To se člověku ani nechce věřit, že
připlácíme na vagon, jestli se nemýlím,
asi 70.000 K. Nenamane se otázka, co by bylo výhodnější:
obohacovati americké farmáře, obchodní
mlýny a ty naše přátele, kteří
nám tak lacino posílají mouku z Ameriky,
anebo spřátelit se s tou myšlenkou, že
tomu zemědělci bude se muset přidat, aby
napnul síly, aby více vyrobil, vytěžil
z půdy i za neblahých okolností, než
se dosud dělo.
Já neříkám, plaťte více,
já pravím: uvažujme! Myslím, že
to bude kratší cesta a také úspěšnější.
Naši pánové, soustředěni ve svém
spolku, vyzvali zemědělce katolické, aby
svou povinnost vykonali plně, aby každý dal
a odvedl beze všeho, co jen může a i ti drobní,
co mají těch 15 měřic, tuším,
i ti se uvolují, že když jim něco nadbude,
milerádi ten nadbytek odvedou. (Posl. Merta: Oni neodvádějí
ani katolíci, ani nekatolíci!)
Můžeme utvořiti komisi a zjistiti, kolik na
tom pravdy a kolik ne. Ale jsou zase jiní, a já
to řeknu bez obalu, kteří ponoukají,
aby to nedali. Mohl bych uvésti jméno jednoho starosty,
který úředně vyzval občany,
aby nic neodváděli. To je u nás na Moravě,
já ho nejmenuji, aby se neřeklo, že je v tom
stranická nepřejnost. Ovšem na takového
bych, pánové poslal důkladnou rekvisici,
asi takovou, jaké mají na Znojemsku a Kroměřížsku
a Kojeticku nezaslouženě, kde obracet všechno
vzhůru nohama a nejen stavení. (Hlas: Napřed
snědli jalovicu!)
Takového ovšem nemůžeme se zastávati.
Jsou také vládě velice blízcí
pánové, kteří nemají dokonce
tolik ochoty, aby uveřejnili provolání vlastní
strany svojí, odepřeli to, že prý atd.
(Hlas: Oni nemají místa!)
Je-li to pravá láska a sociální cítění
pro společnost naši, já nebudu rozebírati.
A kdo má největší vinu na těch
zjevech a kdo jest příčinou, že již
v únoru pomalu nebudeme míti co jísti? Nevím,
smím-li to hlasitě pověděti, kdo to
zavinil. Naši zemědělci řeknou: Obilní
ústavy, centrály! Přátelé těchto
centrál budou dokazovati, že je to nesmysl, že
právě ony umožňují výživu
a nám pomáhají. Já nechci nikoho z
ničeho podezřívati, naprosto ne. Ale dostal
jsem včera dopis z Velkých Karlic, kde s velikým
žalem se mi sděluje, že zařídili
ti a oni konsum, v tom konsumu jest 100 členů, více
než se přihlásilo; jest jich však ve skutečnosti
méně než na tom papíře v seznamu,
a všichni dostávají 2 kg na osobu pšeničné
bílé mouky v konsumu, a ti ostatní, nekonsumní,
dostávají 80 dkg toho, co jsem řekl, co se
sotva hodí za lidskou potravu. Vidíte, pánové,
takové obrázky by se teď daly jako ve filmu
předvésti. Já jsem to uvedl jako doklad,
že je správný požadavek, aby všichni
stejně byli poděleni, aby nebylo žádného
třídního privilegia. Zrušili jsme všechna
privilegia nahoře, musíme je také zrušiti
dole. Musíme uplatnit rovnost i v tom zásobování;
když jednati demokraticky, tedy demokraticky. (Posl. Sedláček:
To by musela býti spravedlnost v republice!)
Ústředny nejsou naším domácím
výrobkem. Ústředny jsme převzali jako
mnohé jiné pěkné zboží
od sousedů z Modré; byl to prý nějaký
pán velmi šikovný, vyznání mosaického,
který tu věc vymyslil v Německu a převedl
ji pak do Vídně, kde se náramně zalíbila.
