Když byly soudy pro lichvu, kdo byl stíhán
pro předražování? Ne ti malí,
ale ti velcí, ti prodávali za libovolnou cenu, jak
byla konjunktura a ti malí, kteří si přivydělávali,
byli zavíráni, kdežto velcí ucházeli
pořád. Zde třeba chytati ne putny a forky
po Praze, nýbrž chytati uhlí na závodech
a jestliže někteří zdržují
monopolisaci obchodu uhelného, resp. jeho obsáhnutí
státem pod záminkou, že prý jest potřebí
daňové průpravy na takový monopol,
nemají pravdy. Na takový monopol je potřeba
odhodlané vůle, zachytit uhlí na dolech!
A to jde bez daňové průpravy, na to není
třeba daňových průprav.
Pan továrník Novák mluvil o tom, že
znevolnění a sešněrování
obchodu a pod. je prý vlastní příčina
té tísně, kterou máme. Prosím,
my jsme to zkoušeli všelijak. Zkoušelo to i ministerstvo
zásobování, zkoušel to kde kdo. Kůže
se obhospodařovala státem a rozdělovala,
byla zde tak zvaná kožní centrála, na
kterou se nadávalo, dobrá, byla zrušena, kůže
se uvolnila. Prosím, ale co máme? Továrníci
říkali otevřeně: - člověk
také má k nim přístup, má známé
mezi nimi - já bych byl blázen, abych dělal
obyčejnou obuv pro potřebu, já budu dělati
luxusní, kterou mohu vyvážeti. Jest-li je domácí
potřeba uhražena anebo není, to bylo vedlejší.
Při dříví byl to podobný zjev,
poněvadž při vývozu dříví
do ciziny byly nepoměrně větší
zisky, tedy pochopitelně hledělo se co možno
nejvíce vyvážeti, to jest zájem soukromého
podnikatele. Ale zájem státu jest, nevyvážeti
stůj co stůj, nýbrž zajistiti si dříví
na stavby, zajistiti si dříví na doly, zajistiti
si dříví na nábytek, pokud jest tady
potřeben a pod. Jak to chcete udělat? Ministerstvo
zásobování v určitých dobách,
v prvních dobách, aby se umožnil vývoz
a dovoz trochu pravidelnější, pomáhalo
si tím, že používalo peněz, získaných
ústřednami na základě amerického
úvěru, který ministerstvo zásobování,
jak známo, musilo vynutiti proti vůli a odporu ministerstva
financí, ve výši 54 milionů dolarů.
Z toho nakupovaly zboží ústředny, které
byly mu podřízeny a byly jeho obchodním orgánem,
ty ústředny měly přirozeně
zisky, těch chtělo ministerstvo zásobování
použíti, nakupovat za ty zisky event. suroviny, objednávati
zase zboží. Aby to bylo znemožněno, nařídil
tehdy pan ministr financí, resp. ministerstvo financí,
já nevím, jest-li některý z pánů
referentů bez vůle pana ministra to nařídil,
že ústředny musí odevzdati veškeré
peníze ministerstvu financí, aby se nemohly použíti
k těmto věcem.
Tedy o tom znemožnění zahraničního
obchodu mohli bychom specielně my socialisté a myslím
ti, kdo zastupují dnešní vládu, mluviti
a ukázati, že u nás příčin
anebo překážek nebylo. Ale překážky
jsou prostě tam. Pánové továrníci,
průmyslníci, když dostanou něco uvolněno,
ukazují, že mají nejmenší zájem
o to, čeho potřebuje republika a to její
občanstvo, ale že jsou vedeni čistě
zájmy soukromokapitalistickými. Ale pánové,
promiňte, na nás nebude to již platiti, když
se nám čtou dopisy, že ta a ta firma americká
smýšlí stejně, jako majitelé
těch firem tady. (Hlas: Novák!) To
byl kongres v Americe. Tedy kongres, to je stejné. V Americe
jsou kapitalisté jako tady, jenom že ti američtí
mají miliardy a ti naši mají jen milionky.
Kapitalismus pak tkví v smýšlení a my,
pánové, nikterak nepodceňujeme kapitál,
jak mínil pan továrník. Ale my nepřeceňujeme
kapitalisty a jejich vliv, neboť i ten kapitál dělá
něco dobrého, to není nejčastěji
zásluhou těch kapitalistů, zrovna tak, jako
svoboda svědomí nebyla zásluhou těch,
kteří měli to svědomí a náboženství
chránili. Oni mají zásluhu, že svým
tlakem donucují spodní vrstvy k tomu, aby se s tím
kapitálem začalo rozuměji hospodařiti.
