Naše hospodářská i vyživovací
situace je velmi svízelná. Toho si netajme a nezakrývejme.
Nezatajujme toho také před občanstvem našeho
mladého státu, aby nebylo sváděno
k zdání o neobmezených možnostech dnešní
vlády a aby mnohé nedostatky dnešního
našeho hospodářství nehledalo v příčinách
jiných, aniž dalo se k falešným závěrům
sváděti lidmi zlé vůle. Avšak
tím větší chybou bylo by, líčiti
naši dnešní situaci jako beznadějnou.
Má-li který stát v Evropě dostatek
podmínek k skvělému a všestranně
zabezpečenému vývoji hospodářskému
i kulturnímu, je to jistě naše Československá
republika. Jsme i budeme ve větší míře
soběstační, než kterýkoliv ze
států okolních, vydatné jsou zdroje
našich pokladů přírodních, výrobky
naše mají dobré jméno daleko za hranicemi
a pracovitost i odborná vyspělost našeho dělnictva
je rovněž známa celému světu.
Je proto jenom třeba vydržet. Musíme přetrpět
neodvratitelné strádání a přitom
stůj co stůj vytrvat při práci, nechť
již sebe namáhavější. Musíme
všichni pracovati, tvořit a hospodařit, pro
sebe, pro stát a pro příští pokolení
našeho národa, kterému budujeme nový,
svobodný a lepší domov. Tuto práci dokončíme
a ve svém historickém zápase zvítězíme
jenom tehdy, vytrváme-li při práci, vytrváme-li
do posledního muže a do posledního dechu. (Výborně!)
A k závěru chci říci ještě
několik slov, která nespadají sice do rámce
vládního prohlášení, ale musí
býti rovněž řečena. Stát
potřebuje peněz, protože příjmy
jeho nejsou dosud tak přesně regulovány,
jak bylo by potřeba a jak bude docíleno teprve dalším
zákonodárným vývojem. Vláda
vypíše v nejbližších dnech novou
prémiovou půjčku. Učiní tak
za podmínek velmi výhodných a pohodlných.
Prosím Vás, dámy a pánové,
pracujte ve svém okolí, aby tato půjčka
byla co nejrychleji a úplně upsána. Apeluji
hlavně na poslance stran lidových, neboť jenom
široké vrstvy lidové mohou svými drobnými
úpisy zajistiti úspěch půjčky,
která nejenom dodá státu potřebných
finančních prostředků, ale také
přispěje ku zvýšení jeho významu
za hranicemi. (Posl. Johanis: Proč ne kapitalisté,
proč jen ten drobný, malý lid?) Já
pravím výslovně: v první řadě,
ty druhé míním přirozeně také.
(Posl. Johanis: To je velká poklona pro ty nejchudší
ale kapitalisté mají tu povinnost, upisovat v první
řadě!)
Končím výzvou k sebevědomé
odvaze i rozmyslnému klidu. Všechny pojí nás
láska k svobodě našeho národa a k naší
republice. A spolehlivé toto pojítko nesmí
utrpěti na pevnosti jakýmkoliv stranickým
sporem naším. V upevněném a dobře
na pevných základech vystavěném státě
vyřešíme si snadno všechny spory, které,
vedeny vášnivě na rozvalinách, dovedly
by nás jedině k bojům bratrovražedným.
Pracujíce pro republiku, pracujeme proto všichni pro
sebe! (Hlučná pochvala a potlesk.)
Předseda: Slovo dále má pan kol. inž.
Novák.
Poslanec inž. L. Novák: Slavné Národní
shromáždění!
Dotaz o poměrech textilního dělnictva v severovýchodní
a východní české oblasti zavdal příčin
k debatě, protože všichni dobře víme,
že asi v dohledné době stane se povšechně
aktuálním. Vyživovací poměry
horší se den za dnem a není naděje,
že by se mohly zlepšit, jak bychom si jistě všichni
přáli. Ale řekněme si upřímně,
že to nejsou jen zubožené vyživovací
poměry, které jsou příčinou
nespokojenosti, jíž jsou dnes zmítány
všechny vrstvy našeho národa. Hlavní příčinu
této všeobecné nespokojenosti dlužno přec
jen hledati v tom, že náš státní
apparát nepracuje tak, jak by pracovati měl. Promiňte
mi, užiji-li technického přirovnání.