My jsme od počátku, jak vznikly, se oproti nim vyslovili
se vším důrazem, poněvadž jsme
přesvědčeni, že to nepovede nikdy k
dobrému a kdyby, velectění, sebe více
se nám dokazovalo, že neštěstím
jest svobodný obchod, my cítíme, víme
a jsme přesvědčeni, že bez svobodného
obchodu není možno, aby nás přestaly
ty věci, které nás tolik tlačí,
musíme z té otročiny ven. Zemědělství
nesnese novodobé roboty, horší, než byla
za starých robotářů, kteří
alespoň nechali tolik, aby se lid nasytil, a ony jim nenechají
ani tolik, aby se mohli najísti. S tím, pánové,
republice neposlouží, kdo chce, aby sedlák,
zemědělec, venkovan nebyl ničím jiným
než pouhým otrokem cizí zvůle. Chcete,
aby tak se zvýšila výroba tím otroctvím?
To není prostředek účelný,
tím karabáčem, těmi bajonety! Ani
rozkazy nápravy nezjednáte. My musíme ukázati,
že máme také sociální cítění
vůči výrobci, že tomu zemědělci
přejeme, aby sebe, své milé a své
dělníky nasytil, jak náleží,
a vytěžil tolik, kolik potřebuje. Volá
se: - a u nás jsem to slyšel často - "Dejte
nám předválečné ceny za poživatiny
a my budeme za předválečné ceny robotiti".
Je to jistě správný názor. Kdybychom
stále a stále mzdy zvyšovali a považovali
to za jedinou medicínu k nápravě, na konec
přijdeme k poznání, že tím nápravy
nezjednáme. Dnes už - a právem, řeknu
- žádají za šichtu 70 K, a pak přijdou
páni za 2 dny, že se to musí znova upraviti
a změniti, - páni z Ostravska by k tomu mohli dáti
bližší data. Přesvědčíme
se, že oni za těch 70 K také nevyžijí
a jsme tam, co vám chci naznačiti, že musíme
přikročiti k úpravě cen všech
a všeho a ne komandovat: "Ty, sedláče,
musíš mi dodati, abych mohl žíti, a kde
ty to vezmeš, to je tvou starostí".
Nesprávný je názor, že každý
sedlák je keťas. To jest křivda. Pšenice
stála před válkou nejvýš 24 K,
dnes dostane sedlák 80 K. O kolik je to více? To
si račte vypočítati. Boty stály před
válkou 25 K, to byly již slušné boty.
Já jsem platil kdysi za lakýrky 18 K a měl
jsem omdleti z oné "drahoty" a dnes stojí
pořádné boty až 600 K, takové,
jaké sedlák potřebuje, neboť na pole
v lakýrkách jíti nemůže a v těch
výrobcích našich ústředen, ať
se jmenují kožené, nebo nevím jaké,
v těch už dokonce ne, nebo ani ne v těch kdysi
proslavených Baťových. To se hodí nanejvýš,
když v Praze pěkně svítí slunce
a to také ne všude, jen na jemném kamení.
Střevíc pro ženské stál 14 K,
teď 230 K; oděv 80 K, teď 1200; těžký
vůz stál 200 K, nyní 2500 K; postroj pro
koně dostal rolník za 100 K, nyní má
zaplatiti 1500 K, když ho dostane a k tomu ještě
musí dáti nějakou aprovisaci jako přídavek.
Bič stál 1 K - a to byl pěkný - teď
obyčejný je za 25 K. A když se opravdu po těch
volech jednou rozežene, tak se mu rozletí, poněvadž
je to válečná "náhražka".
Plátno jsme platili nanejvýš 40 h a to již
bylo plátno - a nyní lecjaká hadra stojí
25 K i více, tak že košile nás stojí
obnosy, že kde kdo šetří a spokojí
se již třeba s "náhražkou" košile.
