Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: Dula, dr. Hajn, Kadlčák, Konečný, Udržal.

Zapisovatelé: dr. B. Němec, dr. Stojan;

větší počet členů Národního shromáždění.

Zástupcové vlády: Předseda vlády: Tusar, a členové vlády: dr. Beneš, Habrman, Hampl, dr. Heidler, dr. Hodža, Houdek, Prášek, Staněk, Sonntág dr. Veselý.

Z kanceláře sněmovní: JUDr. Haasz, tajemník sněmovní, zástupce jeho JUDr. Bartoušek.

1. Zpravodaj R. Mlčoch, Kadlčák. Zpráva živnostenského výboru a výboru rozpočtového o návrhu R. Mlčocha, Dědice, Slavíčka a soudr., aby byla obmezena činnost bank v obchodu se zbožím (tisk č. 2404).

2. Zpravodaj dr. Fr. Krejčí. Zpráva kulturního výboru o petici č. 1470 (tisk č. 2403).

3. Volba delegátů pro 6. zasedání mezinárodní parlamentní konference pro obchod v Bruselu.

Předseda (zvoní): Národní shromáždění je schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.

Omluvili se:

churavostí: Dr. Franta (na neurčito), Kaderka (na neurčito), Prokůpek (na neurčito), Hrdlička (na neurčito), Bečka, (na neurčito);

zaměstnáním: Jaromír Špaček (na neurčito), dr. Vlček (na neurčito).

Tiskem rozdány byly tyto tiskopisy: žádám pana sekretáře, aby je přečetl.

Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte):

ve 121. schůzi Národního shromáždění československého:

Tisk 2420. Odpověď ministra železnic na dotaz člena Národního shromáždění A. Kaderky a soudruhů, proč trati bývalé společnosti státních drah od doby převratu neplatí účtů za léky pro zaměstnance drah a jejich rodiny.

Tisk 2429. Odpověď ministra obchodu na dotaz členů Nár. shromáždění F. Petrovického, B. Fischera, V. Sládka a soudruhů o tom, že okresní politická správa v Dačicích a zemská politická správa v Brně jako úřady přezírají neoprávněné provozování živnosti kamenické v Dačicích na Moravě.

Tisk 2431. Odpověď ministra školství a národní osvěty na dotaz členů Národního shromáždění F. Svobody, Filipínského, Roučka a soudruhů o umístění českých škol obecných a měšťanských v Brně.

Tisk 2432. Odpověď ministra pro zásobování lidu na dotaz člena Národního shromáždění dra Kubíčka a soudruhů, týkající se vývozu krmiv z Československé republiky a podporování produkce mléčné.

Tisk 2434. Odpověď ministra veř. zdravotnictví a tělesné výchovy na dotaz členů Národního shromáždění dra Mareše, dra Syllaby a soudruhů, jaká opatření byla učiněna proti zavlečení epidemických nemocí do naší republiky.

Předseda: Výborům přikázáno z předsednictva:

Výboru právnímu:

Tisk 2378. Vládní návrh zákona, kterým se mění některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti a o soudním řízení ve věcech občanských.

Vláda žádá, by o návrhu byla podána zpráva ve lhůtě 10 dnů.

Tisk 2417. Vládní návrh zákona o trestání válečné lichvy prací a lichvy pří propachtování pozemků.

Vláda navrhuje, by o návrhu zpráva byla podána v době 5 dnů.

Výboru rozpočtovému:

Tisk 2416. Vládní návrh zákona o zcizení státního nemovitého majetku.

Vláda žádá o podání zprávy o předloze během 24 hodin.

Výboru zásobovacímu:

Tisk 2418. Vládní návrh zákona o stíhání podloudného vývozu předmětů potřeby do ciziny. (Současně přikázán též výboru právnímu.)

Vláda navrhuje lhůtu dvou dnů k podání zprávy.

Výboru kulturnímu:

Tisk 2419. Vládní návrh zákona o zřízení fondu Denisova.

Vláda žádá, by zpráva byla podána ve lhůtě 3 dnů.

Výboru pro pozemkovou reformu:

Tisk 2433. Návrh členů Národního shromáždění Vlad. Drobného, V. Sladkého, J. Svozila a soudruhů, aby platnost zákona o zabírání velkostatků, jakož i všech ostatních zákonů s pozemkovou reformou souvisících byla hned rozšířena na Hlučínsko.

V návrhu se žádá za podání zprávy ve lhůtě třídenní.

Jsou snad proti některé z navržených lhůt námitky? (Nebyly.)

Není tomu tak. Lhůty tyto jsou schváleny.

Od presidia ministerské rady došly tyto listy:

"Předsednictvu Národního shromáždění v Praze.

Presidium ministerské rady dovoluje si k přípisu ze dne 30. ledna 1920, číslo 2284 sněmovního tisku, předsednictvu Národního shromáždění oznámiti, že dle zprávy kanceláře presidenta republiky ze dne 17. února 1920 čís. P. 124/20 zákon, přijatý Národním shromážděním ve 113. schůzi dne 30. ledna 1920, jímž se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé, panem presidentem republiky podepsán nebyl a sice z důvodů, v přiložených připomínkách pana presidenta uvedených.

Zmíněný zákon, opatřený podpisy pana ministerského předsedy a pana ministra vnitra, se vrací.

Presidiální přednosta, v zast.:

Dr. Vorel v. r."

Připomínky pana presidenta mají toto znění:

k zákonu ze dne 30. ledna 1920, kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé.

V §u 1. číslo 2. zákona prohlašují se za státní občany Československé republiky bývalí státní občané říše německé, kteří mají své řádné bydliště v hranicích Československé republiky, počítajíc v to též území, která náležela dříve k říši německé a která od ní připadnou k republice Československé.