Podobá se starému parnímu stroji, poháněnému
parou z nového kotle, která výkon stroje
arci nemůže zlepšiti.
Není sporu, že události náchodské
zavinila především nezaměstnanost tamních
továren. Náš bavlnářský
průmysl mohl by exportovat 70 % vyrobeného zboží
a mohl by si za to nakupovat v cizině nejen suroviny, ale
i životní potřeby pro své dělnictvo.
A pracovat by mohl, kdyby si směl tyto transakce provádět
sám a nebyl vázán různými zákony
a nařízeními, jež volný obchod
znemožňují. Hned to dokáži. V listopadu
m. r. podalo bavlnářské družstvo, které
je pověřeno nákupem bavlny pro celý
náš průmysl, žádost min. financí,
aby podepsalo garanční listinu na zakoupení
50.000 balíků bavlny v Americe. Tato žádost
ležela, přes opětovné ústní
i písemné urgence, v ministerstvu 3,5 měsíce,
pravím 3,5 měsíce!, aniž byla vyřízena.
Garanční list byl podepsán teprv, když
Amerika koupí pro nedodržení smluvené
garanční lhůty zrušila. Jednalo se o
12,5 mil. dolarů, jichž kurs se zatím zdvojnásobil.
Čím to vysvětlit, že vláda činí
při každé příležitosti průmyslu
takové překážky? Myslím, že
je to tím, že atmosféra naší veřejnosti
je zásluhou ustavičného štvaní
proti průmyslu nasycena nepřátelstvím
proti němu, jež se vybíjí jen ke škodě
státu. A poměry se nezlepší, dokud se
bude hledět na průmyslníky jako na vykořisťovatele,
lumpy, zloděje a darebáky a dokud si všichni
nebudeme vědomi, že s průmyslem stojíme
a padáme a že vše, co se děje proti němu,
je na úkor státu. Každá práce
musí být odměňována. Bez vyhlídky
na odměnu nikdo dnes nepracuje, ale průmyslník
za dnešních poměrů nemá této
vyhlídky, protože nemá právní
jistoty. Koupí-li v cizině surovinu, neví,
jestli mu ji stát nezabaví dříve než
začne pracovat, nebo jestli mu nezabaví hotové
zboží, nebo jestli mu nenařídí,
za jakou cenu je musí prodávat, bez ohledu na cenu
suroviny a bůh ví co ještě. Za takových
okolností, vyvolaných jen a jen právní
nejistotou, nelze přec pracovat.
Co se stalo na Náchodsku, jen potvrzuje, že naše
hospodářství octlo se na počátku
krise, o jejímž dosahu nedovedeme si učinit
ani správnou představu. A proč? Jen proto,
že jsme se zpronevěřili základním
zákonům hospodářským, poněvadž
v zemi, která může existovat jen jako země
s intensivní produkcí a vývozem, činíme
vše, abychom průmyslovou expansi znemožnili a
tím vývoz zabili.
Podívejte se jen na naše sklářství,
naše koželužství, naše lihovarství
a mnohá jiná průmyslová odvětví,
jež pracují dnes nejnepatrnější
kapacitou a z nichž mnohé stojí před
zastavením. My máme rozpočet, ve kterém
jsou všemožná vydání, ale o tyto
bohaté zdroje příjmů po čertech
málo se staráme.
Vzpomínám zlatých slov našeho presidenta,
který kladl zvláštní důraz na
práci organickou a lituji, že nebylo tohoto pokynu
vždy a všude dbáno.
Co se stalo na Náchodsku a co se může opakovati
každé chvíle jinde, není nic, co by
se nebylo dalo předvídat již před půl
rokem a čemu aspoň částečně
účelným hospodářstvím
dalo se předejít.
Bylo zde již řečeno, že slovo "soběstačitelnost"
stalo se nám osudným. Vyřkne-li se však
takové slovo z rozhodujícího místa,
musí se vždy počítati se všemi
předvídanými i nepředvídanými
okolnostmi, které ho obklopují anebo obklopit mohou.