To jest hlavní jejich zásluha.
Řekl jsem, jestli jsme měli překážky,
měli jsme je právě proto a máme je
do dnes, přes to, že se jistí činitelé
a strany vysunuli ze souručenství vládního,
že vláda měla k nim až příliš
mnoho ohledů.
Kdyby nebyla měla ohled na tendence politické a
kapitalistické, kdyby nebyla pustila kůže z
hospodářství, nýbrž naopak doplnila
a zdokonalila státní obhospodařovací
systém, kdyby nebyla pustila potraviny ze svého
obhospodařování, nýbrž ještě
přitužila a zdokonalila aparát, kdyby se to
bylo ještě dělalo při dříví,
ať formami jakýmikoliv a kdyby dovedla zachytiti všecko,
co se vyváží a na čem jsou valutní
rozdíly, které padají kapitalistům
k zisku, neměl by stát finančních
potíží. Myslím, že nezbude vládě
nic jiného, a my ji budeme o to žádati, aby
vláda těch ohledů nechala, poněvadž
jest třeba jíti právě opačným
směrem, než do kterého nás pánové
ženou a kterým chtějí jíti. Tedy
to bude asi výslednicí toho. My potřebujeme
zachytiti věcí. Mně nepomůže
chytati látky, až jsou u drobných obchodníků
a dělati soupis v jednotlivých krámech nýbrž
mně pomůže, když je chytnu u pramene.
Mne nepomůže říkati, bavlna přijde
draho, u mně je nutno kalkulovati, jestli při drahých
cenách páni továrníci vydělávají,
může-li se prodávati dále, jsme-li schopni
výroby. Obnoviti výrobu, ano, ale k tomu bude třeba
dělati některé jiné věci, řekl
bych, plánovitěji a systematičtěji.
Uvedl bych nouzové práce. Jsou některé
případy, nad kterými se člověk
pozastaví. Mám v úctě Karla IV., konečně
i za to, že dal stavěti i hladovou zeď na Petříně,
ale dnes myslím, že stát nemusí jíti
podle starých receptů, nýbrž že
se může při nouzových stavbách
ptáti na jejich účelnost a potřebnost
do budoucna. A není potřeba stavěti sinice
mezi 2 obcemi v elipse s obou stran, protože tam jistí
lidé mají pozemky a potřebují cestu,
kterou spravovati nechtějí. Bylo by potřeba
jistého plánu. Promiňte, zdá se mi,
že si hodně lámeme hlavu s problémem
Slovenska. Myslím, že bychom měli býti
praktičtější. Co pak zařizují
Angličané v koloniích, - já nepřirovnávám
ke koloniím - co bylo první prací, byly železnice.
Jaké máme my pořád ještě
tratě a budeme míti hodně dlouho? Všechny
šly na Vídeň a Pešť. Daleko snadnější
jest spojení pořád tímto směrem.
Nemohli bychom jako nouzové práce provádět
stavby doplňovacích tratí. Trati, když
bude čekat rok na koleje, než se položí
a než bude ostatní materiál, nebude to nijak
na škodu, poněvadž se zatím usadí
a může se pak poměrně rychle uváděti
v potřebu. (Hlas: Jen začíti!) Já
právě jsem proto, aby se takto začalo. Ale
pak prosím, nesmí přijíti nový
ministr a vaditi se a hartusiti, že ministerstvo železnic
chce takové a takové investiční úvěry.
Promiňte, pánové, když, - tedy musíme
přejíti k jinému a systematičtějšímu
hospodaření, my k němu musíme přejíti
i v těch věcech a chceme-li přejíti
k řádnému světovému hospodaření
a volnému, chceme-li se tam dostati, musíme dnes
zachytiti uhlí, dříví a výrobky,
kterých je třeba, i stavební hmoty, aby byl
možný vývoj, zachytiti je, aby mohly lidu býti
dány v dostatečném množství.
Nemyslím, že při stavební politice na
příklad vyjdeme, vážené Národní
shromáždění, s tím, budeme-li
dávati 30 % i podporu na stavby. To jsou prošustrované,
podle mého zdání prohospodařené
peníze. A zdá se, že Anglie, která má
podobnou věc, za tu nepříliš dlouhou
dobu neudělala žádné pěkné
zkušenosti. Proč? Poněvadž je absolutně
vyloučeno - a zase to řeknu zcela otevřeně,
- aby se činže udržely na předválečných
relacích. Jakmile nastane přesun náš
do světového hospodářství,
přijdou pánové se zvýšením.
