojenskými v řízení od disciplinárního řízení pro civilní státní zaměstnance event. úplně odlišném a více neb snad i jedině k zájmům vojenským a k potřebám a zájmům vojenské služby přihlížejícím. Vojenské orgány by výrokem svým případně přezkoumávaly a rušily přijímací akt civilního úřadu státního, pakliže by snad tento před přijetím příslušná šetření jíž konal a žádné závady pro přijetí neshledal.

Zmíněné ustanovení přijatého zákona mělo by také v zápětí jisté nesrovnalostí potud, že by na příklad v případě odst. II. § 4. se všemi svými povážlivými důsledky postihlo pouze ony civilní zaměstnance státní, bývalé vojenské osoby z povolání, kteří by do civilní služby státní byli přijati před uplynutím lhůty v odst. II. § 4. vytčené resp. před průkazem jejich viny ve lhůtě této, kdežto by bývalé osoby vojenské z povolání, které by byly do civilní státní služby přijaty teprve po té, když by důkaz o jejich vině nebyl podán ve lhůtě §. odst. II., za jinak stejných materielních podmínek podléhaly jen disciplinární moci státní a disciplinárnímu řízení pro civilní státní zaměstnance, pakliže by arci, což ze zákona nevyplývá jasně, bylo stíhání pro činy § 4. odst., i po uplynutí lhůty v odst. tomto uvedené přípustno.

Z této úvahy vysvítá nutně, aby otázka přejímání, po případě propuštění z důvodu provinění na československém národě civilních státních zaměstnanců byla řešena souběžně s otázkou přejímání vojenských gážistů, a aby řešení obou těchto otázek bylo uvedeno v soulad.

Proto nemohu potvrditi přijatého zákona a vracím jej Národnímu shromáždění.

T. G. Masaryk v. r."

Vrácenou osnovu zákona, jímž se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice československé, přikazuji výboru ústavnímu.

Vrácenou osnovu zákona, jímž se upravuje přejímání vojenských gážistů bývalé rak.-uher., rakouské a uherské branné moci do branné moci republiky Československé a jímž se upravují zaopatřovací nároky bývalých vojenských gážistů, kteří se provinili na československém národě, přikazuji výboru brannému a rozpočtovému.

Přistupuji

a to nejprve k odstavci prvému, jímž jest

1. zpráva výboru živnostenského a výboru rozpočtového o návrhu R. Mlčocha, Dědice, Slavíčka a soudr., aby byla omezena činnost bank v obchodu se zbožím. Tisk 2404.

Zpravodajem jest pan kol. Rudolf Mlčoch a Kadlčák.

Uděluji slovo p. kol. Rud. Mlčochovi.

Zpravodaj posl. Mlčoch: Slavné Národní shromáždění!

Návrh posl. Rud. Mlčocha, Dědice, Slavíčka a soudruhů jedná o obmezení činnosti bank v obchodu se zbožím a žádá:

"Vláda československé republiky se vyzývá, aby podala osnovu zákona, jímž by byla přesně vymezena obchodní činnost bank na obchody čistě peněžní. Obchody se zbožím buďtež ponechány legitimním kruhům obchodním, výrobním a podnikům svépomocným."

Návrh tento, který ve svém významu jistě neobyčejně je důležitý, odůvodňuje se asi následovně:

"Činnost bank, jež původně obíraly se jen obchody peněžními, rozšířila se v posledních letech a zvláště v době válečné netušenou měrou v obchodu se zbožím. Četné odbory průmyslové i zemědělské výroby jsou téměř centralisovány, ba dokonce monopolisovány v jednotlivých bankách, resp. bankovních konsorciích. Také zboží z některých ústředen (pokud se týče rozdělovacích komisí) jest přidělováno výhradně jen určitým bankám, které tímto způsobem na úkor obchodnictva, živnostnictva, jakož i družstevnictví živnostenského a dělnického zmocňují se téměř monopolisticky velké části obchodních a výrobních odvětví. Těmito poměry jest těžce poškozován žádoucí rozvoj, neodvislost a volnost obchodu i výroby, což může míti v budoucnosti velmi neblahé a dalekosáhlé následky národohospodářské i politické, neboť může to způsobiti zmonopolisování obchodu i výroby v několika bankovních, velkokapitalistických podnicích."

