Tak na př. v Mladé Boleslavi udávají
konsumy, že mají členů 15.609 a obyvatelů
jest 16.337. V obci Parníku u Č. Třebové,
kde jest obyvatel 2.343, udávají konsumy počet
členů 6.783. (Odpor.) Mohu poskytnouti další
data. V Písku na př., (Hlas: To je z celého
okresu!) to jest nesporně zjištěno, pánové,
že se udává mnohem větší
počet členů konsumů, já bych
vám mohl posloužiti daty také z celých
okresů. Nechci z toho dedukovati ničeho pro agitační
účele, ale prostě věc jen konstatovati.
V Písku tedy, kde jest 15.499 obyvatel, udávají
konsumy 15.593 členů. V Plzni, kde je obyvatel 80.343,
udávají konsumy 99.486 členů atd.
(Posl. Pik: To je pro celý západočeský
kraj!) V Kralupech udávají konsumy 11.614 členů,
kdežto obyvatel je tam pouze 5848. V Č. Třebové
berou konsumy pro 9948 osob příděly a obyvatelstva
jest tam pouze 8707. V Rokycanech dostávají konsumy
pro 12184 osob příděly, obyvatel je tam 6492.
V Buchlovicích osob v konsumech 7500, obyvatel pouze 1868;
v Hnidousech konsum udává 4123 členů,
obyvatel však je tam pouze 2728. Mám zde ještě
další data, a mohl bych posloužiti podrobnými
doklady, kde to je skutečně hodně křiklavé.
Úřední revisí zjištěno
dle úředních dat za srpen, září,
říjen a listopad, že konsumy v Čechách
dostaly dle předepsaných přídělů
88.79 %, kdežto obyvatelstvo mimo konsumy pouze 71-60 %.
Konsumy dostaly tedy o 17.19 % více, což ve váze
mouky dělá 453 vagonů 76 q mouky, o které
dostaly konsumy více, než obyvatelé v tomtéž
počtu v okresích nezásobení.
To jsou ukázky přednostního zásobování.
Konsumy mají však kromě toho ještě
jiné výhody, zejména výhody daňové.
Tak na př. konsum v Čáslavi nebo Chrudimi,
který prodal zboží za víc jak 2 mil.
korun, zaplatil daně pouze asi 960 K; na tržbu přes
2 mil. K musil by obchodník platiti při nejmenším
20.000 K daně výdělkové, z příjmu
atd. (Posl. Slavíček: Také více
vydělají!) Konsumy mají také velké
výhody v tom, že na př. konsumy železniční
požívají velkých slev dopravného,
které jdou do celých tisíců, mají
po případě zdarma místnosti k disposici,
buď obecní nebo státní, mají
po případě i zřízence, kteří
dostávají plat od státu, ale jsou zaměstnáni
v konsumech. Výhody konsumů jsou tedy značné,
takže konsumy mohou pak přirozeně lépe
konkurovat a svým členům snad i levnější
zboží dodávati.
Velectění pánové! Výhody poskytují
se však také velkokapitalistům. U nás
bylo zavedeno vedle centrálního systému zásobování
potravinami zásobování surovinami prostřednictvím
tzv. dovozních a vývozních syndikátů.
Tyto syndikáty když zakládal pan ministr obchodu
dr. Stránský, odůvodňoval to tehdá
tvrzením, že budou zřízeny proto, aby
právě těm malým byla umožněna
účast na dovozu surovin z ciziny, i poněvadž
prý ti velcí bez syndikátů by celý
dovoz pohltili pro sebe. Zřídila se tedy tato instituce;
do této se však nasadili zástupci největších
velkopodniků, po většině židovsko-německých,
kteří si prostě usurpovali naprostou moc
rozhodující a měli v těchto syndikátech
na dovoz surovin prostě monopol a rozdíleli suroviny
vlastně sami sobě. Malí živnostníci,
malí výrobci a malopodnikatelé nedostávají
z těchto syndikátů ničeho a jsou nuceni
pak k takovým výstřelkům, na jaké
poukázal již pan kol. Kadlčák, že
stojí boty dnes - není to sice ještě
pravda - až 600 korun. A proč? Poněvadž
tu kůži ten maloživnostník nedostane prostřednictvím
syndikátu za nízké ceny, on musí kupovati
kůži pod rukou až z několikáté
ruky od těch, kteří obstarali si tuto protekci
syndikátu, anebo za vysoké ceny od továrníků,
tak že kůži, kterou kupuje velkoprůmyslník
dnes za 60 až 80 K, platí náš malý
obuvník za 140 až 170 K. Jest přirozeno pak,
že výrobek se mu staví daleko výše
než velikému podnikatelovi.
