Okresní politická správa, když jí
kontingent byl předepsán s rozkazem, aby ho beze
změny a bez protestu rozepsala na jednotlivé obce
a velkostatky, nevěděla si rady, jak skutečně
tento kontingent rozepsati, aby v některé obci nebrali
ten kontingent nepříliš vážně.
Poněvadž okresní politická správa
byla si vědoma, že tento kontingent skutečným
poměrům neodpovídá, proto se ani mnoho
rozpisu jeho nevěnovala a podle výměry jej
prostě na jednotlivé obce rozepsala.
Na Budějovicku byly také obce, které byly
postiženy krupobitím; např. Ledenice, veliká
obec, sestávající ze samých domkářů
a chalupníků. Teď, jak státní
obilní ústav, resp. ministerstvo pro zásobování
lidu ukládalo okresním politickým správám,
že do určitého dne musí býti
určité procento předepsaného kontingentu
odvedeno, stalo se např. v takové obci Ledenici,
že tam neměl ani jeden zemědělec přebytek,
nýbrž všichni nedostatek. A přece jen
bylo obci uloženo, z předepsaného množství
do určité doby určité množství
dodati. Měl tam býti prováděn nucený
výmlat. K těmto důsledkům vede přemrštěné
vypisování kontingentu. Na Budějovicku také
skutečně bylo v některých obcích
sáhnuto k nucenému výmlatu. Ale v 90 % ten
nucený výmlat skončil negativně, totiž
za asistence vojenské, která oblehla celou ves,
byl učiněn výmlat všeho obilí
a konstatovalo se, že domkářům a chalupníkům
schází vlastně na výživu, někde
4 q, někde 7 q až 9 q. Vážení!
Kdo bude platiti výlohy takto nesmyslně nadělané
státu a republice? Bude se to snad požadovati na zemědělcích?
Ten by měl býti k zaplacení potahován,
kdo je vinen s vypisováním kontingentů v
této nesmyslné výši. (Posl. Biňovec:
Vaše vláda kterou máte v rukou!) My nerozepisujeme
kontingenty! (Posl. Biňovec: Vaši páni jsou
v každém okresu!) Budiž mi dovoleno, panu
kolegovi Biňovcovi odpověděti:
Prosím, zástupcové zemědělců
a zástupcové naši byli jen jednou bráni
v potaz ohledně vypsání kontingentu a to
tehdy, když věc byla již naprosto hotova. Stalo
se to asi v červenci, když již přicházelo
k době žní. Ve svolané poradě
kolega Kotlant protestoval proti rozepsání kontingentu
v takovém způsobu. A pan referent od zemské
politické správy nebyl nijak připraven, takže
nedovedl sděliti, jestli z té plochy, kterou ve
výkazech cituje, je odečtena plocha, náležející
zemědělcům do tří hektarů
výměry, či nikoli. Pan kolega Kotlant nemohl
přirozeně na něj vznášeti další
dotazy, poněvadž věděl, že není
informován a že mu odpověď dáti
nemůže. Nikdo jiný k vypisování
kontingentu nebyl se strany naší volán.
Jako další doklad o nesmyslném vypsání
kontingentu, velevážené Národní
shromáždění, uvádím, že
v obcích u Budějovic se konaly u malozemědělců
nucené výmlaty, protože neměli dodáno
25 resp. 50 %. Hlubocká sekce švarcenberská,
k níž náleží 9 dvorů, měla
předepsáno dodati 30 vagonů a v době,
když já jsem tam byl - 19. prosince 1919 - měla
dodán 1 vagon. Tam, prosím, u té sekce se
výmlaty nucené nekonaly, ačkoli tam byli
několikráte páni úředníci
z ministerstva pro zásobování. Když
to lid ví a vidí, není divu, že potom
mu odpadá chuť ke konání povinnosti.