A že slovo soběstačitelnost zůstane
jen na papíře, mohlo se přec předvídati
po zkušenostech, kterých jsme nabyli během
války. Je, bohužel, u nás ještě
mnoho lidí, kterým schází nejen smysl
pro kázeň, ale i mravní síla. S touto
okolností mělo se od prvního okamžiku
počítat. A proto mělo být ministerstvo
zásobování lidu v nejužším
styku se všemi ostatními ministerstvy. Kdyby tomu
tak skutečně bylo, nebylo by přec možno,
aby teprv dnes mluvil ministr zásobování
o vymílání ječmene na úkor
slíbeného přídělu pivovarům,
kterým slíbeno bylo nejdříve 50 %,
pak 30 % a konečně 16 % a tento příděl
nemůže přec být už redukován,
protože pivovary kalkulovaly na základě 24
%.
A my jsme při této mizérii, která
se dala předvídat, prodali za hranice 9000 vagonů
sladu, z nichž mohla být dodána sotva polovina,
z čehož šklebí se na nás nové
nesnáze formou procesu, který nebude jistě
nejlevnější. V poslední chvíli
ubírat potřebnému, aby byl nasycen hladový,
není jistě nejšťastnější
hospodářství, neboť dobře všichni
víte, jakou úlohu hraje v našem národohospodářském
životě naše pivovarství, kolik tisíců
lidí zaměstnává, i čím
je u nás pivo lidu pracovnému. To je nešťastná
homoplastická transplantace, kterou jednomu se trvale nepomůže,
ale druhému se ublíží.
Abych dokázal, že jsme se včas nestarali o
správné zásobování a nemyslili
na budoucnost, uvádím jako příklad
následující fakt: Dne 11. října
m. r. vyjela z Prahy do jižního Ruska misse, vyslaná
ministerstvem obchodu a zahraničních záležitostí,
sestávající z 20 lidí v čele
s panem předsedou Květoněm. Tato misse byla
vyslána, aniž jí byla dána plná
moc, za vládu mluvit a jednat. První chyba! K této
missi, která měla umožnit výměnu
zboží za zboží, ministerstvo pro zásobování
se vůbec nepřipojilo. Chyba druhá! Následkem
toho nebyl ani jeden z účastníků výpravy
informován o potřebách vyživovacích
a když se mluvilo o výměně našich
strojů za obilí, nevěděl si nikdo
rady, takže konečně misse prohlásila,
že jsme v té příčině soběstačitelní
a že obilí nepotřebujeme. A tehdy nabízelo
se naší výpravě obilí poměrně
levné (za 80 rublů pud, tudíž as za
160 K 1 q), nota bene za naše zboží a kolik jsme
chtěli. I o dopravu do Terstu bylo postaráno, takže
obilí mohlo dnes být již zde.
Skoro současně vyslán byl do Jihoruska jiný
zástupce vlády, ten však s plnou mocí,
aby uzavřel s vládou Jihoruskou obchodní
a kompensační smlouvu na 100 mil. korun, jemuž
v této officielní smlouvě č. 6422,
ministerskou radou ratifikované, bylo vyhraženo 5
% z nákupu surovin a 5 % z prodeje našich výrobků,
tedy celkem slušná sumička 10 milionů.
Jak se staral tento zástupce vlády o obilí,
nevím, ale dobře všichni víte, že
obilí z Ruska mnoho nedostaneme.
Na Argentinu, kde byla velká neúroda, ani na Australii
nemůžeme počítati, neboť v důsledku
neúrody rýže v Indii diriguje se tam obilí
z Australie. A mluvíme-li jíž o tomto pátém
díle světa, nemohu se nezmíniti o zajímavé
proklamaci, která tam byla dne 14. ledna t. r. vydána
formou nařízení ministerstva obchodu a cel
a dle které zakazuje se dovoz z Německa, Rakousko-Uherska,
Turecka a Bulharska, nebo zboží v těchto státech
vyrobeného i všechen vývoz do těchto
států. A ku konci tohoto nařízení
se výslovně poznamenává, že pod
názvy Rakousko-Uhersko a Turecko zahrnuty jsou bezpodmínečně
všecky země, které k těmto státům
během války přináležely. Tato
proklamace byla v Londýně ve dnech právě
minulých vyhlášena a postihne citelně
zvláště naši ocelářskou
industrii - 80 %.