Podkova stála 60 h, dnes 12 K a to ne všude, někde
stojí 18-20 K. Že žací stroj stál
600 K, nyní, když ho dostane za 4000, to si poskočí,
že ho dostal lacino. Tak bychom mohli pokračovati
dál a viděli bychom, že není žádného
poměru v ceně výrobků, které
musí zemědělec kupovati, k té ceně
jeho výrobků. On zdražil nebo vláda
mu milostivě dovolila zdražiti trojnásobně,
řekněme čtyřnásobně.
Ale musí za leccos platiti sto a tisícinásobně.
Tak na př. umělé hnojivo je zdraženo
o 2000 % A kdyby ho dostali, budou rádi. (Hlas: Dostávají
ho pouze agrárníci!) Já nechci agrárníky
brát v ochranu; ale že se cosi kdesi šustlo,
to je pravda, poněvadž leckde jsou nyní hnojiva
nejpůsobivějším přesvědčovacím
prostředkem na osvícení těch nevěrců,
kteří ještě pořád nechtějí
se spřáteliti s tím, že jen v agrárnictví
jest jejich spása. Jak to přijde, že se nemůžeme
zbaviti všelijakých těch obtíží?
Musil bych se státi osobním, a musil bych uváděti
příklady, proč ti a oni drží
se těch centrál. Ale něco přece řeknu.
Jak můžeme míti laciné potraviny, když
na př. naše obilní ústavy, jak mi bylo
sděleno, mají 2860 úředníků?
Úřednice bez pochyby v tom nejsou. Pánové,
když povážíme, co nyní úředník
musí dostati měsíčně, můžeme
pochopiti snadno, jak drahá musí býti mouka
i ty ostatní potraviny.
Dovedeme si vysvětliti, proč to nemůže
býti laciné. Chceme-li míti láci,
odstraňme ty příčiny; poněvadž,
dokud neodstraníme příčiny, nemáme
naděje, že by se nám poměry pozvolna
mohly zlepšiti. Uvedu ještě jeden případ:
Nyní jest veliký křik a rámus v národě:
Bramborů není; proč nám jich nedáváte?
Jednoduchá příčina: poněvadž
jich není. Pánové, nemylte se! Žádné
rekvisice nepomohou. Řekl jsem na počátku,
něco zůstalo na poli, to je dosti velká část,
a velká část shnila. Takovou odbornou manipulaci
s nimi, a konečně jedna část, která
ani neshnila, ani nezůstala na poli, zmrzla. A aby se neřeklo,
že jen my jsme tak šikovní obchodníci,
řeknu vám něco z plebiscitu - z Těšínska.
Ta polská plebiscitní komise, poněvadž
si prostě nevěděla rady, Poláci tak
zvaní - nejsou to Poláci, jsou to naši Moravci,
dělali velký rámus, zakoupila jim mrkev a
brambory. Ale než došly brambory, byly jako kost. Nezbylo
nic jiného, než je odvézti do lihovaru. Jest-li
to dělali zúmyslně nebo z vypočítavosti,
nebudu rozbírati. Něco podobného děje
se také leckde u nás. Velice často se stane,
že zemáky expedují právě "náhodou",
když je venku tak 6 až 7 stupňů pod nulou.
Výsledek je týž. Zemáky zmrzlé
se nehodí za potravu, musí se rychle zpracovati
na líh. Následkem toho jest sice líh, ale
bramborů nemáme a také míti nebudeme.
Toto hospodářství s bramborami je opravdu
hříchem. Kdo jen trochu rozumí bramborům,
ví, že vyžaduje neobyčejné obezřetnosti
hospodářovy, aby je neporušeny dochoval do
jara a že se to nemá tak dělati, jako ve Vídni
to udělali, že skoupili ze západní Moravy,
- to by nám mohl blíž vysvětliti náš
pan ministr Staněk, který v těchto věcech
byl odborníkem - tam hodně vagonů nakoupili,
udělali velikánské krechty, přikryli
je důkladně hnojem, zaházeli hlínou.