Poněvadž čas již skutečně
tak pokročil, že jsem upozorněn, abych skončil,
- lituji, že nemohl jsem poukázati na další
vady - dovolte mně, aspoň ještě poukázati
na drastický případ třídního
zásobování, které jsem chtěl
uvádět také mezi největšími
vadami, které působí rozklad v našem
zásobování. Firma Schöller a spol.,
majitelka rozsáhlých objektů hospodářských
na Čáslavsku a Mnichovohradišťsku a majitelka
několika cukrovarů, měla na Čáslavsku
předepsanou tuto dodávku chlebovin: 3200 q pšenice,
1280 q žita a 1560 q ječmene. Prosím,tato firma,
majitelka velkých latifundií, odvedla toliko čtvrtinu
a další množství odvésti se zdráhá.
Byla tam vyslána revise a ta zjistila, že skutečně
tato majitelka má odvedenu jen čtvrtinu chlebovin,
že další odvésti se zdráhá
a říká, že více nedodá.
Když jí byla dána otázka, proč,
odpověděla: Máme povolení od ministerstva
zásobování ze dne 19. září
1919 č. 75693, dle něhož máme dáti
nejen pro své deputátníky a pro své
dělníky na velkostatku, ale i pro dělníky
do cukrovaru ve Vrdech 1000 metráků obilí
a do cukrovaru v Čakovicích - od Čáslavi
do Čakovic se bude voziti 1200 metr. centů obilí
- s podmínkou, že toto množství nezapočte
se do kontingentu. Do Čakovic samá pšenice.
Prosím, kdo tedy ručí, vážené
Národní shromáždění, za
to, že jest nad tím nějaká kontrola?
A když se revident ptal šéfa dotyčného
objektu: Kdy to bude dodávati, odpověděl:
Až mne na to z Čelakovic upozorní. (Poslanec
Stivín: V Čelakovicích není žádný
cukrovar!) Tak pardon, odpusťte, tedy v Čakovicích.
Pří revisi se zjistilo, že v cukrovaru ve Vrdech
jest zaměstnáno 860 lidí a sice 320 po celou
kampaň a 540 na dobu 4 měsíců.
Dále zjistilo se, že ze 240 zaměstnanců,
kteří bydlí ve Vrdech - u ostatních
se revidovati nemohlo, poněvadž ve Vrdech nebydlí
- 142 osoby berou současně chlebenky, mouku a chléb
u obce a další 24 osoby jsou samozásobiteli.
(Slyšte!) Račte nyní uvážiti,
kolik je jich asi z těch dalších 620 a kolik
jich bude v Čakovicích! (Tak jest!)
Jen tolik zde pro krátkost času nadhazuji a vyslovuji
výstrahu, že, nebude-li zavedena jednotnost v zásobování,
budeme státi velmi často před takovýmito
rozpaky. (Výborně!)
Předseda: Slovo má pan poslanec Kadlčák.
Posl. Kadlčák: Slavné Národní
shromáždění! (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Kadlčák (pokračuje):
Bylo mně uloženo klubem, jehož jsem členem,
abych k důležité zajisté a nyní
snad pro nás nejvážnější
otázce náležité výživy všeho
občanstva, promluvil a naznačil, jaké stanovisko
zaujímáme jednak jako konsumenti, jednak jako producenti,
poněvadž v naší straně soustředěny
jsou oba tábory, a mně přísluší
nyní, abych tlumočil názory obou těchto
skupin. Já osobně patřím ke skupině
první, mezi konsumenty.
Zástupci našeho dělnictva, dělnictva
městského, průmyslového, domnívají
se, že dokud nebude dostatek potravin a nejnutnějšího
zboží, je přece jen třeba jakéhosi
státního hospodaření s nejnutnějšími
plodinami, a to za následujících podmínek.