S jakým pochopením luští se u nás
průmyslové a obchodní otázky, o tom
svědčí případ s levnou obuví
pro lid. Ministerstvo zásobování dalo uvolnění
obchodníkům s kůžemi s podmínkou,
že obuvnický průmysl dodá 1 a půl
milionu párů obuvi pro lid za levnou cenu. Průmysl
koželužský a obuvnický smluvil se, že
dodají jeden pár bot za 86-100 korun. Ale ministerstvo
zásobování zmařilo jednání
a prohlásilo, že si obuv opatří veřejným
konkursem a tvrdilo, že ji tak dostane levněji. Vypsán
skutečně veřejný konkurs a následek
toho byl, že pod 100 korun za pár bylo nabídnuto
jen nepatrné množství od firem většinou
méně schopných. Ostatní obuv musela
být placena mnohem dráže. A to se stalo teprv
v lednu, kdy původně nabízená obuv
mohla být státu pro lid už dodána. Akce
selhala jen následkem nešťastného byrokratického
postupu. (Místopředseda Konečný
ujímá se předsednictví.)
Jinou základní chybu našeho státního
hospodářství vidím v tom, že
nařízení - často sobě odporující
- vydávána jsou s překotnou rychlostí,
škodící zdravému rozvoji.
Mohl bych uvésti mnoho příkladů. Souvisí
to často se zahraničním úvěrem.
O tom chci promluvit několik slov.
Jedna z největších našich firem požádala
jistý obchodní dům, s nímž je
po decenia ve spojení, o úvěr 100.000 franků;
a tento obchodní dům její žádost
odmítl s odůvodněním, že by milerád
zmíněné firmě úvěr poskytl,
ale že neví, jestli nebude u nás v dohledné
době vydán nějaký socialisační
zákon, který by mohl znemožnit správné
placení. Tak se dnes o nás soudí ve Francii,
která z dohodových států byla nám
vždy nejbližší. Z toho je jasno, že
chceme-li získat důvěry ciziny a jejího
úvěru, nezbytně musí náš
stát dbát toho, aby chráněn byl soukromý
majetek, neboť na sociální reformy tak, jak
je provádíme, nepůjčí nám
cizina ani zlámanou grešli. To by se mělo už
jednou pochopit!
Výmluvným toho dokladem byla mezinárodní
konference v Americe, na které předseda Bedford
prohlásil, že hospodářské kruhy
americké jsou ochotny, jednat s obchodními a podnikatelskými
kruhy evropskými jen tehdy, budou-li Americe zodpověděny
následující čtyři otázky:
1. Je-li v zemi nějaké nebezpečí pro
sociální pořádek a stabilitu; není-li
nebezpečí, že bude konfiskován soukromý
majetek, že budou neuznána práva vlastníka
neb práva volného obchodního rozhodování?
2. Jaké jsou vztahy mezi vládou a obchodním
světem příslušného státu?
Je-li stát ochoten poskytnouti volnost obchodu a svobodnou
soutěž, nebo ohrožují-li obchod vládní
zákazy nebo monopolisace?
3. Je-li zabezpečeno stejné uznání
cizímu kapitálu jako domácímu?
4. Jaké jsou vyhlídky do budoucna, že budou
sníženy výrobní náklady, jaké
jsou vyhlídky na úpravu poměrů mezi
kapitálem a prací a jaká bude pravděpodobná
politika země, pokud jde o získávání
trhů, o nákup surovin a podporování
nových průmyslů?
Zodpovězte si tyto otázky, a řekněte
sami, jsme-li schopni úvěru! Ale my chrlíme
dále zákony a nejraději bychom přes
noc zreformovali celou lidskou společnost, ovšem jen
s ohledem na naše vnitřní poměry, a
nestaráme se o to, co tomu říká cizina,
jako bychom žili uprostřed oceánu na soběstačitelném
ostrově. A při tom se u nás stále
mluví o vládě a moci kapitálu a kapitalistů!