Ale pak ti, kteří měli domy z doby předválečné,
budou míti celý profit na úkor státu,
kteří stavěli draho, budou míti zrovna
tak to zúročení. Nebylo by rozumnější
rozvrhnouti to tak, aby se upravovaly činže regulací
podle doby stavby, aby věc byla regulována, aby
stát netratil, a aby, když již víme, že
tomu nezabrání nikdo, aby se regulovalo postupně
a aby to bylo na solidním základě, aby zisky
majitelů starých domů přicházely
ku prospěchu celku?
To jsou věci, které budeme musiti míti na
mysli, abychom se dostali do spořádanějších
poměrů. My budeme musiti zachytiti i dovoz i vývoz,
musíme věděti, co se k nám může
dovážeti, poněvadž, co se k nám
dováželo, nebylo vždy potřeba, musíme
věděti, kolik můžeme vyvážeti,
neboť dáme-li vyvézti všechno dříví
ještě z valné části nezpracované,
poškozujeme sebe, poněvadž tím bude zaražen
stavební ruch a ohrožujeme po případě
dolování. Tedy v tom bude nutno zasáhnouti.
Ale pak nepůjdeme směrem za volným obchodem,
nýbrž na delší dobu budeme musiti jíti
za obchodem regulovaným, za obchodem vázaným.
Ostatně myslím, že některé věci
tak uzrály, že se ujasňuje i v národní
demokracii, v níž právě nejvíce
bylo agitace pro volný obchod. Je možno přece,
že pánové, kteří ještě
nedávno bouřili celou republiku Československou
a okolní svět proti socialistům, kteří
se spojili s agrárníky, aby prý zdražili
obilí, a chtěli tenkrát, aby bylo obilí
za 40 K. Nedělní "Národní Hospodář"
docela klidně píše, že bude třeba
zvýšiti ceny obilin, poněvadž zvýšeného
jeho pěstování nelze docíliti nucením.
Je to snad vliv toho, že se spojili s p. Bergmanem? Anebo
poznání národohospodářské
se snad změnilo? Pan Pimper, který píše
v "Národním Hospodáři" úvodní
stati o potížích valutních, neříká
více, že jsou jimi vinni socialisté a socialisační
snahy. Ukazuje, že je to macha celkem a že na západě
nemají porozumění pro to, jestli nevženou
všechny ty státy zde na východě do náručí
bolševictví, zdá se, že přece jenom
konec konců přijde se k tomu poznání,
že ani nejdivočejší volební nálada
ani nejdivočejší osobní odpor nemůže
vésti k trvalému zapírání a
zkreslování fakt.
O těch faktech poněkud, pokud bylo možno v
té krátké době, jsem promluvil a ukázal
na ně. Jest nevyhnutelně potřebí,
aby vláda již odložila veškeré ty
ohledy, které měla, a aby tento systém ve
směru vázanosti učleněné a
řádné, aby se umožnil přechod
k řádnému hospodářství,
udělala co nejdříve. Co jsme neudělali
loni proto, poněvadž ministerstvo financí to
zkazilo, musíme udělati letos, musíme si
uvědomiti, že to budeme dělati letos za daleko
těžších podmínek, než dříve.
Jestliže v loni jsme mohli míti 50.000 vagonů
obilí při kursu 15 K za dolar, dnes by to bylo daleko
horší, dnes budeme se musiti omeziti na menší
kvanta. Letos budeme se zachraňovati s bídou, budeme
se třásti strachem, aby nám někde
něco nevybuchlo. Nechceme-li se třásti také
budoucím rokem, musí nastati úplná
odluka od politiky ministerstva financí, jak jí
dělalo v prvním období republiky, (Posl.
Dubický: Jmenujte přímo!) tedy od politiky
páně Rašínovy a jeho rádců
a musíme se přikloniti na cesty úplně
nové, neboť bychom jinak skutečně republiku
prospořili. Že to bude letošním rokem
těžší a dražší, můžeme
přičísti jedině zásluze toho
ministra financí, který doposud signuje všechny
bankovky. Takové jsou poměry a to jest, co chceme
a budeme žádati nyní důsledně,
aby nám pánové již konečně
jednou přestali vytýkati, že jest v republice
nejasno, nikoliv to, co chceme prováděti, ale to,
že jsme dosud neprovedli určité řezy.