Když se pak ukázaly výsledky této práce,
přesvědčili se, že všechny brambory
- a byly to tisíce vagonů - jsou úplně
zničeny. Rychle s nimi do dunajského kanálu.
My jsme se tenkráte na to nezlobili, poněvadž
jsme měli radost, že ti Vídeňáci
nebudou míti co jíst a budou k nám uznalejšími.
A ty ceny zemáků!
Ten producent dostane za zemáky 26 K. Slavná ústředna
zemáková prodá je, tuším, za
40 K. Dovoz činí nejméně 8 K, takže
ten, kdo jich potřebuje, zaplatí, když se mu
dobře daří, 50 K a kdy nepřijde k"zákonitým"
zemákům, a chce míti brambory, může
zaplatiti 100 K - a pak chcete zavírati keťasy a bůh
ví koho. Pánové, žaludek, ten na to
nedbá, je-li to zákonité nebo nezákonité
a jsem jist, že ten největší, nejpřísnější
moralista, jak by měl hlady zmírat, nechá
morálky a všeho sociálního cítění
a vezme tam, kde je dostane. Někteří to berou
vyvlastňováním mezi půlnocí
a druhou hodinou noční, jíní tím
způsobem, že zaplatí. Pak nenadávejte
na toho keťasa, ten není hlavním vinníkem,
vinníkem jest soustava, která k tomu nutí.
Jest žádoucno, abychom již přišli
k rozumu a všechny ty výstřelky pochybené
soustavy vyživovací odstranili. Nedovedeme-li to,
marná naše naděje, že se v dozírné
době poměry zlepší.
Nedovedeme-li hospodářství svoje uvésti
do normálního chodu, všechno povídání,
ať s tohoto, či s jiného místa, všechny
ty hrozby nepomohou, poněvadž kde nic není,
ani čert nebere. Má-li býti nějaká
náprava, musí býti tam, kde se může
vykonávati, to jest u producenta. My, kteří
toho potřebujeme, poradíme si i bez ústředen.
My si to dovedeme koupit i sníst bez předražených
prostředníků. Tak na věci pohlížím.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda: Uděluji slovo ještě
panu kolegovi Rudolfu Mlčochovi.
Poslanec Rudolf Mlčoch: Vážené
Národní shromáždění!
Při prvním poselstvu našeho velikého
presidenta bylo nám řečeno: Dobyli jsme si
politické samostatnosti, nyní jest na nás,
abychom svůj samostatný, neodvislý stát
vybudovali. První podmínkou řádného
vybudování státu jest provedení řádné
administrativy. Administrativa dává podmínky
k řádné existenci státu. Totéž
asi jsme slyšeli minulého týdne ve výboru
rozpočtovém od našeho ministra zahraničního.
A dnes, velectění, první řečník,
zodpovědný za nejdůležitější
elaborát naší správy, zodpovědný
za zásobování, pronesl takovou těžkou
obžalobu našeho systému zásobovacího,
naší administrativy zásobovací, jaké
jsme neslyšeli dosud v těchto síních,
ačkoliv padala tato slova a tato obžaloba také
na hlavu toho, kdo tu obžalobu pronášel a na
hlavu vlády, jejíž řečník
tuto obžalobu pronášel. A representant naší
vlády, p. ministerský předseda, nemohl vyvrátit,
že hlavní příčinou dnešní
velké zásobovací krise je z velké
části nesprávný, nepořádný
administrativní aparát. Na nás jest, abychom
hledali příčiny této situace, do které
jsme se dostali, té situace, kde nám musel říci
p. ministr zásobování, že spějeme
k nejtěžším dobám, jaké
vůbec jsme zažili v naší republice. V
té době, velectění, je nutno hledati
příčiny, proč jsme do těchto
okamžiků přišli a jaké jsou cesty
k nápravě.