Banky před válkou zabývaly se hlavně sprostředkováním úvěru a obstaráváním platů, eskontem a reeskontem směnek, přijímáním peněz na běžný účet, na vkladní knížky a pokladniční poukázky, obchodem s cennými papíry, přijímáním úschov a správou cenných papírů, financováním podniků průmyslových, obchodních, živnostenských, zemědělských, veřejných i jiných, poskytováním kaucí a vadií, poskytováním úvěru všeho druhu, jakož i provozováním všech obchodů bankovních, bursovních a směnárenských.

Tímto směrem béře se bankovní obchod ve všech kulturních státech a zvláště ve Francii a Anglii, kde zabývají se banky jedině obchodem finančním, obchodem peněžním. Jest tedy vlastním účelem bank, poskytovati úvěr, který má usnadňovati pochod od suroviny až ke konsumu, od investice k výrobě a vedle toho má ulehčovati a sprostředkovati tvorem národních úspor.

Před válkou také naše banky české i tehdy banky v celém obvodu Rakousko-Uherského mocnářství zabývaly se skutečně skoro výhradně těmito obchody úvěrovými a obchody peněžními. Hlavní činnost bank tehdy, zejména před válkou, vyvíjela se v zápasu o vklady. V tom směru banky podnikaly namnoze i obchody a výpady čistě nekalé, zvyšoval se úvěr, poskytovaly se výhody vkladatelům, a na druhé straně musily zase banky starati se o to, aby vklady výhodně zúročily, aby zisk byl větší a větší, než byly normální zisky při obchodu finančním. Banky české i německé záhy začaly se zabývati také zakladatelskou činností průmyslovou. Poskytovaly úvěry ve značné výši průmyslovým podnikům, aby mohly rozvinouti svoji výrobu, a zajišťovaly si tento úvěr tím způsobem, že celé průmyslové podniky stávaly se ve způsobě záruky majetkem bank. Vedle toho vymiňovaly si banky obyčejně v těchto průmyslových podnicích co největší kontrolu, po případě dalším vývinem svým působily až k tomu, že uchopily se úplně sprostředkovatelského obchodu z těch výrobních podniků, kterým poskytovaly finanční úvěr.

To byly první začátky činností bank v obchodu se zbožím, eventuelně jich angažování se ve výrobě. Jaké byly prostředky finanční u českých bank před válkou, svědčí následující statistika: v roce 1914 činil akciový kapitál českých bank 215,800.000 K, kdežto roku 1918 stoupl na 409,000.000 K akciového kapitálu, v roce 1919 se kapitál tento podstatně zvýšil. Reservní fondy stouply z 19 % v roce 1913 v českých bankách na 28.3 %. Vklady pak ze 752,000.000 K na 3.938,000.000 K koncem roku 1918. Tyto v roku 1919 rovněž podstatně se zvýšily. Hrubý zisk českých bank roku 1913 činil 35,600.000 K, roku 1918 70,076.000 K. Z toho čistý zisk roku 1913 17,100.000 K, roku 1918 26,360.000 K. Svěřené prostředky stouply od roku 1914, kdy činily 1:2.8, v roce 1918 na 1:7.5.

Z toho je viděti, že české banky abnormálně zvyšují svůj akciový kapitál i svěřené prostředky a rovněž i zisk, a že bylo jejich snahou, jako všech jiných podobných finančních konsorcií, aby tento vložený i vlastní kapitál co nejlépe i nejvíce zúročily.

Pokud by zabývaly se obchody čistě finančními a úvěrovými, nebylo by proti tomu námitek, naopak po té stránce banky mají jistě velký význam a úkol národohospodářský a lze vítati tuto činnost bank, pokud poskytují možnost rozmachu výrobě, obchodu a živnosti. Za války však tato úvěrová činnost bank značně poklesla. Rozmnožením platidel a zavedením hotového placení přestal normální úvěr v tom rozsahu jako před válkou a banky ohlížely se po obchodě jiném. Vzhledem k tomu, že za války nastal velký nedostatek zboží, potravin i surovin, vrhly se namnoze banky - bohužel také i české banky - na tento obchod surovinami, zbožím a potravinami do té míry, že u mnohých bank tyto obchody činily hlavní předmět jejich činnosti a namnoze zabíhaly i tak daleko, že podporovaly, ba i prováděly t. zv. obchody pod rukou, či, jak lidově se říká, keťaství, obchod řetězový. Banky staly se tímto způsobem spolupůsobiteli abnormálního zdražování životních potřeb a bezohledného využitkování kritické hospodářské situace k docílení velkých zisků.