Toto ustanovení, pokud postihuje i takové státní občany říše německé, již nejsou usazeni na územích, která náležela dříve k říší německé a která od ní připadla k republice Československé, zdá se mi býti povážlivým, ježto - aniž by v nových změnách státoprávních bylo k tomu důvodů - ve svých důsledcích nutí k účasti na státním životě a na státní správě v republice Československé celou řadu dosavadních cizích státních příslušníků, kteří snad po většině na účasti té ani žádného zájmu nemají a snad míti nechtějí, což nezdá se mi vyhovovati pravému duchu smluv mírových.

Vrcholem práv občanských jest právo volební, jímž občan vykonává rozhodující vliv na strukturu a vládu státu, a jež jest výronem jeho nazírání na stát a jeho úkoly. Právo volební možno přiznati proto pouze tomu, u koho jest patrna vůle srůsti se státem a plniti vůči němu povinnosti občanské, a bylo by povážlivým, svěřiti právo to někomu, o kom není vůbec jisto, chce-li se státi občanem státu.

Jest ovšem pravda, že článek 84. mírové smlouvy mezi mocnostmi spojenými i přidruženými a Německem ze dne 2. června 1919 ustanovuje zcela všeobecně, že státní občanství československé nabudou ipso facto, ztrácejíce státní občanství německé, příslušníci němečtí, usazení "na některém z území, jenž jsou uznána za součástí Československého státu".

Leč pří výkladu tohoto ustanovení nelze s druhé strany přezírati, že dle úvodního (81.) článku téže kapitoly uvedené smlouvy mírové neměly v této být a také v ní ještě nebyly stanoveny a tedy i uznány celé hranice a všechny části, resp. všechna území státu Československého, a že v čl. 82. a 83. téže mírové smlouvy, tedy v ustanoveních článku 84. bezprostředně předcházejících, jedná se jen o hranicích mezi státem Československým a říší německou, resp. pouze o oněch územích, jež byla Československému státu postoupena od říše německé. Slova čl. 84. řečené mírové smlouvy "na některém z území, jež jsou uznána za součástí Československého státu", mohla by se tudíž vykládati v ten smysl, že jde zde o území, jež právě v téže smlouvě mírové uznána jsou za součást Československého státu, t. j. o území, postoupená Německem republice Československé. Tím právě vzniká nejistota.

Nemohu také nepoukázati na čl. 3. smlouvy mezi čelnými mocnostmi spojenými i přidruženými a Československem ze dne 10. září 1919, dle něhož s výhradou zvláštních ustanovení smluv níže uvedených Československo uznává za československé státní občany ipso facto a bez dalších formalit státní občany německé rakouské a uherské, kteří v den, kdy vejde v platnost tato smlouva, mají, a to podle okolností, bydliště nebo právo domovské na území, které je nebo bude uznáno za část Československa podle mírových smluv s Německem, s Rakouskem a s Uherskem, popřípadě podle jakýchkoliv smluv, uzavřených za účelem uspořádání nynějších poměrů.

Podle těchto smluv však dle vážných hlasů byla a mohla býti - zvláště Německem, Rakouskem neb Uherskem - za část Československa uznána pouze ona území, jež mu připadla od Německa, Rakouska a Uherska, nikoli ale území Čech, Moravy a Slezska.

Vzhledem k obzvláštní důležitosti věcí pokládám za žádoucí, aby se zákon tento stal ještě jednou předmětem úvahy a jednání zákonodárného sboru.

T. G. Masaryk v. r.

(Posl. Stivín: To jsou ti odborníci! A k vůli takovým odborníkům se dělá senát! Hluk. Hlas:Vždyť to dělala vláda! Nepokoj.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid! Sděluji obsah dalšího přípisu presidiální kanceláře ministerské rady:

Předsednictvu Národního shromáždění československého v Praze.

Předsednictvo ministerské rady dovoluje si sděliti, že dle přípisu kanceláře presidenta republiky ze dne 17. února 1920 k čís. P 125/20 zákon, jímž se upravuje přejímání vojenských gážistů bývalé rakousko-uherské, rakouské a uherské branné moci do branné moci republiky Československé a jímž se upravují zaopatřovací nároky bývalých vojenských gážistů, kteří se na československém národě provinili, Národním shromážděním ve 113. schůzi dne 30. ledna 1920 přijatý, panem presidentem republiky potvrzen nebyl, a sice z důvodů z připojené připomínky patrných.

Jeden výtisk zákona, ministerským předsedou a ministry národní obrany, vnitra a financí podepsaného, avšak presidentem republiky dle § 11. odstavec 1. zákona z 13./XI. 1918 č. 37 sbírky zák. a nař. ve znění zákona ze dne 23./3. 1919 č. 271 sb. zák. a nař. o prozatímní ústavě, vráceného, se přikládá.

Presidiální přednosta v zastoupení:

Připomínky pana presidenta k tomuto zákonu mají toto znění:

k zákonu ze dne 30. ledna 1920, jímž se upravuje přejímání vojenských gážistů bývalé rakousko-uherské, rakouské a uherské branné moci do branné moci republiky Československé a jímž se upravují zaopatřovací nároky bývalých vojenských gážistů, kteří se na československém národě provinili. -

Mám pochybnosti ohledně předpisu odst. III. § 4. přijatého zákona, pokud se jím stanoví, že vojenské osoby z povolání, v odst. I. a II. téhož paragrafu blíže označené, jež uznány byly vinnými činy v odstavcích těchto uvedenými za podmínek tamtéž vytčených, mají býti bez jakýchkoli nároků na zaopatření propuštěny nejen z československých služeb vojenských, nýbrž i z jiných československých služeb veřejných, pakliže by zatím do takovýchto služeb byly přijaty.