Předně, že zabezpečeno bude stejné
zásobování všem, kteří
jsou odkázáni na příděly, ne
jedněm více a lepší, druhým méně;
a hned k tomu dodávám: také ve stejné
kvalitě, a ne, aby jedni dostávali americkou mouku
bílou, pšeničnou, a ti druzí, aby se
musili spokojit s plesnivým všelijakým tovarem,
který se nehodí na hnůj, neřku-li
dobytku, - vzorky jsem slavnému zdejšímu úřadu
zaslal - nýbrž, aby všichni stejně byli
poděleni i co do množství i do jakosti, aby
ku příkladu družstva konsumní a živnostníci
nebyli rozlišováni, aby jedněm nedalo se něco
jiného než druhým.
Další podmínka je, aby byla zabezpečena
sklizeň plodin, jež jsou pro konsum nejpotřebnější,
neboť, pánové, můžeme posílat
sebe větší a přísnější
rozkazy a výkazy, když se o to nepostaráme,
aby půda vůbec ještě něco plodila,
všechno to nic nepomůže, sama půda to
nezmůže, když jí plodnost neumožníme.
Nesmíme také připustiti, aby, jako se nyní
stalo ku př. letos, následkem ne nechuti dělníků
zemědělců k práci, nýbrž
následkem nemožnosti, aby vykonávali, čeho
je třeba k opatření sklizně, že
velká část úrody zůstala na
poli, kde je až podnes na př. řepa a brambory.
Já jsem z horského kraje, kde jsou zemáky
nebo brambory hlavní výživou. Následkem
nepohody - a to není planá povídačka
- nesklidili ti, kteří měli jenom několik
záhonů, ani semena, a ti kteří měly
lány, nesklidili, poněvadž to zůstalo
na poli následkem nepohod a nedostatku pracovníků.
8hodinová práce a přírodní
všelijaké úkazy těžko dohromady
spojit. Nepomůže nic všecka theorie, když
není pohody a není dostatečných pracovníků,
sklizeň se nesklidí. Já nevím, jak
by se tato otázka dala řešit, aby vláda
zajistila sklizeň. Má k tomu prostředky a
možnost? To je důležitější,
než všecky ty výmlaty na zkoušku, všecky
ty výkazy a celá ta statistika s tím papírovým
obilím, které nikde neexistuje a neexistovalo.
To je důležitější, velectění
pánové, než aby nám kdokoli vypočítával
a dokazoval, kolik g anebo kg někomu dostačí,
aby prý na světě se udržel. Ovšem
při tom se hned napřed myslí: to bude platit
jenom pro některé.
Tedy to jsou ty podmínky, které kladou naši
páni dělníci, když vyslovují
souhlas nebo přání, aby to státní
hospodářství bylo pro přechodnou dobu,
dokud nebude dostatek zásob, zachováno.
To je stanovisko tedy oněch konsumentů. Stanovisko
těch druhých nepříčí
se tomuto požadavku, aby všichni dostali stejně,
aby ta jakost byla stejná atd., aby výživa
všech vrstev byla zabezpečena ne třídně,
nýbrž všech bez rozdílu, ale při
tom poukazuji na různé zjevy, které musí
býti odstraněny, aby náš zemědělec,
ten producent, mohl ty konsumenty skutečně vyživiti.
My hned od počátku, když válka začala,
byli jsme vsunuti do velmi osudných proudů. Všeobecně
se myslilo a domnívalo, že my sami sobě stačíme.
A ukázalo se, že to jsou nesporně nesprávné
názory a že sami sobě nestačíme,
i když by byla úroda skutečná, ani v
těch případech nestačíme, aniž
bychom musili se ohlížeti po dovozu potravin z jiných
území sousedních. My již jsme tak ve
vývoji průmyslu pokročili, jsme již
tak silní a mohutní, že naše domácí
výroba zemědělská již úplně
neuhradí to, čeho potřebujeme, a to nejen
proto, že ta naše milá vlast je poněkud
malá, aby tolik obyvatelů vlastními plodinami
vyživila, ale také z jiných příčin,
na které se často zapomíná. My zapomínáme,
že půda nebyla 5 roků řádně
vyhnojena. Kdo se zaměstnává zemědělstvím,
- ne v knihách, kdo neoře podle knih a nehospodaří
podle předpisů a receptů všelikých
profesorů, nýbrž prakticky to musí dělat
sám na poli, - ten ví, že i ta půda
na konec mu praví: Nedáš, nedám také!