Banky, jak staré, tak i nově se tvořící zahrnují do oboru působnosti, což podléhá výslovnému schválení ministerstva financí, též obchod se zbožím a surovinami, zřizování veřejných skladišť, vedení podniků závodů zemědělských, obchodních, průmyslových, živnostenských a dělnických, provádění nákupu a prodej všech věcí ve stavu surovém i zpracovaném, které jsou předmětem obchodu a sprostředkování těchto obchodů, zužitkování lesů pro průmysl a obchod dřevařský a všechny obchody dřevařské, zpracování dřeva ve výrobky a pod.

Banky v tomto směru průmyslové výroby a obchodu se po většině specializovaly a máme banky, které zabývají se vedle úvěrových obchodů zvláštním obchodem se stavebními potřebami, jiné banky nebo tytéž obchodem se dřevem, obchodem železem, obchodem kávou, cukrem, lihem, petrolejem, vínem, cementem atd. atd.

Vedle tohoto vrhly se banky na obchod s cizinou a situace jest taková, že z velké části opanovaly téměř úplně, buď samy nebo se společnostmi jimi financovanými, veškeren dovoz a vývoz, takže mají téměř monopolistické postavení po této stránce, jak pokud se týče organisace dovozu, tak pokud se týče obchodu samého a stanovení cen. Jest jisto, že této své převahy kapitálové využívají banky zcela bezohledně k zdražování dovezeného domácího zboží a věci jdou tak daleko, že dokonce určitá konsorcia bank opanovala pro sebe určité obory obchodu i výroby téměř monopolisticky a diktují trh dotyčného zboží. Tak ku příkladu obchod dřevem jest téměř úplně v rukou konsorcia bank.

Banky skoupily veliké zásoby dřeva v lesích, celé velkostatky, dřevo v lesích buď již hotové nebo na stojato nechávají zúmyslně mimo obchod, aby se tímto způsobem docílilo nedostatku tohoto drahého materiálu. Tento materiál následkem toho stoupl do nedozírné výše, a domácí průmysl a výroba dřevařská je úplně zotročena tomuto bankovnímu konsorciu. Dřevo, které stálo a bylo kupováno těmito bankami za mírové ceny... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Mlčoch (pokračuje): ...v lese za 30 až 40 korun, dnes stojí až 300 korun v lese. Řezivo, které stálo 50 a 60 korun, dostoupilo zásluhou tohoto monopolu bankovního a znehodnocením naší valuty tak, že při vývozu, který opět provádějí z velké části konsorcia bank, platí se už tisíc korun za jeden metr.

Podobně se to má i při obchodu jiném, ku příkladu cihlami, cementem, železem a jinými stavebními potřebami, takže dnes je nesporné faktum, že dospěli jsme k tomu, že suroviny stavební jsou dnes 8-10krát tak drahé jako před válkou. Následek toho je ten, že stavby staví se dnes 8krát tak draho jako před válkou a jest nemožno pak jakékoli soukromé podnikání staveb. Na tom mají začnou zásluhu, ne snad výhradnou, také banky. Banky však ve svých výstřelcích a snaze, vydělati za každou cenu a na čemkoli co možno nejvíce, dokonce pouštějí se i do obchodů čistě detailních. Tak ku příkladu jedna banka, která stala se již pověstnou svým kramařením, nabízí všemožné druhy zboží, jako kávové náhražky, koloniální zboží, sušené houby, rum, sušenou zeleninu, deset beden vajec, ne tedy nějaká vagonová kvanta, 10 hl slivovice, 50 láhví čajového extraktu, 500 kg liptavského sýra, několik beden olomouckých syrečků, 250 kg krakovského hovězího salámu, sto krabic mletého pepře, 50 kg rozemletých kakaových slupek, 500 kg sušených hub, 200 kg modře na prádlo, 1000 krabiček černého krému na obuv, 600 lahví laku na obuv, 300 lahví půllitrových tokajského vína a podobné. Tedy celý seznam zboží běžného, pro denní potřebu potřebného, který dostane se v tomtéž množství u kteréhokoliv detailního obchodníka.