To jsou chyby systému vůbec. Jaká je v tom
logika, když chceme zcentralisovati zásobovací
a hospodářský systém do rukou vládních
orgánů, ačkoli víme, že vládní
orgány, alespoň v tom složení jako jsou,
provádějí z veliké části
sabotáž proti vládě, ačkoliv
víme, že úředníci ze značné
části úmyslně stěžují
agendu po případě z příčin
čistě politických? Ačkoliv víme,
že nemůžeme míti důvěru
v tento administrativní systém, chceme mu svěřiti
dokonce náš celý život, zásobování
veškerými životními potřebami a
surovinami, přes to, že víme, že není
schopen dosud ani k normální administrativní
správě našeho státu. Já protestuji
proti systému státního zásobování,
poněvadž jsem přesvědčen, že
tento zásobovací systém již dnes přesvědčil
nás, že jest neschopen, aby nám zajistil opravdu
normální výživu. Jsem pro to, aby se
dala volná ruka obchodu, aby nám mohl dovézti,
ať již za jakoukoliv cenu, suroviny a za každou
cenu potraviny. Volný obchod si opatří i
úvěr, poněvadž má namnoze větší
důvěru v cizině, než naše vláda
sama, a jsem jist, že kdybychom to uvolnili, budeme míti
daleko větší množství surovin a
potravin, než máme dnes, kdy dokonce vláda
chce uchopiti se sestátnění obchodu, dovozu
a vývozu vůbec. Myslím, že by se přesvědčilo
ministerstvo a vláda naše, kdyby se toho obchodu uchopila,
že by to bylo pravé neštěstí pro
hospodářskou potenci našeho státu.
Předseda (zvoní): Prosím pana
řečníka, aby ukončil.
Posl. R. Mlčoch (pokračuje):
Já bohužel musím již ukončiti.
Chci ještě říci něco politického.
Jsem zde jediným představitelem československé
strany živnostensko-obchodnicko-středostavovské.
Strana tato jaké má cíle? Co chce? Chce,
aby systém politiky hospodářské byl
postaven proti velkokapitalismu na idee politiky středostavovsko-sociální,
na idee politiky, která by každému občanu
dala rovné právo a možnost, státi se
hospodářsky samostatným. Strana, která
staví se tudíž proti překotné
a násilné socialisaci, proti komunismu a zrušení
soukromého vlastnictví vrstev lidových a
středních zrovna tak, jako proti kapitalismu, která
chce, aby každý občan byl v demokratické
republice sociálně a hospodářsky pokud
možno samostatným. Jest jisto, že v zápase
o své uplatnění střetneme se s dosavadními
politickými stranami a já lituji jen toho, že
pánové zde ze středu, s nimiž zvláště
svádíme politický zápas, nejsou přítomni.
Chtěl jsem je totiž varovati, aby na ty cesty, na
které se dnes pouštějí vůči
dnes elementárnímu hnutí středostavovsko-živnostenskému,
se nepouštěli, jako se stalo předevčírem
o veřejném našem sjezdu v Plzni, který
nám pánové z národní demokracie
násilím rozbili. Takovým způsobem
ve volebním zápasu, myslím, že v demokratickém
státě postupovati se nesmí a nemá.
Nechceme, abychom byli nuceni na tyto cesty snad s těmi
pány po případě jíti, ale nebojíme
se jich. My chceme hájiti existenci středních
stavů, existenci živnostnictva a obchodnictva a spoluúčast
jeho v životě veřejném, politickém,
zákonodárném i v samosprávných
sborech, poctivě a do krajnosti. To nedáme si nikým
bráti a nejméně již násilím
z kterékoliv strany.
Jménem strany prohlašuji, že pokud je na nás,
živnostnictvu organisovaném, že se přičiníme
všemožně, abychom v této kritické
situaci, v níž se ocitl náš stát,
pomohli ze všech svých sil i jako výrobci,
i jako obchodníci, abychom se z této krise dostali,
poněvadž nám záleží na tom,
aby republika naše byla silná a hospodářsky
a sociálně zajištěna (Výborně!).
Předseda (zvoní): Přerušuji
projednávání denního pořádku
dnešního a přistoupím k ukončení
schůze.
Předem ještě sděluji, že dodatečně
omluvil nepřítomnost svou zaměstnáním
pan kol. Kvapil, nemocí v rodině kol. Kypr
a churavostí člen Národního shromáždění
Jonáš.
Navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 12. února o 2. hod. odpoledne s tímto
- Rozprava o odpovědi vlády k dotazu členů Národního shromáždění Svozila, Slavíčka, Tučného, Zeminové, Laube a soudr. o poměrech pracovního lidu v severovýchodní a východní české oblasti textilní.
2. Zpráva kulturního výboru o vládním
návrhu zákona, č. t. 2209 o služebním
slibu učitelstva. Č. t. 2359.
3. Zpráva výboru pro pozemkovou reformu o
osnově zákona o hospodaření na zabraném
majetku pozemkovém. Š t. 2373.
4. Zpráva imunitního výboru o žádostech
okresního soudu v Jičíně a okresního
soudu pro přestupky v Praze za vydání člena
Národního shromáždění
Frant. Hummelhanse pro přestupky podle §§ 11.
a 17. zákona o tisku. Č. t. 2369.
5. Zpráva imunitního výboru o žádosti
zemského trestního soudu v Praze za svolení
k trestnímu stíhání člena Národního
shromáždění Josefa Stivína pro
přečin podle §§ 487., 488. a 491 trestního
zákona k žalobě Marie Slabé. Č.
t. 2370.
6. Zpráva imunitního výboru ve věci
člena Národního shromáždění
Ferdinanda Jiráska, který jest žalován
Adolfem Kohnem a Růženou Adlerovou, majiteli firmy
"Vršovická rafinerie na cukr, syrob Kohn a Adler"
ve Vršovicích u okresního soudu pro přestupky
v Praze pro přestupek proti bezpečnosti cti. Č.
t. 2371.
Jsou snad proti mému návrhu nějaké
námitky? (Nebyly.) Není jich.
Návrh můj jest přijat a končím
schůzi.