Bylo řečeno ústy poslance Zahradníka;
presidenta obilního úřadu, že je veliká
vina v systému. A já, velectění, také
myslím, že je v systému vlastně veliká
vina, a myslel bych, že my se zde zvláště
musíme zabývat tím, zdali je zdravý
systém, na který jsme se dali, který chceme
propagovat, který chceme držet, a na němž
chceme stavět hospodářskou politiku našeho
státu. Kolega Svozil zde deklaroval určitý
a jasný systém. Prohlásil, že chyba
byla v tom, že dnešní vláda socialisticko-agrární
byla příliš slabá, než aby se dala
rovnou cestou k zničení samostatného, volného
obchodu, a že největší chybu učinila
v tom směru, že bezohledně nezcentralisovala,
nesestátnila celý zásobovací systém.
Zde bylo řečeno jasně a bezkompromisně
jedno stanovisko. Jsem však názoru jiného.
Po celou dobu trvání našeho samostatného
státu československého zabývám
se také poněkud politikou národohospodářskou
a zásobovací a přicházím k
opačnému názoru, že totiž chybou
našeho zásobovacího systému byla právě
nezdravá zásobovací politika, nezdravý
systém zásobovací, neschopná administrativa
zásobovací, že o zásobování
rozhodovali lidé a že svěřen byl tento
nejdůležitější resort lidem, kteří
mu vůbec nerozuměli, kteří jsou pouze
příslušníky určité politické
strany, která měla politický vliv a podle
politického klíče rozdělovala sinekury
i do institucí čistě hospodářských,
kam patří odborníci, ne politikové.
Myslím, že velká chyba v tomto celém
systému hospodářském je ta, že
jest příliš, že je příliš
dána volná ruka lidem, kteří prostě
na místa, kde se jedná o zásobování
a hospodářskou politiku, vůbec nepatří.
Proč to pronáším? Poněvadž
se svěřilo zásobování politickým
stranám, a nikoli odborníkům a národohospodářům.
Pravdou jest, že není dosud u nás ještě
do krajností vyhraněno to přímé
stanovisko ve státní politice hospodářské,
jak si ho přál kol. Svozil, že naše národohospodářská
politika pořád ještě kolísá,
má-li se dáti na státní zásobovací
systém a zestátnění veškerého
hospodářského a národohospodářského
života, anebo má-li se dát snad také
místa soukromému podnikání, volnému
obchodu, tedy že skutečně v tomto směru
u nás ještě vláda není tak rozhodné
a pevné ruky, aby byla zahájila určitou a
přesnou devisu a přesné směrnice.
Proč, přátelé? Proto, poněvadž
vláda sama nevěří tomu, že by
byla schopna, aby se bezpodmínečně uchopila
státního obhospodařovaní veškerými
životními potřebami, neboť ona sama ví,
že kdyby si to všecko vzala na svá bedra, že
by musila s tímto systémem zkrachovat, poněvadž
velká většina národa je krajně
proti tomuto systému. Veliká většina,
zvláště příslušníků
středních vrstev, ať již jsou to živnostníci,
obchodníci či zemědělci, stojí
krajně proti tomuto systému, poněvadž
tento systém nejenom že dává nejchoulostivější
otázku, totiž zásobování, do
rukou aparátu nezkušeného, neschopného,
nýbrž současně tímto způsobem,
zestátněným obhospodařováním
provádí se expropriace čili vyvlastňování,
nebo, lidově řečeno, ničení
soukromého podnikání ve výrobě
a obchodování, čili ničení
středního stavu.
Velectění, to nemůže být lhostejno
statisícům příslušníkům
národa a jejich rodinám. My si máme uvědomiti,
že máme dvě povinnosti: těžké
doby, v nichž žijeme; překlenout, ale současně
také zvoliti takový systém národohospodářský,
který by byl opravdu demokratický a dával
všem vrstvám občanstva rovné právo
na existenci a na slušné hospodářské
a sociální postavení.