Věci došly tak daleko, že dokonce banky oferují dnes i na čistě řemeslnické práce ne v nějakých velkých obnosech, nýbrž i na práce několikastové nebo tisícové, jako ku příkladu stalo se při oferování na kladení linolea v české reálce v Olomouci, na kteroužto tedy čistě řemeslnickou práci oferovala jistá banka.

Banky obchodují dále zcela detailně zejména v obchodě se stroji, mazadly, vápnem, semeny, hnojivy a podobnými předměty. Dále ucházejí se a obchodují také s demobilisačním materiálem, ačkoli výslovně bylo Národním shromážděním usneseno již v roce 1918, že demobilisační materiál se má dostati z 50 % přímo živnostnictvu a z 50 % průmyslu, tedy přímým spotřebitelům. Demobilisační materiál je ze značné části prodáván bankám, které s tím provádějí docela obyčejný obchod výdělkový, čili jak se lidově říká: keťasují.

Tato činnost bank je jistě neblahá a zasluhuje krajního odsouzení a také rozhodné a nutné nápravy, poněvadž podvazuje volný obchod, po př. i výrobu a zabraňuje a znemožňuje také svépomocné snahy výrobních a obchodních kruhů. Banky, vrhnuvše se na obchod se zbožím a surovinami, provádějí zcela obyčejný obchod výdělkový i po té stránce, že uměle zadržují zboží a suroviny, aby docílily vyšších cen. Tímto obchodem se zbožím dává se bankám také výhradné právo na distribuci a banky využívají ho k tomu cíli, aby zboží a suroviny, kterými disponují, v prvé řadě předaly velkopodnikům na úkor podniků středních a malých a tím pracují soustavně na uplatnění čili ničení středního a malého stavu výrobního a obchodního. Tím způsobem provádějí banky umělé zdražování, umělou monopolisací v určitém obchodu i výrobě zatlačují výrobce, obchodníky a konsumenty, zcela monopolisticky, bez kontroly, využívajíce svého postavení, zdražují veškeré suroviny a zboží, ovládají téměř výhradně dovoz a vývoz, odstraňují volnou soutěž a tím přispívají k zničení zdravého obchodu a zdravé výroby.

Banky, jak mám zde důkazy, prováděly také zcela detailní obchody s látkami a počínaly si zcela po způsobu kavárenských keťasů, že umělým způsobem zboží nejen zdražily, nýbrž vedle toho daly si platiti pro zřízence bank značné provise při dodávkách zboží. Pokud se týče tohoto obchodu, aby banky samy jaksi vyšly z obliga, zjednávaly si a namnoze ještě si zjednávají dnes agenty anebo své vlastní zřízence, kteří ne sice pod firmou banky, ale pod svou vlastní firmou, ať ředitele, ať disponenta nebo účetního a provádějí pod rukou obchody řetězové, které financuje a vydržuje banka a na jejichž ziscích banka také participuje. Některé banky zcela systematicky provádějí tyto obchody ve velkém stylu, používajíce k tomu všech prostředků. Tak dokonce přišlo se na to, že používají k provedení obchodu ve velkém i úplatků a nabízejí tyto úplatky dokonce i zřízencům a vysokým úředníkům a zodpovědným činitelům ve státě, takže tím způsobem zakořeňují a zvyšují korupci v naší byrokracii. Aféra Jirákova odkryla takový jeden cíl a ukázala, k čemu vede obchodování bank se zbožím, když řídí se tyto banky zásadou: "vydělat ohromné sumy peněz za každou cenu a všemi prostředky."Z těch důvodů, vážení, jest přirozeno, že široké kruhy občanské, ať již konsumenti, či výrobci, či obchodníci, staví se příkře proti tomuto počínání bank a žádají, aby zákonodárný sbor resp. administrativa státu na tuto činnost bank jednak dozírala, a za druhé, aby ji pokud možno vůbec znemožnila.