Pohnoj, dostaneš!
A poněvadž je nemožnost, aby naše zemědělství
si opatřilo potřebná hnojiva, půda
vypověděla. Na mnohých místech již
ani tolik nedává sklizeň, kolik zrní
se tam zaseje, nepřihlížeje k tomu, velectění,
že půda má své zvláštní
požadavky, i co se týče semen. Tím hospodářstvím,
jaké nyní je uplatňováno, jsme dosáhli
tolik, že tam, kde potřebujeme domácí
tvrdé druhy otužilé, - dostáváme
anglickou pšenici, která ovšem, když ucítí
naši půdu na Valašsku nebo v západní
Moravě nebo někde na Šumavě, vypovídá;
trochu slámy, ale zrní nenaroste. Ty druhy se nehodí
pro naše poměry, ale na to se nemyslí. Přijde
rekvisice, posbírá všechno a řekne:
Semeno vám opatříme na jaře!
Jestli to bude nebo ne, to je jiná otázka. Dejme
tomu, že opatří, ale jaké; opatří
osivo, které se tam nehodí. Na Šumavu pošlou
pšenici anglickou, na Čáslavsko nebo na Hanou
pošlou zrní z krajů tak chabých, že
sklizeň neuspokojí. Pět roků nebyla
půda sdělávána, neboť zůstaly
pouze doma žena, stařenka-babička, drobné
děti nebo nějaký ten souchotinář,
který byl již tak chatrný, že sotva se
došel, jak se u nás říká, na
pole podívat. Kdo tu práci měl vykonávati?
K zaplakání bylo, když jsem viděl, jak
žena u nás před pluhem zapřažená,
druhá žena za pluhem a babička poháněla.
K zaplakání to bylo a víte, co se jim dostalo
za odměnu? Přišla komise a posledních
několik kilogramů toho, co vyrvaly půdě,
jim sebrala a řeklo se jim: "My vás budeme
zásobovati!" Byli stravováni shnilými,
naprosto nestravitelnými věcmi, že - kdyby
vám, pánům v městech, dal někomu
ochutnat - jistě byste měli jiné názory
o tom, jak bídně lid žije tam, kde není
půda velmi úrodná. Mohl bych ještě
jíti dále, ale nechám toho. Chcete-li, aby
sklizeň byla zabezpečena, pak musíte opatřiti
dělnictvo potřebné a pak se musíte
postarati také o náležitou pohodu. To jsou
věci, které jsou spolurozhodujícími
a pakli nejste s to nápravu zjednat, nechte všeho
poručníkováni a otročeni výrobců,
poněvadž vaše moc a, řekněme, naše
moc až na ty tam nad mraky nesahá.
Slyšeli jsme zde, a bylo velmi mnoho psáno, že
prý byla v našich zemích československých
báječná, rekordní úroda. Je
to pravda? V mnohých krajinách, v mnohých
rozsáhlých krajích nesklidili rolníci
toho, co zaseli. Mluvím ze zkušeností, z vlastního
názoru
V celých oblastech byla nesmírná pohroma,
povodně, krupobití, záplavy atd. Všecko
bylo zaplaveno, když tam člověk přišel
a viděl to, musil se věru ustrnouti. A co se nestalo?
Těmto obcím byl předepsán kontingent
na základě průměru 10leté sklizně.
A tak se stalo, že hospodáři bylo předepsáno
chlebovin dohromady 30 q a když se usmál a řekl:
"Pojďte si to sebrat, já vám to dávám
k disposici!", našli 10 q centů ne zrna, nýbrž
plev. Pak mluvte o nutnosti rekvisice, dokazujte, že rekvisice
musila být!.
Když jsem u rekvisice, nezdám nerozumějšího
počinu než násilnictví, jaké
se provádí podle toho starého vzoru rakouského
a bohužel, nedovedli jsme se v tom směru odrakouštit.