A daň z majetku patří k jednomu z těch
řezů, které nás ohrožují,
dokud nejsou provedeny. Jakmile budou provedeny, půjdou
republice k duhu. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Konečný: Dalším
řečníkem jest občan Ferdinand Jirásek.
Uděluji mu slovo.
Poslanec Ferd. Jirásek: Velevážení
pánové a dámy!
Když jsem se zadíval na pana dra. Zahradníka
v jeho funkci jako presidenta obilního ústavu, vzpoměl
jsem si, jak v jedné schůzi, kde se jednalo o zásobování
železničních zřízenců,
jako ministr železnic bouchl si na stůl a řekl:"Řekněte
mi toho darebáka, který nechce dát železničním
zřízencům, čeho oni k výživě
potřebují, já ho oběsím."
Dnes ovšem zde stál p. dr. Zahradník v pose
docela jiné, než tehdy, jako ministr železnic.
Ku všeobecné situaci připomenouti chci, že
já ani malý zemědělský lid,
ani rolníky neviním z toho, že by neodevzdávali,
že nedávají snad tolik, kolik by měli.
Mají snad k tomu určité příčiny,
neb jsou zde obtíže.
Slyšeli jsme zde pana ministra zemědělství
při debatě rozpočtu ministerstva zásobování.
To nebyla řeč ministra zemědělství,
to byla řeč agrárníka, to byla řeč
z okna tohoto Národního shromáždění.
Přečtěte si, pánové, "Večer",
"Venkov": Volný obchod, to je heslo, které
hází se denně mezi venkovské obyvatelstvo.
V koalici usnesli jsme se, že budeme trvati na státním
hospodaření s obilím a přece den ze
dne vzdor těžké zásobovací situaci
mluví se o volném obchodě. Jestli tím
způsobem docílí se od zemědělského
obyvatelstva obilí a uspokojí se potřeba,
jest ovšem jiná otázka. Pánové,
uvedu některá fakta a ta vás zajisté
musí usvědčiti, že váš systém
není správný a že tento systém
vede ke katastrofě. (Posl. Dubický: Chcete na
věčné časy systém vázaný?)
Nechceme, ale dokud je toho třeba, chceme jej zachovati.
Pánové, jsou obtíže. My je také
známe, my také vůči zemědělskému
obyvatelstvu nevystupujeme nepřátelsky, to je nás
daleko, ale protestujeme proti celému režimu a celému
duchu, jakým je výkup obilí veden. Máte-li
ve straně rozpory, nesmí býti otázka
zásobovací kupní cenou, aby se vám
strana udržela. (Odpor v pravo. Posl. Dubický:
A co vy máte ve své straně? To je jako v
hokynářském krámu! - Různé
výkřiky.).
Místopředseda Konečný (zvoní):
Prosím o klid!
Posl. Ferd. Jirásek (pokračuje): Vy
chcete prodat státní obhospodařování
za to, abyste udrželi vaši stranu jednotnou! To není
žádný systém hospodářský,
to není žádné zásobování.
(Odpor v pravo. Různé výkřiky.)
V sobotu vyšlo v "Rovnosti" prohlášení,
podepsané všemi českými stranami na
Moravě. To šlo ze srdce všem těm stranám.
Byla tam podepsána i strana lidová i agrární,
sociální demokraté i národní
demokraté, členové zemské hospodářské
rady atd. Zdali pak jste se vy v Čechách zmohli
na to, abyste učinili totéž? (Posl. Dubický:
Několikrát, a vyjde nové prohlášení!)
Dnes je těžko získati cizozemské obilí
a proto také jsou zbytečné rekriminace. Nutno
spoléhati se na vlastní produkci a musí býti
dáno k disposici spotřebitelů to, co je k
dosažení. Po pět let měl jsem možnost
slýchati názory vašeho zástupce p. dra
Zadiny a je zajímavo, že podobnými argumenty
již prvý rok války bylo operováno a
uvádělo se, co se uvádí dnes, ne,
jak se brambory a obilí přivedou na trh, nýbrž
jak se nepřivedou. Buďto bylo málo potahů,
nebo bylo málo dělníků, nebo málo
benzinu, málo uhlí atd.
Pánové, vy jste povinni říci, jak
by se nejdříve dostalo obilí spotřebitelům,
a ne, stále uvádět, jak by se nedostalo.
(Odpor na pravici.) Vy povídáte ustavičně
bajky, které nejsou pravdivy. S tohoto místa p.
dr. Zahradník jako president obilního ústavu
neřekl nám ničeho, jak by se obilí
dostalo konsumentům. (Posl. Dubický: Pane kolego,
celý plán se vypracoval s vaší strany!)