Následkem toho nemůžeme se postaviti na princip,
který by bezodkladně zasáhnutím státu
anebo zákonodárné moci jedním škrtem
ničil existenci tisíců příslušníků
samostatně hospodářsky a výdělečně
činných. Proto, velectění, ku příkladu
- provedení návrhu, který vážně
se projednává v ministerstvu zásobování
a v ministerstvu obchodu a byl - pokud jsem slyšel, poněvadž
nejsem členem zásobovacího výboru
- prý dokonce jednohlasně přijat i v zásobovacím
výboru, aby se zavedl monopol zásobovací
pro určité distrikty průmyslové, obvody,
zásobovací monopol pro konsumy, že tento způsob
zásobovací vážně se má
provésti a také byl prý přijat, znamenalo
by revoluční převrat v dosavadním
systému hospodářském, proti němuž
by se příslušníci středních
vrstev musili postaviti do krajnosti, poněvadž máme
právo, jako každý jiný v demokratické
republice, také my samostatní podnikatelé
menší a střední, tedy živnostníci,
obchodníci a zemědělci, žít.
Nikdo nemá práva a nejméně vláda,
aby dávala zákony, které by nám braly
podmínky existence.
Velectění, já také chci přinésti
do toho mlýna trošku násypu zase po stránce
jiné, o které se dosud zde málo mluvilo,
a nemějte mi za zlé, zejména ti, kteří
to provádíte. Já nevyjímám
z toho systému žádného. Já se
stavím ne pouze osobně, nýbrž i jako
zástupce živnostnictva a politické strany živnostenské
zásadně proti systému státních
centrál, proti systému zásobování
nuceného a státního prostřednictvím
syndikátů, přednostního zásobování
prostřednictvím tohoto systém, dobrovolných
organisací zásobovacích, t. zv. konsumů,
stavím se proti tomu, aby bankám a společnostem
velkokapitalistickým byla dává na privilegia
na dovoz velkoobchod, po případě i detail.
(Posl. Biňovec: Svobodu obchodu nebudete upírat!)
Přátelé! Já docela otevřeně
a poctivě své zásadní stanovisko prohlašuji
a chci je také podepříti. Živnostnictvo
jako stav i jako politická strana nestaví se zásadně
proti sdružování konsumentů vůbec,
také by mu to jistě nic nepomohlo, kdyby se i proti
tomu stavělo a za druhé by to bylo nedemokratické
a na nynější pokrokovou dobu naprosto neudržitelné.
Proti čem se však staví, jsou privileje, které
se poskytují těmto sdružením, ať
jsou to potom konsumy kterékoliv politické strany.
Těmto konsumům nemá demokratická republika
dávati žádných zvláštních
výhod na úkor občanstva jiného.
Já ukáži, kde jsou ty výhody na úkor
volného obchodu, samostatné existence výrobců
a obchodníků. Bylo zde již zmíněno
o tom, že existuje třídní zásobování
konsumů. Bohužel, musím prohlásiti,
že jest to pravda, že u nás existuje třídní
čili přednostní zásobování
konsumů. Došel jsem k tomuto poznání
jako člen kontrolní komise při ministerstvu
zásobování nad zásobováním
konsumů zřízené. (Posl. Biňovec:
to jest neštěstí, že se dělají
revise v konsumech, kdežto u stavu živnostenského
se to nedělá!) Ta se teprve bude patrně
prováděti. (Posl. Biňovec: Proveďte
to a budete viděti, že se každý přiživoval,
kde jen mohl!)
To konečně může býti pravda,
já to nepopírám, poněvadž hlad
je zlá věc, ať je to u kohokoliv. Uvedu jenom
několik dat, co jsem na př. zjistil, že konsumy
udávají z velké části - ne
všechny - daleko větší počet členstva,
než fakticky mají. Ty věci jdou dokonce tak
daleko, že konsumy udávají mnohem větší
počet členstva k zásobování
prostřednictvím přídělů,
nežli v dotyčných místech nebo dokonce
okresích jest vůbec obyvatelstva. To jsou přece
věci trochu moc křiklavé.