Něco jiného tam, kde jest krajní prostředek,
je odůvodněno, jako na př. v tom případě,
který uvedl p. předřečník Bohužel
však často provádějí se obyčejně
tam, kde dotyčný hospodář nemá
ani možnosti, aby se bránil, a nemá zásob
dostatečných pro sebe.
Mám zde telegram, který došel tyto dny, kde
se nám sděluje, že vojenská rekvisice
tak si počíná, jako by byla v cizí,
dobyté zemi, že berou všechno bez milosti. (Post.
Šamalík: Na Znojemsku!) Ano, na Znojemsku bez
ohledu na potřebu hospodáře, dělnictvo
a ostatní, zkrátka všecko hlava - nehlava,
a to způsobem tak drsným, nelidským, - abych
řekl, - že ti lidé již jsou všichni
zoufalí. A jak to vypadá na tom Znojemsku jehož
se to skutečně týká?
Loňského roku měli předepsáno
550 vagonů pšenice a dodali 294! Proč ne více?
Poněvadž neměli přese všecky rekvisice
atd. Další podrobnosti nebudu uváděti.
Letos zase přičiniti se, aby co nejvíce odvedli,
ač s tím mlácením, jak bylo již
řečeno, vypadá to prapodivně. U nás
ve vesnici známý hospodář, který
měl polní mlátičku, dostal vagon uhlí.
Pan starosta se o tom dověděl, vagon zabavil a rozdělil,
prý těm nejpotřebnějším;
ten hospodář prý může čekat.
A on čeká podnes, poněvadž druhého
vagonu nedostal. A pak ještě mu vytýkají,
že je keťas, jak se to říká, když
nedostal ani kousku uhlí, aby mohl vymlátit a hrozí
mu, že to vymlátí na jeho útraty! On
řekl: "Jenom rychle, já budu sám rád,
když budu míti něco vymleto, aspoň sám
se najím!" Tak to tedy vypadá v praxi.
A teď jiná věc. Leckde se říká
a dokazuje - brbláme - na ty zemědělce, že
nám strašně zdražují ty potřeby.
Je to pravda, zdražuje se hodně, - ale ovšem
to říkají ti, kteří nemají
ponětí o tom, co plodiny stojí zemědělce
samého. My víme všichni, že na př.
letos naše Obilní ústředna či
obilní ústav, či jak se to jmenuje, ty nápisy
se mění - platí 80 K a někteří
se domnívají, že to jsou báječné
výdělky. Kdybyste, pánové, uvážili,
že polní dělník za 8 hodin ne práce,
ale pobytu na poli žádá 20 K a zaopatření,
snad byste o něm méně přísně
soudili. Já sám jsem si musil do zahrady vzíti
dělníka, který chodil ráno do zahrady
a odpoledne po zahradě, ale 20 K jsem mu musil zaplatiti,
ač ten výkon nestál ani za 4 koruny.
Takové poměry jsou u nás obyčejné.
Tedy Obilní ústav platí hospodáři
80 K za žito. Z toho vymítají prý 80
% - musí to být pravda, ježto slavný
úřad to předkládá k věření.
Nyní k tom ještě přijdou otruby, výmel
mouky prodal za 64 K, k tomu 6 K za otruby, tedy dohromady 70
K. 80 K dá a to není všecek náklad,
páni sami vypočítali si, že režijní
příspěvek na tu práci při 1
q vyžaduje náklad asi 30 K, tedy průměrně
10 K prodělali tak na každém q žita, úhrnem
doplácíme 40 K. Za to ale kupujeme v Americe mouku
za 8-9 K a včera jsem četl, že budeme platit
15 K. (Hlasy: 16 K!) Já se držím 8-10
K. Prodávat ji smí vláda za 1.50 K, tedy
doplácí 6-7 K na jeden kg. Jak dlouho to bude možno,
jak dlouho to poplatníci vydrží?