Nehrajte zbytečně komedii. Generálním
komissionářem nad výkupem je Ústřední
jednota českých hospodářských
společenstev. (Poslanec Dubický: Která
v obilním ústavu neznamená nic!) Má
svůj výkonný výbor, který jedině
ručí za všechen výkup. (Poslanec
Dubický: A který vede pan Lustig, váš
stoupenec!) Nikoliv, on je referentem moučného
oddělení, nikoliv nákupního.
Pan dr. Zahradník jako president obilního ústavu
zde tvrdil, že komissionáři nemají peněz
na výkup obilí. To prostě není pravda,
ani výkup obilí financuje Ústřední
jednota českých hospodářských
společenstev, která má přebytku 384
milionů. Tedy v tomto směru, jestli nedostávají
komissionáři peníze, je to vina vaše,
vaší organisace. (Posl. Dubický: Všichni
komissionáři nejsou v naší Jednotě!
Jsou také židovští komissionáři!
Posl. Zeminová: Tak proč Zahradník nevyhází
ty židy?)
Jak dovedete být, pánové, neseriosní
v této těžké době, - já
uvádím fakta - toho je dokladem interpelace, kterou
podal jinak velice vážený a seriosní
pan president Zemědělské rady Prokůpek
a pp. Donát a Vraný na p. ministra
zásobování. Kolega Vraný napsal
do "Večera" prostě článek,
že Hospodářské družstvo v Roudnici
má tolik obilí, že se až stropy prohýbají
a podal na základě tohoto článku interpelaci.
Na tuto interpelací odpovídá p. ministr zásob
takto:
"Již dne 13. října m. r. upozornil Státní
obilní ústav v Praze Hospodářské
družstvo v Roudnici na článek ve "Večeru"
ze dne 16. října uveřejněný,
kdež se uvádí, že u Hospodářského
družstva v Roudnici jest uloženo takové množství
obilí, až se lámou stropy. Hospodářské
družstvo v Roudnici na to odpovědělo, že
zpráva jest úplně nepravdivá, jelikož
vůbec ničeho na skladě není, a družstvo
za celou sezonu ani zrna obilí na sklad nepřevzalo."
Pánové, to jsou členové Národního
shromáždění! To je president Zemědělské
rady! Jestliže takto chcete zásobovat, pánové,
zavádíte tímto způsobem chaos, pánové.
Že někde se obilí nemůže převzíti,
je faktem, ale netřeba zbytečně to zveličovat!
Uvedu další případ, jenž přihodil
se na Prachaticku, a týkal se jednoho rolníka. Týž
odpíral odvésti při výměře
45 korců stanovený kontingent 7 q obilí.
Následkem toho nařídil okresní hejtman
nucený výmlat, a poněvadž u ostatních
rolníků při nuceném výmlatu
došlo se ku překvapujícím číslicím,
obrátil se zmíněný rolník na
ministerstvo vnitra, které telefonicky nucený výmlat
zastavilo. Že tento postup nebyl správný, dokazuje
fakt, že u druhého rolníka, který měl
odevzdati 9 q obilí, nuceným výmlatem zjistilo
se o 45 q více, a týž se rovněž
vzpíral stanovený kontingent dodati. Mimo to pak
podána byla kol. Beranem interpelace, v níž
stěžováno si bylo na ostrý postup okresního
hejtmanství v Prachaticích.
Pánové, pakli takovýchhle lidí se
zastáváte, to přestává všechno!
Když to vidí ostatní rolnictvo, že jednotlivec
je chráněn a že republikánská
strana se za něj staví, ba docela že okresní
hejtman musí kapitulovat před jedním sedlákem,
pak zavádíte do výkupu obilí chaos.
Třeba říci pravdu, třeba byla trpkou.
Svojí činností ve vyživovací
radě za starého Rakouska snažil jsem se býti
loyálním vůči českému
rolnictvu, poněvadž to bylo nutno v dané situaci.
Nelze tedy u mne předpokládati předpojatost.
Ale dnes je situace těžká, obtížná
a musí se vážně vzít a na ni
vážně se dívati, ale ne tak, jak vy
se na ni díváte, i když píší
se články, které mluví o něčem
jiném, pánové. Ty nesvědčí
o tom, že byste měli dobrou vůli a že
byste chtěli podporovat nás, kteří
máme tu těžkou zodpovědnost.