Jak je to naivní! Vždyť už i pánové
z levice, kteří byli na výzkumné cestě
v Americe, loyálně vám doznali, že kdo
chce mluvit o moci a vládě kapitalistů, musí
se jít podívat do Ameriky, aby se přesvědčil,
že u nás této velmoci vůbec není!
I mezi vámi, pánové, z levice, jsou lidé,
kteří vědí, že je tomu tak, ale
nechtějí to přiznat, protože to není
populární.
Ale přijde doba, kdy to budou musit přiznat, protože
nebude jiného východiska. My víme, že
nemůžeme existovat bez dělníků,
ale vy nesmíte podceňovat význam kapitálu,
bez něhož žádný stát nemůže
obstát ve světové soutěži. Obrovský
národohospodářský boj zachvátí
v dohledné době celý svět. A běda
nepřipraveným! To nebude boj o svobodu, to bude
boj o existenci! A proto je nezbytně nutno, věnovat
otázkám národohospodářským
největší pozornost a pochopit, že diletantismus
mohl by nás zavésti na pokraj zkázy! Náš
průmysl nehledí růžové budoucnosti
vstříc!
Bude-li schválen zákon o dávce z majetku,
tak, jak byl předložen slavnému Národnímu
shromáždění, bude to pro náš
průmysl a obchod rána, která ho podlomí
na léta, neboť náš zahraniční
úvěr bude tím rázem zničen,
nehledě ani ke všem ostatním důsledkům.
Kdyby neměly být úplně zaplaceny pohledávky,
váznoucí za starým státem, bude to
nová rána, neboť jde tu asi o 1 miliardu aktivních
položek, o kterou by byl náš průmysl ochuzen.
Nové daně i nové zákony, znemožňující
čím dále tím více volnou soutěž,
v níž každý rozumný průmyslník
i obchodník vidí jedinou spásu, nedostatek
uhlí, zkracování pracovní doby a mnohé
jiné závažné momenty sešněrují
na konec náš průmyslový a obchodní
život tak, že se nebude moci ani hnout. A pak bude pozdě,
chtít ho křísit! Proto musíme se vyvarovat
nových chyb a hledět těžit ze zkušeností,
jichž tak draze jsme nabyli.
Především musí se zlepšit naše
dopravnictví, které nesouvisí jen s kalamitou
uhelnou, ale které pochopitelně ochromuje všechen
provoz. Nedovedete si představiti, jaké potíže
činí nám dovoz na př. do Francie.
A k němu používáme přec vozů
francouzských! Ale tyto vozy vypravují se tak ledabyle,
že zůstávají po celé týdny
viset v některé stanici na trati, jak stalo se před
nedávnem v Čes. Budějovicích, kde
stály celé tři neděle, kde si jich
všimnuli jen zloději, kteří rozkradli
cennější součástky, - byly to
motorové pluhy - tak že stroje došly do Francie
ve stavu nepotřebném, což arci vyvolalo nejen
nespokojenost, ale přivodilo i mnohé jiné
pochopitelné svízele a vrhlo podivné světlo
na naše hospodářství.
Často se u nás mluví o nedostatku vagonů,
ale při tom jejich výroba se u nás po měsíce
brzdila. Ministerstvo železnic hned po převratu převzalo
u jedné z největších našich vagonek
všechny nevyřízené objednávky
starého Rakouska, ale s podmínkou, že se s
dodáváním nebude spěchat, poněvadž
se více objednat nemůže. Továrně
nezbylo, než uměle práci brzdit.
Tímto umělým brzděním práce
přišla naše republika asi o 1500 vagonů,
neboť zmíněná továrna na místo
400-450 vagonů odevzdávala státu pouze 220-240
vagonů měsíčně. A teď
se objednalo v Německu 1000 vagonů, za cenu ovšem
nepoměrně vyšší. Spravedlivě
poznamenávám, že náprava ve příčině
krajního využitkování výkonu
zmíněné vagonky se již stala asi v srpnu
loňského roku. Ale nesmíme zapomenout, že
máme několik vagonek a že se tam před
tím hospodařilo zásluhou ministerstva železnic
ještě hůře.
Byla zde řeč také o benzinu a k tomu mi dovolte,
pánové, několik slov.
Kompensacím se u nás vůbec nevěnuje
největší pozornost. A zas sahám po výmluvných
příkladech.